Dohadování mezi opozicí a vládou o rozpočet patří k politickému provozu koncem každého roku. Je letos něčím situace výjimečná?
Nijak zásadně se z průměru nevymyká, letos snad jen rozpočet provází euforie z toho, že skončí s přebytkem a všichni se bijí v prsa, jak výborně to zařídili. Až na to, že za to stát až tak nemůže a vláda se chlubí cizím peřím. Schvalování rozpočtu se ale díky tomu nese v trochu benevolentnějším tónu.
Může být přebytkový rozpočet signálem dlouhodobější pozitivní perspektivy?
Myslím, že ne. Naopak – na přelomu roku dojde k určitému zlomu. Nejdříve je ale třeba říci, proč současný rozpočet vyšel letos tak dobře. Je to tak proto, že stát špatně prognózoval hospodářský růst pro letošní rok, když předpokládal, že ekonomika poroste pomaleji, než nakonec rostla. Z toho muselo logicky vyjít, že budou nižší výdaje rozpočtu a vyšší příjmy. Teď se situace ale o 180° obrací a stát předpokládá, že ekonomika bude růst rychleji, než ve skutečnosti poroste a dojde k obrácenému efektu, příjmy budou nižší a výdaje vyšší, takže výsledkem bude horší plnění. Jestliže se na příští rok předpokládá schodek, měl by být vyšší, než se plánuje.
Druhým důvodem, proč letos rozpočet vychází tak dobře, je kuriózní a v jeho pozadí jsou intervence. Díky nim je jasné, že jakmile Česká národní banka povolí posílení koruny, ta vyskočí o šest, osm, v krajním případě o deset procent, a pak se vrátí. To je motivem toho, že v zahraničí je velké množství spekulací na nákup českých korun prostřednictvím českých dluhopisů. Špatné na tom je to, že momentálně si jako stát půjčujeme, investoři platí za to, že mohou státu půjčit, ale druhou stranou mince jsou právě intervence – když koruna posílí, Česká národní banka bude mít z titulu svých devizových rezerv ztrátu, protože tyto rezervy, které teď skupuje, se jí znehodnotí. Až intervence skončí, ČNB vykáže obrovskou ztrátu a ta nebude kompenzována ziskem pro rozpočet, ale bude výrazně vyšší, než kolik na záporných úrocích stát ušetřil. To je důvod, proč se v následujícím roce nebude rozpočet vyvíjet tak příznivě jako letos. A další důvod, proč se rozpočet nebude vyvíjet tak dobře jako letos, je to, že dosud pomáhalo zlepšení rozpočtu pomalé rozpouštění rozpočtové rezervy, která už nebude moci rozpočet vylepšovat.
V souvislosti se spory kolem návštěvy dalajlámy se objevovaly ekonomické argumenty, podle nichž vstřícnost k tibetskému duchovnímu vůdci ohrožuje naše vztahy s Čínou a tedy české ekonomické zájmy. Jak vážná je to hrozba?
Tím, že jsme hypoteticky mohli přijít o nějaké vztahy s Čínou, bych vůbec nestrašila. Čína není vůbec trh, na který bychom se měli zaměřovat. Když se řekne Čína, všichni si z toho sedají na zadek, vidí počet obyvatel a šíři trhu, uvědomme si ale, co to je ale za trh – Čína je stále ještě levnou montovnou. Má sice dva z nejrychlejších superpočítačů na světě, ale to je jen špička, která se ukazuje světu podobně, jako když Rusové za studené války létali do kosmu, ale obyvatelstvo přitom žilo v bídě. Podobně musíme hledět na Čínu, je to ekonomika, která se podbízí cenou, kdyby tomu tak nebylo, dávno by uvolnila kurz jüanu. Stále je založena na tom, že vyrábí levně a nekvalitně. My jsme exportní ekonomika, která není schopná do Číny vyvážet žádné enormní technologie s vysokou přidanou hodnotou. Ano, vyvážíme tam různé investiční celky, dodáváme tam turbíny pro elektrárny, to je dobře, ale to naši ekonomiku nespasí. A že bychom se tam na trhu uchytili s něčím, co by pro nás bylo opravdu užitečné a mělo vysokou přidanou hodnotu, to vůbec nehrozí. To dělají třeba Němci, kteří tam vyvážejí mercedesy, protože je to luxusní zboží, po němž je tam velká poptávka. To my ale nemáme. Nemůžeme si dělat naděje, že bychom čínský trh dokázali obsadit s tím, co vyvážíme.
A co čínské investice u nás?
To je také taková nafouknutá bublina, Číňané u nás skupují již existující podniky, to znamená, že to nejsou nové peníze pumpované do ekonomiky. Oni sice trochu modernizují, ale jde v podstatě jen o změnu majitele. Když se řekne, že přijde investice deset miliard do jednoho podniku, nakonec z toho je přidaná hodnota jen půl miliardy, protože zbytek jde na změnu majitele. Čísla, která v souvislosti s čínskými investicemi padají, nejsou nic, co by nás nějak zásadně mohlo vytrhnout. To podbízení se Číně vypadá tak, že chceme za každou cenu udržet naši levnou montovnu a nakonec budeme dovážet levné a nekvalitní zboží. To ale není budoucnost evropské ekonomiky.
Psali jsme:
Co tedy je tou budoucností?
Přichází průmysl 4.0 a ten zásadně změní podmínky na trhu práce. Země, které včas nenaskočí na nové IT technologie, přijdou o obrovské množství pracovních míst a to vyžaduje obrovské změny v ekonomice. To, co ale chceme dělat v byznysu s Čínou, jde ve prospěch zachování těch starých výrob a systémů. Nikam nás to neposune a glorifikace čínských investic je naprosto přehnaná.
Jak se v této souvislosti díváte na memorandum čtyř ústavních činitelů stvrzující českou loajalitu k Číně?
To je trochu přehnané a hysterické. Mám pocit, že je to nepochopení situace a toho, že Čína, nebo i Rusko, nás nespasí. To není nic, co by nakoplo ekonomiku. Je to nepochopení trendů a toho, kam směřuje ekonomický vývoj.
Ve zmíněných diskusích se zvětšilo rozdělení společnosti. Jak to vnímáte?
Velice negativně, ty reakce mi připadají hysterické. Chápu, že se lidé bouří a mají pocit, že z nich někdo dělá hlupáky. Spíš mi ale připadá, že kauza kolem udělování vyznamenání je zbytečně gradovaná. Ukazuje sice na určité hulvátství, ale není zde dost informací, abychom mohli vyvodit závěry. Aby se ale kvůli tomu tak polarizovala společnost, to je velmi špatný směr vývoje, jako by lidé ztráceli cit pro to, co je podstatné. I spravedlivé pobouření tak zastiňuje jiné a mnohem důležitější věci, například pokud jde o Čínu. Podstatné je, že se jako ekonomika snažíme vyprodat Číně místo toho, aby se naše ekonomika modernizovala. Místo toho, abychom kladli ekonomické otázky, o co se hraje ve vztahu s Čínou a jestli to celé není špatně politicky postaveno, řešíme nějaké hlouposti kolem maškarády se státními vyznamenáními. Proto mě mrzí, že obyvatelstvo je teď roztříštěné a řeší, jestli Zeman, nebo Antizeman, ale unikají mu věci, které opravdu budou rozhodovat o naší budoucnosti. To, jak se jmenoval pán, co nedostal vyznamenání, si za rok dva nikdo nevzpomene, ale to, jestli tady budeme mít zakonzervovanou čínskou ekonomiku, budeme pociťovat ještě za dvacet let.
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
