V minulých dnech jste jel na oslavu narozenin ministra spolkové vlády Christiana Schmidta. Co jste mu popřál a o čem jste si povídali?
Samozřejmě jsem mu popřál hodně zdraví a pracovních úspěchů. Je spolkovým ministrem zemědělství a zároveň místopředsedou bavorské CSU. Já jsem sociální demokrat, ale to mu nevadí. Společně spolu vedeme Česko-německé diskusní fórum, já jsem předsedou z české a on z německé strany.
Oslava se skládala ze dvou částí, na první bylo asi dvě stě lidí, nejbližší přátelé, ministři, bývalí ministři; druhá část se konala ve vesnici, kde se narodil, a přišla asi tisícovka lidí. Znovu jsem si uvědomil, jaké jsou v Bavorsku vztahy mezi občany a politiky. Politici jsou přímí, poctiví, lidé to vědí, takže jim důvěřují a vztah k nim mají úplně jiný než u nás, kde lidé politikům nedůvěřují a politik je na společenském žebříčku na nejposlednějším místě. Tam není žádná animozita, nikomu nevadí, že nejste křesťanský demokrat nebo Němec, je to úplně jiný, mnohem přátelštější vztah, než jaký existuje mezi veřejností a politiky u nás.
Když jste zmínil zemědělství, můžeme připomenout kritiku prezidenta Miloše Zemana, která zazněla na agrosalonu Země živitelka, že se vyplácí dotace na nevýrobu, a ne na výrobu, což považuje ze „zvěrstvo“. Jak tohle třeba reflektují Němci?
Tuto politiku EU provádí už roky. Důvod je, že v 70. a 80. letech byly, jak se říkalo, hory másla, jezera mléka. EU, aby udržela ceny, dotovala výrobu a už to bylo neudržitelné. Po celé Evropě a i u nás se vylidňuje venkov a to není v ničím zájmu. V posledních letech jdou peníze i na údržbu krajiny. Jen u nás je vše trochu pokřiveno tím, že máme vůbec největší rozlohu farem, protože jsou u nás podnikatelé jako pan Babiš nebo Veleba apod.
Když letíte letadlem, okamžitě vidíte, kde končí Česká republika a kde začíná Rakousko nebo Německo. Políčka jsou menší, jsou obhospodařována více zemědělci a více subjekty. Od toho by měly být dotace, aby udržely zemědělce na venkově, a tím se zároveň udržuje venkovská krajina a ráz. U nás je stav trošku pokřivený tím, že existovala obrovská JZD, která se pak krok za krokem zprivatizovala. A vznikly velké farmy. Také vznikla obrovská lobby. A ta bojuje za to, aby nebylo zastropování. Spousta zemí, například Francie, ale i Polsko, chtějí, aby peníze dostali ti menší.
Spoustu věcí máme společných, pan Schmidt například přijede do Prahy kvůli africkému moru. Samozřejmě nechce, aby se to rozšířilo, a pochválil, že Česká republika vše zvládá velmi dobře.
Jako je u nás Země živitelka, tak v Berlíně probíhá Zelený týden. Je to největší zemědělská výstava na světě. I na příkladu zemědělství vidíte, jak významnou roli dnes Německo hraje. Jsem velmi rád, že mě jako jediného Čecha pozval na oslavu narozenin.
SLEDUJTE VIDEO Snaží se tradiční politici zničit Babiše a hnutí ANO?
Jako největší rebel EU se v poslední době začíná kromě Maďarska projevovat i Polsko. Nechtějí přijímat uprchlíky, evidentně neberou vážně výtky Evropské komise kvůli reformě soudnictví, k dalším věcem se pak konkrétně dostaneme. Lze předpokládat, že si budou Poláci s Evropskou komisí vyměňovat dopisy, ale s ohledem na kompetence Evropské komise k žádným zásadním postihům nedojde. Do jaké míry je vůbec tento spor zásadní?
Přál bych si, aby se spor nevyhrotil. Každý si ale musí uvědomit, že když je členem nějakého společenství, které má pravidla, musí je dodržovat. Komise je od toho, aby dohlížela na dodržování pravidel, a pokud je někdo porušuje, musí konat. Konání má několik fází a my jsme ve fázi výměny dopisů. Jsou principy dělby a rovnováhy moci tak, aby zákonodárná, výkonná a soudní byly oddělené. Je jasné, že v řadě systémů ministr spravedlnosti jmenuje soudce, ale jde o to, aby jmenoval základ a zbytek měl svou autonomii proto, aby nebylo možné zasahovat do výkonu soudů. To je v Polsku ohroženo. Současná polská vláda tím, že se hodně opírá o nacionalismus, spory s EU vyhrocuje. Naprosto zbytečně. Nevydělá na tom nikdo.
Psali jsme:
Výhrady nemá jen Evropská komise, kancléřka Merkelová prohlásila, že už „nemůže mlčet“. Francouzský prezident při cestách po střední a jihovýchodní Evropě opominul Maďarsko a Polsko. Polákům sdělil, že se sami dostávají do izolace. Mimochodem, proč si podle vás, jak vzkázala premiérka Beata Szydlová, nehledí prezident Macron své země, její bezpečnosti a podobně?
Na čí straně sporu mezi premiérkou Polska a prezidentem Francie stojíte?Anketa
To je přesně výměna slov, která by neměla zaznívat ani z francouzské, ani z polské strany. Když dám kancléřku jako příklad, ano, řekla, že už nemůže mlčet, ale slova o údajném porušování nezávislosti soudů vyjádřila mnohem diplomatičtěji než francouzský prezident. Taková je ale různá mentalita jednotlivých lídrů. Ukazuje to, kam může vést nacionalismus. Francouzský Macron je na jednu stranu liberál otevřený do světa, ale na druhé straně je prezidentem Francouzů, hájí jejich zájmy, potřebuje jejich podporu, která mu jde dolů. Podobně jako premiérka Szydlová pak zostří rétoriku, ale to nic nevyřeší a akorát dojde k verbálnímu sporu. Je to nešťastné jak pro Polsko, tak pro Francii i pro Evropskou unii. Historicky, od dob dělení Polska, byly Polsko a Francie přátelé.
Na odpor nejen v Polsku narazila také snaha francouzského prezidenta Macrona zavést nová pravidla pro vysílání zaměstnanců, která by ztížila uplatnění „levné pracovní síly z východu“ ve Francii. Co říkáte této strategii?
Směrnice o vysílání pracovníků postihuje velmi malé množství lidí, necelé jedno procento zaměstnanců. Ve veřejném mínění, konkrétně ve Francii, ale tato záležitost od dob otevření pracovního trhu, dob tzv. polského instalatéra, určitou, i když symbolickou, roli hraje. Když Emmanuel Macron přišel do úřadu, chce ukázat, že něčeho docílí. Je i v českém zájmu, aby existoval určitý kompromis, aby se opatření nevztahovalo například na řidiče. Když někdo veze zboží z Česka například do Španělska, je nesmyslné, aby byl placen podle francouzských nebo německých pravidel. Je ale docela v pořádku, pokud v nějakém státu firma provádí například stavební práce, aby pro ně platily i podmínky daného státu. Také nechceme, aby například pro bulharskou stavební firmu, která u nás pracuje, platily bulharské předpisy. O podobě kompromisu se bude teprve jednat.
A další případ. Poláky rozčílil, a není se vůbec co divit, případ znásilněné polské turistky a jejího zbitého přítele čtyřmi muži ze severní Afriky v italském letovisku Rimini. Do vyšetřování by se měly zapojit i polské úřady. Jak v tomto kontextu a obecně v kontextu všech těch útoků, které už snad nedokážeme ani vypočítat, brát skutečnost, že si pak přečteme, že kancléřka Merkelová si stále stojí za svým rozhodnutím ze září 2015 otevřít hranice běžencům? Cituji: „Bylo důležité a správné, že jsme tehdy lidi v této výjimečné situaci přijali.“
Angela Merkelová je kancléřkou Německa a německá společnost situaci vidí jinak. Ona říká, že v roce 2015 byla mimořádná situace a ta už se nebude opakovat. Německo už udělalo kroky k tomu, aby se neopakovala. Ví, že je potřeba nějakým způsobem pomáhat lidem v Africe, na druhou stranu si zabezpečit vnější hranici. Krok za krokem se vše řeší. Německo i před uprchlickou krizí uprchlíky přijímalo, lidé dostávali azyl, společnost s tím nemá problém a Německo v tom bude pokračovat. Samozřejmě je potřeba, aby také kancléřka Merkelová i EU respektovaly pozice zemí, které si to nepřejí, jako je Polsko nebo Česká republika.
V Evropě jsou dva extrémní případy postojů. Na jedné straně Německo a na druhé země jako Polsko, Maďarsko nebo Česká republika. Je potřeba najít východisko, aby nevznikly zbytečné konflikty.
A že je někdo znásilněn? Kolik zahraničních turistů bylo znásilněno, okradeno v Polsku nebo v České republice? Pokud jde o jakékoli znásilnění, ať to udělá kdokoli, Ital nebo uprchlík: vyšetřit, potrestat. Na druhou stranu, z jednoho případu nedělat mezistátní aféru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
