Miloš pořád vítězí nade všemi. Topol má především hodně co vysvětlovat, obává se Ondřej Hejma. A velmi nečekaně promluvil k prvnímu výročí zvolení Trumpa

O prezidentský post se utká devět lidí. Prezident Miloš Zeman a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš jsou podle modelu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který kombinuje výsledky průzkumů a kurzy sázkových kanceláří, nyní rovnocennými favority prezidentské volby – jejich volební zisk se pohybuje na úrovni 39 procent. Následuje expremiér a někdejší předseda ODS Mirek Topolánek (12,5 procenta) a podnikatel Michal Horáček (šest procent). Šance ostatních kandidátů se prý nyní jeví mizivá. Jaký by byl váš žebříček favoritů?

Žádný žebříček nemám, mě zajímá jen vítěz, a toho hledám tak, že poměřuju vždy dva kandidáty proti sobě, jako kdyby se střetli ve druhém kole. A když si ty souboje o můj hlas momentálně představím, tak nad všemi pořád ještě vítězí Miloš, ať se mi to líbí, nebo ne. Což možná vypovídá spíš o jeho soupeřích, než o něm samotném. Čímž nechci snižovat dosavadní výkon pana prezidenta jako takového, jeho minulých pět let mě neodrazuje, spíš naopak. Přiznám se, že když na začátku nechal na Hradě vztyčit tu eurovlajku, měl jsem obavy, ale dopadlo to líp, než jsem čekal.

Stále častěji se hovoří o tom, jak je prezident Miloš Zeman nemocný, dokonce smrtelně. Brněnský radní za Žít Brno Svatopluk Bartík zveřejnil, že Zeman podle jeho „nejmenovaného zdroje“ trpí rakovinou a zbývá mu jen několik měsíců života. Pražský hrad to ale odmítl. Dá se říci, že čím více se bude blížit prezidentská volba, tak tím více se budou objevovat takovéto „zaručené zprávy“ o nemocném Zemanovi?

To je samozřejmě prvotřídní prasárna, nepoctivá hra s „nejmenovaným zdrojem“. Takhle to vypadá, když se obskurní politik zviditelňuje, a zjevně se neštítí ničeho, ale tím to bohužel nekončí. Dobře si pamatuji na vážné operace Václava Havla, i to jak trávil v Innsbrucku dlouhé dny v umělém spánku, doslova na hranici života a smrti, a nikdo nezpochybňoval oficiální lékařské informace o jeho zdravotním stavu. To, že tehdejší ředitel Havlova politického odboru dnes nepřímo obviňuje Zemana a jeho lékaře ze lži, když radí, aby prezidenta vyšetřilo „nezávislé konzilium“, je už hodně za čárou. Ta kampaň prostě bude hnusná, musíme se na to psychicky připravit. Jinak samozřejmě otázka, zda je prezident fit a schopen vykonávat svůj úřad, je vždycky legitimní, ale zatím nevidím nic, co by dokazovalo, že v případě Miloše Zemana tomu tak není.

Do boje o Hrad vpadl Mirek Topolánek. Co si o jeho angažmá myslíte? On sám tvrdí že „na to má“, ovšem šéf hnutí ANO Andrej Babiš ho označil za nejzkorumpovanějšího premiéra v historii...

Topolánkova kandidatura zajímavá je, a ne že ne. Doufám, že to přinejmenším posune předvolební diskusi někam dál než doposud. Nejzajímavější je samozřejmě to načasování, skutečnost, že se rozhodl až na poslední chvíli, se všemi technickými problémy, které z toho vyplývají. To, že ho k tomu donutil soucit, který v sobě našel při pohledu na chřadnoucí hlavu státu, mu nevěřím ani náhodou!

Spíš to na mě dělá dojem, že dostal zajímavý úkol, který hodlá splnit. Topol bude zkrátka muset rozptýlit spoustu pochybností, leccos vysvětlit, a především důvěryhodně definovat svoje motivace a postoje. Jako tradiční volič ODS budu jeho výkon bedlivě sledovat.

Na pražské Právnické fakultě ve středu proběhla debata prezidentských kandidátů. Mirek Topolánek tam kromě jiného připomněl, že právě on jako premiér podepsal Lisabonskou smlouvu, ačkoli prý tušil, že tím bude Česko poškozené. „EU vykazuje v poslední době obrovské nedostatky. Zejména nedostatek demokracie, protože když vidíte, jak se tam rozdělují funkce, tak ani vy nevěříte, že je to standardní nedostatek schopnosti řešit problémy. Západní orientace neznamená nekriticky přijímat všechno,“ poznamenal k tomu sarkasticky. Věříte Topolánkovi odhodlání – v případě, že by byl zvolen za hlavu státu – bránit (v rámci EU) zájmy našeho státu? Jakým prezidentem by nejspíše byl?

S výjimkou stále se tenčícího množství profesionálních euronadšenců se dneska kdekomu hodí být „konstruktivním kritikem“ Evropské Unie. Je to módní, moderní a správné. Dobře ale víme, jak ty bruselské kuloáry moci dovedou člověka omámit do té míry, že nakonec říká něco jiného, než s čím tam přišel. Řekl bych, že i Mirek Topolánek si to pamatuje.

Jinak je situace celkem jasná. Lidé tuší, že EU je trochu/dost jiná než si představovali, slibované dohánění Západu se nekoná, ale vystupovat z Unie se taky nechce, protože život je pořád ještě celkem fajn a navíc je tu přirozený strach z neznámé budoucnosti. Takže se u nás bude nejspíš klasicky lavírovat, mluvit o reformách, ale to je asi tak všechno. Topol jako Zeman, nakonec i ten Babiš na CNN říkal totéž. Pragmatismus až na půdu. My Češi si prostě to rozuzlení „vyčekáme“, protože dobře víme, že o ničem zásadním nerozhodujeme. Je ale třeba být připraven, a aspoň v tom hlavním táhnout za jeden provaz.

„Trumpův první rok na postu prezidenta byl extrémně polarizující a ještě více prohloubil neshody mezi republikány a demokraty. Sice se mu skvěle podařilo uspokojit vlastní voličskou základnu, současně tím ale přilil olej do již zapáleného ohně kulturních střetů v otázkách rasy, imigrace či policejní brutality,“ píší česká média ke jménu Donald Trump a k jeho vítězství v amerických prezidentských volbách, od nichž ve středu uplynul rok. Jak se vám tato kritika poslouchá? Jen podotýkám, že toto napsal lektor na katedře mezinárodních vztahů a diplomacie (Anglo-American University v Praze) Alexei Anisin.

A co jiného jsme asi tak mohli čekat? Trump nejenže si se svou brutální rétorikou dovolil zvítězit v boji o Bílý dům, ale hned na to vyhlásil válku washingtonským močálům a bažinám, tedy té garnituře, která v Americe vládla posledních třicet let. A to už je nějaký soupeř! Navíc Donald plní předvolební sliby, mezi které patří i důsledné odmítání pokrytectví, politické korektnosti a všech těch šílených nápadů jako je strhávání soch, přepisování historie včetně národní hymny a jiných falešných bojů, které radši nebudu rozebírat.

Takže veškerou tu kritiku je třeba vidět ve světle toho, že Trump není úplně běžným prezidentem, vzhledem k tomu, že místo klidu na práci stále ještě bojuje na několika domácích frontách najednou, a navíc proti obrovské mediální přesile.

Takto Trumpa paroduje herec Alec Baldwin:

Dokonce jsem se dočetla, že Trump, navzdory své populistické rétorice, je mimořádně slabým prezidentem. Má prý velmi nízkou prestiž u veřejnosti a zároveň jen malou vyjednávací sílu v Kongresu. „Jak naznačují hodnocení veřejnosti, není Trump mezi Američany příliš oblíben a lidé jsou s federální vládou v tuto chvíli ještě nespokojenější než před jeho nástupem do funkce,“ uvedl dále Alexei Anisin. Mně takové hodnocení přijde trošku přehnané. Jaký názor na to máte vy?

Pokud jde o Kongres, tak do zmíněných močálů, které je třeba vysušit, zahrnuje Donald také mnoho svých republikánských spolustraníků, kteří mu nominaci na prezidenta dali se skřípěním zubů, jen proto, že zvítězil v primárkách rozdílem třídy. Takže teď, když vyhrál, jsou formálně na jeho straně, ale přitom mu házejí klacky pod nohy, což vede k tomu, že zákonů se schvaluje málo. Na druhou stranu se to může ve finále obrátit proti nim, protože voliči nikde na světě nemají zradu, obstrukce a sabotáže rádi.

Pokud jde o tzv. oblíbenost, ta se jak známo měří velice nespolehlivými průzkumy veřejného mínění, což mimochodem neznamená, že nemohou mít částečně pravdu, ale rozhodující budou jako vždy až volby, v tomto případě doplňovací volby do Kongresu na podzim příštího roku. Teprve tehdy, pokud je Trump úspěšně zvládne a zmíněné močály vyčistí, bude mít cestu k naplnění své mimořádně ambiciózní vize skutečně otevřenou.

Co se dá o Trumpovi běžně dočíst v americkém tisku? Dá se třeba říci, že se ekonomika USA již oživuje? „Tempo ekonomiky USA zaostává za cíli Donalda Trumpa,“ uvedl k tomu před nedávnem týdeník Týden. Je to pravda? Prý se také pod Trumpovou administrativou výrazně zhoršily americko–čínské vztahy. Ještě v létě se dokonce hovořilo o tom, že Spojené státy jsou v ekonomické válce s Čínou, ovšem na druhou stranu jsem předevčírem slyšela, že Trump vztahy s Čínou přehodnocuje, což se ale prý stalo jako důsledek jeho dvoudenní návštěvy Číny...

Trump nastoupil do úřadu před necelým rokem, ale celou tu dobu akcie na Wall Streetu letí nahoru, což znamená že velký byznys Donaldovi zatím věří. Co to znamená pro amerického voliče, který je suverénem, to není zatím jasné, ale zdá se, že ekonomika přece jen roste, nezaměstnanost klesá, i příliv nelegálních migrantů se citelně zmírnil, a to Trumpovi hraje do karet.

Pokud jde o zahraniční politiku, i tam má Donald grandiózní plány, ale zatím se viditelně omezuje jen na zahraniční obchod, protože situace je nestabilní. Čínský prezident má svou nedávnou domácí bitvu o moc už úspěšně za sebou, ale Putina čekají volby teprve na jaře příštího roku, a Trump bude bojovat o Kongres a o svou politickou budoucnost až na podzim. Teprve pak můžeme očekávat případný začátek nějakého velmocenského koncertu, který by něco zásadního v mezinárodních vztazích mohl změnit.