Poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová chce ustavit vyšetřovací komisi pro zkoumání ruského a čínského vlivu v Česku, odkazuje se přitom na zprávy BIS. Měla by něco podobného zkoumat sněmovní vyšetřovací komise? A co asi vyzkoumá?
Pro mě je to zcela nová informace. Nedokáži si představit, který ze sněmovních výborů by to měl mít na starosti. Předpokládám, že by se jednalo o zvláštní komisi. Zatím nevím o žádné zvláštní komisi, která by něco zjistila či vyzkoumala, kromě toho, že tam jsou příplatky za zřízení této komise. Jsou zpravidla po dobu půl roku, ale protože se většinou za půl roku nic nevyzkoumá, tak se to prodlužuje na rok či na déle. Má to podle mě jediný cíl – zviditelnění paní Langšádlové před blížícími se volbami do europarlamentu a zviditelnění se TOP 09, která by se podle průzkumů veřejného mínění v případě parlamentních voleb ani do Sněmovny nedostala.
Pouze 39 procent lidí u nás považuje dle nejnovějšího průzkumu členství v EU za pozitivní, jsou nejpesimističtější údaje z celé Unie. Euro také nechceme, podle čísel Eurobarometru jsou proti dvě třetiny obyvatel. Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza chce objíždět ČR a vyvracet mýty o EU. Je totiž toho názoru, že Češi jsou vůči EU skeptičtí, protože podléhají lžím a dezinformacím. Je to pravda, nebo je český skepticismus způsoben něčím jiným?
Český skepticismus vyvěrá z toho, že mezi občany je nespokojenost s tím, jakým způsobem Evropská unie pracuje. Všichni jsme si mysleli po roce 1989, že naše členství v Unii nám přinese prosperitu a blahobyt, a vidíme, že tomu tak není. Zásadní rozdíl je v úrovni platů, kde naši občané vůči Západu dosahují jedné třetiny. Bavíme se i o divoké privatizaci, kdy nadnárodní koncerny u nás vykoupily fabriky a podniky v rámci národního hospodářství, na které naši lidi nedosáhli. K tomu přispívá i bezzubost jednání Evropské unie v oblasti neřešené migrace, která trvale pokračuje, a přijímání nesmyslných zákonů a nařízení ve stylu, kolika litry vody bychom měli splachovat záchod. Poslední novum je zakázání tradiční výroby vaječného likéru. Evropská unie konstatuje, že se nesmí do vaječného likéru přidávat mléko. Přitom vaječný likér je tradiční výrobek našich babiček. A další věci: tuzemský rum, pomazánkové máslo a podobně.
Naši lidi vidí, že členství v Evropské unii není výhodné. Výhody, které nám slibovali, se dlouhodobě neplní. Zejména po přijetí Lisabonské smlouvy. Myslím, že ten euroskepticismus je oprávněný. Elitáři z EU podporovaní Merkelovou a Junckerem dělají všechno pro to, aby se tento euroskepticismus šířil i nadále. Není to ale jen v České republice, podívejme se na Francii, Holandsko, Belgii, Rakousko, Itálii. Tam všude čím dál tím víc posilují strany, které jsou vlastenecké a které média nazývají nacionalistickými a pravicově extrémistickými.
Nicméně Češi jsou skeptiky největšími, a co se týče eura, zcela jednoznačně...
To je jasné. Euro nechceme. Nechceme platit dluhy Řecka a italské banky a vůbec stav ekonomiky, který je na jihu Evropy.
V čem je situace jiná oproti roku 2004, kdy jsme do Evropské unie nadšeně vstupovali?
Je to přijetí Lisabonské smlouvy, kdy se změnil poměr hlasování ve prospěch velkých států. Předtím byl poměr hlasování konsensuální, současný – pokud se dohodnou dva velké státy, tedy Francie a Německo, tak přehlasují ostatní. Což je samozřejmě z našeho pohledu nevýhodné. To, co my prosazujeme, je princip čtyř základních svobod – pohybu osob, zboží, kapitálu a nějaký společný koncept obrany. Vše ostatní je v Evropské unii zbytečné. Je to konglomerát, který globalizuje společnost, vytváří podmínky multikulturalismu a chce vytrhnout jednotlivé národní státy z jejich kořenů a vytvořit superstát. Toto je pro SPD nepřijatelné.
Naše ekonomika je na tom teď dobře, i když ekonomové varují, že zase přijde velká recese. Ale i v této době komentujete na Facebooku průzkum, podle kterého je „22 procent Evropanů chudých, neplatí včas nájem, nemohou si doma dostatečně topit a někdy nemají dost prostředků na jídlo“. Co z toho vyvodit?
U nás je devět set tisíc lidí v exekuci. Jedna třetina z exekuce je, že se dostali do nějaké svízelné situace. Všechno, co je nad tím, je to, co se nabalilo v rámci činnosti exekutorů, ty poplatky a daně za výkon exekutorského práva a podobně. Druhá věc je platová konvergence. Jestliže máme třetinové platy oproti Západu, v Německu jsou v přepočtu devadesátitisícové platy, a přesto jsou i zde takováto procenta chudých, u nás to musí být ještě horší.
Co je toho příčinou? Že se nevytváří pracovní podmínky pro práci, kde je vysoká přidaná hodnota, která by umožnila zvedat zaměstnavatelům platy svým zaměstnancům. Přitom se vytváří struktura sociálně potřebných i ve vztahu k ilegálním migrantům, kteří dostávají minimální sociální dávku 800 eur. Když si to spočítáte v poměru k naší minimální mzdě či průměrnému důchodu, je to směšné. Podívejme se na naše důchodce a na důchodce z Německa nebo ostatních států, kteří jezdí v létě do lázní na Riviéru. Ve srovnání s našimi důchodci, kteří jsou rádi, že jsou doma a občas mají nějaký benefit, jako je doprava zdarma.
Psali jsme:
Také tam máte výsledky průzkumu, podle kterého 67 procent obyvatel Německa, Francie, Itálie, Polska a Španělska si myslí, že dříve býval svět lepší než nyní. Čím si to vysvětlujete?
Je to principem globalizace a společné Evropy. Podmínky jednotlivých států se zásadně změnily. Zásadním způsobem se změnila i bezpečnost, co se týká Evropské unie. Migrace kulminovala v roce 2015, ale tento proces bude pokračovat i nadále. Jenom za září přišlo do Španělska více než deset tisíc ilegálních migrantů za měsíc. Všichni nám dnes tvrdí, že k nám žádní migranti nejdou. Pravda to není. Kdyby Maďaři neměli plot, tak je u nás migrantů daleko víc. Jenom je uzavřená balkánská cesta, ale oni si hledají další způsoby. Přispívá k tomu i agentura Frontex, která se tváří, že brání hranice Evropské unie. Není to pravda. Doprovodila 39 tisíc ilegálních migrantů na pobřeží Itálie a ve Středozemním moři s těmi tři sta patnácti lidmi, které má, není schopna vůbec ničeho.
Je to obecně nespokojenost s tím, jakým způsobem se mění bezpečnostní situace v Evropě. Myslím si, že Evropa páchá dlouhodobě sebevraždu. Podívejme se na Francii, kde se výjimečný stav po dvou letech překlopil do normálního stavu. Jděte se podívat k Eiffelovce, jsou tam skla a stojí u nich stráž, policie a podobně. Lidé se necítí bezpečně. Podívejme na další znásilnění šesti Afghánci v Mnichově a sedmi Syřany či kým ve Freiburgu. Prostě bezpečnostní situace se mění. Dnes teroristé používají jiné formy a metody – dodávky, bodné a sečné zbraně. Občané se domnívají, že nejsou bezpečni tak, jak bývali dříve. Další věc je, že ekonomická situace těch zemí není taková, jaká bývala třeba v době německé marky nebo italské liry. Tím, jak se to celé nebere jako jeden komplex, kdy Evropská unie nemá svou fiskální politiku, tak to samozřejmě má dopady v rámci eura na ekonomiky jednotlivých zemí eurozóny.
Z Afghánistánu přišla další zpráva o útoku na spojeneckého vojáka, tentokrát přišel o život Američan. Opět jako u Tomáše Procházky přišla střelba „z vlastních řad“. Co k tomu říci?
I tento generál řekl, že Afghánistán vojenské řešení nemá. Když už to řekne generál americké armády, který těm jednotkám velí... Do toho americká armáda jedná s Tálibánem a my stále dokola slyšíme, že bezpečnostní situace se zhoršuje a Tálibán posiluje. Už dávno jsme měli začít debatu o tom, že bychom měli z Afghánistánu odejít. Strategie vstupu do této války byla špatná, a pokud se nemění, budou další naši vojáci umírat. Jsem přesvědčený, že tam nebojují za naše zájmy, ale za zájmy někoho cizího.
Je to stejná situace, jako bychom chtěli utěsnit vikýř v našem domě, a přitom měli otevřené dole dveře. Bojujeme proti terorismu v Afghánistánu, ale přitom do Evropy chodí nekontrolovaně statisíce, možná miliony islamistů, mezi nimi jsou prokazatelně džihádisté. Kdyby byla spíš ochrana evropských nebo vlastních hranic, tak možná bychom nemuseli plýtvat našimi silami v Afghánistánu a mohli se více zabývat bezpečností a obranou našeho státu.
Ing. Radovan Vích
Jaromír Nohavica zpopularizoval českým posluchačům tvorbu Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy, za což z mého pohledu zcela oprávněně dostal od Ruska Puškinovu cenu za kulturní přínos. Přesto to vyvolalo některé hysterické reakce. Co si o tom myslíte?
Jarek Nohavica byl vždycky samorost, nikdy se nikomu neklaněl. Dlouhodobě plní sály, má vyprodané koncerty. Zpíval písně Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavy. Kritika toho, že jel do Ruska a přijal Puškinovu medaili, není namístě. Když čtu komentáře typu: „Dělá jim užitečného idiota“ nebo „On si neuvědomuje, že je součástí ruského píár u nás a jejich hybridní války proti nám“ – s těmi názory velice nesouhlasím. To, co se předvádí za vydatného přispění veřejnoprávních médií, je další součástí mediální masáže. Jestli má někdo názor, který není zrovna v souladu s těmi mainstreamovými veřejnoprávními, je za to lynčován, tak toto jednoznačně odmítám a musím se za Nohavicu v tomto okamžiku postavit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
