Ministr zdravotnictví Jan Blatný řekl, že další zákazy nebudou fungovat. Podle něj je to nyní na lidech a jejich zodpovědnosti. Nakolik s jeho slovy souhlasíte?
Pro mne je tento výrok z úst ministra zdravotnictví naprosto nepřijatelný. Prostě ministr si nemůže dovolit hodit ručník do ringu – řečeno boxerskou terminologií – a já za tím vnímám zbabělost vlády, která se snaží přehodit zodpovědnost na lidi. Až dojde ke katastrofě, tak si budou mýt ruce a tvrdit, že za to mohou lidé, kteří jsou nezodpovědní. To je naprosto nepřijatelné jednání. Musíme bojovat, nesmíme se vzdávat. A samozřejmě je naprosto nepřijatelné nyní cokoliv rozvolňovat.
Náměstek ministra Vladimír Černý v rozhovoru pro Deník N řekl, že jde především o problém České republiky a Čechů, kteří jsou nezodpovědní, že na to lidé prostě kašlou, část z nich si prý myslí, že stav není tak vážný, jiní jsou zase jednoduše ze všeho unavení. Vaše kritika míří směrem k vládě. Nakolik jde o tradičně české obcházení pravidel a nakolik za to může špatná komunikace vlády s veřejností za poslední rok, jak také slýcháme?
Pokud bych měl použít jedno slovo pro charakteristiku současného stavu a rozpoložení, tak je to únava. Prostě to trvá moc dlouho. Sportovci tomu říkají fenomén třetí čtvrtiny. To znamená – vy jste vyběhla nějaký závod, taková postartovní euforie je dávno pryč. Už jste unavená, už vás to nebaví, ale pochopitelně nechcete závod vzdát a je velmi těžké vydržet a motivovat se. Ale jsme národem Emila Zátopka, tak bychom se měli řídit jeho heslem: Když nemůžeš, tak přidej. A ono je to těžké, protože my se vždycky k něčemu upneme a čekáme, že za zatáčkou uvidíme cíl, ale my za zatáčkou vidíme jen další kopec.
Klasický případ je očkování, na které všichni spoléháme, protože nic jiného, než očkování naše životy do normálního stavu nevrátí. Ale bohužel se ukazuje, že očkovací látky nejsou, a když jsou, tak kvůli naší všeobecné nepřipravenosti nejsme schopni je rychle využívat. To nám nedává právo se vzdávat, když to zvládnou Němci nebo Rakušáci, a my nejsme o nic horší, takže musíme zatnout zuby a vydržet. Já rozumím, že lidé nevěří politikům, já se jim už ani moc nedivím, ale měli by věřit alespoň zdravotníkům, kteří bojují, nevzdávají to a podařilo se nám zachránit desítky tisíc životů. Bohužel více, než dvacet tisíc lidí zemřelo a jde o národní katastrofu, která nemá v naší novodobé historii obdoby, ale když to vzdáme, bude vše jen horší. Naprosto nesouhlasím s takovým defétistickým přístupem, že se nedá nic dělat. To není pravda, dělat se dá vždycky něco.
Takže vy byste byl pro ještě přísnější opatření, aby se epidemie zastavila?
Jsme jako v autě, které jede z kopce a ukazuje se, že brzdy, které používáme, příliš nefungují. Před sebou vidíme zeď a tou zdí je celková kapacita našeho zdravotnictví. Pokud do té zdi narazíme, dojde ke katastrofě. V momentě, kdy nám stávající brzy nefungují, nemůžeme přestat brzdit nebo dokonce přidávat plyn otevřením obchodů. Musíme hledat způsob, jak brzdit více. Ano, opatření je třeba zpřísnit, řešením by byl krátkodobý skutečně tvrdý lockdown, jaký byl na jaře. Byť situace je od podzimu mnohem vážnější, než byla před rokem, tak jsme nikdy nesáhli k tak účinným opatřením, jako právě na jaře. Nikdy se neomezilo fungování průmyslu.
Když se podíváme na mobilitu obyvatel, jak se lidé pohybují po republice, oproti jaru jde o nesrovnatelná čísla. A pokud chceme, aby například fungovaly továrny, aby fungovaly úřady, je třeba pracovníky opakovaně testovat. Na rozdíl od jara dnes už testy máme, tak proč se nevyužívají? Máme kapacitu statisíce PCR testů denně a my se stále pohybujeme okolo třiceti tisíc testů denně, aniž bychom využili potenciál, který máme k dispozici.
Velmi striktní omezení, které je krátkodobé, vede k efektu, protože když nikam nechodím, nemohu se nakazit a nemohu nakazit ani nikoho jiného. Lidé by viděli, že opatření má smysl, viděli by světlo na konci tunelu. Když jsou opatření polovičatá a mají vždy spoustu výjimek, navíc je řada lidí opravdu nedodržuje a všechno je ještě komplikováno tím, že ministři něco naslibují, něco úplně nerealistického… v tom je přeborníkem vicepremiér Karel Havlíček (ANO, pozn. red.), který někomu něco slíbí, pak se ukáže, že je to nesmysl, ale lidé se k tomu upnou. Jako provozovatelé skiareálů – už několik týdnů je jasné, že žádná lyžařská sezona v České republice nebude, ale politici jim neustále něco slibují. Zasněžovali, investovali peníze a já se jim nedivím, že jsou naštvaní. Totéž se týká hospodských, provozovatelů nejrůznějších služeb, lidem se prostě neříká pravda. Politici jsou strašně zbabělí, netroufnou si lidem říct pravdu, která je nepříjemná.
Psali jsme:
To souvisí i s vaším výrokem pro CNN Prima News, že vláda neuvádí pravdivá čísla ohledně přeplněnosti nemocnic a ve skutečnosti je situace ještě horší? Jak tedy vypadá realita v nemocnicích?
V současnosti je volná kapacita úplně nejnižší od začátku epidemie, během podzimu se řada nemocnic reprofilizovala na covidové jednotky (přehodnotila a přizpůsobila lůžka i personál covidové pandemii, pozn. red.), tím se kapacita navýšila, ovšem za cenu toho, že se omezilo poskytování veškeré ostatní zdravotní péče. Takže zdravotnictví funguje už pět měsíců v nouzovém režimu, a přesto jsou nemocnice nejzaplněnější, ale podle oficiálních statistik tomu tak není. Když se podíváte na oficiální statistiky, dozvíte se, že v nemocnicích leží 6200 pacientů s covidem, z toho 1250 ve vážném stavu. Na přelomu října a listopadu leželo podle statistik 8200 pacientů s covidem.
Jenomže dnes se postupuje tak, že pacienti nejpozději po dvaceti dnech, pokud jsou na jednotce intenzivní péče – pokud jsou na normálním oddělní, tak ještě dříve – jsou ze statistik vyřazováni jako covidoví pacienti, protože mají být už neinfekční. Ale oni přitom v nemocnici stále leží, často ve velmi těžkém stavu, často potřebují podporu životních funkcí. Není možné je v žádném případě propustit a nemocnice jsou přeplněné, byť to podle statistik nevypadá. Přijde mi bizarní, že v takové situaci furiantsky odmítáme sousedskou pomoc, když nám Němci nabídli, že část pacientů převezmou.
Nakolik platný je podle vás argument, že k velké přeplněnosti nemocnic dochází také proto, že v nemocnicích zůstávají pacienti, kteří mají lehčí průběh nemoci a snesli by domácí léčení? Tedy nevyžadují výraznou lékařskou péči, nejsou v těžkém stavu, ale nemají kam jít, domů nemohou a zůstávají v nemocnici?
To není problém, protože pokud takoví lidé jsou a mnoho jich není, jsou jednak v léčebnách, jednak nepotřebují kyslík, takže nezatěžují omezená kyslíková lůžka. Toto problém není.
Když se stále mluví o tom, jak se budou muset třídit pacienti, takzvanou triáž, což byl nedávno na okamžik problém i chebské nemocnice, jak daleko jsme od takového způsobu dělení pacientů? Nakolik to reálně hrozí?
To je věc, které se všichni lékaři bojí. To je prostě černá můra – třídit pacienty podle toho, koho léčit a koho ne. Budeme se tomu bránit zuby nehty, budeme se snažit pacienty vždy někam umístit, ale samozřejmě medicína má své limity a nemusí jít přímo o podobu život–smrt, ale také o předčasné propouštění pacientů. Řešil jsem nyní covidového pacienta, který byl o víkendu propuštěn z nemocnice s poměrně těžkým stavem, dušný, ale nebylo pro něj lůžko. Museli ho propustit, doma se znovu začal dusit a nebylo ho kam převézt, protože není kyslík.
Tyto problémy budou stále větší a rizikem se stane jakékoliv onemocnění. Nemůžeme nemocnice proměnit v jednu jedinou covidovou jednotku, protože pacienti stále dostávají infarkt, mozkovou mrtvici, může jim prasknout slepé střevo, nastane mimoděložní těhotenství. Nemocnice musí poskytovat i jinou péči. Na to se asi nedá nějak připravit.
Rozumím tomu správně, že v případě triáže dostane kyslík ten, kdo má větší šanci na přežití?
Ano, jinak to nejde. Důležité ovšem je, že musíme udělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo. A proto na sebe lidé musejí být opatrní, navzájem ohleduplní a dodržovat opatření, která jsou samozřejmě omezením svobody nás všech. Na rovinu je to omezení osobní svobody, ale jedná se prostě o nutnost. Každý by se měl srovnat se svým vlastním svědomím a uvědomit si, že jeho nezodpovědné chování může způsobit smrt někoho jiného.
Zmínil jste lyžařské areály, o kterých jsme mluvili minule. Řekl jste mi, že slibovat v současnosti otevření lyžařských areálů je úplně mimo realitu. Jak tedy nyní vnímáte požadavek hejtmanů, aby se otevřely jednak školy, ale také obchody a služby?
To je právě ono přidávání plynu, o kterém jsem mluvil. Ukazuje se, že auto nebrzdí, takže není přece rozumné ještě více přidávat plyn. Pokud otevřete školy, je jasné, že se šíření viru zvýší. Pokud otevřete obchody, je jasné, že se šíření viru zvýší. Pokud nemáte něco, čím byste to vykompenzovala. To znamená, pokud zase nechcete pohyb lidí omezit, něco jiného zavřít, jednoduše dojde ke zhoršení epidemie. A za stávajícího stavu, kdy se nám epidemie rozjíždí, je to skutečně mimo místu. My se musíme připravit na postupné otevírání škol, protože není normální, aby děti nechodily rok do školy. Je třeba nastavit systémy testování dětí, ale skutečně funkčními efektivními testy. Je třeba vyzkoušet všechno na dětech, které už do školy chodí, jestli to bude fungovat, jestli pak testovat v mateřských školách, speciálních, v základních školách...
Je třeba pokusit se zajistit očkování učitelů hned, jak to půjde a musíme se na to nějakým způsobem připravovat. Ale nejhorší, co bychom mohli udělat, je zvolat: Hurá, zase všechno otevřeme! Udělali jsme to před Vánoci a vidíte, děti chodily pár týdnů do školy a už jsou zase dva měsíce doma.
Jaká jsou teď aktuální čísla nakažených zdravotníků a lékařů? Na začátku roku bylo nakaženo přes 52 tisíc zdravotníků, 8900 lékařů onemocnělo a 15 zemřelo. Jaká jsou ta čísla nyní?
V současnosti je to tak, že covid prodělalo 66 tisíc zdravotníků, 55 zemřelo, z toho 24 lékařů. Většina zemřelých je z ambulantních provozů, protože lékaři jsou i starší a nemohu se chránit tolik jako v nemocnicích. Co se týká aktuálního počtu nakažených, covid prodělalo přes deset, dvanáct tisíc lékařů. Současná situace, co se týká nemocnic, je lepší. Nyní je nemocných necelých tři tisíce zdravotníků a méně než tisíc lékařů. Je to dáno tím, že značná část zdravotníků byla očkována, což je jeden faktor, a druhý je, že spousta lidí už nemoc prodělala, takže aktuální nemocnost je nižší.
Problém ovšem je, že roste vyčerpání všech zdravotníků, protože mimořádná situace trvá už moc dlouho a řada lékařů a sester, kteří byli nemocní, neprodělali nemoc bez následků. Spousta má problémy, někteří vůbec nemohou chodit do práce, někteří chodí do práce s různými obtížemi a mezi zdravotníky sílí frustrace a pocit obětované jednotky. Politici se populisticky snaží nadbíhat náladám veřejnosti a zdravotníky obětovali s tím, že zdravotnictví to zase nějak zvládne, ale ono se může stát, že tuhle zatáčku už nevybereme.
Jak tedy vnímáte tanečky kolem nouzového stavu, jehož prodloužení neprošlo Poslaneckou sněmovnou a museli se o něj zasadit hejtmani?
Já jsem to sledoval v němém úžasu, protože kombinace neschopné vlády a sobecké opozice je skutečně vražedný koktejl. Jsem rád, že se hejtmani zalekli, uvědomili si svůj díl zodpovědnosti, přece jen je hejtman lidem blíže než anonymní člen dvousetčlenné Poslanecké sněmovny, takže se přece jen zařadila zpátečka. Viru je celkem vzato jedno, jak tomu právníci říkají a jestli jsou opatření přijímána ústavním, či neústavním způsobem. Viru je to celkem vzato lhostejné. My prostě reálně potřebujeme epidemii svým způsobem řídit a politici jsou placení, aby se domluvili a našli cestu, jak nás z té krize vyvést. Pokud nejsou schopni se dohodnout na ničem, jde o obraz jejich selhání a k tomu ten minulý týden v Poslanecké sněmovně došlo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
