Nezvyklý úvod má pravidelné ohlédnutí Petra Žantovského za uplynulým týdnem v médiích. „Začnu textem omluvy panu Šarapatkovi za to, že jsem před časem v jednom povídání napsal nepravdivou informaci o způsobu jeho odchodu z pozice poradce předsedy vlády, kdy jsem tvrdil, že byl propuštěn, kdežto on odešel na základě dohody, což jeho právní zástupce prokázal kopií dokumentu a požádal mě, abych to uvedl na pravou míru, což tímto činím,“ vysvětluje Petr Žantovský. „Na základě žádosti právního zástupce Zdeňka Šarapatky, který mne upozornil, že jsem v jednom starším vyjádření neuvedl fakta podle skutečnosti, nýbrž nepřesně, předkládám tedy toto vyjádření:
Omlouvám se PaedDr. Zděnku Šarapatkovi, Ph.D., za výroky, které jsem na jeho adresu uvedl v článku s názvem "ČT má novou techniku manipulace, Petr Žantovský vám o ní řekne více. Odpornost týdne ale spáchal pomstychtivý Zemanův poradce," uveřejněném na internetovém portálu www.parlamentnilisty.cz dne 17.10.2015, kdy jsem mimo jiné uvedl informaci, že PaedDr. Zděněk Šarapatka, Ph.D. byl tehdejším premiérem vyražen (z místa poradce předsedy vlády), aniž by se takové tvrzení zakládalo na pravdě. K ukončení pracovního poměru PaedDr. Zděňka Šarapatky, Ph.D. s Úřadem vlády totiž došlo dohodou, jejíž uzavření inicioval sám PaedDr. Zděněk Šarapatka, Ph.D.“
Kritizovat Českou televizi je krok k blbější náladě
A když už je řeč o panu Šarapatkovi, nezaškodí se podívat na jeho článek z Lidových novin minulý pátek. „Mimochodem je zajímavé, že ten původní článek, na jehož základě jsem o jeho propuštění mluvil, z webu Lidových novin zmizel, není tam k dosažení, tak tomu moc nerozumím. Ale tenhle nový článek pana Šarapatky, kromě toho že pokračuje v zajímavém hodnocení pana prezidenta, v zajímavém ve smyslu negativním pochopitelně, používá velice zajímavé výrazivo, viz třeba ‚frustrované figury politiky a nájemné žurnalistiky se předhánějí v hloubce průzkumu prezidentových útrob‘ a podobné poetismy. To mě i z hlediska jazykovědného opravdu zajímá, těší mě, že máme tak poeticky myslící a píšící publicisty, jako je právě tenhle autor,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jenom u „poetického“ výraziva však Zdeněk Šarapatka nezůstal. „Dával si záležet na tom, aby si s obzvlášť velkým rozběhem kopl též do mě, vtělil mě i do mezititulku a obvinil, že mám obsesi z České televize, a to proto, že jsem se kdysi nestal radním Rady České televize, tak jako je on. Mohlo by se to třeba interpretovat, že mu závidím místo, ale tak to určitě není a myslím, že jsem to i říkal v tom původním článku. Ale hlavně mě pan Šarapatka obviňuje, že mám z České televize obsesi a že ji neustále kritizuji, zatímco Česká televize je nejsilnější médium v České republice a kritizovat ji je účelové a je to, cituji, ‚krok k blbější náladě‘. Tak se tedy hlásím k tomu, že podnikám zřejmě nějaké kroky k blbější náladě, a hned podniknu jeden. Když už mě k tomu pan Šarapatka nepřímo inspiruje, tak to učiním,“ vysvětluje mediální analytik.
Hlas lidu vyjadřuje z veřejnoprávní obrazovky člověk označovaný za extremistu
Ten se týká pořadu Politické spektrum, kde dostávají prostor zástupci neparlamentních stran a jehož premiéru vysílá Česká televize v brzkém sobotním odpoledni a reprízu v pozdních nočních hodinách. „Tedy v časech, kdy to skoro nikdo nesleduje, v čemž je také, řekl bych, určitý dramaturgický záměr. To je moje domněnka, netvrdím to, aby se zase Česká televize neozvala, že ji z něčeho obviňuji. Takže neobviňuji, je to jen můj pocit. Tak v tomto vydání Politického spektra se sešli zástupci čtyř subjektů. Jednak tam byl pan Vandas z Dělnické strany sociální spravedlnosti, pak tam byl pan Boloňský z Evropských demokratů, potom pan Stach z uskupení Doktoři za uzdravení společnosti a nakonec tam byl zástupce Strany zelených Michal Berg,“ připomíná Petr Žantovský.
Tomáš Vandas
První postřeh, který k pořadu má, je velmi smutný, a sice ten, že nejrozumnější názory vyslovují z veřejnoprávní obrazovky politici, kteří bývají označováni za extrémní. „Míním tím teď pana Vandase. Protože většina z toho, co říkal, je konformní vůči většinovému mínění české společnosti tak, jak bylo v různých průzkumech týkajících se migrace vyhodnoceno někde mezi 70 a 80 procenty. Je smutné, že vox populi, hlas lidu, vyjadřuje pouze člověk, který je definován politicky jako extrémní politik. Sám mám s pojmem ‚extrémní‘ poněkud problém. Samozřejmě, že extrémní je ten, kdo nabádá k extrémním činům, v tu chvíli je to jasné. Ale ve chvíli, kdy slyším rozumné argumenty, tak se bavím spíš o těch argumentech než o tom, kdo je říká,“ podotýká mediální odborník.
Moderátor přesvědčoval, že nebezpečím není migrace, ale populismus
V podstatě stejnými slovy jako předseda DSSS mluvil i Dalibor Stach z Doktorů za uzdravení společnosti. „Byla to od něj velmi podobná racionální střízlivá věcná argumentace proti nevěcnému a často až frázovitému vyjadřování pana Boloňského z Evropských demokratů. Přitom Evropští demokraté byli za předsednictví pana Kasla považováni za etalon serióznosti, uměřenosti, určité kinderstube a inteligence. Tak, bohužel, z téhle diskuse pro mě vyplynuly trochu jiné pocity. Ale nejstrašnější je, že moderátor pan Kučera, kterého osobně znám šestadvacet let od listopadových dnů osmdesátého devátého roku a vždy to byl člověk, co dokázal vyjádřit nekonformní názor, se náhle stylizuje – nebo jestli to je upřímné převtělení – do člověka, moderátora, novináře velmi konformního s určitým názorovým proudem,“ diví se Petr Žantovský.
Jeho postoj je o to pozoruhodnější, že jeho úkolem je moderovat diskusi politických protivníků. „A on ji moderuje jednostranně, moderuje ji názorově, staví se na jednu stranu proti druhé straně, dává poměrně jasně najevo, s kým jeho srdce bije a naopak s kým nesouhlasí. A to by se skutečně redaktorovi takového pořadu v České televizi nemělo stávat. Zastával stanovisko a opakovaně říkal, že hlavním nebezpečím země není migrace, ale populismus, míní se tím antiislámský populismus. No nevím, kde k tomuto závěru pan Kučera došel, nicméně říkal to, takže si to asi myslí. A je to, bohužel, teze, která je konformní právě jenom s tou jednou a ještě navíc početně podstatně menší skupinou obyvatelstva,“ upozorňuje mediální analytik.
Diskuse podle receptu České televize jsou skutečně hodně upatlané
Nemůže přitom nezmínit větu, kterou Vladimír Kučera toto vydání pořadu Politické spektrum uzavřel. „Ta dost vyjadřuje obecnou povahu diskuse po česku. Řekl: ‚Snad se tedy k něčemu dopatláme.‘ Výraz ‚dopatláme“ mě potěšil. Musím říct, že z veřejnoprávní obrazovky je to něco, co bych v seriózní diskusi asi nečekal. Ale v zásadě diskuse podle receptu České televize jsou skutečně hodně upatlané a patlající. Trošku to připomíná scénku z filmu Císařův pekař, v níž pan Lipský jako falešný alchymista říká ‚Patláma, paprťála‘. Tak přesně tohle mi to připomnělo. I publicistika podle vzoru České televize je občas takové ‚patláma, paprťála‘,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Druhou glosu věnuje článku, který zveřejnil známý mediální odborník Milan Šmíd na svém portálu Louč, což je komentářový magazín o světě žurnalistiky a médií. „Napsal ho zkraje tohoto týdne, a jestli jsem správně pochopil, tak vyšel také v týdeníku Rozhlas. Já ho četl na Louči pod titulkem ‚Média posedlá Zemanem‘. Musím říct, že mě po jisté době pan Šmíd velice potěšil určitými závěry. Ne se vším mohu názorově souhlasit, ale to není to podstatné. Podstatné je to, o čem článek je a co vyjadřuje. Vyjadřuje přesně obsah titulku, tedy že média jsou posedlá Zemanem. Má k dispozici monitoring společnosti NEWTON Media o výskytu slov v médiích a píše, že od ledna do listopadu se slovo ‚Zeman‘ v titulcích našich médií vyskytlo 1156krát, zatímco slovo ‚uprchlík‘ jen 964krát,“ poznamenává mediální odborník.
V končícím roce byli novináři uhranuti postavou prezidenta
Kupříkladu slovo „Řecko“ se v titulcích tištěných médií objevilo 918krát, „Ukrajina“ 764krát, „Sýrie“ 388krát a „Islámský stát“ 211krát. Z českých politiků se Andrej Babiš objevil v 759 titulcích, Bohuslav Sobotka 446krát a Tomio Okamura 104krát. „A on z toho vyvozuje, že naši novináři jsou uhranuti postavou prezidenta, který na tuto stránku mentality českých novinářů často hraje a rád vyvolává rozmanité šarvátky s médii. Vyhovuje mu tento boj, protože za prvé má pocit, že v něm většinou vyhrává, ten pocit je dost často oprávněný, a zároveň tím na sebe upozorňuje, že existuje. Chová se trošku jako protagonista šoubyznysu, který také musí veřejnost na sebe stále upozorňovat, aby na něj veřejnost nezapomněla,“ myslí si Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Nevidí na tom nic špatného, že přímo volený prezident volí takovou metodu. „Jiný prezident by možná volil jiné metody, nevím. Každopádně kdyby nebylo médií, tak mu je tahle metoda absolutně k ničemu. Využívá toho, že novináři jsou právě tací, jací jsou. To znamená, že skočí po každém špeku, který se jim nabídne. Milan Šmíd vysloveně klade otazník nad tím, proč se tak úporně neustále debatuje o existenci, nebo neexistenci Peroutkova výroku ‚Hitler je gentleman‘. Jsou to naše média, která to neustále opakují a multiplikují tuto v podstatě banální událost. Nebo také nad tím, proč média neustále a tak rozsáhle komentovala prezidentův výběr nositelů státních vyznamenání. A proč se neustále všichni v médiích zabývají tím banálním symbolem červených trenek nad Pražským hradem,“ vybírá mediální analytik to nejpodstatnější z článku.
Dohoda internetových společností s německou vládou je varovná
Sám toto všechno – Milanem Šmídem v textu zmíněné – považuje za zástupné ikonické symboly a v zásadě souhlasí se závěrem článku, v němž se píše: „Jestliže uplynulý rok byl v médiích rokem Miloše Zemana, pak se o to zasloužil nejen prezident sám, ale i posedlost médií, která s ním bojují místo toho, aby nad jeho útoky proti novinářům mávla rukou a přešla je velkorysým mlčením“. „Já bych jen pozměnil závěr té věty, kdy bych za ‚místo toho‘ spíše napsal, aby seriózně diskutovala a argumentovala, pokud s prezidentem nesouhlasí. Nicméně mě tenhle článek zaujal, protože to je po dlouhé době zase jednou hlas odborníka z mediálního světa, který podrobuje mediální prostředí velice střízlivé a kvalitní analýze,“ přiznává Petr Žantovský.
Nakonec se zastavuje u informace, kterou našel ve středu na serveru MediaHub, což je server, jenž se zabývá mediálním světem. „Je nejděsivější z toho, co nás obklopuje, a zní tak, že internetové společnosti v Německu budou cenzurovat internetový obsah. To je velice zásadní zpráva, že se společnosti Facebook, Google a Twitter dohodly s německou vládou, že budou ze svých webových stránek do čtyřiadvaceti hodin odstraňovat nenávistné příspěvky xenofobní a rasistické povahy, což oznámil německý ministr spravedlnosti Maas. Pokud by sáhly k nějakému cenzurování internetových obsahů samy společnosti o své vůli, tak dobrá, asi bychom je kvůli tomu neměli rádi, pranýřovali je a říkali, že na to nemají nárok a že internet je svobodné médium. Ale jestliže se na této praxi dohodnou s politickou reprezentací dominantního státu Evropy, tak to je varující a říká to už něco víc,“ míní mediální odborník.
Politické elity nám otvírají brány do světa cenzury
Má tím na mysli, že se svět velkého informačního průmyslu a svět politiky prolnuly naprosto integrálně do jednoho zájmového bloku a svět informačního průmyslu jde světu politiky na ruku. „Můžeme si položit otázku, proč to činí. Může to činit apriorně z toho důvodu, že má informace o tom, že – ať už na úrovni vlády německé nebo jiné či na úrovni Evropské komise – se připravují určitá legislativní opatření směřující k cenzuře internetu. Nebo od německé vlády potřebují nějaké jiné úlitby, zakázky a podobně. To neumím posoudit, beru to jenom jako spekulaci, ke které mě vede samotná zpráva. Je pravda, že se na internetu vyskytuje spousta hloupostí i spousta nenávisti, štvavosti a občas i rasismu a dalších věcí, které bereme, že jsou mimo rámec slušného komunikování a slušného diskursu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Za zcela pochopitelné považuje to, že pokud se vyskytuje něco v rozporu se zákonem, jako například nabádání ke genocidním, rasistickým nebo podobným činům, tak je nejenom morální, ale i zákonnou povinností vydavatele takový obsah smazat. „Ale jenom takový, který je v rozporu se zákonem. A potíž je v tom, že z toho, co ve zprávě čtu, neplyne, že se to týká právě a pouze takových případů. Pak se totiž můžeme dostat k tomu, že se budeme hádat o definici, co ještě je xenofobní a rasistické, co už není xenofobní a rasistické a které názory tedy musí být vymazány a které mohou dojít ke svému konzumentovi. A to je otevřená brána do světa cenzury. A tenhle svět známe z vlastní zkušenosti do roku 1989 a nemyslím si, že kdokoli z nás, kdo jsme tehdy cinkali klíči, si přál právě tohle, abychom se po pětadvaceti letech vrátili k cenzuře a ještě na to byli tak trošku hrdí. Varuji před tím, je to velmi nebezpečné a buďme na pozoru před tím, co na nás různé politické elity chystají,“ nabádá mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
