Státní návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice skončila, ale otazníky nad ní zůstávají. Vy upozorňujete na řadu nebezpečí souvisejících s rozvojem vzájemných česko- čínských vztahů, ale nemohou být alespoň z ekonomického hlediska přínosem?
Nejsem ekonom, abych hodnotil význam dohod a investic. Ale samozřejmě jsem i toto téma sledoval, protože to je jeden aspekt návštěvy, který mne zajímal. Četl jsem komentáře například ekonoma Tomáše Sedláčka, což je pro mne autorita v ekonomickém světě, ale i dalších, kteří hovořili o tom, že i kdyby skutečně slibované objemy investic byly realizovány, dostane se Čína v objemu investic v České republice někam na úroveň Kypru nebo Belgie. Stále je to tak, že například jižní Korea tady má investice o řád vyšší. Takže je legitimní otázka, proč tolik humbuku, proč tak ohromná opatření a zásahy do života občanů a lidských práv. Navíc čínské firmy si primárně kupují akvizice, to znamená podíly ve stávajících firmách, přinášejí tedy sice kapitál, kupují si ve firmách podíly, ale výnosy půjdou ven. V České republice nevytvářejí nová pracovní místa, nota bene v nějakých moderních odvětvích průmyslu nebo služeb. Na mne to působí tak, že určitá skupina lidí napojených na prezidenta si buduje svůj byznys a vytváří dojem, že se jedná o veřejný zájem a že je to nesmírně výhodné pro Českou republiku a její občany. Ale ona to není pravda, protože potenciální investice doprovází ohromné politické riziko a navíc kroky prezidenta a vlády mají zásadní dopad na pozici a autoritu České republiky ve světě.
- TÉMA: Čínský prezident v Praze
Ale i kdyby byly čínské investice u nás několikanásobně vyšší, vyvážilo by to určitá rizika, například bezpečnostní, zahraničně politická nebo ohrožení demokratických principů, jak už jsme mohli vidět při návštěvě čínského prezidenta?
Jaké pocity máte z průběhu návštěvy prezidenta Číny?Anketa
Určitě ne. Určitě by to nestálo za to. V té vší bídě několika dní, kdy člověk jel po Evropské třídě a měl zase pocit, že jede po Leninově třídě, jak řekla velmi trefně bývalá mluvčí Charty 77 Dana Němcová na našem pokojném shromáždění na podporu lidských práv, mne potěšil výsledek průzkumu veřejného mínění, který zadal Český rozhlas. Vyplynulo z něj, že asi šedesát čtyři procent českých občanů upřednostňuje lidská práva před obchodem s Čínou. Takže prezident a vláda se dostali do rozporu s většinovým názorem obyvatel České republiky. I když se samozřejmě společnost za těch 25 let proměnila, těší mne, že pořád ještě uvnitř dřímá zdravé hodnotové jádro a že když lidé cítí, že jsou nějakým způsobem tyto hodnoty ohroženy, tak se ozvou. Vedlo to k mobilizaci společnosti, protože Zeman, Tvrdík a Sobotka to přehnali.
Myslíte, že ten humbuk kolem návštěvy čínského prezidenta spíš postoj Čechů k rozvoji vzájemných vztahů s Čínou poškodil?
Určitě. Bylo to kontraproduktivní.
Co jste říkal bezpečnostním opatřením v souvislosti se státní návštěvou Číny? Říká se, že tak silná bezpečnostní opatření, jaká tuto událost provázela, nemají obdobu, že taková nebyla ani při návštěvách prezidentů USA a Ruska Obamy a Medveděva nebo Putina.
Působí to na mne tak, že nešlo primárně o bezpečnost, že cílem policejních manévrů bylo zajistit, aby čínský prezident, který je zároveň šéfem komunistické strany a Čína je komunistickou totalitní velmocí, nebyl konfrontován s demokracií. Mám na mysli s vyjádřením svobodných názorů veřejnosti na Čínu a na porušování lidských práv v Číně. Svědčí o tom jednotlivé příběhy, kdy například nějaký člověk vyvěsil z okna kanceláře z domu proti hotelu Hilton, kde byl ubytován čínský prezident, tibetskou vlajku, a zakrátko tam měl policisty, kteří ho žádali, aby ji odstranil. Nebo jak byly zakrývány jakékoli projevy solidarity s Tibeťany, jejichž lidská a občanská práva jsou pošlapávána. Cílem těchto opatření bylo zajistit, aby čínský prezident nic neviděl. A pak už dochází ke skandálním situacím, například na fotografiích z Kampy je vidět nějaké hrazení, na jedné straně hrazení jsou lidé, kteří pokojně demonstrují za lidská práva, a na druhé straně hrazení není policie, ale stojí tam Číňané s velkými prapory, kteří zakrývají demonstranty, aby nebyli vidět. A policie tomu nečinně přihlíží. Takových obrazů je celá řada.
Fotogalerie: - Za demokracii a lidská práva
Fotogalerie: - Svědomí není na prodej
Fotogalerie: - Si Ťin-pching na Hradě
Fotogalerie: - Číňané v ulicích Prahy
Akce čínských vítačů zřejmě organizovala čínská ambasáda nebo česko-čínská společnost. Bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová prohlásila, že to považuje za naprosto nepřípustné vměšování čínské ambasády do života České republiky. Souhlasíte s tím?
To byla organizovaná klika vítačů, byli agresivní, vnímal jsem, že mnohde došlo k incidentům. Kamarádi z Greenpeace mi například říkali, že nějaký Číňan vytrhl z ruky tibetskou vlajku jednomu z aktivistů, a když ho aktivista doběhl a vzal si vlajku zpátky, policie zadržela aktivistu z Greenpeace a Číňana nechali být. A takových případů je celá řada, ale já čtu, že jednání policie se nebude prověřovat, že všechno bylo v pořádku. Dokonce jsem četl, že ministr obrany Stropnický je všechny pochválil. To je úplně skandální, když policie jednoznačným způsobem vystupuje na podporu manipulovaného vítání a není schopna zajistit základní práva občanů České republiky. To by mělo mít dohru, policejní inspekce by to měla řešit. Je zřejmé, že tam byli lidé, kteří za to dostávali z čínské ambasády peníze nebo z česko-čínské společnosti, to není jasné, ale důležité je, že policie tomu nechala volný průběh. My už jsme to jednou zažili, když tady bylo ekonomické fórum na Pražském hradě, konala se tam také demonstrace vedle sochy T. G. Masaryka. Donesli jsme billboard Václava Havla s dalajlámou z našeho domu ve Sněmovní a najednou se objevili Číňané s ohromnými čínskými vlajkami, kterými zakrývali přicházejícím delegátům výhled na billboard. A také vytvářeli napětí a byli agresivní. To je jejich metoda. My jsme byli zdrženliví, nestáli jsme o žádný konflikt, ale tehdy zasáhla policie, odklonila je a vykázala, čímž nám umožnila protest uskutečnit. Ale tohle se velmi proměnilo. Tentokrát měla policie zřejmě odlišné zadání – nebránit agresivním projevům nakoupené čínské kliky a nechat jim prostor.
Advokátka Hana Marvanová říká, že kdyby někdo z aktivistů a organizátorů demonstrace, kterým byl zabráněn přístup na místo, kde byla řádně ohlášena demonstrace, podal žalobu, měl by naději, že vyhraje, protože byl podle jejího názoru porušen shromažďovací zákon. Nehodláte podat žalobu, protože vám bylo znemožněno projevit svobodně názor?
My tu žalobu podáme. V tuto chvíli se radíme, protože osobami zmocněnými jsme byli já a moje manželka, svolával to náš přítel, protože jsme v té době byli ještě v Londýně. K naší iniciativě se postupně připojilo deset organizací, jejich seznam je uveden na adrese www.podporujemetibet.cz. Tam máme také zveřejněnu výzvu prezidentovi a vládě, aby přestala kolaborovat s komunistickou totalitní Čínou, kde vysvětlujeme, o co nám šlo a proč jsme takovou iniciativu dělali. Jsme rozhodnuti žalobu podat, a to z důvodů principiálních. Je to důležité i do budoucna, aby se nemohlo stát, že tady nastane taková zvůle, že dojde k uzavření prostoru, na kterém se má konat řádně ohlášené shromáždění.
To jste zažili nyní, když jste se marně snažili projít přes policejní kordón na Hradčanské náměstí, kde se mělo vaše shromáždění uskutečnit. Viděli jsme záběry na internetu. Jak jste jednání policie vnímali?
Magistrát a policie nás dostaly do situace, že se zhruba tisíc lidí snažilo marně dostat na místo, kde mělo ohlášené shromáždění, ale narazilo na zátarasy a policisty v plné zbroji. A nejvíc mne na tom rozhořčilo, že tam stáli, demonstrovali moc a na jejich straně nebyl nikdo, kdo by byl kompetentní vést nějaký dialog a vysvětlit nám, proč, z jakých důvodů nám znemožňují průchod. Nebyli nám schopni ukázat nějaký papír ani říci, kdo zásahu velí, kdo je za to zodpovědný. Prostě tam stáli jako tvrdé y a nebyli schopni nějaké komunikace. Pak řekli, že čekají na příjezd magistrátního úředníka, ten se vůbec nedostavil a celou dobu tam vřelo tisíc lidí toho shromáždění. A to mi přijde absolutně nezodpovědné, šlo o totální selhání policie. Vypadalo to, jako kdyby policie chtěla vyhrotit situaci, aby k něčemu došlo. Vypadalo to, jako by se na to těšili. Pro mne bylo veliké zklamání, že policie v roce 2016 se chová tak neprofesionálně. Podstatné je, že máme z Ústavy právo shromažďovací a zákon říká, z jakých důvodů je možné toto právo omezit. Ale oni teď šermují nějakým ptydepe o nějakých dopravních opatřeních, to jsou všechno jen takové konstrukce. Viděl jsem vyhlášky, které magistrát vydal, pouze upravují nějaké dopravní značky, ale v žádném případě nám nic nezakazují. Nám nikdo nic neřekl, my jsme se nic nedozvěděli. Proto tu žalobu jistě podáme a myslím, že někdo bude mít veliký problém. Ať už to bude ředitel Komorous, policejní ředitel nebo primátorka Krnáčová.
Vzhledem k tomu, že Hradčanské náměstí nebylo ještě nikdy v minulosti uzavřeno kvůli nějaké státní návštěvě, dokonce ani v 80. letech, kdy přijel nejvyšší ruský komunistický představitel Leonid Brežněv, byla tentokrát bezpečnostní opatření skutečně mimořádná. Navíc někdo zablokoval ohlášenými akcemi i desítky míst v Praze, kudy projížděl čínský prezident, ale žádné akce se tam nekonaly. Jak si to vysvětlujete?
Tohle je naprosto podstatné říci a bude to také předmětem šetření soudu, jaké byly důvody těchto opatření. My jsme hledali místo tak, abychom se vyhnuli nějaké konfrontaci, nám nešlo o to, abychom za černými skly limuzíny zahlédli Si Ťin-pchinga, nám šlo o to, abychom se důstojně a poklidně vyjádřili k té situaci a vznesli protest. Chtěli jsme poukázat na to, že Čína porušuje lidská práva, že tam je podle oficiálních údajů víc než 1300 politických vězňů, ale ve skutečnosti jich bude o řád více, že lidé sami sebe upalují pod tlakem teroru v Tibetu, že Tibet je země, která je na seznamu zemí s porušováním lidských práv hned za Sýrií na druhém místě. Tohle jsme chtěli svobodně vyjádřit a nebylo nám to umožněno. Vzpomínám, když jsem byl v roce 1988 ilegálně v Tibetu, byl Tibet zavřen, tehdy tam ještě nebyla železnice, jediná možnost přepravy tam byla po horské silnici. Několik dní nás tam Číňané nechtěli pustit, měli nějaký papír v čínštině, a když jsme žádali vysvětlení, řekli: Tibet is not closed, but is not opened, tedy Tibet není uzavřen, ale je neotevřen. Mně to připomíná situaci tady v Praze, až na to, že jsme demokratická společnost v roce 2016: Hradčanské náměstí není uzavřeno, ale není otevřeno. Tohle jde opravdu strašně daleko.
Jaké vy máte zkušenosti s chováním policistů před Hradčanským náměstím? Na záběrech z akce je vidět, že chvílemi byla situace opravdu velmi napjatá, zejména, když se tam objevili předseda TOP 09 Miroslav Kalousek a europoslanec Štětina.
Ta situace tam byla opravdu nepříjemná. Přihrnul se tam pan předseda Kalousek a strašně tu situaci hrotil, šel přes ty zátarasy a do konfliktu, vyloženě si konflikt přál, křičel, že za pět minut prorazíme zátarasy. Štětina byl zdrženlivý. A já jsem cítil, že tohle nedopadne dobře. Cítil jsem zodpovědnost za shromáždění, které jsme svolali, a teď tam přijde nějak povzbuzený Kalousek a takovým způsobem hecuje lidi. Vzal jsem megafon a požádal jsem lidi, aby se otočili a poklidně odešli z toho místa. Na konci jsem řekl, že je to hanba, ale že nechceme lidi hnát do konfliktu s policií, ale že se přesuneme do parku, kde bude demonstrace pokračovat. Ti lidé byli skvělí a tohle udělali. Ale předcházel tomu jeden moment, kdy se megafon najednou ztratil a já jsem žádal policisty, jestli mají megafon nebo nějaké zařízení, kterým mohu oslovit lidi, aby mi ho půjčili, že je to v jejich zájmu, protože chci ty lidi požádat, aby se otočili a odešli. A policisté na mne koukali a neřekli ani slovo. Něco úplně neuvěřitelného. To jsem naposledy zažil na demonstracích před rokem 1989.
Psali jsme:
Bránění policie v projevování svobodného názoru byla jen další kapka. Nemáte pocit, že tady pomalu a postupně dochází k různým změnám, že regulacemi a zákazy dochází k čím dál většímu oklešťování demokratických práv a svobod?
Myslím, že je důležité rozpoznávat podstatné od méně podstatného. Samozřejmě registruji, že Andrej Babiš a jeho ANO je s demokratickou pluralitní společností a soutěží demokratických stran nekompatibilní element. Je to cosi, co on tady vymyslel a etabloval, co je neslučitelné se standardní demokratickou soutěží politických stran. On vytvořil jakési uskupení, kterému říká hnutí, ale ve skutečnosti je to vlastně instrument k tomu, aby posílil své impérium, posílil pozici oligarchy v duchu toho vtipu Všeci kradnú, jen já čerpám. Je ohromná ostuda, co se tady děje. V momentě, když se před několika měsíci objevila žaloba občana Olbramovic, který ji podal anonymně, říkal jsem: tohle je vážné, to je tak dobře vystavěné, že s tím bude mít Babiš problémy. A skutečně se to naplnilo, ale ukazuje se, že demokratické pojistky nefungují, protože premiér Sobotka a lidovci Babiše drží, protože se bojí, že padne vláda. Je pro ně cennější udržet si pozice ve vládě. A to je samozřejmě vážné, vnímám to jako veliké ohrožení demokracie v Česku. A druhý aspekt, který vnímám s velkými obavami, je, že prezident a okruh lidí kolem něj, ale za asistence slabého premiéra vlády postupně oslabují pozici České republiky v západním společenství. To znamená, že naše autorita jako člena Evropské unie a jako součástí NATO se oslabuje, protože Česká republika podniká sólo kroky a akce vstřícné ve vztahu k Putinově Rusku a ve vztahu k Číně a tím oslabuje společnou pozici směrem k EU a NATO. Považuji to za velmi vážné, protože to byl asi nejvýznamnější moment, který nám přinesl pád komunismu vedle demokracie a svobody, že jsme se znovu zpátky zase stali součástí západního civilizačního okruhu a vymanili jsme se z pozice satelitu Sovětského svazu. I když se Sovětský svaz rozpadl, jsou tady pořád neoimperiální zájmy Putina, který vnímá Českou republiku v okruhu teritoria jeho zájmu. A stejně tak strategie Číny je otevřít si vrátka do Evropské unie a využívá k tomu zemí střední a východní Evropy. Byla ustavena tzv. skupina G 16, kterou tvoří země střední a východní Evropy, a Čína s nimi navazuje bilaterální vztahy. Znepokojilo mne, když byla přijata rezoluce Evropského parlamentu ze 14. prosince minulého roku o vztazích EU-Čína, že se mimo mnoho jiného vymezuje nepřímo vůči České republice, protože se dotýká této iniciativy 16 zemí s Čínou. A upozorňuje, že tato iniciativa by neměla vést k oslabení společné pozice EU ve vztahu k Číně, že by EU měla hovořit jedním hlasem a že státy, které jsou součástí této iniciativy, by měly v jednáních s Čínou zmiňovat téma ochrany lidských práv. To tedy znamená, že už i Evropský parlament zaznamenal, že Česko narušuje a rozbíjí společnou evropskou politiku ve vztahu k Číně.
Už delší dobu se hovoří o změně zahraničně politické orientace České republiky s příchodem Miloše Zemana na Pražský hrad. Nepotvrzuje to výrok českého prezidenta v rozhovoru pro čínskou televizi, kde prohlásil, že mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy, protože ta vláda podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie? Teď jsme podle hlavy státu znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku.
Za každého prezidenta byly tahanice o to, kdo má kompetenci ve formulování zahraniční politiky. Pamatujeme si, že v této věci často vládlo napětí mezi prezidenty a premiéry. Ale Miloš Zeman jako prezident, který se z ústavy spolupodílí na formulování zahraniční politiky, zpochybňuje naše členství v Evropské unii, když říká, že jsme byli pod negativním vlivem. Bylo by to možné zlehčit a jen tak přejít. Ale podle mého názoru se tím nejen Zeman sám izoluje ze společnosti slušných evropsky uvažujících politiků. To je naprosto otřesné a neloajální ve vztahu k EU, jejíž jsme součástí, ale oslabuje tím i pozici České republiky. A já se ptám, proč se premiér a ministr zahraničí neozvou? Já jsem si toho nevšiml. Věřím tomu, že si tohle Sobotka ani Zaorálek nemyslí, ale nechávají to být. Nechtějí jít do konfliktu s prezidentem, obávají se toho. Ale to je postupné selhávání, krok po kroku Zeman s tou svou klikou si okolo sebe vytváří větší a větší prostor, což mne samozřejmě znepokojuje.
Ale příznivci Zemana oponují, že Česká republika není v Evropě ani ve světě jedinou zemí, která rozšiřuje vztahy s Čínou. Poukazují na pompézní přijetí čínského prezidenta ve Velké Británii i dalších zemích. V čem se tedy lišíme?
Ano, když jsem sem přijel, četl jsem, že s Čínou obchoduje mnoho zemí. Ano, ve Velké Británii byl čínský prezident přijímán s pompami britskou královnou, nechyběl červený koberec a zlatý kočár. Ale tady spousta lidí nemá informace, že existuje jeden zásadní rozdíl. A to v tom, že politika obchodní výměny privátních společností je kompenzována tím, že vláda a prezidenti se jednoznačně vyjadřují ve vztahu k porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Mne zarazilo, že tady vůbec nebyla řeč o tom, že 10. března u příležitosti Dne Tibetu, v den výročí povstání tibetského lidu v roce 1959, vznikla v Ženevě iniciativa čtrnácti zemí, které vyzvaly čínskou vládu k propuštění politických vězňů a k tomu, aby přestala porušovat lidská práva. A Česká republika se nepřipojila, což bylo velké překvapení pro ty, kteří to iniciovali. Podobně to dopadlo, když velvyslanci Kanady, Spojených států, Evropské unie poslali nedávno kritický dopis k tomu, že Čína přijala tzv. antiteroristický zákon a připravuje další dva zákony, které omezí svobodu informací na internetu. Čína utahuje šrouby, ale Česká republika se k této kritice nepřidá. Vedle toho vidím pasivitu a rezignaci na ochranu lidských práv, v tom vidím velké selhání nejen prezidenta, ale i vlády. A to je podle mne vážné, protože česká zahraniční politika je velmi nevyvážená, protože jsme úplně opustili pozici země, jejíž zahraniční politika je postavena principiálně na ochraně lidských práv.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
