Místopředseda Evropského parlamentu: Vypadá to, že Rusové znovu mlží a Asad navázal na svoje zvěrstva z minulých let

Světem v těchto dnech otřásá letecký útok chemickými zbraněmi v Sýrii, kde se měl použít chlór nebo bojový plyn sarin. Většina západních zemí odsuzuje Bašára Asada a chce kvůli tomu svolat Valné shromáždění OSN. Spojené státy dokonce provedly už proti Sýrii odvetný útok. Rusové ale tvrdí, že Asadovi vojáci jen bombardovali skladiště zbraní povstalců, kde se tyto jedovaté látky skladovaly a prý i byly v minulých letech použity v Iráku. Vladimír Putin také pozastavil dohodu s USA o bezletové zóně nad Sýrií. Jaké stanovisko k tomuto incidentu zastává vedení EU a konkrétně vy sám?

My jsme tuto událost probírali už na plénu Evropského parlamentu stejně jako zásahy Moskvy proti demonstracím a zatčení Putinova protivníka Alexeje Navalnyje. Je to poměrně ještě čerstvé. Kreml se na jedné straně nezdráhá velmi tvrdě vystupovat proti svobodě slova a své opozici, na straně druhé se ani nezdráhá zamlžovat skutečnosti, které se zdají být podle prvních informací dost jasné. Ale abych byl fér, věřím, že se během následujících několika dní vše věrohodně prokáže. Zatím to opravdu vypadá, že Rusové znovu mlží a Asad navázal na svoje zvěrstva z minulých let. Je však potřeba vyčkat na výsledky vyšetřování. Putin a jeho okolí by se tedy v této záležitosti neměli snažit všechny stopy zamést, to by klesli opravdu už hodně hluboko.

Nehrozí nyní v Asii vznik jaderného konfliktu? Americký generál Jack Keane, který se měl stát Trumpovým ministrem obrany, prohlásil v Timesech i v jiných médiích, že pokud Čína neudělá pořádek se Severní Koreou a nezastaví její neustálé jaderné pokusy, budou to muset udělat silou USA. Hovořil o bombardování a raketovém útoku na korejské podzemní sklady jaderných zbraní a podobně. Nyní se mají zástupci Pekingu a Washingtonu setkat na společném jednání o Severní Koreji, kde se bude tato nebezpečná situace řešit. Máme se skutečně obávat jaderného konfliktu anebo se jedná jen o silná prohlášení a nakonec zvítězí rozum? Jaký scénář v této záležitosti předpokládáte?

Stručně řečeno, jedná se o politická prohlášení, někdy na můj vkus až příliš silná, ale rozhodně bych se neobával jaderného konfliktu. Samozřejmě nelze podceňovat hrozbu jaderných zkoušek severokorejského režimu, které představují bezpečnostní riziko nejen pro jeho bezprostřední sousedy, ale za určitých okolností i pro celý svět. Jsem však spíše zastánce politických diplomatických jednání a smírného řešení, nicméně je třeba naslouchat i důraznému varování z USA, že tady si někdo zahrává s ohněm a že se to týká bezpečnosti nás všech.

Zabydlel jste se už ve své nové funkci místopředsedy Evropského parlamentu? A na co byste se chtěl v ní nejvíce zaměřit? Může z toho profitovat nějakým způsobem i Česká republika?

Jsem rád, že jsem dostal na starosti portfolio, o které jsem usiloval, tedy bezpečnostně-politickou oblast, ale i strategii ohledně digitalizace a telekomunikací. Byl jsem také pověřen kontakty se všemi jihoamerickými státy a už k tomu chystám jednání s velvyslanci těchto zemí. Myslím si, že Česko z toho může jen profitovat, jelikož se zabývám opravdu důležitou oblastí a jsem také hodně blízko současnému předsedovi Evropského parlamentu. Je dobře, že i ve vedení evropských institucí bude mít ČR svého člověka, který dobře zná její specifika. Ohledně digitalizace ekonomiky i problematiky mobilních operátorů jsem se už kontaktoval s českou vládou a určitě ji chci v této záležitosti pomoci, aby se to u nás v republice pozitivně projevilo. Očekával bych ale od vlády poněkud větší zájem...

Jinak jsem se na svém novém postu už „zabydlel“ a vyzkoušel jsem si také všechny potřebné věci, které jsou s tím spojené, jako řízení pléna Evropského parlamentu (EP) včetně hlasování, které je dost složité. Dále přímo jednání EP a už jsem také byl z titulu své funkce například v Římě na podepsání deklarace k 60. výročí podepsání Římských smluv (zakládající dokumenty EU).

Pojďme teď k české politice a k papírovému lídrovi blížících se parlamentních voleb – Andreji Babišovi. Dle dosavadních průzkumů různých agentur směřuje v nich k jasnému vítězství. Je to podle vás už zcela jasný fakt? A která ze stran by mohla mít k hnutí ANO nejblíž? Nebo se vyplní předpokládaný scénář některých politiků a budou „všichni proti Babišovi“?

Průzkumy veřejného mínění je nutné brát s patřičnou rezervou, a to nejen u nás, ale i všude ve světě. Před volbami se může stát nějaká významná událost, která vyvolá mezi veřejností velké emoce a ovlivní její rozhodování, nebo je také otázkou, kolik lidí se voleb vlastně zúčastní. Já tedy tu skutečnost, kdo se stane vítězem voleb, považuji za zcela otevřenou i z hlediska toho, jaké varianty ke vzniku nové vlády pak nastanou. Situace, že by ostatní strany vytvořily koalici i bez hnutí ANO, které by zvítězilo ve volbách, je také možná. Bude hodně záležet na tom, kolik procent hlasů ANO získá, a jestli tak jejich ostatní rivalové dostanou k tomu šanci.

Kolem Andreje Babiše existuje řada temných podezření. Ať už se týkají jeho podnikatelských začátků a finančních operací, díky kterým se stal majitelem Agrofertu, či aktuálních kauz typu dluhopisy nebo Čapí hnízdo. Spekuluje se, že ještě do voleb by Babiš mohl být obviněn, nicméně ve všech průzkumech je on i hnutí ANO na špici. Českým voličům to prostě nevadí, jak si to vysvětlujete? Myslí si veřejnost o většině těch kauz, že byly vykonstruované médii a opozicí? Anebo je to tím, že Andrej Babiš je stále velmi úspěšným podnikatelem i ministrem financí?

Já nejsem ani agentura veřejného mínění, ani psycholog a většinu svého času trávím v zahraničí, takže na toto téma mohu jen spekulovat. Hnutí ANO i Andrej Babiš ten „rybník“ české politické scény, se kterým mnoho voličů bylo nespokojených, dost rozčeřil. To mnozí lidé oceňují stejně jako fakt, že vládě i ministru financí se nyní dost daří.

Co se týká těch vámi zmíněných kauz, tak nejsem vyšetřovací orgán a také čerpám informace většinou z médií. Počátky podnikání Andreje Babiše se už vícekrát zabývaly orgány činné v trestním řízení a neshledaly žádné protiprávní jednání. Ohledně nákupu dluhopisů se zachoval tehdy Andrej Babiš jako běžný podnikatel, ještě nepůsobil ve vysoké politice, a stejně teď poukázal vysokou sumu, kterou z toho získal, na charitativní účely.

Na výsledky vyšetřování kvůli Čapímu hnízdu od kompetentních českých i evropských orgánů asi veřejnost stále čeká a pak si teprve vytvoří úsudek, což považuji za celkem pragmatické rozhodnutí. Ale o všech těchto důvodech, proč to lidem nevadí, opravdu jen spekuluji, nemohu mluvit za veřejnost.

Řídit stát jako firmu. Motto, které Andrej Babiš razí. Jak na to nahlížíte? Je dobře, že Babiš propaguje zcela pragmatické pojetí politiky, bez jakéhokoliv idealismu? Opravdu právě tento přístup Česko nutně potřebuje? Snažili se idealista Havel a ideolog Klaus zbytečně, protože Češi chtějí v politice prostě jen exaktní a pragmatickou správu státu?

Každý z těch vámi zmíněných politiků byl na svém postu osobností a určitým způsobem se zapsal do historie. Mně jsou ideály Václava Havla velmi blízké, mám k němu výhrady jen menšího charakteru, a také si myslím, že teprve v budoucnu bude jeho přínos pro Českou republiku patřičně doceněn.

Domnívám se, že to heslo vést stát jako firmu Andrej Babiš používá i v tom smyslu, že se chce chovat vůči státu odpovědně a šetrně, stejně jako každý ke svému majetku. Někdo ho na základě toho rčení obviňuje, že stát skutečně není firma a musí se řídit jinak, ale to přece většina lidí i Andrej Babiš dobře ví. Někdy se tak dostáváme do slepé uličky slovních hříček. Z mého pohledu je jakékoliv řádné hospodaření namístě, a jestli do tohoto náhledu patří i vést stát jako firmu, pak s tím nemám problém.

Pokud se mne ptáte, zda ideje a ideologie patří do politiky, tak jednoznačně říkám, že ano, je to její nezbytnou páteří i kořením. V některých jednotlivostech, ale i v zásadnějších věcech, se tak někdy s Andrejem Babišem rozcházím. Je to možná dané i tím, že působím v evropské politice a je pro mne hodně podstatný ten strategický národní zájem, to znamená členství České republiky ve fungující Evropské unii. A my bychom se neměli bát ji ovlivňovat a pomáhat odstraňovat některé její slabiny. Ta evropská dimenze je pro mne velmi blízká a v tomto směru máme s Andrejem Babišem zřejmě rozdílné názory.

Sněmovna schválila novelu zákona o registru smluv, podle které nemusí podnikající společnosti s podílem státu už zveřejňovat své smlouvy na internetu, jak tomu bylo v minulosti. Poslanci zejména tradičních českých stran to vysvětlují tím, že firmy jako Budvar nechtějí odhalovat svoji obchodní strategii vůči svým konkurentům. Vy jste měl na twitteru na celou záležitost reagovat těmito slovy, podle ČTK: „Výjimky z registru smluv pro státní podniky jsou naprostou nehorázností a fackou lidem. V nich je totiž největší důvod pro registrace.“ Co si tedy o této novele zákona myslíte? V tomto týdnu ji už měl podepsat i prezident Miloš Zeman.

Já trvám na tom, co jsem řekl. Dovedu uznat chybu, když se mýlím, a také se umím omluvit, ale tuto záležitost mám silně zargumentovanou. Stále se domnívám, že jsme tím my všichni, to znamená veřejnost, dostali políček. Kde je potom ta hranice, které firmy se z toho zveřejňování mají vyjmout, a které nikoli? Budeme si opravdu zakládat na takových výjimkách? Nevidím k tomu důvod. Dobrý, obratný byznysmen by si s tím měl poradit bez problémů. Já jsem prostě zastánce transparentnosti, a to zvláště v naší zemi, kde i díky vám novinářům vycházejí bohužel na povrch velmi netransparentní a nestandardní vazby mezi politiky a vedením firem, kde má svůj podíl stát. Mně se také zdály ty důvody poslanců, kteří novelu zákona obhajovali, dost chabé a vůbec mne nepřesvědčili, takže si myslím, že nebudu daleko od pravdy.