Většina obyvatel Československa v roce 1989 věděla, co nechce, a také se jí tehdejší režim podařilo odstranit. V představách, co dál, už taková jednota nepanovala. Čím si vysvětlujete, že podle průzkumu v rámci projektu Paměť národa si více než třetina Čechů starších 40 let nyní myslí, že za socialismu bylo líp?
Kdysi jsem viděl film „Ztracené iluze“ podle klasika francouzské literatury Honoré de Balzaca, a to situaci asi vystihuje nejlépe. Prostě ta očekávání byla veliká. Drtivá většina národa chtěla změnu, a ke všemu režim, co tu do té doby byl, se vlastně porazil sám. Ale naděje z toho plynoucí se v mnohém nenaplnily. Domnívám se tedy, že ztracené iluze jsou důvodem, proč velká část lidí cítí deziluzi a je nespokojena. Kdybych měl listopad 89 hodnotit sám, tak bych řekl, že to byl správný krok a jasná změna k lepšímu. Otevřela se tím brána do oblasti svobody. A jenom hlupák by tuhle událost zpochybňoval.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Co jsme získali, a v čem zůstaly tehdejší naděje nenaplněné?
Po pádu režimu neexistoval žádný program, v podstatě nikdo nevěděl, co bude. Ale slibovalo se, že budeme na stejné úrovni jako Rakousko, jako Německo, bude se cestovat do zahraničí, všechno se změní, ubude korupce a podvodů a tak dál. Z toho se naplnilo to, že jsme svobodní, že můžeme jezdit do zahraničí, pokud na to máme, a máme tu demokracii, každý si může říkat, co chce. To je nesporné. Ale naděje spojené s vyšší životní úrovní se nesplnily. Také korupce v dnešní době, bohužel, je něco tak traumatizujícího, že lidé už asi všemu přestávají věřit. Korupce prostupuje justici, prostupuje politiku. Například politik Rath je ve vězení, soudce Vrchního soudu je obviněn z korupce. To přece není normální.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Svobodu tedy máme, ale máme ji takovou, jakou jsme si před třiceti lety představovali? Neztrácí se nám? Neohrožuje ji někdo či něco?
Otevřeně však musím říct, že když sleduji televizní vysílání a osmkrát denně slyším „třicet let svobody a demokracie“, a to den co den a nejspíš to bude znít až do 17. listopadu, možná i potom, tak to považuji za devalvaci tohoto výročí. Vůbec nechápu, který blázen si vymyslel projekt na úrovni ideového pojetí „Vítězného února“, kdy jsme slyšeli o čtyřiceti letech socialismu, o čtyřiceti letech štěstí, no a teď pořád slyšíme a vidíme rozjásané tváře, a na druhou stranu pendreky v rukách tehdejších policistů. Když nám to budou takhle vtloukat do hlavy, tak nám to tak znechutí a zoškliví, protože tento projekt, který si vymysleli i v České televizi, je strašný. Ten, kdo o tom rozhodl, prokázal výročí medvědí službu.
Mělo by se připomenout pietně, žádnými demonstracemi. Je to významné výročí, státní svátek, to je v pořádku. Ale devalvovat to takovým pojetím, že nám budou denně tlouct do hlavy, jak dobře se máme a předtím jsme se neměli, to je hrůza.
Psali jsme:
Když jsme u té svobody, tak blízkým a dost frekventovaným tématem jsou média a jejich nezávislost. Je kupříkladu ohrožení nezávislosti České televize ohrožením demokracie, jak se od jejích zastánců často ozývá?
Považujete v souvislosti s koupí televize Nova skupinou PPF Petra Kellnera za oprávněné varování, které se nyní opakovaně objevuje, že se média u nás dostávají do područí českých miliardářů, kteří skrze ně chtějí ovlivňovat voliče?
Ale kdo jiný by měl vlastnit soukromoprávní média než miliardáři? Těžko to bude pošťák nebo bezdomovec. Samozřejmě, že soukromoprávní média budou vlastnit multimiliardáři, to je pochopitelné, to ani jinak být nemůže. Jsem však přesvědčen, že i takový vlastník si musí být vědom, že se od něj veřejné mínění odkloní ve chvíli, kdy bude vysílat tendenční nebo jednostranně pojaté příspěvky. Podívejte se, pan Soukup se stal ředitelem, jediným moderátorem, jediným bavičem, jediným producentem, jediným scenáristou ve své televizi, tak si to dopřál. Ale jaký je výsledek? Zlomek sledovanosti.
Mluví se o ideálech 17. listopadu, s nimiž je spojováno především jméno Václava Havla. K jeho odkazu se hlásí lidé jako Tomáš Halík, Michael Žantovský, Michael Kocáb a další. Je o Havlovi s odstupem času referováno spravedlivě a objektivně? A nesou zmínění jeho odkaz tak, jak by zasloužil?
Václav Havel nepotřebuje žádný odkaz a žádný Halík ani Kocáb nemusí ten odkaz nosit, ani to nikdo nechce. Ale to tak bývá, že se pod křídla mocných schovají ti slabí, kuřata vždy zalezou pod křídla kvočny. To je případ i těchto pánů. Václav Havel byl mimořádná osobnost, je to naprosto nezpochybnitelná autorita. Každý jsme chybující, i on v životě také udělal řadu chyb, jak v životě politickém, tak i soukromém, ale všechno zapomenuto. To všechno padá, jeho zásluhy jsou daleko větší. Pro mě je autorita jako hrom. A pokud se tito lidé snaží „přiživit“ na velkém jménu tak, aby i to malé jméno zaznělo, tak je to trapné a směšné.
Musel jsem se vždy smát, když se například pan Kocáb vydával za toho, kdo dostal sovětská vojska z Československa. O to se přece nezasloužil žádný zpěvák Pražského výběru pan Kocáb, to byla realita, protože Rusové, respektive tehdy Sovětský svaz, odcházeli ze všech zemí. Z NDR je nevyhnal žádný Kocáb, z Polska je nevyhnal žádný Kocáb, z Maďarska je nevyhnal žádný Kocáb. Prostě Sovětský svaz vyklízel pozice, protože byl slabý a doslova na kolenou a jen usiloval o to, aby sám zůstal zachován. Ale nezůstal. To však vůbec není zásluha nějakých zpěváků.
Scenárista a herec Zdeněk Svěrák v rozhovoru pro Deník N uvedl, že by ho před třiceti lety nenapadlo, že nás stihne taková pohroma, jakou dnes prožíváme. Demokratické instituce podle něj nefungují a technologie se zneužívají k matení myslí milionů lidí, což se děje především díky Putinově úspěšné kybernetické válce. Naději vkládá do studentů a mladých lidí. Je to pohroma, v čem žijeme, a jak ji mohou mladí odvrátit?
Když slyším slova pana Svěráka, tak se nestačím divit. Jsem milovník cimrmanů, a ti si vždy ze všeho dělali legraci. Dokázali vystihnout podstatu věci a dnes je jasné, že to nebyla ani tak zásluha pana Svěráka, ale spíše pana Smoljaka. Odchodem této osobnosti ztratilo Divadlo Járy Cimrmana své jednoznačné vedení. A pokud jde o názory pana Svěráka, tak on je měnil jak na obrtlíku. Byl v Národním divadle, když se podepisovala Anticharta. Dnes se zase stydí za to, jak se to tu vyvíjí. Já bych byl rád, kdyby se vrátil do reality a vnímal to tak, jak to je. Slova, která říká, jsou naprosto nadnesená.
O co v panující atmosféře při letošních oslavách 17. listopadu půjde? O připomenutí tehdejších událostí, nebo spíše o politickou konfrontaci těch, kterým se v posledních letech ve volbách nedaří, se svými úspěšnějšími rivaly? Očekáváte, že by mohlo dojít k nějakému opětovnému společenskému vzepětí jako před třiceti lety?
Pro mě největším přivlastňovačem tohoto výročí a jeho odkazu, který si vykládají podle svého, jsou tzv. chvilkaři. Z této skupiny lidí mi je úplně trapně. Byl bych rád, kdyby se lidé nenechali nachytat. Když chce někdo toto výročí vykládat k odkazu svému, dávat mu nový náboj a burcovat veřejnost pomalu na barikády, tak ať si lidé uvědomí, že ten, kdo to dělá, je chce v podstatě využít. O nic jiného nejde. A to je smutné. Ta listopadová událost si zaslouží především pietu, vzpomínku a také zamyšlení. To zamyšlení pak musí být ve smyslu „pojďme dál“. Ale jak se začneme dělit a štěpit, půlka národa bude proti druhé půlce národa, tak skončíme pomalu jako v Sýrii.
16. listopadu se v Praze na Letné uskuteční demonstrace pořádaná spolkem Milion chvilek. Aktivisté zveřejnili na sociálních sítích videoklip „Pýcha předchází pád“ s účastí mnoha celebrit. Co soudíte o výzvách, které na něm zazněly, jako „Chcem, aby Zeman odstoupil a Babiš podal demisi, buďte rádi, že to neřešíme jako kdysi“, nebo konstatování „Měli by nám sloužit, ale kradou, dobře uměj jenom lhát. Rychle s nima tam, kde už na ně čeká Rath“?
To není žádná legrace, to je ostuda. Protože slova „pýcha předchází pád“ by měla patřit především těm, kteří se k této nahrávce propůjčili. Já jsem si vždy vážil umělců, ale umělec, který slouží momentálně něčemu a za tři roky bude sloužit úplně něčemu jinému, to je prodejný umělec. A otázka zní, jestli je vůbec umělec.
Ty citované úryvky jsou opravdu děsné. Jestli odkazem listopadu 89 má být, že neuznáváme svobodné volby, že neuznáváme vítěze voleb a že mají odstoupit pod tlakem ulice, tak potom organizátorům nejde o listopad. Pak jim jde v podstatě o revoluční únor 1948, kdy ulice diktovala a vytvářela akční výbory Národní fronty, zavírala lidi, svrhávala je z funkcí, advokáty vyhazovala z Advokátní komory. To je pro mě naprosto nepřijatelné a tyhle metody neuznávám. A tvrdím, že je to faleš, faleš, faleš, a pokud někdo vyzývá k takovým krokům, tak patří buď do blázince, nebo by se nad jeho výzvami měly zamyslet orgány činné v trestním řízení.
Odkazem 17. listopadu 89 bylo usmíření, velkorysost, uznání vítěze. Lid vyhrál, to bylo „vypadněte, vy Jakešové, co jste tam seděli“. Tohle popírat výzvami, ať vypadne Zeman a ať vypadne Babiš, kteří přitom byli lidmi řádně zvoleni, znamená, že ten, kdo bude podporovat tento směr, si zvolil cestu. Příště takhle zlikvidují jeho. To je to známé „revoluce požírá své děti“. A to je strašné. Vrcholem jsou nejnovější ultimáta Milionu chvilek. Ultimáta v politice dával Hitler Háchovi, Rakousko-Uhersko Srbsku, a dobře víme, kam to došlo.
Ing. Miloš Zeman
Ani premiér Babiš, ani prezident Zeman se nechystají 17. listopadu veřejně vystoupit. Mikuláš Kroupa ze sdružení Post Bellum – jinak také jeden ze synů Daniela Kroupy, s nímž jste se začátkem 90. let potkával v politice, i když vy jste byl poslancem České národní rady a on Federálního shromáždění – je proto označil za zbabělce. Co si myslíte jednak o rozhodnutí obou politiků, ale i o zmíněném Kroupově vyjádření?
Myslím si, že prezident i premiér dělají dobře. Už jsem říkal, že Listopad by měla být pieta, a tak nevidím žádný důvod, proč by tady měly probíhat masové demonstrace. První máj je pořád státním svátkem a také tady nepochodujeme s mávátky. Svatý Václav je také svátek a rovněž nikde neběháme s obrázky svatých. 28. říjen je symbol státnosti a také neběháme s vlajkami po náměstích. Tak nevím, proč bychom měli tento svátek vyšilovat a předhánět se, kdo je větším nositelem odkazu. O to víc, když se k tomu přidružují ti, kteří chtějí to výročí zneužít, ale ve skutečnosti si jenom naběhnou na vidle.
Do mnoha médií v minulém týdnu pronikl generál Petr Pavel, aby veřejnosti sdělil, že kdyby se nevyprofiloval žádný kandidát podle jeho představ, šel by sám do přímé prezidentské volby. Není trochu problematické, že jako bývalý člen KSČ v armádě přísahal věrnost socialistické republice, ale v letech 2015 až 2018 působil coby první zástupce zemí bývalé Varšavské smlouvy jako předseda vojenského výboru NATO?
Já si hlavně myslím, že doba generálů v naší politice je minulostí. Jedním byl generál Syrový, druhým generál Svoboda. Nezpochybňuji ani jednoho, sehráli nějakou dějinnou úlohu a nechci je hodnotit, protože to mi nepřísluší, nejsem historik. Jen říkám, že doba generálů v naší politice skončila. Pan Petr Pavel má jméno, to samozřejmě může být nosné a řada lidí na ně uslyší. Ale v politice rozhoduje schopnost, koncepce a představa. Naplnit ji dokázal například Václav Havel, který byl v politice outsider a nakonec do dneška to je velikán. Ale i další politici, kteří nastupovali po Havlovi, tu úlohu splnili. Jsem však na pochybách, zda by to platilo i v tomto případě. Jenom z popularity si sněhuláka neuplácáte. A je také velký rozdíl řídit stát, nebo jednotku, která je v bojovém nasazení například v Afghánistánu. To je tedy sakra rozdíl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
