Miroslava Němcová: Ukazuje se, že Trump s žádnou brzdou nepočítá a jede odbržděně jako v kampani. Některé jeho kroky...

Co říkáte tomu, že začátek úřadování nového amerického prezidenta Donalda Trumpa je provázen masivními protesty veřejnosti ve Spojených státech? Co podle vás na něm lidem nejvíc vadí?

Myslím, že Spojené státy americké jsou teď úplně rozštěpené a původ toho rozštěpení je v prezidentských volbách. Je to zvláštní situace daná prezidentským volebním systémem, který způsobil, že prezidentská kandidátka Hillary Clintonová získala víc hlasů občanů, přesto prezidentkou není. Samotná kampaň byla vyhrocená a společnost rozdělila. Po tak hlubokém příkopu, a vidíme to sami doma, se věci dávají velmi pomalu a složitě zase dohromady. To je asi hlavní důvod, proč protesty vypukly okamžitě. Já jsem zastáncem toho, že každý člověk v nové funkci má dostat čas na hájení, jak se u nás říká – sto dnů, aby se předvedl, na druhé straně Amerika nechtěla čekat, nechtěla dát Donaldu Trumpovi žádných sto dnů hájení, už druhý den byli lidé v ulicích, třeba ženy, které urazil atd. Teď je celé napětí ve Spojených státech amerických tedy dáno tím, že lidi rozdělila kampaň a volby. A je obtížné, zda a jak se tyto hroty uhladí.

Na novém americkém prezidentovi i jeho názorech je zřejmě víc věcí, které vadí různým skupinám. Hned po svém nástupu do Bílého domu přišel s přísnými protiimigračními dekrety, ale narazil na odpor justice, která platnost jeho dekretů pozastavila. Dokonce se proti nim postavila i nová ministryně spravedlnosti a hned byla také odvolaná. Jak se díváte na tyto události, které dokazují, že se mýlili ti, kteří tvrdili, že až bude Trump v Bílém domě, zjemní tvrdou předvolební rétoriku, protože své předvolební sliby naplňuje, třeba plán postavit zeď na hranici s Mexikem?

Očekávání části veřejnosti spočívala v tom, že republikáni v Kongresu budou jakousi brzdou nápadů Donalda Trumpa, ale ukazuje se, že on s žádnou brzdou nepočítá a jede odbržděně tak, jak jel ve volební kampani. Na mne jeho kroky nepůsobí jako promyšlené. I když chci zdůraznit, že každá země a Spojené státy také, má právo určit si ke své ochraně kroky, zda budou či nebudou přijímat migranty a za jakých podmínek. Bezpečnost státu má být v jejich rukou a nikdo zvenku jim nemá říkat, co smějí nebo nesmějí dělat. To musí cítit sami Američani, pro co se rozhodnou. Takže bych nechtěla odsuzovat Donalda Trumpa například za to, že říká, že má být velmi dobře hlídáno, kdo do Ameriky přichází, ale asi neměl dobře promyšlenou cestu, jak to lze prosadit a tím pádem proti sobě postavil i velkou část veřejnosti.

Zahraniční politika se má podle Donalda Trumpa řídit především zájmy Ameriky. Odmítá už být „světovým policajtem“, jakým byly Spojené státy americké v minulosti, nechce prosazovat ve světě demokracii a lidská práva západního střihu, což mělo někdy negativní důsledky. Jak se díváte na tento jeho postoj? Nebude americký vliv ve světě chybět, pokud k tomu skutečně dojde, nebo takové „nevměšování“ do konfliktů v jiných zemích a regionech považujete za pozitivní?

Vnímám Spojené státy americké jako jednu ze světových supervelmocí, a rozhodně si nemyslím, že by bylo možné, aby se uzavřela sama do sebe. I když rozumím tomu, že Amerika a její zájmy mají být pro Ameriku na prvním místě a pak se teprve budou rozhodovat, jaké budou další kroky. Ale nemůže se stáhnout z prostoru, kterým je zbytek světa. Nevěřím, že se tak stane. Nechci Ameriku jako světového četníka ani někoho, kdo bude říkat, co se má v které zemi dělat v oblasti lidských práv, ale chci Ameriku jako silného spojence, zejména pro Evropu, pro nás – postkomunistické země. A proto mě uklidnila návštěvaTerezy Mayové ve Spojených státech a její vyjádření, že na základě rozhovorů Donald Trump prohlásil, že NATO je pro něj klíčovou institucí. A tohle spojenectví v NATO osobně považuji za důležité a základní pro jakékoli dění na světě. Jestli politika Donalda Trumpa bude striktně hájit zájmy Američanů, ale zároveň si bude vědom role, kterou Spojené státy americké hrají ve světě, právě tím, že jsou členem NATO a jakou rozhodující roli tam mají, a z této role se nestáhne, pak bych tuto jeho politiku vnímala pozitivně.

Berete jako logické i Trumpovy výroky směrem k dalším členům NATO, že by měli plnit podmínky, tedy dávat dvě procenta HDP na obranu, protože už Spojené státy americké odmítají nést většinu nákladů na evropskou bezpečnost?

Myslím, že v tom má americký prezident naprostou pravdu. Souhlasím s tím, že není možné, aby v alianci byli černí pasažéři a vezli se, zatímco ostatní to budou platit. Kdybych byla americkou matkou, těžko bych snesla pomyšlení, že můj syn je dost dobrý na to, aby šel někam nasadit svůj život, protože je dobře vyzbrojen, a vojáci z aliančních zemí, které neplní své vojenské závazky, do bojů nasazeni nebudou, protože nebudou dobře vyzbrojeni. A že to zase odnese Amerika. V tomto ohledu má podle mne Donald Trump naprostou pravdu. My jsme jako ODS v rámci schvalování státního rozpočtu na rok 2017 požadovali navýšení pro kapitolu ministerstva obrany tak, abychom tyto naše závazky začali plnit. Ministr obrany sice ušetří každý rok nějakou miliardu ze svého rozpočtu, ale pošle ji raději ministrovi financí, aby zvýšil jeho slávu, místo toho, aby myslel na to, co je státnicky důležité, tedy na naši obranu a bezpečnost, jak je zakotvena ve smlouvách s NATO. To beru za zásadní věc, kterou dělá Česká republika špatně. A myslím, že prezident USA má pravdu, když chce, aby všichni plnili podmínky, ke kterým se zavázali. To je přece podstata spojenectví.

Některé výroky a postoje nového amerického prezidenta vyvolaly v Evropě zděšení. Ať už jeho vyjádření, že Evropská unie je nevýznamná, nebo jeho poměrně vstřícný postoj k putinovskému Rusku. V některých evropských a arabských zemích nemají radost ani z jeho proizraelského postoje a jeho snahy měnit obamovskou, spíš propalestinskou politiku. Jak se na tyto postoje díváte?

Zatleskala bych Trumpovu obratu směrem k Izraeli, Izrael byl vždycky tradiční spojenec USA, obě země se na toto spojenectví mohly vždycky spolehnout. Ale za prezidenta Obamy došlo k určitému vychýlení a nebylo to k dobrému, čili tento cíl prezidenta Trumpa vítám. Pokud jde o Rusko, tam jsem už v době jeho zvolení měla obavy, protože se velmi pozitivně zmiňoval o Vladimíru Putinovi, kritizoval sankce, které byly proti Rusku nastoleny poté, kdy Rusko vtrhlo na Krym a od té doby tuto část suverénní země Ukrajiny okupuje. Měla jsem pochyby a nejsem úplně zbavena pochyb z náklonosti Donalda Trumpa vůči Vladimíru Putinovi. Zatím sleduji jmenování některých lidí, například ministra zahraničí, který má k Putinovi blízko, nebo naopak nového šéfa FBI, který není Rusům nakloněn, což mě trochu uklidňuje.

Váš stranický kolega, europoslanec Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty – léty Billa Clintona, Madeleine Albrightové nebo Václava Havla. Myslíte si, že způsob chápání mezinárodních vztahů za lepší svět, lidská práva, demokracii a svobodu už je u konce?

Nevím, jak to přesně zaznělo, jak to můj kolega Zahradil formuloval. Nevěřím tomu, že země, které stojí na demokratických principech, už dnes mohou říci, že ten boj jednou provždy skončil a že se obracíme jinam. Spojené státy americké bezpochyby jsou zemí s ústavním zakotvením demokracie, lidských práv, tam bych nějakou diskontinuitu od prezidenta Trumpa neočekávala. Spíš v oblasti toho rozhodování, které láme v kříži Evropu, v otázce uprchlíků a migrantů, kde se Evropa neumí rozhodnout, ale Trump říká, že bude chránit své občany. Tam tu tečku za politikou, která byla politikou otevřené náruče a multikulturalistického světa, který jako koncept selhal, vidím.

Jak si vysvětlujete, že některé postoje Donalda Trumpa vítá nejen řada pravicových politiků, ale i různých populistů, nacionalistů a dokonce komunistů? Na jedné straně například Václav Klaus, Miloš Zeman, váš kolega Jan Zahradil, nacionalisté jako Marie Le Pen či Tomio Okamura, ale jeho zvolení potěšeně kvitovali i ruský prezident Vladimír Putin a čeští komunisté. Jak si vysvětlujete, že zvolení Trumpa potěšilo i oba opačné póly politického spektra?

To je těžká otázka. Ale pokud jde o ty extrémy, na jedné straně komunisté, extrémní levicový blok, na druhé straně nacionalisticky podbarvený blok kolem Marie Le Penová, když uvedu jen jedno jméno, tam bych viděla společný důvod vzhlédnutí se v Donaldu Trumpovi, a to v autoritářství, protože oba tyto režimy, krajní levice a krajní pravice, se právě tady potkávají, tohle autoritářství je jim blízké. A myslím, že proto v Trumpovi nacházejí zalíbení, protože používá metody a nástroje, které by také chtěli používat, byť jsou z rozdílných konců politického spektra. Nebyla jsem příznivcem Donalda Trumpa, mrzelo mne, že si republikáni nevybrali někoho rozumnějšího, někoho s politickými zkušenostmi a rozhledem, ale nedovedu posoudit, kam se jeho zahraniční politika vrtne, takže nejsem schopna mu ani bouřlivě tleskat, ani ho odmítat. Dám si čas na to, abychom jeho kroky bedlivě sledovali. Řekla jsem, že mám obavy z toho, že se příznivě dívá na Vladimíra Putina a na Rusko, na druhou stranu ho zase musím pochválit za jeho postoj k Izraeli. Je tady nějaký prostor pro to, aby si sám ujasnil, kam vlastně bude Ameriku vést.

O Donaldu Trumpovi se říká, že je sebestředný, bezohledný, sobecký, sexista, rasista. Může být takový člověk dobrým a důvěryhodným politikem? Je podle vás důležité, jaký má politik charakter?

Myslím, že bez nějakého silného základu, to znamená vědomí si vlastních mezí a nepřekračování těchto mezí, který je dán výchovou, zkušenostmi, životem, bez toho, aby se člověk choval s určitou pokorou, ne s nějakým hujerstvím, se dobrá politika nedá dělat vůbec. A je jedno, jestli jste oligarcha bohatý jako Andrej Babiš, nebo ne. Bez toho základu a nějaké mravní roviny podle mne dobrá politika dělat nejde, protože ta etická rovina představuje nějakou brzdu, kterou v sobě máte a která vám brání dělat kroky, které by v situaci složitého rozhodování mohly vést až k nějakým tragédiím. Do politiky podle mne ta etická rovina patří.

Je mnoho autoritativních politiků typu Trumpa, Zemana, Babiše, kteří obviňují média a novináře ze lží a korupce, když kritizují některé jejich kontroverzní jednání a postupy. Je to podle vás skutečně vina médií, jak tito politici svorně tvrdí? Skutečně se snaží média prezentovat jediný správný úhel pohledu a vnucují jej lidem? I veřejnost přestává médiím věřit, jak je ostatně vidět i z toho, že tito politici, kteří jsou často terčem kritiky médií, jsou ve volbách úspěšní?

Nedovedu si představit svobodnou, demokratickou a prosperující společnost bez svobodných médií. To jde ruku v ruce. Líbí se mi jasné rozdělení médií, když jsou některá levicově zaměřená, jiná pravicově zaměřená, a čtenář si své názory najde a většinou s nimi souzní, protože mu objasní problém z jeho perspektivy, dodávají mu informace a argumenty. Takhle čisté dělení je třeba v Británii. To mi připadá normální. Ale v tom - zlobit se na média za to, že o mně něco napíší a strefovat se do nich způsobem, jakým to dělá Donald Trump, žádný valný smysl nevidím. Nemyslím si, že každý politik musí nutně hledat cestu, jak s nimi vyjít hladce, v rukavičkách, nějaký střet mezi politickým a mediálním světem asi vždycky bude. Ale mě osobně by taková silná kritika vedla k zamyšlení, v čem asi mohou mít média pravdu, a ve spolupráci s odborníky, které jistě prezident kolem sebe má, bych se snažila hledat cesty, která ty hrany obrousí. To celé ještě komplikuje internet, který je svobodným polem, kde se valí názory ze všech stran a kde lidé říkají, že nevěří tradičním médiím, proto jim možná vyhovuje vyjádření představitelů, ať už našeho prezidenta Miloše Zemana nebo amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jim také nevěří. Já se snažím číst média a vybírat si informace, které jsou pro mne přínosem, nepodléhat nějakým manipulacím a tím pádem se trochu v tom mediálním světě orientovat.