Vadí vám slova Miloše Zemana o Sobotkovi a kalašnikovu?Anketa
V uplynulých dnech klesly akcie na západoevropských trzích tak, že jejich hlavní index obchodování zakončil nejníže za posledních 13 měsíců. Kde hledat hlavní příčiny – v nízkých cenách ropy, zvýšení amerických úrokových sazeb, zpomalení čínské ekonomiky, nebo v něčem jiném?
Nejsem analytikem akciových trhů, a proto se omezím jen na stručný popis příčin, neboť jde nesporně o působení všech uvedených faktorů. Také proto, že akciové trhy rostly již delší dobu a zákonitě se vždy dostaví období korekce. Hranice, kdy dojde ke korekci tohoto trhu, je velmi tenká. To, co ještě nedávno vypadalo jako dobrá investice, během krátké doby může být hodnoceno jako investice ztrátová a pak nastane stádní efekt – odchod z takové investice začnou všichni. Nakonec viděli jsme to celkem názorně v krizi let 2008 až 2009.
Současný systém obchodování na akciových trzích má mechanismy, kdy se tomuto prudkému pádu cen akcií dá bránit přerušením obchodování a tak dále. Vidím proto problém především v tom, že narostly rizikové jevy a ty po období vzestupu cen nutně přivedly k situaci korekce těchto trhů.
Loni v létě padaly akcie kvůli vývoji v Číně, ale pak se pokles zastavil. Je pro nejbližší období pravděpodobnější scénář, že se pokles také zastaví, nebo budou akcie dál padat? A na čem především to závisí?
Informace o tom, zda akciové trhy budou v nejbližším období padat, či naopak, je dnes mimořádně cenná a ten, kdo to ví s jistotou, by mohl být velmi bohatý člověk, pokud bude mít k dispozici potřebný kapitál.
Situace na akciových trzích se pravděpodobně krátkodobě uklidní a co bude dál, bude záviset na vývoji v Číně, na politice amerického FED, na vývoji uprchlické krize v Evropě, situaci na Středním východě a také na dalším vývoji ekonomik zemí producentů ropy. Budou to nepochybně ty faktory a jevy, které dnes vidíme, ale bude velmi záviset na tom, jaká se vytvoří kombinace jejich budoucího působení. Například eskalace uprchlické krize v Evropě může narušit ekonomiku evropských zemí a zneklidnit investory na evropském trhu.
Až neuvěřitelným propadem prošla na světových trzích ropa, jejíž ceny klesly za posledních 18 měsíců o více než 70 procent. Jaké hlavní důsledky to přináší či ještě může ekonomice ve světě přinést?
Pokles cen ropy bezpochyby zesílí krizové jevy v ekonomice producentů ropy, které jsou již dnes patrné. Vidíme to na příkladu Venezuely, kde již byla vyhlášena krizová situace v ekonomice. Hovoří se také o krizové situaci v ekonomice Saúdské Arábie. Také ruská vláda již vyhlásila určité rozpočtové škrty – například snížit stavy úředníků o 15 procent.
Takové jevy určitě zvýší vnitropolitickou nestabilitu těchto zemí a budou mít i dopad na jejich zahraniční obchod. Nevidím na tomto vývoji příliš mnoho pozitiv, protože i přes relativně snadnou dostupnost této suroviny bude další vývoj spojen s nárůstem rizikových jevů a může rozkolísat kapitálové trhy a mezinárodní obchod. Nezapomínejme, že ropné státy jsou také významnými hráči na trhu s investičními celky a podobně. To vše může projít fází útlumu.
Psali jsme:
Považujete vývoj cen ropy za přirozený a za důsledek obvyklých vlivů, nebo připouštíte, že může jít o spekulaci, která má vést k oslabení především Ruska a jeho ekonomiky?
Současný vývoj cen ropy je do značné míry přirozený z hlediska tržních principů. Cena ropy byla vysoká a logicky tedy tato cena povzbuzovala všechny její producenty k co nejvyšším dodávkám na trh. Každý chce na takové ceně vydělat a přivlastnit si tak vysoký zisk.
Vedla i k tomu, že se jako efektivní ukázala i těžba tzv. břidlicové ropy v Severní Americe, která je nákladově podstatně dražší než ropa klasická. Efekt této břidlicové ropy byl v tom, že Amerika nemusela dovážet ropu v takovém množství, a tudíž ropa, která v minulých letech směřovala na severoamerický trh, musela jít na jiné trhy, přičemž vývoz americké ropy byl uvolněn teprve nedávno. Konkrétně v letech 2012 až 2014 vzrostla americká těžba ropy o 30 procent, a to je zcela mimořádný růst, ale spotřeba se zvýšila jen o několik procent. Americký podíl na světové spotřebě je přitom téměř pětina a tedy zásadně ovlivňuje vývoj trhu s ropou, tak potom nevyhnutelně ropa, která směřovala na americký trh, se musela přesunout na jiné trhy, kde vytvořila přetlak poptávky a následný pád cen.
A samozřejmě, že producenti ropy na pokles ceny ropy vyvolaný jejím přebytkem na trhu reagovali dalším zvýšením produkce, aby si nahradili výpadek příjmů. To byl případ Ruska. Nemohu vyloučit, že zde nebyla ani širší geopolitická úvaha pokusit se přebytkem ropy ovlivnit ekonomiku Ruska a donutit ho k politickým ústupkům. Na uvolnění embarga na vývoz ropy Írán reagoval okamžitým zvýšením své těžby, a tedy znovu naruší v příštích měsících tržní situaci.
Dlouhodobě takový vývoj nebude udržitelný. Produkce ropy s vysokými náklady, což je břidlicová ropa, bude dříve, nebo později omezena. To může mít i další důsledky – nesporně sem byly alokovány nemalé finanční zdroje – také spekulativní kapitál – a současný vývoj zpochybní jejich efektivitu, respektive návratnost. Co bude následovat si lze domyslet.
Centrální banky zastávají názor, že klesající cena ropy může vyvolat deflaci, a ta že je obecně negativní pro chování spotřebitelů. Ale nyní spotřebitelé – alespoň u nás či v Německu – utrácejí jako nikdy. Není to tedy spíš tak, že nízká cena ropy je problém jen pro Rusko a arabské země, které si zvykly nastavit své státní rozpočty na velmi vysoké výdaje, zatímco ostatnímu světu může nízká cena ropy jen prospět?
Samozřejmě, že nízké ceny ropy jsou problémem pro arabské země i Rusko a další producenty. Velké problémy má také Venezuela, bude to mít dopad i na nejlidnatější africkou zemi – Nigérii a tak dále.
Postavit svou ekonomiku na příjmech z ropy, respektive státní rozpočet na příjmech z ropy, snad může udělat malá země, ale nemůže to udělat Rusko, kde žije 140 milionů obyvatel. Taková ekonomika se přece musí chovat úplně jinak a nemůže si myslet, že může všechno dovážet – od potravin až po elektroniku – a nemít vlastní výrobu, respektive nebýt soběstačná v základních produktech. A ještě k tomu – v tom jsou arabské země i Rusko si velmi podobné – mít rozpočet postaven jen na příjmech, v podstatě clu z vývozu ropy a pokud možno nevybírat daně z příjmu, respektive mít velmi nízkou – a také rovnou – daň z příjmu. To je sebevražedné a jak se ukazuje i nerozumné.
Pochopitelně že my jako spotřebitelé ropných produktů z toho máme užitek. Ale i to je dvojsečné – nízké ceny utlumí naši pozornost k energetickým úsporám a možná i povede k plýtvání, a to by bylo nejhorší, jak bychom na to mohli reagovat.
Vy jste společně s dalším makroekonomem Martinem Fassmannem odhadl v roce 2009 pokles HDP, i když tehdejší vláda očekávala růst. Česká ekonomika loni rostla druhým nejvyšším tempem v Evropské unii, v roce 2016 ale tento mimořádný růst podle ekonomů zpomalí na dvě až tři procenta. Jaký je Váš letošní expertní odhad?
Nejprve se trochu zastavím ještě v minulosti. Když jsem si v lednu 2009 analyzoval data o vývoji českého průmyslu, byl jsem udiven tím, že snad všichni v té době mluvili o růstu ekonomiky. Přitom právě data o vývoji průmyslové výroby již několik měsíců celkem přesvědčivě ukazovala, že průmyslová produkce klesá, a meziroční pokles v průmyslové produkci v jednotlivých měsících v té době byl již blízko patnácti procentům. Ještě hůře to vypadalo v poklesu průmyslových zakázek – tam v té době byl pokles kolem 30 procent.
Bylo do určité míry šokující, že snad nikdo nechtěl vzít na vědomí, že reálně v ekonomice probíhá něco jiného, než co se oficiálně vykládalo. Politici tehdy přece mluvili o tom, že krize se nás nemůže dotknout, protože ta probíhá někde v Americe a podobně. To si ještě mnozí pamatují. Neochota či snad neschopnost pochopit, že jsme svědky ekonomické krize velkých rozměrů byla očividná. Přitom v české ekonomice se i roky 2006, 2007 a nakonec i 2008 vyznačovaly rychlým ekonomickým růstem. A optimismus do dalších let byl do určité míry „pochopitelný“, pokud jsme si nechtěli přiznat, že skutečnost vypadá jinak.
A jak v porovnání s tímto obdobím vypadá ekonomická situace nyní?
Dnes jsme na první pohled v podobné situaci – máme za sebou rok mimořádně vysokého růstu a přejeme si, aby tento růst pokračoval i nadále. Je však taková naděje opodstatněná? Obávám se, že nikoli. Vzato čistě matematicky – dosáhnout i v letošním roce stejného růstu jako loni by znamenalo, že se za tyto dva roky zvýší hrubý domácí produkt skoro o desetinu, a to je opravdu hodně. Přitom nesmíme zapomínat, že zvýšení HDP oproti nízkému základu roku 2013 a 2014 bylo snazší. Navíc ekonomika byla „přidušená“ rozpočtovými škrty předchozí vlády a uvolnění ekonomiky současnou vládou přineslo svůj výsledek.
Také mluvíme o mimořádném vlivu dočerpání fondů EU, ale i k tomu bylo potřeba úsilí vlády minimálně v tom, že byly poskytnuty zdroje na kofinancování EU projektů. Dosáhnout letos při vyšším základu stejného růstu vyžaduje vyšší úsilí, a tedy i další zdroje. Na druhé straně, ekonomika je také setrvačný mechanismus a bezpochyby se část oné dynamiky minulého roku přenese i do roku letošního.
V čem spočívají rizika toho, že by se česká ekonomika mohla v blízkém čase přestat vyvíjet příznivě?
Jednak se blížíme někam ke konci dalšího ekonomického cyklu. Ten trvá v posledních desetiletích průměrně kolem osmi let. Jeho délku může ovlivnit i nízká cena ropy, stejně jako válka na Středním východě a s ní spojená migrační krize, jejíž důsledky v podstatě neumíme odhadnout či problémy v Číně a možná i další faktory.
Je zde ještě další „komplikace“. Naše ekonomika si svůj problém poklesu růstu odbyla od roku 2008 již jednou – v letech 2012 až 2013, a to bylo v letech, kdy ostatní ekonomiky rostly. Změnila se tedy délka ekonomického cyklu v naší ekonomice, či nikoli? Dnes naše ekonomika roste nejrychleji, ale je to příslib do budoucna, že se budeme vymykat obecnému trendu vývoje evropské ekonomiky? Tím si nejsem jist …
Jak tedy vypadá vaše prognóza našeho hospodářství pro tento rok?
Pokud jde o letošní rok, očekávám, že ekonomika poroste zhruba kolem tří procent. Sledujeme-li vývoj v evropské a světové ekonomice, obávám se, že musíme počítat s tím, že v průběhu příštích dvou let pravděpodobně dojde k dalšímu kolu ekonomické krize, které se projeví stagnací či poklesem hospodářského růstu a dalšími doprovodnými jevy. Myslím, že v tomto závěru nejsme osamoceni a hlasů varujících před další krizí přibývá.
Její spouštěcí mechanismus však ještě neumíme identifikovat. Nelze ani vyloučit, že k nadcházející krizi nedojde později, protože je zde v současnosti efekt levných surovin a podobně Ale neměli bychom podléhat pocitu, že další roky budou již jenom cestou vzhůru …
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
