Ve středu bylo premiéru Andreji Babišovi doručeno Desatero Svazu průmyslu pro restart a obnovu dlouhodobého růstu české ekonomiky. Měl by na něj brát předseda vlády zřetel, nebo je příliš obecné a opakují se v něm známé rady? Obsahuje něco, co byste sama podpořila, nebo něco, co byste rozhodně odmítla?
Tedy pardon, ale moudra – cituji z Desatera: „Oslabená ekonomika potřebuje obnovit svůj růst“ – jsou na úrovni „nebude-li pršet, nezmoknem“.
Vedle toho je tam i řada věcí, které jdou PROTI zájmům ekonomiky i občanů. Například „Vláda by proto měla rozšířit veřejné investice…“ Překlad této věty zní: Rozšiřte veřejný sektor na úkor soukromého, seberte peníze živnostníkům a nechte stát za ně vytvářet nějaké nesmyslné cyklostezky. Neumím rozlišit, zda motivací k takovému výroku je neznalost, anebo lobbistický zájem a naděje, že někde z těchto peněz odpadne nějaká dotace.
Některé výroky jsou vyloženě urážlivé, jako například: „Budoucí regulační opatření mají smysl jen tehdy, opírají-li se o fakta a nebudou-li dusit ekonomický růst...“ Realita je taková, že každá státní regulace dusí růst a každá regulace je založena na neznalosti – neznalosti a nepřipuštění si faktu, že nemotivovaný státní úředník nemůže umět podnikat líp než podnikatel, který tím živí svou rodinu. Každá regulace podsouvá názor, že úředník umí podnikat líp než podnikatel, což je výrokový nesmysl.
No a požadavek na přijetí eura je požadavek na poslední hřebíček do rakve.
Fotogalerie: - Propůjčení a jmenování
Ekonomika Německa, která je největší v Evropě a zároveň největším obchodním partnerem České republiky, se v letošním druhém čtvrtletí kvůli koronavirové krizi propadla ve srovnání s předchozími třemi měsíci o 10,1 procenta, což je nejvýraznější pokles od roku 1970, kdy se začaly čtvrtletní údaje sledovat. Je ve světle tohoto faktu pravděpodobné, že vyjde prognóza Evropské komise, podle níž německá ekonomika letos klesne o 6,3 procenta, ale už příští rok podle odhadu poroste o 5,3 procenta?
Je to vysoce nepravděpodobné, tyhle stále ještě „optimistické“ výhledy úplně zanedbávají fakt, že tu nejspíš bude i druhá vlna. Navíc celý tenhle odhad byl založen na od počátku nerealistickém předpokladu, že ekonomika se oživí ve stavu písmene V – tedy jak rychle v dubnu klesne, tak rychle se o měsíc nebo dva později nastartuje. To mohl předpokládat jen ekonomický diletant, který nemá ponětí o tom, jak ekonomika funguje a jak se v ní postupně rozlévají efekty.
Můžeme si to ve zjednodušeném schématu představit například takto: Na počátku je administrativním zásahem státních úřadů zavřená velká automobilka. Téměř ihned tedy poklesne výstup průmyslu. Lidé následně zůstanou doma a stále jim chodí výplaty. Stále tedy utrácí. Po dvou měsících automobilka znovu nastartuje výrobu. Jenomže zjistí, že mezitím má plné sklady, a tak začne propouštět. Propouštění je ale brzděno výpovědními dobami. Teprve za další dva nebo tři měsíce tak lidé pocítí efekt nezaměstnanosti. Ještě nějakou dobu ale trvá, než začnou mít finanční potíže, protože nějaký čas žijí ze zásob nebo z podpory v nezaměstnanosti.
Teprve za další dva měsíce tak prudce poklesnou maloobchodní tržby. Pokles maloobchodních tržeb ale sníží poptávku po průmyslové produkci. A tak průmyslové podniky znovu, tentokrát už dobrovolně, omezují výrobu… A spirála se mezitím už roztáčí. A to jsme si v tomto jednoduchém případě jmenovali pouze trojici průmysl – nezaměstnanost – maloobchod. V realitě zde interaguje mnohem víc proměnných, které vedou k mnohem komplexnějšímu rozlévání efektů. Odtud plynou zmiňovaná zpoždění.
Takže ekonomika bude mít spíš tvar písmene L, a do toho ještě přijde druhá vlna.
Psali jsme:
Počty nakažených covidem-19 v Evropě i v Česku opět rostou a vláda je kritizována jednou za to, že omezující opatření zavádí, podruhé zase že ne rychle a dostatečně. Myslíte, že by česká společnost přijala takové kroky, k nimž sáhla za této situace Belgie, například že každá domácnost bude muset nově v příštích čtyřech týdnech omezit společenské kontakty na nejvýše pět lidí, když dosud to bylo 15 osob, nebo její provincie Antverpy, v níž platí zákaz vycházení od 23.30 do šesti hodin ráno s výjimkou těch, kteří míří do nemocnice či do práce?
Ne. V žádném případě. Mediální obraz viru a jeho skutečná nebezpečnost jsou dvě úplně odlišné věci od samotného začátku a všechny tanečky, které se kolem něj aktuálně dějí, jsou jen divadelní rekvizity.
Natvrdo řečeno: I kdyby epidemiologicky druhá vlna nepřišla, eurozóna či Evropská unie si ji nebo jinou zástěrku bude muset vymyslet, aby mohla v příštím roce dál dotovat své jižní křídlo a hrát si své rádoby-zelené ideologie.
Podívejme se na situaci optikou evropských lídrů, kteří vědí, že bude třeba rozdávat jihu další peníze vygenerované na severu a bude nutné k tomu vymyslet nějaký legitimně se tvářící důvod. Celkem logicky pak tito lídři využijí situace, aby druhou vlnu řádně rozmázli a tento „legitimní“ důvod si dopředu připravili.
Omezující opatření se nelíbí hudebníkům, kteří proti nim uspořádali demonstraci. Zatímco ministr kultury Zaorálek jim řekl, že hromadné akce nad tisíc lidí nebudou reálné ani na podzim, hudebníci to odmítají jako omezení svobody podnikání. Česká obec hudební také žádá úlevy na nájemném ve státních a samosprávních budovách nebo na daních týkajících se hudebního průmyslu. Šéf rezortu slíbil do kultury do konce roku miliardu korun formou investic. Jak by se měl stát zachovat k tomuto specifickému segmentu ekonomiky?
Mně se ta omezení koneckonců taky nelíbí. Nevidím v nich žádný smysl a silně pochybuji, že to zachrání byť jediný život. Ale zrovna tak se mi nelíbí natahování rukou a škemrání o odpustky. Když jsem ve svém podnikání dobrý a mám co nabídnout – tak do toho prostě šlápnu nějak jinak a třeba nabízím svým fanouškům streamování.
Miliarda korun na kulturu? Ale fuj! Já mám kulturu hodně ráda. Ale hrubě se bouřím proti tomu, že z mých daní bude někdo dotovat muzikanty nebo herce – protože já mám pro své peníze opravdu lepší použití a je hanebné, aby někdo rozhodl, že mi peníze sebere a věnuje je tomu, kdo si je umí vyřvat.
Koruna za poslední dva měsíce posiluje nejvíce ze všech měn světa. A to jak proti dolaru a euru, tak i třeba proti turecké liře, švýcarskému franku či chorvatské kuně, takže se dovolené pro Čechy zlevňují. Co všechno se na tomto vývoji podílí a může koruna zpevňovat i nadále?
Koruna je notně přehřátá a v tuto chvíli v podstatě jen kopíruje situaci na eurodolarovém trhu. Fundamentálně její posilování podloženo není. Nejpozději ve chvíli, kdy se otočí situace na eurodolarovém trhu, koruna zase oslabí. Ale finanční trh umí být krátkodobě pěkně neracionální, jak nám to ukazují třeba různé cenové bubliny, takže podobnou iracionalitu vidíme teď. Není to nic, čím bychom si měli moc lámat hlavu. Však ona se koruna z dlouhodobého pohledu zase vrátí k opodstatněnějším hodnotám. Berme to jako známku důvěry v koruny.
Česko má nejvyšší podíl vkladů domácností a firem v tuzemské měně z „nových“ zemí EU, které neplatí eurem, když loni činil 91,2 procenta. Druhý nejvyšší podíl mezi těmito státy vykazuje z daných zemí Polsko (88,4 procenta), třetí pak Maďarsko (78,8 procenta), naopak v Chorvatsku klesl na pouhých 45 procent. Ze sledovaných zemí vykazují v Česku vklady v eurech nejnižší podíl, a to 6,7 procenta. Co to o Češích vypovídá a není pro movitější firmy a občany taktičtější mít své vklady pestřeji rozložené ve více měnách?
To je přeci naprosto logické – Češi koruně věří a dobře dělají, také tuto důvěru ostatně demonstruje její aktuální posilování. Přeci nebudu ukládat peníze do eur, které mají záporné úroky, když je mohu nechat v korunách, v nichž o peníze kvůli zápornému úročení nepřicházím! Pořád to říkám: Buďme rádi za naši korunu. Přináší nám mnoho dobrého. A dneska je z ní v podstatě takový místní, lokální, „švýcarský frank“. Pokud si to moc nepokazíme a nepodlehneme lobbistům, tak možná není daleko doba, kdy lidé z celé Evropy budou uvažovat: Mám uložit peníze raději do dolaru, nebo franku, nebo koruny – co asi bude bezpečnější…?
JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
* OBJEDNAT ZDE
|
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
