Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. 54 procent lidí je totiž podle průzkumu s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Zeman byl přijatelný pro téměř 45 procent nevoličů, kdežto Drahoš ani ne pro deset procent. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený: půl pro Zemana, půl pro Drahoše. Jak výsledek číst, jaká atmosféra vlastně panuje?
V prvé řadě je nutné říci, že ČR je skutečně dle výsledků voleb rozdělena. V Čechách (a zde Miloš Zeman nemluví pravdu, když tvrdí, že prohrál jen v Praze) vyhrál Jiří Drahoš s 53%. Na Moravě Miloš Zeman s 56%. Praha, Středočeský kraj, Královehradecký, Liberecký, velká část Jihočeského a Brno se staly baštou Jiřího Drahoše. Také to jde vzít tak, že velká města volila Jiřího Drahoše, malá města a venkov Miloše Zemana. Mladí lidé volili spíše Jiřího Drahoše, starší spíše Miloše Zemana. Já už před volbami říkal, že to dopadne 52:48 pro někoho, nakonec to bylo dokonce spíše 51:49.
Určitě to ovšem nevidím, že jedni mají pravdu a druzí ne. Jde z velké míry o nepochopení postojů řekněme lidí v městech a na venkově. Lidé si žijí svůj život a nemluví spolu. To je ten důvod tak velkého rozdílu. Pokud se má společnost sjednotit, lidé musí mezi sebou znovu začít mluvit, děti s prarodiči, lidé z měst s venkovany. Určitě to, že někdo volil toho či onoho, není o inteligenci. Je to o emocích, které ty lidé mají. Jedni se obávají, že můžou ztratit to, co mají, druzí chtějí spíše riskovat a rozvíjet se.
Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů, Drahoše naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, jež napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje?
Myslím si, že to není o naději, ale jak jsem již napsal, o obavě riskovat. Zatímco voliči Miloše Zemana se spíše obávají ztráty toho, co mají (bezpečnosti, relativního blahobytu) a zároveň moc nevěří „těm novým politikům“, tak mladí lidé mají touhu tuto zemi rozvíjet a zlepšovat. A k rozvoji a zlepšení dojde jen pokud bude součástí hlavního proudu EU. Ty rozdíly mezi životní úrovní v Německu, Francii a na straně druhé Ruskem jsou obrovské.
Ale mrzí mě trochu jedna věc. Nedávno jsem byl v obci, ve které jsem byl naposledy jako dítě. Pamatuji si ji, jako s prominutím „kravín“. Polozbořené domy, obec bez infrastruktury. Teď je ta obec jako nová. Opravené domy, kanalizace, plyn, všude uklizeno. Ten venkov se opravdu změnil. A ano, i na úkor zadlužení. Ale nebýt dotací z EU, tak by se tak jistě nestalo.
Server Echo24 přinesl komentář šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba s pohledem na české prezidentské volby. „Rozhodla též plebejskost mimopražského Česka. Mýtus o prozápadním a reformním Česku, který v prospěch rozdělení Československa živil Václav Klaus, je v troskách. Česko je – a to dlouhodobě – spíš ustrašené, sobecké a uzavřené do sebe. A je i překvapivě primitivní,“ píše Hríb. Jsme sobečtí, ustrašení a překvapivě primitivní?
Ne. Není to o primitivnosti. Lidé na venkově mají prostě jiné starosti než se starat o politiku. Po práci se musí starat ještě o své domy, zahrady, řešit alespoň částečně problémy obce. Lidé v městech mají prostě více času se zajímat o věci. Mají více peněz být solidární.
Jaká byla role médií v předvolební kampani? Co byl opravdu klíčový moment? A jakou váhu přisoudit vystupování obou kandidátů v televizních debatách na Primě a v České televizi? Jak vnímat spor v Českém rozhlase, kdy je Janek Kroupa ,,popotahován“ před radou tohoto média a část tisku hovoří o ,,neonormalizaci“? Naopak, výrazná část veřejnosti má za to, že ČT i ČRo si zprivatizovala ,,kavárna“ a její redaktoři, a přeje si s tím něco dělat. Tak tedy, co dělat se ,,státní“ televizí a rozhlasem?
Myslím, že obě debaty přispěly k vítězství Miloše Zemana ve volbách. Ukázalo se, že Jiří Drahoš byl skutečně nezkušený a na Primě si neuměl poradit se řvoucím davem příznivců Miloše Zemana. Na debatě ČT byl možná zase až moc útočný.
Každopádně ty debaty jasně ukázaly, proč je nutné mít nezávislá veřejnoprávní média. Mezi diskuzí na Primě a ČT byl obrovský rozdíl. V kultivovanosti, výběru témat, ve stejném počtu „nepříjemných“ otázek pro oba kandidáty. Veřejnoprávní média by měla zůstat taková, jaká jsou.
Psali jsme:
S velkou pravděpodobností bude vládnout „tandem Zeman a Babiš“. Je to ohrožení demokracie? Co by oba měli dělat, aby této zemi prospěli? V co nejlepší můžeme doufat, že by mohli udělat a jaký nejhorší scénář může nastat?
Tak teď bude i velká otázka, jak se Miloš Zeman zachová k Andreji Babišovi. Pochybuji, že ti dva budou vytvářet tak bezproblémovou symbiózu jak před volbami. Větší obavy mám z toho, že se Babiš bude chtít opírat o hlasy extremistů. Tedy KSČM a SPD. Nejhorší scénář by samozřejmě byl, kdyby se Andrej Babiš snažil nějakou formou měnit ústavu, volební zákony ve svůj prospěch… Ke změně ústavy tu je naštěstí ale třeba i souhlasu senátu.
Evropské hodnoty po volbách avizovaly, že jejich boj nekončí, naopak začíná. Výsledek voleb respektují, ale nehodlají se smířit s tím, „že naše země bude tažena některými politiky na autoritářský Východ“. Vyzvaly lidi, aby se zapojovali, vyhledávali dezinformace a pomáhali jim. Je taková věc potřebná?
Rozhodně je. Já jsem byl jeden ze zakladatelů iniciativy Popravdě.cz. Za těch 14 dní měl web více jak 200 tisíc unikátních návštěv. Lidé se začínají zajímat, co je pravda a co ne. A toho je nutné využít. Víte, demokracie je o svobodě slova. To nikdo nepopírá. Ale svoboda slova účelově o někom lhát, to jsou dvě odlišné věci. A tím, že o někom účelově lžu, tím již zasahuji do jeho práv na důstojnost. Takže proti dezinformacím bude třeba bojovat více jak dříve.
Na závěr bych chtěl odsoudit útoky na Miloše Zemana po volbách. Takové ty tipovací soutěže, kdy zemře nebo kolik má prstů na noze, to je hnus. Je to stejný hnus, jako lhát o někom, že byl agentem StB, nebo je pedofil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
