Má nejvyšší kredit, který dosud nebyl přebit. Odborník odhaluje tajemství úspěchu Miloše Zemana a ostatním politikům radí...

Co se týče hodnocení výsledků krajských voleb, pak to vypadá na to, že tyto volby urychlily možné plány na zrody nových stran, či na propojení stran stávajících. Spekulovalo se třeba o spojení KDU-ČSL a Starostů a nezávislých. Takové spojení ale posléze vyvrátil předseda STAN Petr Gazdík. Mohl by ale takový tandem stran pod vedením Pavla Bělobrádka a Petra Gazdíka nabrat na síle a zajistit jakési „zmrtvýchvstání“ pravice?

Na tyto dotazy je složité odpovídat a to z toho důvodů, že je tam mnoho souvislostí, a velké množství alternativ a velké množství neznámých. Takže predikovat, co na to volič, je předčasné, protože to bude pokus a omyl. Ukázalo se ale třeba aktuálně, že takováto podobná spojení mohou fungovat v případě spojení SPO a SPD. Podobně na tom bylo kdysi TOP 09 se Starosty, kdy ale nejdříve byla tahounem v tomto propojení TOP 09 a Starostové byli někde vzadu, takže si jednoznačně kladli podmínky Topkaři a Starostové na tom mohli jen získat. Teď se najednou po volbách ukazuje, že mají Starostové tah na branku a když je TOP 09 v útlumu, tak si začnou diktovat podmínky a začnou hledat spoluhráče Starostové. V tom je ale politický marketing i politický kalkul, a odehrává se to vždy v reflexi posledních voleb. Nutně vždy ale takové propojení nemusí znamenat, že to bude k dobru. Kupříkladu v případě Svobodných a Soukromníků se ukázalo, že to není zrovna spojení, které by nutně znamenalo kumulaci hlasů.

Spatřujete tady ještě nějakou další negaci?

Další zádrhel je v tom, že třeba krajské volby mají volební účast poměrně nižší, nežli parlamentní, což pak nutně nemusí znamenat, že se to samé, co se stalo při krajských volbách, bude opakovat i při těch parlamentních a volby v příštím roce tak mohou dopadnout úplně jinak. Proto se teď vyvozuje, kalkuluje a politické strany hledají partnery, aby nahnaly hlasy, a teď jde právě o ty zmiňované koalice. Některé ale nebudou moci být ve sněmovních volbách koalicemi, protože by se kvorum zvedlo na deset procent, takže to bude muset být stejný model, jako mělo TOP 09 a Starostové.

K tomu všemu řeknu ještě jinou věc. Z našeho analytického pohledu se ukazuje být určitý marast v tom, že si lidé aktuálně vybírají mezi vládními stranami, takže největší sběry hlasů byly na vládních stranách.To je ale úplná anomálie za celou dobu trvání České republiky! Vychází tak najevo, že problém se ukrývá spíše v opozici – jednak tady schází definované pravicové strany, ale i silné opoziční strany a dokonce bych řekl, že i osobnosti. Nejviditelnější je sice na opozici Miroslav Kalousek, ovšem ten do určité míry zase názorově štěpí voliče. Takže pokud tady bude hrát roli ještě tento faktor, tak se samozřejmě může určité slučování a určité sbližování některých stran ukázat jako platné a správné. Tato spekulace je však pro politology. Za všech okolností ale určitě platí, že toto vše musí táhnout nějaká persona, která má veřejnosti co nabídnout.

Ředitel agentury SANEP Oldřich Zajíc.

Již dříve jsem pro ParlamentníListy.cz vyjadřoval názor na krajské volby v tom duchu, že se ukázalo, že voličský marast přetrvává a je až traumatický, protože výběr se zúžil převážně na vládní strany. Asi se ukazuje, že i přes všechny problémy jsou tyto strany funkční a nabízejí určitou stabilitu v mnoha směrech, přestože je mezi ČSSD, ANO a lidovci rozpor v zahraniční politice a i v názoru na EU... i přesto se ale ukazuje, že vlastně volič nemá příliš velký výběr; do té opozice asi sahat příliš nemůže, tam je to totiž příliš atomizováno. Zejména na té pravicové části...

Vládní strany podle vás mají lídry?

Ani vládní strany nemají nějakého zásadního lídra, který by přitáhl voličskou pozornost a který by nabízel něco, co volič skutečně chce a čemu věří. Řeknu proč. Když to vezmu statisticky, že když je osm a půl miliónu voličů, tak průměrný zisk hnutí ANO je necelých sedm procent všech voličů! Takže to není nic převratného. Z hlediska standardních voličů při sněmovních volbách pak tento rozdíl ukazuje na to, že volič prostě neví a že tak volí nejmenší zlo. Hnutí ANO navíc sbírá hlasy napříč voličským spektrem a teď se ještě vyjevuje, že ani levá a ani pravá koalice se nijak od sebe programově neliší. Žádná strana nebude lidem slibovat horší zdravotnictví, horší silnice, či horší sociální jistoty - všechny strany de facto slibují to samé - ale jde o to, že se volič orientuje podle jiných pocitů a informací.

Takže hnutí ANO vyhrálo, nebo nevyhrálo volby?

Ono sice vyhrálo, co se týče počtu křesel v krajských zastupitelstvech, ale že by se skutečně jednalo o výhru, na níž by se dala stavět jednoznačná schopnost postavit koalice, tak to ne. Máme poměrný systém, nemáme většinový systém, kde by situace byla jiná... Poměrný systém ale ukazuje, že se hlasy rozdrobují a nikdo tak nemá většinovou převahu a proto se logicky menší subjekty budou uchylovat ještě více k tomu, aby se účelově spojovaly a hledaly programové průsečíky. Ale i toto spíše ukazuje, že hledají únikové cesty pro to, jak z této plichty ven a jak získat větší počet hlasů. Volič to ale podle mého názoru čte tak, že si říká, že jsme již toto všechno zažili. A volá: Dejte nám něco, co bude ne úplně jiné, ale čemu můžeme věřit. Co nebude hrou ne na týden a měsíc, ale co bude nějakou vizí! Politické strany ale nejsou momentálně schopné vygenerovat ani osobnost, ani téma, a už vůbec ne nějakou dlouhodobější vizi, ať už pravicovou, nebo levicovou. A voliči to vnímají.

Takže budou muset strany voliče umět oslovit jinak?

Volič bude chtít slyšet to, čemu bude rozumět, s čím se bude chtít ztotožnit, a co pro něj bude představovat určité jistoty a garance, že strana, či subjekt, který volí, bude umět prosazovat i vizi a určitý směr, s nímž se on bude chtít ztotožnit. Volič si ale bohužel dosud zvykl jen na prázdné sliby a výmluvy stran na to, že nemohly své sliby splnit, jelikož byly v koalici s dalšími dvěma subjekty, kde si nemohly prosadit to svoje, takže musely hledat konsensus. Většina srozumitelných proklamací sice právě na tomto tratí, ale volič chce něco jiného, uchopitelného. Třeba v zahraniční politice voliči vědí, co chtějí - ať už je to ve vztahu k EU, nebo ve vztahu k migrantům – a proto tak volají po tom srozumitelném jazyku politických představitelů.

Tady přeruším tok vašich myšlenek, protože by nás zajímalo, zda se Miloš Zeman a Andrej Babiš nakonec vzájemně podpoří i ve sněmovních a prezidentských volbách. Bude to i nadále tandem?

Toto spojenectví může být politický kalkul jak ze strany Babiše, tak i ze strany prezidenta Zemana, ale z pozice průzkumu a vnímání lidí to je tak, že persona Miloše Zemana je persona Miloše Zemana a persona Andreje Babiše je persona Andreje Babiše a nelze je zaměňovat, slučovat a ani spojovat. Jedna věc je samozřejmě podpora, ale podpora politického subjektu, který by sestavoval vládu a vedl zemi další čtyři roky, bude úplně jiná, nežli podpora hlavy státu, která ve finále může sbírat hlasy i z řad nevoličů ve vztahu k parlamentu a ke krajům. Z našich dat totiž vyplývá, že prezident Zeman sbírá hlasy i od lidí, kteří nechodí běžně ke sněmovním volbám, takže kalkul těch dvou nemusí úplně dobře dopadnout.

I z pozice voličů oni dva zastávají diametrálně odlišnou politiku: Zeman je vnímám kladně i ze strany voličů jiných stran, nebo napříč politickým spektrem, stejně tak jako vyvolává pozitivní nebo negativní reakce. Takže voliči o něm přemýšlí jinak, v jiných souvislostech. Koneckonců i on sám jasně ukázal, že si dokáže stát na svém ve věcech, které rezonují ve společnosti a kde společnost chce znát jasný směr a chce, aby si hlava státu stála na svém; voliči mu kvůli tomu nakonec mohou odpustit jiné věci, které by jim jinak vadily.

A u Babiše jde o to, že nereprezentuje jenom sebe, ale celou stranu, která rozhodně má - a bude mít své problémy - a předseda strany to bude muset nějak řešit. Kdežto hlava státu je tam sama za sebe a je na rozdíl od všech politiků volena přímo a má tak jiné parametry hodnocení, nežli kdokoliv jiný na úrovni Parlamentu, či krajských zastupitelstvech. Ukázalo se ale, že třeba takové SPO chtělo mít podporu Zemana, ovšem nevyjevilo se nakonec, že by to fungovalo... a stejně tak to nemusí nutně fungovat ani v případě Andreje Babiše a Miloše Zemana...

A propojení Tomia Okamury s SPO? V krajských volbách totiž uspěla Strana práv občanů ve spojení s Okamurou. Ale kde kandidovala SPO sama, totálně propadla. Je to tak, že „prezidentskou stranu“ by mohl vyrobit Tomio Okamura?

Nemyslím si, že dnes lidé vnímají nějaké takovéto propojení na sto procent. Podle mne Tomio Okamura jenom vyplňuje určitou mezeru v sítu politických osobností, které dokáží nějak promlouvat k voličům a dokáží za nimi i přijet a hovořit s nimi na lokální úrovni. Je to ale samozřejmě o píli jednotlivých osobností a Okamura je v tomto aktivní - dokáže voliče oslovit jako osobnost a je ve svých názorech konzistentní. Vyplňuje tak mezeru osobností, které umějí lidem nastínit nějakou vizi. To, jestli je v SPO ještě nějaká jiná osobnost, která to jen doplňuje a koresponduje s ním, jako třeba na Vysočině předseda SPO Veleba, tak to nelze předjímat. Není ale vyloučeno, že tyto subjekty si mohou sednout, ale vždy je to o osobnostech a o hlavních tématech. Že by tady ale hlavní dikcí měla být podpora hlavy státu, premiéra, či vicepremiéra...? Je to podle mého soudu spíše o politickém kalkulu, v němž si politici vzájemně nastiňují, že by jim to mohlo pomoci. Volič se ale stejně rozhodne podle svého, kdy bude vnímat spousty dalších faktorů a musí být také plně přesvědčen o tom, že to je přesně to spojenectví stran, které bude hájit i jeho zájmy.

Nevím, zda jste měli v agentuře nějaké nové průzkumy na chování Miloše Zemana, ale dosud šlo o to, že útoky na prezidenta prakticky z jakýchkoli stran jeho postavení nejen že neoslabovaly, ale mezi jeho příznivci spíše posilovaly. Platí to stále? Co by muselo nastat, aby popularita prezidenta padla k nule?

O tom bych nechtěl spekulovat, ale myslím si, že než vstoupila do hry uprchlická tématika a problémy EU a zda volit prozápadní, proamerickou anebo proruskou linku, tak lidé hodnotili chování prezidenta jen v té obecné rovině. A tam začaly postupně nastupovat určité záporné hlasy, že by se Miloš Zeman mohl chovat lépe a jinak. Ovšem s nástupem jeho rétoriky k imigrační krizi a k EU a k těm dalším věcem, které jsem před chvíli vyjmenoval, se najednou ukázalo, že z pohledu většiny voličů je to hlava státu, která hájí zájmy českého státu a hájí i zájmy obyčejných lidí. Zeman se totiž ukázal jako pevný ve svých postojích a dokázal, že se nenechá ovlivnit určitými náladami. A to nakonec převážilo nad vším, co vlastně na estetické a verbální úrovni bylo dosud u Zemana kritizováno. Tím se ale zároveň vyjevilo, že voliči dávají větší klad na stálost zásadních politických postojů, s nimiž se dokáží ztotožnit a dokáží k nim zaujmout nějaký postoj. Prostě Zeman lidem už dokázal, že se ovlivnit nenechá a že má neměnný a konzistentní názor, což je na stávající politické úrovni zatím nejvyšší kredit, který dosud nebyl ničím přebit a po kterém je poptávka z hlediska person a politických osobností.

A teď jde jen o to, zda se ve vztahu k Miloši Zemanovi nabídne určitá alternativa, která by měla v stěžejních věcech pro voliče podobnou důvěru jako má Zeman. Půjde tedy o to, aby lidé takové osobnosti důvěřovali v tom smyslu, že je neobejde a že nezmění názor a že se nenechá ovlivnit anebo zmanipulovat. Zeman v tomto směru už dal jasný signál. To, že vznikají diskuse o jiných osobnostech, které by Zemana nahradily, tak to je věc jiná... Já ale tady hovořím na základě našich průzkumů, které stále vyznívají ve prospěch dosavadní hlavy státu. Prostě v těch zásadních otázkách Miloš Zeman hovoří hlasem a názory většiny voličů, kteří by mu dnes dali svůj hlas. Co by to dnes mohlo devalvovat, tak toho je hodně, ale je to takové to „kdyby“. Zítra se můžeme probudit do úplně jiného světa a nejen na úrovni ČR, ale i na úrovni celosvětové. Až předvolební kampaně ukáží, zda se volič rozhodne mezi tím, zda chce riskovat a dá podporu někomu jinému, anebo zdá dá svou podporu zase Zemanovi.