Merkelová bude přinucena skončit. Úplně se zbláznila. A v Evropě přijde změna hegemona, tvrdí poradce čtyř premiérů Sedlák

Anketa

Líbilo se vám, jak si studenti, politici, rektoři a jiní občané 22. listopadu připomněli 17. listopad?

92%

hlasovalo: 13111 lidí

Omezení svobodného pohybu občanů Evropské unie po Evropě, zproštění závazků vytvářet "stále těsnější unii" či větší role národních parlamentů. Jak vnímáte tyto podmínky premiéra Davida Camerona pro to, aby Británie zůstala v EU?

Ten dopis, co poslal Cameron Donaldu Tuskovi, má šest stran a nikdo ho pořádně nezná. Londýn bude chtít, aby ho devět zemí, které nejsou v eurozóně, podpořilo. To se mu nejspíš nepodaří. Už to, že byl bývalý eurokomisař Vladimír Špidla vyčleněn, aby smířil Berlín s Prahou, o něčem svědčí. Na druhé straně Angela Merkelová není moc ochotná ohledně uprchlické krize ustupovat. Pro Camerona je ale klíčové, aby neplatilo usnesení, které učinilo devatenáct zemí eurozóny loni v listopadu. V něm využily jedné pasáže z Lisabonské smlouvy, podle níž mohou cokoliv diktovat devíti zbývajícím. Merkelová se pak vyjádřila v tom smyslu, že přijdou situace, kdy bude muset eurozóna diktovat celému Schengenu. Cameron se samozřejmě šprajcuje a navíc zcela odmítá kvóty na uprchlíky. Věc je nyní postavená tak, že EU musí odsouhlasit, že neudělá nic, co by zkomplikovalo vztahy mezi devatenáctkou a devítkou. Posuzovat to bude samozřejmě Londýn. Nicméně na britských univerzitách se proti odchodu země z EU začíná protestovat.

Německá kancléřka Merkelová nedávno kritizovala východoevropské státy, že se ohledně migrační krize nepoučily z vlastní historie. Exprezident Václav Klaus jí na to přes ParlamentníListy.cz vzkázal, že komunismus nepochopila. Kdo je podle vás víc v právu?

To je z její strany politický trik a vlastně drzost. Najednou si vzpomněla na starý režim, ale chce sama diktovat. Nicméně tak ve východním bloku všem diktovala Moskva. Ostatně Lubomír Štrougal chtěl, aby se ploty a zábrany na hranicích, když je neměla ani Jugoslávie, zrušily. Moskva si to nedovedla představit a tak ho poslali do háje. Vždyť byly tehdy ploty i mezi zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci. Dvacet let jsem s Klausem polemizoval a nyní zjišťuji, že má v mnoha věcech pravdu. Merkelová ale podle mě bude přinucena během několika měsíců svůj post opustit. Myslím si, že se úplně zbláznila. Téma uprchlíků však rozděluje celou Evropu a konsenzus je v nedohlednu.

Jak vnímáte teroristické útoky v Paříži?

Byl jsem na debatě na francouzském velvyslanectví. Byl tam i Schwarzenberg. Všichni se dnes snaží promýšlet, jak zachránit Francii. Prezident Hollande se nejspíš stane velkou postavou. Hlavně kvůli době, ve které žijeme. Bude se snažit stlouct dohromady nějakou koalici. Po Eurasii začne rvačka a vypadá to na obrovský bordel. Německo nejspíš vypadne z role evropského hegemona a stane se jím Francie. Ve Velké Británii zase potichu doufají, že se stanou ekonomickým hegemonem. Může tedy vzniknout určitý dualismus. Politickým hegemonem bude Paříž, ekonomickým Londýn.

TÉMA: Teror v Paříži

Mohly by uprchlická krize a názorové rozdělení Evropy přispět k rozpadu Evropské unie?

No jistě. Někde jsem četl, že se Německo může přeměnit ve velkou Sýrii. Miloš Zeman a Jan Veleba z toho také vycházejí. Je to možnost a neví se, jak tento proces zastavit. Vlastně i Klaus nedávno, možná poprvé v životě, prohlásil, že má skutečný strach o Česko.

Ostatně řady euroskeptiků se dnes velmi rozrůstají...

Euroskepticismus a eurooptimismus mají zajímavé historické kořeny a pojí se s britskou politikou. V roce 1946 Winston Churchill v Curychu vyzval Francii a Německo ke smíření a doporučil vývoj směrem k vytvoření Spojených států evropských, ale bez Velké Británie. Britům se nikdy nelíbila společná zemědělská politika, která je doposud velmi výhodná hlavně pro Francii. Pak ani protekcionismus v mezinárodním obchodě a společná politika námořního rybolovu. Nicméně Britové v té době měli vyspělejší sociální stát než kontinent. Už na konci války při vědomí prožitého utrpení lidí zavedli sociální stát, který pak zlikvidovala z velké části až Margaret Tchatcherová. Takže to vše souvisí s Anglií.

Do jaké míry by domlouvané Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) mohlo v tomto smyslu posílit či naopak rozvrátit EU a její vztah s USA?

Mám na to smíšené názory. Berlín říká, že je potřeba se domluvit s Američany. Nicméně právě oni odhalili podvody ve Volkswagenu. Podle mě v tom Merkelová také jede. Američané jsou důslední a to hovoří pro TTIP. Na druhou stranu sem budou cpát třeba geneticky modifikované potraviny. Dost nebezpečná je i pasáž, že se velké korporace budou moci soudit se státy. To je vyložená diktatura světové oligarchie. Ony už se o to před lety pokoušely. Tehdy se tomu podařilo zabránit. Je ale těžké říci, že TTIP prospívá jen USA. Neměli bychom se pohybovat pouze v geografii států. V Evropě jsou totiž americké firmy a evropské firmy jsou v USA. Například Toyota. Ta je sice japonská, ale dobrý příklad. Když automobilka zjistila, že ji buzerují v Japonsku, začala stavět fabriky v USA. Pro ni to mělo výhodu, že se tam zbavila odborového hnutí. Jediná jednoznačná odpověď na to tedy je, že si přijetím smlouvy TTIP polepší nadnárodní korporace, oligarchie a magnáti.

Přes veškeré současné antagonismy je nasnadě i otázka, do jaké míry by pomohlo větší sepětí EU s Ruskem?

V prestižním časopise Foreign Affairs psali, že by bylo potřeba zahájit jednání mezi EU a Euroasijskou hospodářskou unií (EAHU), která vznikla mezi Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem. Vladimir Putin chtěl do této unie i Ukrajinu, ale to se mu už nepodaří. Hodně mě překvapilo, že s tím přichází Američané. Konec sankcí a rozběhnout toto. Ve Foreign Affairs jsou ale hoši otevření. Jasně je tam vyjádřeno, že by to hodně pomohlo ke vnesení rozporů mezi Moskvu a Peking. Těsnějšího partnerství Ruska a Číny se Američané bojí jako čert kříže. Američané se ekonomicky obávají více Číny než Ruska. Rusové zase mají strategické zbraně a suroviny, ale jinak holý zadek.

Jaké máte scénáře budoucnosti Evropy?

Jiří Dolejš, podle mě nejchytřejší hlava v KSČM, po jednom kongresu o uprchlících řekl, že to může dopadnout všelijak a už se nám to vymklo z rukou. Jedna z variant je, že vznikne z Německa právě ta velká Sýrie. Němci se to budou snažit ovlivnit a vytvořit své ploty. Nejspíš budou pokračovat v likvidaci Schengenského prostoru, kterou začalo Orbánovo Maďarsko a další. Druhá možnost je, že se to nějak spytlíkuje s Tureckem. Nicméně prezident Recep Erdogan bude na koni. Už teď ví, že má po mnoha letech v rukou skoro všechna esa. Právě on uprchlictví, alespoň z východu, podle mě rozehrál. Migrace není až tak objektivní proces, jak se říká. Objektivní jsou třeba boje v Sýrii nebo nedostatek vody, ale vše ovlivňují i chování Merkelové, která migranty pozvala, a Erdogana, jenž je pouští. Možná se nechá uplatit, ale to budou obrovské miliardy.

Kdo je Jaromír Sedlák

Narodil se roku 1925. Za druhé světové války byl prodavačem, pak dělníkem. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Postupně se dostával na vyšší posty ve státním aparátu a působil jako diplomat v Anglii, Švýcarsku a na Srí Lance. Pak se stal mluvčím ministerstva zahraničí. Také byl poradcem tří komunistických premiérů, tedy Lubomíra Štrougala, Ladislava Adamce a Mariána Čalfy. Napsal mimo jiné knihy Mírové soužití a soupeření a Třídy a třídní boje. V červnu 1989 byl na pozvání Henryho Kissingera v USA na velké plánovací konferenci o mezinárodních vztazích a východní Evropě. Koncem roku 1989 spoluzakládal Demokratické fórum komunistů. Také byl poradcem premiéra Jiřího Paroubka. Žije v Praze a říká: "Nikdy jsem nic nepodepsal CIA, KGB, britským MI6 či MI5, Mossadu, Stasi a ani mě o to nikdy otevřeně nepožádali. I když nepřímé náznaky byly."