Lidovec Benešík k útoku USA v Sýrii: My nevíme a předpokládáme, že Trump ví. Jak to prezentuje on, může ukazovat na dvě věci

Jak si vysvětlujete otřesný brutální chemický útok v Sýrii? Podezření padá nejčastěji na vládní vojska. Je pravda, že chemické zbraně Asad už v minulosti použil, ostatně stejně jako jeho otec. Nicméně vyvstávají otázky, proč by to syrský prezident dělal ve chvíli, kdy už se Západ pomalu začal se skřípěním v zubech smiřovat s tím, že ho musí brát v potaz? Navíc, ačkoliv si nedělám iluze o Rusku, ale že by povolili Asadovi použít chemické zbraně, se mi také moc nezdá...

Stoprocentní jistotu samozřejmě nemáme. To, že největší podezření padá právě na Asadův režim, k tomu vede celá řada indicií. Už jenom skladovat a vyrobit tyto zbraně vyžaduje velké znalosti a zařízení. Pravděpodobnost, že by to udělal někdo amatérsky, se blíží nule. Kdo to mohl udělat? Někdo, kdo ty zbraně má, umí je použít a skladovat. Proto podezření padá na Asada. Osobně žádnou jistotu ale nemám, věřím, že Donald Trump ji má. A že má důkazy, které je schopný prezentovat. A proč by to Asad dělal? Bavil jsem se o tom s odborníky, kteří tuto oblast znají. Říkali, že na Blízkém východě ukázat kompromis, to je bráno jako slabost. A že to udělal z důvodů, že má za sebou Rusko, že Spojené státy připustily jeho podíl na mírovém jednání. Právě proto se mohl cítit pevný v kramflecích. Důvody, které my vidíme jako nelogické a ptáme se, proč by to dělal, tak na Blízkém východě mohou působit opačně. To už je vysoká hra patriotů. Nebo to mohlo být nějaké nedopatření, chyba v komunikaci. Ale to už opravdu vařím z vody.

To je právě ten problém, že my nic pořádně nevíme... Jakou měl podle vás motivaci Donald Trump, který nařídil odvetný úder, aniž by se celá tragická událost vyšetřila? Žádní západní novináři ani odborníci v té oblasti údajně nejsou a ovládají ji islamisté, někteří z nich napojení na odnož al-Káidy. Takže vycházíme z informací těchto lidí...

To je otázka, že nevíme, kdo tam byl. Ale jsem si téměř jistý, že nejen americké zpravodajské služby tam operují. Ale je to tak. My nevíme a předpokládáme, že Trump ví. Jak to prezentuje on, může ukazovat na dvě věci. Že skutečně má důkazy, které jsou relevantní. Nebo nabyl dojmu, že indicie, které máme všichni, stačí. Tím, že varoval ruskou stranu, která nepochybně informovala tu syrskou, se jistil, aby minimalizoval lidské oběti. Chtěl ukázat sílu a upozornit, že pokud použijete chemické zbraně, dostane se vám rychlé odplaty. Takový to byl od něho asi vzkaz.

Samozřejmě, že pokud by se nejpravděpodobnější možnost potvrdila a Asad použil chemické zbraně, je americký odvetný útok plně namístě. Jenom si říkám, jestli při pohledu na obrázky mrtvých dětí nepropadl Donald Trump emocím, což je u normálního člověka pochopitelné, ale státník by se měl řídit důkazy...

Ano. Donald Trump už v kampani ukázal, že je hodně emotivní člověk. Celá řada jeho opatření, poté co nastoupil do Bílého domu, byla efektní, ale z dlouhodobého hlediska nikoliv efektivní. Snaží se plnit svůj program, ale aplikovat jednoduchá řešení, jak je prezentoval ve volební kampani, úplně nejde. Amerika má nějakou strukturu vlády, má pojistky, svoji roli má Kongres, tj. Senát a Sněmovna reprezentantů, dále exekutivní administrativa, soudy. Americký prezident je mocný, nicméně není všemocný. V tomto případě šlo o použití síly ve velmi citlivé oblasti a záležitosti – je tam angažované Rusko a kdekdo – tak snad nejednal na základě emocí, ale informací. A že má on a jeho lidé promyšlené další scénáře, protože co rozhodně nepotřebujeme, je nějaká další eskalace napětí mezi Spojenými státy a Ruskem.

Co ale bude dál? Americký útok byl varováním pro Asada, aby nepoužíval chemické zbraně (pokud je tedy použil). Ale takovýto jednorázový úder ve vývoji války asi nějaký zvrat neznamená – pokud nebude nic následovat. Zatím to totiž vypadá tak, že kdyby Asad padl, k moci se dostanou islamisté. A třeba křesťanům, jestli tam ještě nějací zůstali, se tam bude žít mnohem hůře než před válkou... Jak vlastně vidíte situaci křesťanů v této oblasti?

Je otázkou, kdo by se dostal k moci. Je bez diskuse, že Asad, když měl moc pevně v rukou a kontrolu nad celou zemí, řídil stát hodně sekulárně. Samozřejmě z pragmatických důvodů. Z náboženských důvodů nikoho neperzekvoval, protože Sýrie je pelmel nejrůznějších vyznání a odnoží islámu, jsou tam i křesťané. On sám patří k alavitům, což je velmi zvláštní skupina muslimů. Spousta muslimů je ani za muslimy nepovažuje. A jsou tam v menšině. Takže pragmaticky – aby se udržel u moci – zemi řídil sekulárně. Nedovolil, aby se tam náboženští radikálové dostávali k moci. Ale bral to šmahem a úplně stejně potlačoval demokratickou opozici. Když došlo k „arabskému jaru“, tak takzvaně umírněná opozice chtěla ze Sýrie nějakou kvazizápadní demokracii. Začal ji tvrdě potlačovat, a vytvořil prostor pro toho třetího vzadu. Což jsou islamisté.

Teď je tam situace absolutně nepřehledná. Bojují různé frakce napojené na různé státy. Takže nejenom Asadova armáda podporovaná Ruskem, jsou tam Íránci, své koně tam mají Saúdové. Momentálně nevidím žádnou figuru, která by to tam převzala. Vždycky jsem si myslel, že otěže vlády by měla převzít nějaká kompromisní osoba, někdo z Asadova okolí. Kdo nemá tolik krve na rukou a bude schopný dát Sýrii dohromady. Rozhodně to nesmějí být islamisté. To v žádném případě. Myslím, že takzvaná demokratická neislamistická opozice tam existuje. Je roztříštěná, ale je. Vztahy jsou tam ale tak narušené po zvěrstvech ze všech stran, že dát to dohromady je úkol spíš pro kouzelníka. Musíme ale věřit a pracovat na tom. Hlavně mocnosti.

Vztahy USA a Ruska teď ochladly, ale na druhou stranu v Sýrii to bez nic nejde. Probíhají třeba nějaká skrytá jednání, o kterých nevíme?

Myslím, že komunikace probíhá. Jedna věc je oficiální, mediální, diplomatické ochlazení vztahů a tvrdé reakce na všech možných stranách. Ale nemyslím si, že by mezi sebou nejednali. Možná paradoxně Donald Trump po liknavém a hodně rezervovaném přístupu ze strany Baracka Obamy se velmi rázně přihlásil o slovo, ve smyslu – „Jsme tady a chceme situaci řešit. Chemický útok je pro nás jednou z posledních kapek, na kterou jsme rázně reagovali. To už se nesmí opakovat. Jsme na scéně a budeme jednat. Ne jako za Obamy. Chci být aktivnější, počítejte se mnou. Moc dobře víte, že beze mne to nepůjde.“ – Možná, že to bylo takto.

Chápu. Trump si udělal tímto respekt u těch, kteří rozumějí síle. Trochu něco jako Ronald Reagan, který zaujal k Sovětskému svazu nejdříve tvrdý postup a pak jednal několikrát s Gorbačovem...

Přesně tak. Příměr k Reaganovi je hodně příznačný a patřičný. Donald Trump se ve své kampani tak trochu stylizoval do role a postojů Ronalda Reagana. Trump od té doby, co je v Bílém domě, začal zahraniční politiku výrazně více vnímat. Lidé kolem něho – i když to zpočátku vypadalo všelijak – mu umějí poradit. V tomto ohledu se Bílý dům stabilizuje a zahraniční politika začíná mít jakési kontury. Doufejme, že tento útok do těch kontur spadá, a že to není nějaký nepromyšlený výkřik. Věřím, že to má Trump promyšlené.