Působíte jako ředitelka Nadačního fondu pro protonovou terapii. Jak jste se k tomu dostala?
Léta se věnuji profesně strategické a krizové komunikaci pro firmy i mediální a efektivní komunikaci individuálních klientů. Sleduji, jak jsou komunikována různá témata a samozřejmě vnímám i co je za tím. Ve volném čase zase celé roky spolupracuji s různými neziskovými organizacemi. Tak když přišla nabídka na vedení Nadačního fondu pro protonovou terapii, dávalo mi to smysl. Je to o informacích a o pomoci lidem.
Čím konkrétním se vaše nadace zabývá?
Jak jsem řekla. Nejdůležitější je osvěta. Pro určitou část onkologicky nemocných je tu nová šance, ale oni se to často vůbec nedozvědí. Takže v první řadě jde o informování veřejnosti. Abyste skutečně měl volbu léčby, musíte vědět o všech možnostech. Ale jde i o informace směrem k lékařům, řada z nich má o protonové léčbě jen kusé znalosti. Její výhody často nechápou ani ti, kteří by ji měli doporučit, je to totiž léčba první volby, právě při včasné indikaci je schopna prokázat všechny svoje možnosti, přesto si na ni někteří lékaři vzpomenou, až když je pacient v posledním stádiu a opravdu už není žádná šance, a to ani s protonem. A politici a úředníci zase podlehli protonové antikampani.
Fotogalerie: - Protonové centrum
Co je v současné době největším problémem, který brání v léčbě všem potřebným onkologickým pacientům?
Zdravotní pojišťovny. S výjimkou Vojenské pojišťovny žádná jiná léčbu ze smlouvy nehradí. Při individuálním posuzování žádostí pak většinou hromadně odmítají klienty s odkazem na paragraf, že pokud nejde o jedinou možnou léčbu, tak ji hradit nebudou. Ale vždycky máte víc možností, jen některé jsou vhodnější a účinnější než jiné.
Dlouho se mluví o tom, že proplácení léčby VZP blokuje a ta to naopak popírá. Jak to tedy skutečně je se sporem pražského Protonového centra a Všeobecné zdravotní pojišťovny?
Jednání se vedou. Pokud vím, PTC vyšlo pojišťovně vstříc v mnoha bodech- s cenou, s indikacemi. Můj laický názor je, že v zemi, kde za svoje rozhodnutí v nějaké funkci můžete být za pár let trestně stíhaný, se i správní rada bojí rozhodnout. A ostatní pojišťovny čekají, jak to udělá VZP. Je to celé absurdní, počet pacientů, kterým léčba mohla výrazně pomoct, ale oni se k ní nedostali, bohužel narůstá a VZP to stojí peníze, protože musí platit léčbu nežádoucích vedlejších účinků a vynakládat další prostředky na důsledky jiné metody, která byla méně účinná.
Jaký zájem by pojišťovna měla na tom, aby bránila lidem v léčbě touto moderní technologií?
To zajímá hlavně pacienty, je-li tu léčba, která je účinná, šetrná a v dlouhodobém horizontu ekonomicky výhodná, tak proč ji lidé nemohou využít? Odpověď by asi měli hledat investigativní novináři. Tak jak situaci vnímám já, je tu prostor i pro antimonopolní úřad a v zemi s tak rozsáhlou korupcí by mohly situaci prověřit i jiné orgány. Každopádně ptát by se měli i voliči, protože z protonové terapie se v Čechách stává i otázka politická. Lidem může být jedno, kdo se s kým hádá, mají právo se léčit vhodným a moderním způsobem a mají právo to žádat po těch, které si zvolili.
Jak se této metodě léčby některých nádorů staví běžní lékaři? Doporučují lidem tuto metodu?
Na Slovensku jednoznačně. Tam od ošetřujícího lékaře až po hlavního radiačního onkologa dostává pacient, pokud je to pro něj vhodné, informaci o protonové léčbě a pojišťovna ho do 48 hodin schvaluje k léčbě do Prahy. Čeští lékaři jsou opatrní. Komplexní onkologická centra byla totiž vybavena dopisem ministra zdravotnictví, aby léčbu nedoporučovala, tak ji nedoporučují. Pak jsou třeba lékaři, kteří si myslí, že by léčba byla dobrá, ale vědí, že jejich šéf tomu není nakloněn a do názorového střetu raději nejdou. Ale jsou samozřejmě i ti, kdo pacientovi léčbu doporučí a snaží se spolu s ním bojovat proti byrokracii. Pro mě jsou to hrdinové, protože vím, s čím vším se setkávají.
Pokud jde o lékařské experty v tomto oboru, jako třeba profesor Petera, šéf Společnosti radiační onkologie, biochemie a fyziky?
Pan Petera je pro mě záhadná postava. Je to člověk, který na začátku doslova pomáhal vyšlapávat cestičku k protonové léčbě, stačí se podívat do archívů. Tvrdil, že důkazy o klinickém přínosu protonové léčby jsou velmi silné, odhadoval tisíce pacientů, pro které by léčba mohla být vhodná, a jednoho dne obrátil a začal tvrdit, že léčba je vhodná jen ojediněle, pro dvacet třicet lidí a až jako poslední možnost. Radiační onkolog? Takový obrat? Nechápu. Navíc když nové výsledky celosvětově potvrzují dlouhodobé benefity léčby a zpřesňují a doplňují vhodné diagnózy.
Modelová situace: Pacientovi bude zjištěna rakovina prostaty, lékař ho pošle na konvenční léčbu, on nesouhlasí, ale na proton nemá peníze. Má šanci, jak svoji pojišťovnu přesvědčit nebo přejít k jiné? Anebo bude mít smůlu?
Podle případů, které znám a není jich málo, má smůlu. Je důležité říct, co ale ta smůla přesně znamená – velké riziko impotence, inkontinence a poškození konečníku. Přesto mi pacienti popisují, že zamítavé stanovisko je kolikrát doprovázeno slovy- přežijete, tak co byste ještě chtěl? Dovolím si tedy odpovědět za ně: chtějí šetrnou léčbu a šanci na kvalitní život po ní a to by mělo být v roce 2014 v civilizované zemi uprostřed Evropy normální.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
