Turecký velvyslanec Bigali vyzval Kláru Samkovou, aby se omluvila za své přirovnání islámu k nacismu. Ta vyzvala úřady, aby velvyslance vyhostily, a pro PL přiložila pod kotel, že kdyby se Hitler prohlásil za proroka, volalo by se po jeho právu na náboženskou svobodu. Nepřehání to trochu doktorka Samková? Nebo to přehání turecký velvyslanec?
Celé vystoupení Kláry Samkové bych označil za zábavné osvěžení v době zuřivých hádek, mediálního propagandistického primitivismu a vulgárních útoků bojovníků za cizí zájmy proti občanské většině. Paní doktorka Samková neobjevila Ameriku, ale použila moje argumenty o podobnosti agresivního islámu s nacismem z konference Mýty o Sýrii pořádané v minulém roce SPD a ISSTRAS. Pouze je trochu pozměnila a opepřila. Jen bych připomněl, že na první z konferencí o mýtech současné světové politiky exceloval pan Kmoníček skvělým rozborem myšlení ideologů Islámského státu a několik další odborníků.
Na konferenci o islámu, pořádanou nedávno firmou ANO, se samozřejmě takové nebezpečné živly jako Koller nezvou, což mi ostatně nevadí, stejně jako zákaz zvát mne do ČT, protože jsem raději ve vlastenecké společnosti. Avšak kdyby pozvali Martina Konvičku a hloupě mu nenadávali do extremistů, mohla být diskuse odbornější a ostudnost výsledku nižší. Ale co můžete čekat od firmy ANO, která se ježí takovými odborníky, jakým je současný ministr obrany.
Turecký velvyslanec se rozhodně nezachoval jako důstojný velvyslanec. Utekl jako malý kluk, když mu veřejně nasekali na holý zadek, protože si na ulici potahoval pindíka. Místo aby čelil výzvě a hájil ideologii své země a svého prezidenta, prchl z mediálního bojiště, stejně jako jiní stateční islámští diplomati. K uvedenému je třeba dodat, že reprezentanty islámských zemí na konferenci pořádanou firmou ANO nikdo nezval, takže se tam doslova vnutili.
Za veřejně projevenou ubohost a neschopnost by měl tureckého velvyslance odvolat jeho ministr zahraničí, ne-li prezident. Jenže v řadě zemí nejsou místa velvyslanců určena pro diplomatické odborníky typu naší paní Filipiové v Sýrii, ale pro neschopné a protekční ideologické figurky. Typickým příkladem diplomatické ubohosti je podle mého názoru rovněž současný velvyslanec USA se svým neomaleným vměšováním do české politiky na úrovni přestárlého svazáka se zastydlou pubertou. Dlužno říci, že tak sotva činí bez vědomí, či příkazu nadřízených. Kvalita diplomatického sboru mimochodem ukazuje vážnost naší republiky v USA i v Turecku. Dávají nám jasně najevo, za co nás považují. Do Británie by pravděpodobně takové typy neposlali.
Nejsem přehnaným sympatizantem paní Samkové, nicméně se značnou dávkou jedovatého uspokojení sleduji výsledky práce odborníků z firmy ANO, která je v současnosti hlavní oporou amerických zájmů včetně islamizace a smlouvy TTIP. Řečnění majitele, který se pro důvěřivé a nepřemýšlející oběti propagandy ČT a dalších médií slovně předvádí jako bojovník proti islámu, je pouhý mediální trik určený k zakrývání pravdy o ANO.
Za takovou „reklamu“ islámu a islamizace, navíc vysoce úspěšnou i v mezinárodním měřítku, jakou jim vyrobila paní Samková, firmu ANO v koloniálním Centru generála Marshalla pravděpodobně nepochválí. Paní doktorka má ostatně plnou pravdu v tom, že Turecko je oficiálně sekulární stát, takže není jasné, proč se jeho velvyslanec rozčiluje. Nebo už Turecko není sekulární stát?
Paní doktorku by měli pozvat i ke kritice také na dnešní konferenci k americké koloniální smlouvě TTIP, kterou pořádá na její podporu další významný a typický reprezentant firmy ANO a „vlastenec“ pan Telička. Jen bych připomněl, že jmenovaný se „proslavil“ již jako vyjednavač za ČSSD a získal pro naše zemědělství snad nejhorší možné přístupové podmínky při vstupu do EU. Rovněž nelze zapomenout na jeho slavnou spolupráci s panem Bakalou, mediální hvězdou obyvatel současného Ostravska. Pro poučení z hlediska skvělých geneticky modifikovaných potravin doporučuji všem přečtení knihy Doba jedová 5 – GMO potraviny od G. Smitha.
Paní Samková řekla to, co si o islámu myslí většina národa a pozdní ubrečené vyskakování a vyhrožování tureckého velvyslance na tom nic nezmění.
Psali jsme:
Turecko začíná kritizovat řadu zemí na všechny světové strany. Nás za Samkovou, Merkelovou za nechuť k bezvízovému styku, Írán za jaderný program a podporu Asada, Rusko za podporu Asada. Když se tak podíváte na mapu a uvědomíte si souvislosti, v jaké pozici a situaci se Turecko nyní nachází?
Turecko má evidentní problém. Jeho osmanské a islámské ambice podporované ze Saúdské Arábie a USA narazily na své hranice. Důvodem je především spolupráce s islámskými teroristy a podpora islámské invaze do Evropy. Kancléřka Merkelová sice prohlásila, že to Němci zvládnou, jenže opak se zdá pravdou. Němci nejsou schopni údajné nositele obohacení a ekonomické posily ani ubytovat a stávají se lovnou zvěří gangů agresivních muslimů. Občanská většina v Evropě má islámu i Turecka plné zuby a situaci nezachrání ani nedávný volební podvod v Rakousku a zoufalé nátlakové akce z Bruselu.
Muž, který vběhl před americký konvoj a vystrčil na něj holý zadek, ...Anketa
Jako reálný následek politiky multikulturní islamizace se jeví rozpad EU, nebo aspoň výrazné omezení vlivu protievropských a protinárodních lokajů cizích zájmů v Bruselu. Erdogan a jeho salafistická parta sice ještě ovládají stále silnějším terorem vlastní obyvatele, ale sedí doslova na sudu s prachem. Islámský stát má problémy a hrozí jeho vojenská porážka, obchody s kradenou ropou se musely omezit, syrská armáda s ruskou pomocí a podporou převážné většiny obyvatel pomalu a jistě vítězí, americké reprezentaci nezbývá než aspoň občas udeřit na teroristy jinak než řečmi, takzvaná umírněná opozice buď dezertovala k Islámskému státu, nebo je v Sýrii politicky bez šancí, zastavení velké části obchodní výměny s Ruskem a absence ruských turistů přináší ekonomické problémy, blíží se hlasování o turecké genocidě Arménů v Německu, Kurdové se genocidě brání a spolupracují s Američany v Iráku, kde tvoří nejbojeschopnější část protiislámské koalice.
Kdyby nebylo neschopnosti a ústupnosti Merkelové a zároveň americké potřeby turecké vojenské pomoci proti Rusku, byl by turecký režim na zhroucení. Jeho pád by zároveň znamenal vážné problémy pro islámské ambice Saúdské Arábie, kterou stále více občanů Evropy, Blízkého a Středního východu považuje za hlavního sponzora islámského terorismu. Americký senát chce prosadit stíhání saúdského režimu za škody, které způsobil podporou terorismu v USA a občanům USA.
Erdogan může řešit problém stejně jako ukrajinští oligarchové a stále stupňovat nacionalismus a ukazovat na nové a nové nepřátele. Jenže taková politika končí obvykle hospodářským krachem, občanskou, nebo jinou válkou. Poté budou prchat do EU po milionech Turci s využitím volného pohybu, který Erdogan prosazuje možná i s tímto cílem. O nějakých devadesát dnů povoleného turistického pobytu se starat nebudou. Ostatně, kdo jim délku pobytu v Evropě zkontroluje, když nebudou mít víza s vyznačením data vstupu?
Že neúspěšní diktátoři končí špatně, by si měl Erdogan připomenout při pohledu do Iráku i Libye. Jednou z možností záchrany Turecka by byla právě válka s Ruskem, která by posílila podporu ze strany USA a oslabila odpor Evropy k islamizaci.
Vy jste během své pozorovatelské mise v post-saddámovském Iráku dospěl k pozorování, že tam dochází k desekularizaci či tvrdší aplikaci islámu. Jaký trend pozorujete na celém Blízkém východě a v Africe?
Já jsem byl původně na ekonomické misi zaměřené na podporu exportu našich výrobků do Iráku. Zásadní změna situace v jižním Iráku vedla ke změnám úkolů a mise byla následně označena jako zvláštní.
Každopádně jsem se sám opakovaně pohyboval po Basře a okolí, a to i v noci. Navázal jsem řadu kontaktů a získal důvěru především vzdělanějších a civilizovanějších obyvatel. Naprostá většina se shodovala v tom, že za Saddáma Huseina byla situace lepší. Pokud se někdo nestavěl proti politice režimu, mohl volně obchodovat, cestovat do zahraničí i studovat, co chtěl. Fungoval tam ukázkový ropný socialismus. Výjimkou byl Kurdistán, který se neustále nalézal pod útlakem baasistického režimu. Teroristé se v zemi nevyskytovali s výjimkou palestinských přistěhovalců.
Po vítězství americké demokracie ovládly Irák živly prosazující úplnou islamizaci veškerého veřejného i soukromého života. To vedlo i k odchodu převážné většiny křesťanů do Kurdistánu, nebo do zahraničí. Přitom křesťanská menšina tvořila nejvzdělanější část irácké společnosti. Bez ohledu na oficiální řeči a volby probíhala od roku 2004 v Iráku silnější či slabší občanská válka. Zasahoval do ní Írán (šíité), Saúdská Arábie (sunnité) i Turecko (ve prospěch menšiny takzvaných Turkomanů a s cílem získání ropných zdrojů na severu Iráku).
Americká okupační administrativa CPA se již v roce 2003 ukázala jako spolek zideologizovaných diletantů, kteří dokázali pokazit, co se pokazit dalo. Jejího tehdejšího šéfa Paula Bremera lze přirovnat k současnému americkému velvyslanci u nás, tedy kombinaci neschopnosti a arogance. Kolem 85 % Iráčanů vidělo v Američanech nikoli osvoboditele od Saddáma Huseina, ale nepřátele, což se nezměnilo dodnes. Vše vyvrcholilo povstáním proti spojenecké vládě a jejím zkorumpovaným domácím loutkám, které byly zvoleny v legálních amerických volbách. Vypukly konflikty mezi sunnity a šíity a proti Kurdům. Několikasettisícová profesionální armáda vyzbrojená a vycvičená Američany se následně při prvním střetu s nesrovnatelně slabšími bojovníky Islámského státu doslova rozsypala. Nebýt především kurdských milic a syrské armády, pravděpodobně by se dnes Irák jmenoval Islámský stát.
Jaká je situace v Libyii a Sýrii díky americkým a evropským mírotvorcům a jejich spojencům z Turecka a Saúdské Arábie, vidí všichni. O Jemenu ničeném žoldáky ze Saúdské Arábie se korektně mlčí. Rovněž v některých afrických zemích je bezpečnostní situace katastrofální. Základem problému jsou střety mezi agresivními muslimy na jedné a křesťany či animisty na druhé straně. K tomu se v některých případech přidružují kmenové války. Výsledkem agresivity islámu v Africe je chudoba, násilí a genocida; o nich se nedozvídáme z našich médií téměř nic. Výsledkem islámské agrese je snaha mnoha Afričanů o migraci do Evropy.
Vývoj v Africe je podobný jako na Balkáně, kde se politikům USA podařilo rozdmýchat s německou pomocí ničivou občanskou válku založenou na lokálním nacionalismu a ve druhé fázi na islámu. Výsledkem je řada zchudlých zemí, nenávist mezi národy na celé generace a dvě americké základny ve zločineckém islámském státu Kosovo. To vše především za evropské peníze.
Ve většině případů je základem občanských a dalších válek, genocidy a chudoby nepřehlédnutelné spojenectví amerických zájmů a islámu.
Průjezd amerického konvoje přes naše území byl „orámován“ vystrčenou zadnicí, kterou na něj namířil člen tzv. Československých vojáků v záloze. Co k tomu říci?
Když jsem dostal tuto informaci od velitele ČS záložáků, od srdce jsem se zasmál. Ještěže záložácký hrdina po stažení kalhot k tomu navíc „nevypálil“ a neobrátil americké hrdiny na zběsilý útěk.
Policisté měli určitě ze situace těžkou hlavu; jistě dostali jasné politické rozkazy zabránit jiným projevům než nadšenému vítání amerických osvoboditelů. Jejich práci jim místy opravdu nezávidím. Spíše jsem zvědav, co z případu vyrobí naše demokratická justice, řízená ministrem spravedlnosti jako dalším vzorovým reprezentantem firmy ANO, tedy amerických zájmů.
Tomu, že jsme demokratický a právní stát, jsem přestal věřit poté, co byl odsouzen občan za to, že jako formu vyjádření politického názoru zvolil vyzdobení portrétu ministra Langera (ODS) na plakátu tykadly. Odsoudila ho manželka téhož ministra. Rovněž připravovaný politický proces s Martinem Konvičkou je dokladem úrovně svobody projevu a možnosti říkat pravdu.
Osobně holý zadek na veřejnosti na nikoho nevystrkuji, není to můj styl. Nicméně je to stále oblíbenější forma lidového vyjádření názoru, mnohdy nadšeně podporovaná moderními světovými i českými politiky, diplomaty, médii a politickými neziskovkáři. Český, či moravský záložák udělal totéž, co v historii opakovaně skotští válečníci před střetem s nepřítelem. V době mojí mise vystrkovali Kuvajťané z aut holý zadek na policejní kamery kontroly provozu. Dále si vzpomínám na bojovníka za islamizaci „profesora“ Kohouta ukájejícího se nedávno ručně a zručně v kostele stejně jako hvězdy evropské a americké demokracie členky Pussy Riot obcující s kuřaty a prezentující se nahé, kde jen možno stejně jako členky pravdoláskařské party Femen. Další názor je možno si přečíst ve vyjádření velitele ČS záložáků. Každopádně jsem zvědav, jaký zločin a nebezpečné ohrožení demokracie američtí čápi a pelikáni z holého zadku vyrobí.
Realita je však méně zábavná. Americký konvoj s technikou mechanizované brigády jede do Pobaltí, kde má posílit další americké formace. Rozhodně bychom si ho neměli spojovat s nějakými reminiscencemi na americkou armádu, která osvobodila jihozápadní část naší republiky od nacistů v květnu 1945. V současnosti je situace právě opačná a žoldáci spěchají do další agresivní války. Kolem Ruska se soustřeďuje na všech stranách americká armáda. To lze sotva označit za projev ruské agresivity. O tom, že dlouhodobou americkou snahou je zničení a zotročení Ruska a ukradení jeho surovinového bohatství nelze pochybovat. V současnosti je k tomu ideální příležitost, která se dlouho nevrátí.
Konvoj je další propagandistickou akcí, která má posílit podporu americké armády veřejností v naší republice a EU. Tím by měl být legitimizován útok na „agresivní“ Rusko, buď preventivní, nebo na základě účelově vytvořené situace, či spíše mediálního podvodu typu iráckých jaderných zbraní.
Dříve jezdily přes naši republiku konvoje NATO a nikoho nezajímaly. Dnes to vypadá, jako když v roce 1939 dorazila německá nacistická okupační armáda za nadšeného potlesku Sudeťáků a kolaborantů. I tehdy nás přijeli chránit před bolševismem a věděli líp než my, co je pro nás dobré. Následně naši tehdejší ochránci vytáhli z protektorátu na Polsko a Sovětský svaz. Československo zaplatilo za druhou světovou válku jen 360 000 mrtvých, invalidy a obrovskými hospodářskými ztrátami.
Ti, kteří dětinsky vítají americké vojáčky jako nějaký cirkus, by si měli uvědomit, že po vypuknutí války nebude cesta zpět. Výsledkem budou ztráty na životech, zdraví a majetku především mezi obyvateli Evropy. Nasazení jaderných zbraní je vysoce pravděpodobné. Pokud budeme mít štěstí, nevypukne válka do dvou až tří měsíců. Zahájení operací na podzim je málo pravděpodobné, i když rakety létají bez ohledu na roční dobu. Pokud nezačne americký útok na Rusko do léta, můžeme ho čekat příští rok na jaře. A velmi, velmi rád bych se mýlil.
Domorodí náčelníci, především současní i perspektivní zaměstnanci firmy ANO nastoupili k poníženému vítání koloniálních vojsk v hojném počtu. Jen si zapomněli slavnostní obřadní oděv s kohoutími či jinými péry vetknutými do patřičných otvorů a kančími kly v nozdrách abychom viděli, na jakou úroveň se dokážou takzvané demokratické elity propadnout. I jejich ubohá podlézavost a zuřivost mediální propagandy jsou dokladem toho, že úroveň studené války se přibližuje k horké, stejně jako v době kubánské krize. Jenže v současnosti nemá Rusko kam ustoupit, takže mu nezbude než bojovat!
Jednou jste vyjádřil nelibost nad tím, jak české orgány a instituce obhajují naše členství v NATO a transatlantickou vazbu. Zkuste se tedy předvést sám: Kdyby vám dali za úkol přesvědčit český národ o potřebnosti členství v NATO a spojenectví s USA, jak byste to udělal?
Kdysi jsem naivně doufal, že po roce 1990 zavládne v naší zemi spravedlnost a prosperita. NATO se nejevilo jako faktor, který by mohl vést k vyvolání třetí světové války útokem na Rusko v americkém zájmu a bez ohledu na bezpečnost obyvatel Evropy. Ještě ve druhé polovině devadesátých let jsem pro ČSSD a branně-bezpečnostní výbor parlamentu psal studie k NATO. Dokonce ani instalaci amerického radarového starého krámu v Brdech pro sledování trajektorie ruských raket jsem nepovažoval za bezpečnostní problém. Situace se však evidentně mění a moje názory rovněž.
Dnes jsem rád, že jsem v lednu vystoupil z ČSSD a že se neuskutečnila moje spolupráce s firmou ANO. Aktuálně bych měl s členstvím v takových organizacích zásadní problém, neboť je považuji za protinárodní.
Nemám ve zvyku v médiích lhát a kdysi jsem přísahal, že budu bránit tuto zemi. Nikoli bránit cizí zájmy, války a zisky oligarchů a zotročení naší země cestou islamizace, byrokratického teroru a koloniální smlouvy TTIP.
Vím, že propaganda zájmů USA a NATO by byl pro mne výnosný kšeft, ale na něco takového nemám žaludek. Na rozdíl od některých jiných se cítím už trochu starý na to, abych někomu lezl do zadku, když jsem to nedělal celý život, dokonce ani při práci pro vojenskou kontrarozvědku. Kdysi existovaly takové pojmy jako čest a zodpovědnost k národu a rodné zemi – a ty bych si v současnosti a před občany-vlastenci této země rád zachoval.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
