Pane hejtmane, krajské volby se blíží a jistě uvažujete nad tím, co se vám v kraji povedlo reálně pozitivně změnit nebo vybudovat, ale i v čem jsou rezervy. Jak to je?
Jsem rád, že jižní Morava v roce 2015 na rozdíl od roku 2008 už nemá jenom ten přívětivý obrázek pro turisty, to znamená nádherou krajinu plnou vinohradů zalitou sluncem, večer potom zalitá bílým, červeným či růžovým vínem a v době burčáku také vynikajícím burčákem, plná památek přírodních či kulturních počínaje Moravským krasem a konče Lednicko-valtickým areálem. Dnes je jižní Morava vedle toho také regionem vědy, výzkumu a inovací. Máme silnou ambici být českým Sillicon Valley a tahle ambice není jenom snem. V plánovacím období 2007–2013 do Jihomoravského kraje, konkrétně do Brna a okolí, směřovala celá jedna třetina národní alokace pro vědu, výzkum a inovace z fondů EU. Měli jsme kvalitně připravené projekty, mezi sebou se nevybíjely žádosti jednotlivých brněnských nebo jihomoravských univerzit a bylo to dáno také unikátní dohodou, kterou dodržují všechny politické reprezentace na jižní Moravě. Ta dohoda zní: prioritou číslo jedna je věda, výzkum a inovace, protože to má potenciál přinést do kraje nové domácí a zahraniční investory a to znamená nová pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou. Do Brna dnes směřuje druhé největší množství zahraničních investic v České republice, Brno je sídlem řady významných evropských i zámořských firem a korporací. Stali jsme se velmi atraktivním regionem nejen v rámci ČR, ale v rámci střední a východní Evropy.
Když jsem se v roce 2008 stal hejtmanem, sociální demokracie tehdy slíbila, že zachová a rozvine veřejné zdravotnictví. Byl to boj o charakter lůžkové péče, protože pravice nabízela recept v podobě privatizací, což předvedla třeba ve středních Čechách. My jsme slíbili zachovat veřejné nemocnice, dostat je z dluhů a zajistit fungující veřejné zdravotnictví jako ústavně garantované právo každého občana. Za jižní Moravu mohu říci, že za těch sedm let se nám to povedlo. Udrželi jsme všechny nemocnice jako příspěvkové organizace, které navíc hospodaří s vyrovnanými rozpočty, respektive s mírnými přebytky. Co je ale podstatné, protože zdraví není zboží a pro nás to nejsou jen účetní položky, snažili jsme se také zdravotnictví na jižní Moravě modernizovat. Jsme jediným krajem v zemi, který zdravotnictví organizuje formou dohody všech veřejných zřizovatelů, tedy státu, měst a obcí a kraje. Memoranda, která jsme uzavřeli, vytvořila velmi silný blok veřejného zdravotnictví na jižní Moravě, který sedí za stolem a je silným partnerem zdravotním pojišťovnám i ministerstvu zdravotnictví. Lidé se nemuseli bát žádné divoké restrukturalizace a mohou se na fungování zdravotnictví spolehnout.
Totéž platí o záchranné službě. Lidé málo vědí, že právě kraj je zřizovatelem záchranky. Vsadili jsme na významnou modernizaci, jenom v Brně jsme postavili tři nové výjezdové základny a další jsme modernizovali například v Břeclavi, novou stavíme ve Znojmě a podstatným způsobem jsme také obnovili vozový park zdravotnické záchranné služby. Troufám si říct, že dojezdový čas dvaceti minut dnes plníme ve všech částech kraje včetně těch obtížně dostupných.
Do třetice ještě jedna oblast, která byla zásadní pro sociální demokracii, a to je oblast sociální péče. Byli jsme si vědomi nedostatku lůžek v nejrůznějších sociálních zařízeních, jako jsou domovy pro seniory včetně oddělení pro lidi trpící Alzheimerovou nemocí nebo třeba demencí. V uplynulých pěti letech jsme investovali přes čtyři sta milionů korun do výstavby nových domovů důchodců nebo rozšíření těch stávajících. Mohu jmenovat Zastávku u Brna, Blansko, Kyjov, novostavbu v Újezdě u Brna, která bude hotová v únoru příštího roku a přinese sto nových lůžek. Čili jsme významným způsobem navýšili kapacitu v těchto zařízeních, nově jsme převzali také kompetenci financování sociálních služeb a staráme se také o terénní služby. Ideálem by bylo samozřejmě, kdyby se o potřebné lidi mohla postarat jejich rodina, což ale často není z ekonomických či sociálních a zdravotních důvodů možné. Pak nastupuje neziskový sektor a společně s ním také kraj nebo příslušné obce a města. A ještě jeden unikát. Jsme prvním krajem v České republice, který zavedl terénní hospicovou domácí péči. Prostě přijali jsme projekt, který znamená zafinancování celoplošného zavedení domácí hospicové péče financované Jihomoravským krajem z našeho rozpočtu ve spolupráci s charitativními organizacemi, je jich tuším čtyři nebo pět. A budeme s tím v rozpočtu počítat i příští rok, protože je to služba žádaná a potřebná.
Mohl bych takto pokračovat v celé řadě dalších oblastí. Krátce ještě příklad. Zažil jsem rok 2010, kdy Policie ČR a Hasičský záchranný sbor ČR koncem roku neměl na benzin. Hrozilo zavírání profesionálních požárních stanic a obvodních oddělení policie. I díky podporám ze strany jednotlivých krajů včetně jižní Moravy, u nás šlo o dvacet milionů korun, jsme odvrátili tuto provozní katastrofu bezpečnostních složek státu a naštěstí dnes po pěti letech už s novou vládou řešíme úplně opačné problémy. Tipujeme lokality, kde se staví nové hasičské stanice, pořizujeme novou techniku hasičům a jejich tabulkové počty se nesnižují, ale naopak do budoucna se budou navyšovat. Podobně je tomu v oblasti sportu, který zažil v zásadě klinickou smrt po rozpadu Sazky a konci pana Hušáka a jeho party. Kraje tu sehrály stabilizující funkci a pomohly v době krize financování sportu na základní a regionální úrovni při výpadku peněz z centra tím, že například na jižní Moravě jsme do sportu dali čtyřnásobné množství prostředků než v minulosti a pomohli jsme přežít nejtěžší období.
Co silnice a dopravní infrastruktura?
Nepovažuji za normální, že jsem už zažil deset ministrů dopravy. To o něčem svědčí. Nepovažuji za normální, že před patnácti lety stát převedl krajům padesát tisíc kilometrů silnic druhých a třetích tříd a nezajistil jim ani halíř financování obnovy této infrastruktury. To tzv. rozpočtové určení daní bylo totiž spočítáno na jiné převedené kompetence, a nikoliv na převedené silnice. Vezměte to tak, když dneska pojedete autem a zastavíte na benzinové pumpě, tak načerpáte pohonné hmoty a spotřební daň, kterou z toho všichni povinně platíme, je příjmem státu. Stát si ty prostředky ale nechává pro státní fond dopravní infrastruktury a kraj z toho neviděl s výjimkou letošního roku ani halíř. Stejně jako, když jste podnikatel a platíte silniční daň, opět kompletní příjem státu a kraj z toho nedostane ani halíř. To podle nás není fér. Proto s kolegy hejtmany usilujeme zatím marně, ale věřím, že se to povede nám nebo našim následovníkům, o účelové zavázání části příjmů státu do dopravní infrastruktury.
Takže tato věc není dořešená ne proto, že by se hejtmani nesnažili, ale zatím nebyla politická vůle posílit rozpočty krajů systémově, aby hejtmani nemuseli každý rok žebrat u jakéhokoli ministra dopravy, nedej bože u aktuálního ministra financí o peníze na krajské silnice a aby pak museli slýchat různé dehonestační odpovědi, jestli jim ty peníze dá, nedá, jestli je náhodou nechtějí použít na nějaké vlastní kampaně a podobné záležitosti. Když vláda rozhodne o účelovém poskytnutí dotace na silnice, tak je základní znalost fungování veřejných financí, že takové peníze opravdu není možné použít na nic jiného než na silnice. To jenom takový malý vzkaz aktuálnímu ministrovi financí.
Ještě k těm nadcházejícím krajským volbám. Chcete znovu kandidovat?
Ano. Nabízím sociální demokracii na jižní Moravě, ale i celostátnímu vedení, že chci usilovat o to, abych v rámci nominačního procesu byl lídrem sociální demokracie v Jihomoravském kraji a zužitkoval dosavadní zkušenosti, které jsem získal. Samozřejmě primárky jsou demokratický proces, nestačí, když se dohodne Michal se Slávkem, Slávek s Milanem nebo Michal s někým úplně jiným. Jde o to, že hlasovat budou všichni členové sociální demokracie. Myslím si, že bychom měli jako sociální demokracie zůstat u kořenů. Nevymýšlet deset, padesát nebo sto nových témat. Kraje mají silné kompetence, které ovlivňují každodenní život lidí, třebaže si to občané České republiky neuvědomují. Bude pro mě výzva se příštích voleb zúčastnit.
Aby občané neměli pocit, že volby jsou jednou za čtyři roky, kdy vyberou volební lístek, dají na něm čtyři kroužky a pak to všechno skončí a nikoho nezajímají, uvedl bych příklad našeho projektu. Ten projekt se jmenuje „Váš kraj, váš rozpočet“ a je to jednoduchý elektronický nástroj na webu nebo v mobilním telefonu, kdy při tvorbě rozpočtu dáváme občanům kraje reálnou šanci promluvit do priorit, do oblastí a konkrétních akcí. Když podle zákona v minulosti chodili připomínky občanů k návrhu rozpočtu, přišly slovy čtyři. Před dvěma lety v rámci tohoto projektu přišlo rok po jeho zavedení připomínek čtyři sta padesát, to je stonásobně více a v letošním roce už jich bylo víc než tisíc, takže dvěstěpadesátkrát více. Krajští radní teď mají jasný úkol priority označené občany do rozpočtu zapracovat. To není hra na demokracii, to je skutečná demokracie, skutečná participace lidí na rozhodování o tak zásadní věci, jakou je krajský rozpočet.
Když jste mluvil o tom, že jste připraven znovu kandidovat, zeptám se na vaše vztahy s premiérem a šéfem vaší strany Bohuslavem Sobotkou. Vaší formulací, jak spolu nyní vycházejí Michal se Slávkem?
Předseda vlády České republiky a předseda Asociace krajů ČR spolu naprosto normálně a standardně komunikují, výsledkem jsou například už čtyři společné schůze vlády a hejtmanského sboru, to tady za patnáctiletou historii krajů ještě nebylo. Řešíme spolu nejen problémy Jihomoravského kraje, ale obecně i regionů naší republiky a už jsem avizoval, že se za čtrnáct dnů zúčastním jako člen delegace pana premiéra také jeho cesty do Čínské lidové republiky. Jsme si oba vědomi, že chceme oba stejně úspěch sociální demokracie, kvalitní správu země, krajů, měst a obcí. Navíc si jsme vědomi, že sociální demokracie zůstala už vlastně jedinou standardní stranou s obrovskou historií, nejdelší ze standardních politických stran v České republice, která tady ještě čelí fenoménu hnutí ANO a firem holdingu Andreje Babiše. I když jsme s hnutím ANO koaličními partnery na vládní úrovni, příští rok budeme zároveň tvrdými soupeři o kraje. Sociální demokracie za svoji stotřicetiletou historii prokázala, že stojí na straně státu a lidí. Nikdy jsme nebyli, nejsme a nebudeme firma.
Pro nás není základním pohledem na věci zisk. My jsme neobsadili Ministerstvo financí nikdy v historii například proto, abychom si za rok odpustili jeden a půl miliardy korun na daních svým vlastním firmám. Takto bych mohl pokračovat.
Jak vnímáte situaci v Praze, kde se rozpadla vládnoucí koalice? Nejde přitom o první případ rozpadu koalice, kde většinu tvořilo hnutí ANO.
Za prvé je to určitě nepříjemná situace z hlediska politiky jako takové. Hnutí ANO lidé brali jako nějakou novou naději, jako něco, co se bude chovat jinak než, rétorikou hnutí ANO, standardní politické strany a zatím se ukázalo, že to není pravda. Že se ANO stalo výtahem k moci mnoha lidí s nenaplněnými osobními ambicemi, kteří před tím neuspěli v jiných politických stranách či projektech. Lidí, kteří si mysleli, že pod pláštíkem nebo tou bílou košilí, kterou si oblékli vedle Andreje Babiše na billboardy, teď obsadí příslušné radnice a čtyři roky si budou dělat, co budou chtít. Ostatním budou tvrdit, že jednou bude líp. Zapomněli říct komu, jestli jenom jim, nebo také ostatním občanům.
Tato nestabilita je dnes jasně vidět. Andrej Babiš může uklidňovat veřejnost, jak chce, že vlastně o nic nejde, protože uzavřeli koalice na x stovkách míst. Ano, ale koalice se mu rozpadají ve velkých městech, na které je hodně vidět a při všem respektu ke každé jedné obci a městu, je rozdíl, jestli hnutí ANO má sto nebo pět set mandátů v malých obcích a jestli úplně stejně má sto nebo pět set mandátů ve velkých, statutárních městech, kde dochází k větším třenicím.
Fotogalerie: - Zeman a hejtmani
Praze vůbec nezávidím a nezapomínejme, že Praha není jen město, ale kraj. Z mého pohledu jako předsedy Asociace krajů musím říci, že jsem velmi zneklidněn tou turbulentní situací v Praze jako v jednom z krajů ČR. Nemá to obdobu z hlediska historie krajů, aby někde byla takto nestabilní situace, notabene vítěz voleb v Praze hnutí ANO teď město v zásadě uvrhnul do nestability v tom nejsložitějším čase, kdy se má připravovat a schvalovat rozpočet. Ten nejhorší dárek, který politika obecně může teď Pražanům nadělit, by bylo rozpočtové provizorium. Věřím, že kolegové z pražské sociální demokracie budou určitě pracovat na tom, aby se co nejdříve nalezlo řešení, aby Praha věděla, že tady bude existovat nějaká jasná většina v zastupitelstvu.
My jsme do minulého týdne byli ušetřeni této nákazy komunální politiky a rozpadu koalic, ve kterých dominovalo ANO, na jižní Moravě. Bohužel dneska už to konstatovat nemohu. Padla koalice v Hodoníně, kde se otevřeně rozhádalo místní ANO, hádá se ANO v Brně, kde došlo podle mého názoru pouze k odkladu krize městské koalice vedené Petrem Vokřálem, mimochodem místopředsedou hnutí ANO právě pro oblast komunální politiky. Když se odosobním a neřeknu žádné jméno, neumím si představit, jak by fungoval kdokoli v sociální demokracii se zodpovědností za komunální politiku, kdyby se mu rozpadlo pět, šest, sedm, osm, deset koalic během několika málo měsíců. Určitě by to byla ostře a hluboce řešená věc ve vedení strany. Já jsem v hnutí ANO nic nezaznamenal kromě toho, že pan Vokřál konečně přijel do Prahy a s Andrejem Babišem se radili o tom, co budou dělat. Není to dobrá zpráva pro občany, hnutí ANO by si rychle mělo vyřešit svoje personální problémy, neobtěžovat s nimi koaliční partnery a zejména s nimi neobtěžovat občany. Místo hádek lidé čekají, že politici na radnicích budou reálně pracovat.
Přitom jsme svědky nechutných personálních tahanic. Mně je úplně jedno, co si myslí v Praze hnutí ANO o paní Kleslové. Proč jsou s tím obtěžováni občané České republiky, občané Prahy? Mně je úplně jedno, jak primátor Vokřál komunikoval se svým vlastním radním Kratochvílem. Jak jsem se dočetl, primátor konstatoval, že pan Kratochvíl neplnil pokyny. To si musí hnutí ANO přečíst zákon o obcích, protože tady jsme v zastupitelské demokracii, nejsme firma nebo holding. To se všechno nerozhoduje na Čapím hnízdě, to se reálně rozhoduje v zastupitelstvech, radách a tam má každý jeden úplně stejný hlas. Primátor nebo hejtman jsou prvními radními pomyslně, ale mají stejný jeden hlas jako všichni ostatní kolegů v radě či zastupitelstvu. Toto by nyní měli v hnutí ANO velmi analyzovat a podle toho se budou lidé zřejmě dívat na to, až se budou rozhodovat, komu dají mandát ke správě krajů. Já si neumím představit, když vám primátoři a koalice padají jako hrušky a rozpadají se zastupitelské kluby, že takto má vypadat kredibilní subjekt, který tvrdí, že teď bez problémů zvládne správu krajů. Pan Babiš má velkou chuť na to, že chce mít minimálně šest hejtmanů. Kde máme jistotu, že to budou hejtmani na celé volební období a nepadnou po třech, čtyřech nebo šesti měsících? Přitom regionální politika v naší zemi byla dosud velmi stabilní, k otřesům nebo změnám docházelo minimálně. Moc bych přál občanům a krajům, aby taková personální stabilita byla i v příštích čtyřech letech. Stačí se podívat, jak nestabilní byla centrální úroveň, kde se často střídaly vlády během jediného volebního období. Ať se to komu líbí, nebo nikoliv, kraje tu sehrávaly jistou roli stabilních prvků v české politice včetně personálních záležitostí.
A vrátím se k počátku vaší otázky. Tím rozpadem pražské koalice se zatím hnutí ANO podařilo, byť zatím v jediném kraji, tu personální nestabilitu, kterou předvádí na komunálních radnicích, přetáhnout i do krajské politiky. Naštěstí nikde jinde ANO svého hejtmana nebo hejtmanku nemá, takže můžu garantovat, že do konce volebního období tato nákaza, minimálně na regionální úrovni, nemá šanci se rozvinout.
Několikrát jste teď zmínil Andreje Babiše. Kde pramení vaše vzájemné mediální přestřelky a slovní útoky vicepremiéra Babiše, který vás nejednou označil za notorického lháře a podobně?
Nerozumím tomu a nechci přilévat olej do ohně. Chlapské by bylo si sednout a tyto věci si vyříkat. Já jsem přesvědčen, že Andrej Babiš osobně Michala Haška nezná, vychází pouze z názorů jiných lidí a jejich tvrzení, které si neměl šanci nijak ověřit a možná mu byl záměrně podáván obraz Michala Haška jako netvora, jako člověka, který z jeho pohledu nefunguje v rámci politiky dobře. Když jsme měli možnost jednat osobně, na věcech, na kterých jsme se dohodli, jsme se vždy dohodli a ony platily. Když jsem měl pocit, že od nich Andrej Babiš couvá, tak jsem to řekl nahlas, protože podaná ruka mezi chlapy platí. Když jsem si podal ruku s Andrejem Babišem jménem hejtmanů na změnu rozpočtového určení daní, jistě mě nepříjemně překvapilo, když najednou pan Babiš přišel s tím, že bude v této věci roční odklad. Nebyl žádný důvod a nebylo to dohodnuto. Možná jsem někdy i já volil ostřejší výrazy, ale opakuji: pokud jsme si na nějakých věcech s Andrejem Babišem v politice od roku 2013 doteď podali ruku, on v pozici ministra financí a já šéfa hejtmanů, ze strany Michala Haška a hejtmanů to bylo vždy splněno. Vyžadoval jsem, aby to stejně bylo splněno i ze strany Andreje Babiše. Vše ostatní považuji za fámy, pomluvy a intriky okolí Andreje Babiše, nikoliv za realitu. Je to pouze virtuální realita.
Účastnil jste se na Hradě několikátého ročníku čínského investičního fóra. Jak vidíte současný směr označovaný za restart česko-čínských vztahů? Co se potom týče vašeho kraje, jak to vypadá s čínskými investicemi? Dlouho se hovoří o lázních Pasohlávky.
Vztahy České republiky a Číny před čtyřmi roky byly na bodě mrazu. Bylo to dáno zahraniční politikou tehdejších pravicových vlád, které tu čas od času přijaly dalajlámu, a to bylo všechno. V Čínské lidové republice potom měl problémy i český velvyslanec či jakákoli delegace dostat se na střední nebo vyšší úroveň, což prostě odpovídalo letům 2006–2012. V časech této ledové zahraniční politiky to byly české kraje, které se ujaly otevírání dveří do Čínské lidové republiky. Vedl jsem tam v roce 2012 za Asociaci krajů delegaci s vědomím tehdejší vlády. Musím říci, že i čínská strana považuje tu tehdejší cestu Asociace krajů za průlomovou záležitost, na které se postupně systémem jednotlivých malých kostek, jako když stavíte lego nebo, ať jsem pozitivní nacionalista, když montujete Merkur pana Kříže, tak každá součástka do sebe musí zapadat.
Teprve po mimořádných volbách v roce 2013 se otevřela možnost vztahy významným způsobem zlepšit i na centrální úrovni. Nikdy by mě nenapadlo, že během tří let se uskuteční dvě významné návštěvy českého prezidenta v Číně, že se recipročně připraví návštěva čínského prezidenta tady u nás. Doprovázel jsem v Číně předsedu Poslanecké sněmovny s obrovskou delegací a budu mít tu čest za dva týdny doprovázet také českého předsedu vlády na jeho cestě do Číny. Je to nevídané. Skutečně se Česká republika otevřela Číňanům a máme dneska ambici, což potvrzuje i probíhající čínský investiční summit v Praze, že Čína má zájem o to, aby Česká republika splnila určitou roli vstupní brány do prostoru zemí střední a východní Evropy. V rámci iniciativy 16+1, tedy Čína a šestnáct států střední a východní Evropy, je to na regionální úrovni Česká republika a česká Asociace krajů, která byla pověřena koordinací regionálních vztahů mezi státy a regiony střední a východní Evropy a Čínské lidové republiky. Je kancelář Asociace krajů, která začne působit na základě dohody všech partnerů jako určitá styčná kancelář pro střední a východní Evropu v meziregionálních vztazích.
Pro čtenáře ParlamentníchListů.cz ještě připomínám, že takový jeden čínský region odpovídá zhruba Německu. Máme smluvní partnery, kteří mají devadesát, sto milionů obyvatel. Tamní guvernéři jsou na úrovni prezidentů evropských supervelmocí! A oni k nám přistupují jako rovný k rovnému, nejednají s námi z pozice síly, nedávají najevo ty stonásobky a tisícinásobky všech možných počtů obcí, velikosti měst a počtu obyvatel. Jsou to skutečné partnerské vztahy, které jsou dvoustranné nebo vícestranné a musí přinášet užitek oběma stranám.
Psali jsme:
A pokud jde o čínské investice na jižní Moravě?
Většina českých krajů už má uzavřená konkrétní partnerství v Čínské lidové republice. Jižní Morava má uzavřeno partnerství s provincií Kuang-tung (100 milionů lidí), s provincií Hainan, které se někdy říká čínská Havaj a jedná se o ostrov, který má „pouze“ 10 milionů lidí, ale velmi rozvinutou turistickou infrastrukturu a mimochodem jsou to Hainan Airlines, které provozují v září otevřenou přímou leteckou linku do Prahy. Další letecký dopravce, jak už oznámil premiér Sobotka, bude pravděpodobně od příštího roku provozovat přímé letecké spojení ČR a Šanghaje, což je nesmírně důležité jak z hlediska cestovního ruchu, tak byznysu. Naším dalším partnerem je teď provincie Che-pej a právě s ní Jihomoravský kraj vyjednává o velkém investičním projektu.
V minulosti jsme připravili investiční území v Pasohlávkách u novomlýnských nádrží, kde má vzniknout rozsáhlá lázeňská zóna. Jihomoravský kraj a obec Pasohlávky tam vytvořili společnost, která zasíťovala necelé tři desítky hektarů pozemků a byl připraven záměr a projekt na výstavbu nových lázní. V tom místě se totiž nachází významné prameny třetihorní léčivé vody, která je jako léčivá voda uznána.
Budou to klasické evropské lázně, aktuálně zřejmě největší postavené na zelené louce o rozsahu zhruba pětadvaceti až sedmadvaceti hektarů, kde bude aplikována také tradiční čínská medicína. Půjde o kombinaci evropské a tradiční čínské medicíny. Celková výše té investice by měla dosáhnout zhruba 80 milionů eur (zhruba 2,2 miliardy Kč). Máme dnes přesně dáno načasování jednotlivých kroků, protože takto velký projekt musí být perfektně připraven a při cestě pana premiéra Sobotky, a to teď oznamuji veřejně poprvé, bude také podepsána série memorand a smluvních dokumentů, které bych přirovnal v právní terminologii ke smlouvám o budoucí smlouvě směrem k této investici. Už tady budou jasné termíny, jasně definované parametry, jak ekonomické, tak věcné a můj odhad je takový, že do konce roku 2018 by lázně měly v Pasohlávkách stát. Abych uklidnil obyvatele Pasohlávek, nečeká se žádná invaze milionů čínských návštěvníků. Samozřejmě očekáváme čínské manažery, očekáváme čínské lékaře a případně lidi, kteří jim budou pomáhat z hlediska tradiční čínské medicíny. Nicméně většina z několika set pracovních míst, která tato obrovská investice přinese, by měli představovat pracovníci od nás z Jihomoravského kraje, z Břeclavska a okolí novomlýnských nádrží. Věřím, že tato společná čínsko-jihomoravská investice by měla být do budoucna významným lákadlem v oblasti turisticky a cestovního ruchu i v oblasti zdravotnictví.
JUDr. Michal Hašek
Nicméně tento česko-čínský restart je terčem kritiky řady médií, některých opozičních politiků. Ti se především obouvají do prezidenta Zemana s tím, že to prý přehání. Přitom nebylo příliš slyšet těchto kritiků, když britská královna svezla po Londýně prezidenta Si ve zlatém kočáře… Co na to říci?
Považuji to za čiré pokrytectví. Speciálně u Miloše Zemana existuje skupina lidí ze společnosti a médií v „pražských kavárnách“, která se nesmířila s výhrou Miloše Zemana v prezidentské volbě. Ti lidé si vysnili, že na Hradě bude sedět, možná pospávat, Karel Schwarzenberg a nejsou dodnes ochotni akceptovat, že byl demokraticky zvolen prezidentem republiky Miloš Zeman.
V Číně si podávají ruku světoví státníci. Čínská vláda přilétá do Evropy, aby společně zasedala tu v Maďarsku, tu v Rakousku, tu zase v Berlíně s německou vládou. Jak jste správně upozornil, před několika týdny přijala čínského prezidenta s nejvyššími poctami anglická královna. Já jsem nezaznamenal žádnou vážnější kritiku ve směru k západoevropským hlavám států nebo politikům, kteří jednali s čínskou oficiální státní reprezentací. Zaznamenal jsem to bohužel pouze v případě prezidenta Miloše Zemana a přikládám to k tomu, že část lidí se nikdy nesmířila s výsledkem prezidentské volby.
Já jsem přesvědčen, že kdyby do stejné Číny ke stejnému čínskému prezidentovi jel Karel Schwarzenberg, tak tady čteme oslavné ódy a v zásadě potom jsou titulky novin úplně jiné, než jaké jsme četli po návštěvě prezidenta Zemana. Ano, v agendě s Čínou je vždycky otázka, jestli a v jakém formátu se uplatní otázky lidskoprávní. Při jednáních, kterých jsem se já účastnil v Číně, se vždycky na otázky lidských práv našel prostor. Samozřejmě, každý máme jiné pohledy na to, jak vypadá evropský standard dodržování lidských práv, čínští partneři nám sdělují svůj pohled na věc. Když já například s čínskými partnery před třemi lety otevřel otázku ochrany lidských práv a vztahů k menšinám nebo otázku směřující až k Tibetu, tak Číňané zdvořile vyslechli otázku, dali nám odpověď a já jsem na oplátku obdržel otázku: a co popálená Natálka? Už je v pořádku? Velmi mě překvapilo, jakou detailní znalost vnitřních věcí v České republice třeba k otázce národnostních menšin, třeba k otázce rasově motivovaných trestných činů, měla čínská strana. Považoval jsem tu otázku za zcela legitimní a oprávněnou.
Zmínil jsem prezidenta Miloše Zemana a kritiku, které čelil za své zahraničněpolitické aktivity směrem k Číně. Poslední dobou ho média pranýřují za výroky k migrační krizi, kterou označil za organizovanou invazi a pokus o ovládnutí Evropy. Vy coby jihomoravský hejtman máte s migrační krizí konkrétní zkušenosti z praxe. Jak tuto oblast vidíte i s ohledem na uvedené výroky prezidenta republiky?
Začnu takto. Já jsem dlouhodobě řazen ke skalním fanouškům Miloše Zemana a já i v tomto rozhovoru jasně říkám, že s Milošem Zemanem jsme osobní přátelé řadu let. Mnohem déle než když byl zvolen na Pražský hrad. Býval jsem návštěvníkem u něj na Vysočině, když si jako spokojený důchodce užíval politického odpočinku a nikdo nevěděl, že jednou nastoupí do přímé volby, natož že bude prvním přímo zvoleným prezidentem ČR. Čili nepotřebuji se tady vyjadřovat nijak účelově. Pokud bych si myslel, že Miloš Zeman v nějaké věci nemá pravdu, nemám problém mu to do očí říct a hájit jiný názor. Velice si vážím toho, že v osobní debatě s panem prezidentem na čtyři oči jsme schopni takové diskuse, troufám si říct, na jakákoliv témata. Platilo to před deseti lety, před pěti, před dvěma lety a jsem velmi rád, že to platí i dnes.
K té migrační krizi. V zásadě sdílím pohled prezidenta Zemana. Jsem také přesvědčen, že EU fatálně selhala, selhaly evropské instituce a současná evropská elita, která se zoufale snaží najít něco, co by označila jako řešení, ale ve skutečnosti to žádným řešením není. Jak je možné, že byly vynakládány stovky milionů eur na budování schengenské hranice a její zabezpečení, abychom po několika letech zjistili, že schengenská hranice fakticky v Řecku a Itálii na některých místech neexistuje a že je děravá jako ementál? Jak je možné, že práci řeckých a italských policistů museli suplovat příslušníci Policie ČR na perónu břeclavského nádraží?! Tam jsem s nimi u nočních rychlíků mnohokrát byl a byl jsem i u toho největšího policejního zásahu, kdy tehdy z vlaku vystoupilo tuším více než dvě stě migrantů.
Z tohoto pohledu Česká republika je dneska v mých očích jeden z posledních států EU, který respektuje evropské právo i vlastní právo. Nedovolujeme nikomu, aby porušoval právní předpisy. Nedovolujeme nikomu, aby ilegálně jenom tak vstoupil na území České republiky a my jsme se tvářili, že je nám to jedno. Proto byli ti lidé zajištěni, proto putovali na policejní výslechy, ke ztotožnění. Proto putovali do detenčních zařízení a drtivá většina z nich, podle mě 99,9 procenta, nemělo ani zájem o to, aby tady s nimi bylo zahájeno azylové řízení, protože chtěli jinam. Angela Merkelová rozpřáhla náruč a de facto pozvala migranty do Německa. A Německo po pár dnech či týdnech pochopilo, že to samo nezvládne, a tak se to dnes bere tak, že jsou vlastně pozváni do Evropy, která by se o ně měla postarat. Evropou rozumějte EU, tedy i Českou republiku.
My jsme sem migranty nezvali. Neznamená to, že ČR má být lhostejná k osudu lidí, kteří evidentně odešli kvůli tomu, že byli pronásledováni nebo strádali v průběhu válečného konfliktu. Ano, viděl jsem takové uprchlíky. Viděl jsem naprosto zdecimované rodiny s dětmi na břeclavském nádraží a bylo jim už úplně všechno jedno. V těch tvářích jsem viděl lhostejnost, ti lidé byli zcela odevzdaní osudu. Takže určitě, naší povinností je pomoci lidem, kteří tu pomoc nutně potřebují. Ptám se ale, potřebují tuto pomoc desetitisíce mladých mužů, kteří opustili svoje rodiny místo toho, aby je bránili, aby v těch válkách byli na jedné nebo druhé straně konfliktu a se zbraní v ruce si rozhodli o osudu svých zemí? Copak Česká republika nebo Německo je prvním bezpečným státem při jejich dlouhé tisícikilometrové pouti sem do Evropy? Copak to není Řecko? Copak to není Itálie?
Jsem přesvědčen, že ve většině, aniž dokážu odhadnout přesně procento, se jedná o ekonomické migranty, kteří mají představu, že se o ně Evropa postará, dá jim střechu nad hlavou, dá jim jídlo, peníze a pak se musím ptát, mají reálně zájem o to, aby jim Evropa dala i práci? Česká republika vnímá bezpečnostní i humanitární aspekt věci.
Já hluboce nesouhlasím s těmi členy české vlády, kteří říkají, že jsou u nás nějaké mizerné devastující podmínky v zařízeních, kde jsou běženci umístěni. Oni mají střechu nad hlavou, jsou v bezpečí, nikdo se nechystá je tam zabít, uříznout jim hlavu, znásilnit jim příbuzné nebo něco podobného. Oni tam mají posilovny, mají tam televize, společenské místnosti atd. No ano, nejsou v pětihvězdičkovém hotelu Hilton, nevyměňují jim tam povlečení třikrát denně, pravděpodobně tam není rozsáhlý wellness a pravděpodobně tam na snídani, oběd a večeři není sedmichodové menu. Věřím ale, že rozumí té ironii, s jakou jsem tato slova pronesl. Dokud se nezastaví proud uprchlíků, tak problém narůstá. Až se proud uprchlíků díky vyřešení problému v místě konfliktu zastaví, pořád tady máme několik milionů lidi v Evropě, kteří už tady jsou, a je velká otázka, jestli, kdy, za jakých podmínek a za jakých finančních, materiálních a dalších nákladů tyto lidi vůbec budeme schopni vrátit zpátky do zemí, odkud přišli.
Je to jistým způsobem kulturně-civilizační invaze do Evropy, je to záležitost, která změnila už dnes tvář Evropy, změnila vnímání lidí a Evropa už nebude stejná jako před dvěma, třemi, pěti roky. Máme tady miliony lidí, o kterých nevíme, odkud přišli, protože všichni jsou Syřané, nemají doklady, část z nich raději, než by se registrovala, mizí, viz příklad z Německa. Němečtí policejní odboráři říkají, že až deset procent těch lidí má možná nějakou kriminální minulost, tajné služby nedokážou vyvrátit to, že mezi těmi lidmi jsou záměrně nasazeni také skrytí bojovníci Islámského státu… Sečteno a podrženo, když takovéto informace plus hrozivé obrázky z poprav a řádění IS chrlí média čtyřiadvacet hodin denně v televizi, rádiu, na internetu, na Facebooku a všude možně, pak se nedivte, že lidé mají strach. A lidé mají strach i na jižní Moravě.
My jsme regionem s nejvyšší mírou věřících v naší zemi, už naprosto tradičně. Z tohoto pohledu očekávejte, že jsme regionem, kde věřící lidé chtějí pomoci bližnímu, ale chtějí pomoci bližnímu, který o takovou pomoc stojí. Pokud k nám chce někdo přijít, a tak je to přece v každé rodině, tak přijmeme návštěvu a očekáváme, že ta návštěva respektuje naše podmínky, naše pravidla, nikoli že nám začne diktovat, jakým způsobem se my budeme chovat a přizpůsobovat se jejím zvyklostem a potřebám. Kdo bude mít finálně zájem o Českou republiku, ať tady požádá o azyl, zároveň bude respektovat naše zákony, naše pravidla, a pokud ne, musí počítat s tím, že tady prostě není vítán.
My jsme tuto zemi nedostali svěřenou od našich předků proto, aby se totálně změnila během pěti nebo deseti let. Vždyť za podobu Evropy, za podobu České republiky, naší kultury, našeho jazyka a demokratického zřízení v našem státě bojovali generace našich předchůdců, bojovali ve dvou světových válkách, bojovali ve třech odbojích! Statisíce lidí za to pokládali život a my máme naši zemi svěřenu, abychom ji rozvíjeli a zase ji potom předali našim dětem. Nikoli abychom ji předali někomu úplně jinému a báli se, jestli tady ještě pro naše pravnuky a prapravnuky bude jednou místo.
Soudě dle několika průzkumů veřejného mínění má většina českých občanů na migrační krizi stejný či podobný názor jako vy nebo prezident Zeman. Někteří odpůrci jsou ale často více slyšet a takoví odpůrci jsou i ve vládě. Třeba ministr Jiří Dienstbier. Nemyslíte, že to může mít negativní vliv na preference ČSSD?
Určitě lidé nevnímají rádi, když v rámci nějaké politické strany je názorová disharmonie, notabene když jde o stranu vládní a notabene když se jedná o její elitní tým těch nejlepších, kteří reprezentují barvy oné politické strany také ve vládě. Pan ministr Dienstbier by si měl přečíst usnesení Ústředního výkonného výboru ČSSD. My jsme letos tuším v květnu nebo červnu přijímali jasné usnesení, několikabodový plán k možnému řešení migrační krize a já jsem tam ministra Dienstbiera neslyšel s nějakými fatálními připomínkami k tomuto plánu, který celý ÚVV odsouhlasil. Myslím si, že většina členů stojí za premiérem, stojí za ministrem vnitra, který věci jasně pojmenovává a řeší. Protože máme z Brna samozřejmě blíž do Bratislavy než do Prahy a přes řeku Moravu vidím mnohem podrobněji slovenskou politiku, říkám, že je mi sympatické to, co slyším z úst slovenského premiéra Fica, co slyším z úst slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka, a to je podle mě autentický názor sociální demokracie, který si může dovolit říct v situaci, kdy má takovou voličskou podporu, že nese sama odpovědnost za správu Slovenské republiky. My vládneme v koalici. Koalice znamená kompromis a asi nejsme jediní, kde zní různé hlasy. Názory, které mám v této věci asi velmi podobné s Andrejem Babišem a hnutím ANO, tak na druhé straně přece je ministr Pelikán, který byl otevřeným podporovatelem kvót, je paní Jourová, pan europoslanec Telička, takže ani ANO tady nesouzní naprosto jedním hlasem. Něco jiného říká Babiš, něco jiného říká jeho ministr spravedlnosti, jeho eurokomisařka a jeho klíčová tvář evropských voleb. O tom se mlčí a poukazuje se jenom na názorovou disharmonii v sociální demokracii. To není fér a já osobně jako hejtman i předseda Asociace krajů podporuji stanovisko české vlády, že kvóty nejsou řešení. Kvóty jsou možná čárka bruselských úředníků, pro které je to něco, co když se slavnostně odhlasuje nebo převálcuje menšinový názor některých států, takže máme nějaký zázračný recept na migrační krizi. To je samozřejmě nesmysl. Vysvětlím to na jednoduchém příkladě.
Ať nám přidělí kvótu tři sta tisíc! Pět set tisíc uprchlíků! Jak donutí ty lidi, aby šli do České republiky? Jak je donutí, aby tady vydrželi déle než jednu noc? Já tvrdím, že do 48 hodin z jakéhokoli množství, které nám přidělí, tu vydrží maximálně pět procent lidí a to budou ti, co zaspí. Zbytek bude jinde velmi rychle. A protože Česká republika jako jedna z posledních dodržuje zákony a vyžaduje dodržování práva, tak není oblíbena mezi migranty, je dokonce nějak šedě vybarvena v těch kapesních průvodních, které čas od času někdo z nich má, anebo si posílají různé vzkazy přes mobily. Z tohoto pohledu musíme být připraveni po stránce fungování policie, armády, hasičů, integrovaného záchranného systému. Do toho jsou jistým způsobem zaangažováni i hejtmani z hlediska naší odpovědnosti v daných teritoriích a jižní Morava a jižní Čechy jsou první na ráně, to říkáme otevřeně. Musí být vytipovány lokality, kde ti lidé při větším množství budou nějak fungovat. Musí být zabezpečena zdravotní a sociální péče. Pokud by sem přišlo několik desítek tisíc uprchlíků, někteří budou mít sebou děti a těm se musí zajistit školní docházka a podobně. Tím se dostaneme do naprosto praktických věcí a na ty se stát a kraje už několik měsíců připravují. Není pravda, že opatření nečiníme, že tady uprchlíky nechceme. Nic z toho není pravda. Jsou dané plány, jasně definované úkoly a já mohu říci, že na tu část, která ze zákona kompetenčně připadá na kraje, jsme připraveni. Jakkoli mám respekt k nutnosti pomoci těm uprchlíkům, já jsem hejtman Jihomoravského kraje a mě zvolili občané jižní Moravy. Jsem na prvním místě povinen hájit kraj a jeho občany a jejich bezpečnost. Hájit historii tohoto regionu a jeho kulturu. Budu to činit s plnou odpovědností nikoliv jako rasista nebo xenofob, ale to je můj základní úkol nejenom politický. Cítím to tak i lidsky a budu tak postupovat. Pro mě je na prvním místě bezpečnost občanů mého kraje, zachování jeho tradic a kulturních hodnot, což je něco, co budovali generace před námi, a my to nemáme svěřeno, aby to zaniklo, ale abychom to ochránili a rozvíjeli.
Na závěr otázka k tématu, které sice zapadlo, ale zaznamenal jsem, že i řada členů nebo podporovatelů ČSSD z toho byla zklamána. V pondělí hlasovaly členské státy UNESCO o přijetí Kosova za člena této organizace. Kosovo sice přijato nebylo, ale Česká republika hlasovala pro, přitom současný ministr Zaorálek ještě coby stínový ministr kritizoval Topolánkovu vládu za uznání samotného Kosova. Chápu, nejste ve vládě, ale jak to na vás působí?
Tato otázka by měla především směřovat na ministra zahraničních věcí a ministra kultury. Je to přece jen věc, o které jsem se dověděl ex post. Jako občan a člověk, který dlouhodobě podporuje dobré vztahy se Srbskem, na jižní Moravě máme partnerství se Šumadijským okruhem, tak já osobně z toho, že Česká republika hlasovala pro členství Kosova v UNESCO, žádnou velkou radost nemám. Nerozumím důvodům, proč se tomu tak stalo. Až potkám Luboše Zaorálka, a my se potkáváme pravidelně, na tuto záležitost se ho zeptám a určitě nebudu sám. Podobný názor má třeba i náš poslanec Jaroslav Foldyna, který je dlouhodobě znám svými skvělými vztahy směrem k Srbsku a který je členem zahraničního výboru Sněmovny, takže nevylučuji, že také on z titulu své poslanecké funkce a zařazení v zahraničním výboru se na tuto věc zeptá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
