Která hlava státu nejvíce poškodila naši zemi?Anketa
Říkal jste, že nechcete nikdy kandidovat a nikde se objevovat. Nejste spíš něco jako takový nehrající kapitán? Je to tak třeba i proto, že mládí potřebuje nějaké vedení a zkušenosti?
Může se to tak částečně vysvětlit. S tím nehrajícím kapitánem je to vážně případné.
Na západě Čech vytvořila Dita Portová, exmístopředsedkyně zemanovců, politický subjekt Veřejné zájmy. Není to tak, že jistá skupina lidí působící dříve v SPOZ byla nějakým způsobem odejita z této strany kvůli tomu, aby chystala nějakou vendetu?
Z mojí strany určitě ne. Proč bychom to dělali? Já jsem si při volbě pana prezidenta svůj sen splnil. Já jo.
Přece ale to, jak se k vám strana zachovala, vás musí lidsky bolet…
To je tak všechno, co nás to může (smích). Když část české šlechty unesla Václava IV. a zavřela ho na Starém Městě, tak se posléze z toho vězení dostal ven, vypochodoval na Pražský hrad, kde seděl s těmi svými věrnými a nadával na ty, jež ho unesli. Jeden z jeho věrných pak královi řekl: Pane, nezapomeň, to byli tvoji milci (smích). Tak to bylo. Kolik jich je tam na tom Hradě, které bych já neznal a nepřivedl!
Kdysi jsem se pro Zemana před mnoha lety rozhodl jako pro člověka, který může této zemi pomoct překonat určité krize. Jsem přesvědčen, že kdyby nebyly takové chyby, jako při otevírání korunovačních klenotů a další věci politického a ekonomického charakteru, tak mohl stát v čele obrození, a to nemyslím jako paralela, i politiky v Čechách. Nastalo však to, co nastalo. Kdybych teď ty vztahy personifikoval, tak by tu Českou republiku spíše poškozoval, než jí pomáhal.
Co se týká nadačního fondu prezidenta republiky na snížení státního dluhu – to se přece nedá umořovat prezidentským přáním, to musí řešit vláda a státní orgány, nikoliv třeba prodávat vajíčka na Hradě při Velikonocích, to mně připadá poměrně smutné.
Fotogalerie: - Šloufova Obroda
Myslíte si, že jsou kolem pana prezidenta kompetentní lidé?
Já bych to nechtěl hodnotit. To je věc pana prezidenta. Já když jsem sestavoval tým poradců premiéra na Úřadu vlády, tak jsme měli dohodu, že budu podávat návrhy a on je bude schvalovat. V drtivé většině chtěl s těmi lidmi hovořit. Fungovalo to opravdu skvěle. Za celé čtyři roky jsme neměli na Úřadu vlády problém, a když jsme se s premiérem loučili u koupaliště v Kolodějích, kde se grilovalo a pilo, tak jsem ho tehdy požádal, aby všem těm lidem poděkoval. On říkal: Vždyť vás tam bylo pár. A já povídám: No, oficiálně nás tam bylo dvanáct, ale jinak já bych tam, Miloši, pozval sto a více lidí. Někteří byli profesoři, docenti, podnikatelé, obchodníci, umělci, sportovci… Říkal jsem, že tu sešlost klidně zaplatím sám, kdyby s tím měla kancelář premiéra problém.
Na té akci, kterou jsem zahájil, vzal Miloš Zeman skleničku a povídá: Víte, hned na začátku vám musím, kolegové, poděkovat. Když jsem nastoupil do pozice premiéra, tak jsem si říkal, že se budu snažit všechno číst. Jak ale plynuly týdny a měsíce, tak jsem zjistil, že toho čtu méně a méně. Více a více jsem se spoléhal na vaše stanoviska. Chci vám moc poděkovat a připít na vaše úspěchy, protože jste za čtyři roky neudělali chybu.
To je hezké, ne? Jsem zvědav, jestli tam tohle napíšete.
Psali jsme:
Pojďme k mezinárodní situaci. Jaký máte názor na to, že strašíme Rusko a vyhlašujeme proti němu různé sankce?
Nedávno ke mně přijel Oskar Krejčí, kterého znám řadu let. Vydal teď brožurku k pětadvacátému výročí sametové revoluce. Přinesl mi článek, který mu vyšel v Literárních novinách. Přečetl jsem to, a pak mu volal. Řekl jsem mu, že je slabé to, co napsal. A on na to: Tobě se to vážně nelíbí? Odpověděl jsem mu: Líbí se mi to tak, že by to chtělo knihu. Uvedl jsem mu hned příklad: Já jsem poznal Mexiko až poté, co jsem dostupné věci přečetl a potom jej procestoval. Chtěl jsem tím říci, že i on by měl takto postupovat vzhledem k tématu Ukrajina. To, že vytvoříš tezi, že ruská a americká říše se šířila v podstatě stejnými metodami, tak tomu rozumím. Kdo si to přečte z normálních lidí, tak to hned nepochopí. Musíš tam udělat mapičky, chronologie… Nikdo dnes pořádně neví, co byl Velký Novgorod, to si dnes těžce dovede představit na mapě. A ty tam napíšeš, že to byl hlavní ruský přístav na Baltském moři. To musíš tyto věci vysvětlit, pak to bude mít skutečně svůj smysl. Jinak se však s jeho názory ztotožňuji a takových politologů a novinářů je víc. Nemůžu se ale ztotožnit například s panem Pehe.
Spojené státy americké postupují od války v Koreji pořád stejnou metodou: Rozvrtat kus světa, a pak si hrát na světového četníka. To je prostě trvalka. Když to vezmu od Vietnamu přes Balkán až po Ukrajinu, tak to tak je.
Co říkáte na to, jak o podobných událostech ve světě informují česká média?
Vzpomeňme si, to vytvářela česká média, když byl bombardovaný Balkán. Takzvané humanitární bombardování, což otiskli úplně všichni. Přešli úplně anexi Kosova. Po tom bombardování jsem byl v Srbsku, kde jsem viděl vybombardované úřady a nemocnice včetně japonského velvyslanectví, do kterého se Američané trefili také. Co se týká Iráku… Podívejte se, oni to tam těžce rozvrtají a potom se odmítají podílet na spravení těch věcí. Tu zemi mimochodem znám. Byl jsem tam v rozmezí dvaceti - pětadvaceti let třikrát a vím, co je Mosul, vím, co je Bagdád. Já jsem v Bagdádu byl v křesťanských kostelích a hovořil jsem tam s kněžími. Pravda a láska si pak vymyslela, že jsme tam s Hynkem Kmoníčkem prodávali zbraně. A víte, proč jsme tam byli? Protože se mi dostala do ruky poptávka, když jsem byl na Úřadu vlády, která byla signovaná Radou bezpečnosti OSN v objemu dvou miliard dolarů na opravu a údržby ropných iráckých polí v rámci projektu Ropa za potraviny. Když si řeknu, že jsme co do objemu produkce dvě třetiny ropných polí jako Československo vybudovali, tak jsem musel usilovat o tu zakázku, proto jsem přesvědčil Zemana i Kavana, že jsme tam nakonec s náměstkem ministra zahraničních věcí Kmoníčkem, který delegaci vedl, jeli. O tu zakázku jsme usilovali. Víte, proč jsme ji nedostali? Protože po nás tehdejší vedení Iráckého státu chtělo, jistě, byli to lidi Husajna, abychom zrušili vysílání rádia Svobodná Evropa z Prahy a také to, že „my vám tu celou zakázku doporučíme a budete nám garantovat, že ty opravy budou udělané". Nakonec si to rozdělili zřejmě sami Američané.
Psali jsme:
Po všech peripetiích, jaké jste s médii měl, tak vidím, že jste na ně tak úplně nezanevřel, že?
S některými se, pravda, nebavím. To jsou ale konkrétní lidé než média jako taková.
Jak si myslíte, že dopadnou nadcházející komunální volby, ve kterých se o přízeň voličů budou ucházet různá malá hnutí? Jak myslíte, že na to budou lidé reagovat? Koho budou volit?
K mírnému názorovému zemětřesení u voličů dojde. Budou hledat alternativy. Když se dnes podívám, jak postupuje ódéeska, socani, nebo vidím, jak pan Babiš poškozuje každým krokem ANO, tak určitě šance máme (smích).
Mnohdy to působí tak, že lidé čekají od Andreje Babiše zázraky…
Někde jsem četl, že Babišovi dochází lidé. Vidím to jako pravdivé. To, jak šíbuje, řekněme, s návrhy na pražského primátora, tak to budí úsměv. Víte, pražské politické prostředí znám. Neznámé lidi nikdo volit nebude.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala, Jan Polívka
