Diskutuje se o tom, že do budoucna nebude potřeba pracovní síla – automatizace a robotizace ve výrobě. K výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

Naprostý opak je pravdou. Tam, kde je relativně svobodný trh, není žádný problém se zaměstnaností. Stačí se podívat na země v Evropě, které jsou mimo Evropskou unii. Švýcarsko žádnou vysokou nezaměstnaností netrpí. Pokud se stát nesnaží vše regulovat, ekonomika ani lidé nemají potíže. Boj se stroji jsme již zažili během průmyslové revoluce. Zabránilo se nástupu parního stroje? Nikoliv. Pokrok nezastavíte a lidé místo toho, aby se věnovali těžké práci na poli nebo v továrně, se přesunou do sektoru služeb, tak jako to vidíme v moderním světě.

Co si myslíte o tom, jak řekl Paul Mason, že se přicházející vlna automatizace v současnosti záměrně odkládá, protože naše sociální infrastruktura si neporadí s jejími následky?

Myslím si, že to je nesmysl. Automatizaci naopak stát výrazně pomáhá vysokým zdaněním práce. Je daleko výhodnější postavit někam prodejní automat než člověka, za kterého musíte platit vysoké sociální, zdravotní a jiné daně.

Je určitým řešením přehnané spotřeby a výroby lidstva takzvaná sdílená ekonomika? Tedy například kdy více lidí či rodin sdílí jedno auto? Takových projektů jsou stovky a s různorodým zbožím.