Proč si myslíte, že by Česká republika měla zůstat v EU?
Nevidím jinou alternativu. Možná si to někdo dovede představit, ale za podmínek, za kterých se vystupuje z EU, v prostoru, ve kterém žijeme, tato myšlenka nemá příliš mnoho realismu. Ale bránit se novým regulacím EU, snažit se co nejvíc omezit další integraci a naopak se soustředit na vytváření svobodného trhu a svobodného prostoru, jak byla evropská myšlenka původně koncipována, tak to je něco, s čím souhlasíme. K tomu patří obrana konkrétních zájmů českých občanů. Zájmem českého občana kupříkladu je, aby měl jistotu, že jeho peníze v jeho zdravé bance nebyly použity pro nekonečný tok peněz směřující k sanaci Řecka a fungování eurozóny.
Velkým tématem před eurovolbami je, aby státy, které nemají euro a nechtějí ho přijmout, nemusely nést náklady způsobené problémy eurozóny. Musíme mít nejenom jasný postoj v tom, že je pro nás nevýhodné přijmout euro a vůbec k tomu nesměřovat, ale musíme bránit tomu, abychom nesli náklady za problémy eurozóny. To nám v dalších nových návrzích hrozí. Musíme být schopni poukazovat na rizika už ve chvíli, kdy se návrhy tvoří. V okamžiku, kdy je návrh na stole, tak je pozdě, protože už neseženeme spojence a nemáme šanci to změnit. Musíme být eurorealističtí nejen v postojích, ale i výsledcích. Výsledky jsou důležité, protože zájmy českých občanů jsou tou klíčovou věcí, o kterou nám jde.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Vy jste řekl, že nejste pro vystoupení z EU. Současně jste řekl, že napravo od ODS by už neměla být žádná strana. Je tu ale Strana svobodných občanů prosazující vystoupení z EU. Vystoupení z EU podpořil i Václav Klaus. ODS měla vždy eurorealistickou vizi Evropy suverénních národů. Ale vidíme, že tato vize strategicky prohrává. Byla schválena Lisabonská smlouva, máme tady bankovní unii, fiskální unii, ESM, valí se další a další regulace. Co je tím posledním bodem, hranicí, kdy ODS řekne, že už EU zašla příliš daleko a že ČR se stala již provincií Evropské unie, čeští občané již nerozhodují o své zemi, a proto by měla ČR vystoupit? Vidíme, že UKIP v Británii silně tlačí na Konzervativní stranu a nemusí být vyloučeno, že Británie z EU vystoupí. Můžete argumentovat, že Británie je geopoliticky a geoekonomicky jinde, ale jsou zde malé státy typu Švýcarska, Lichtenštejnska, Andorry či Norska, které jsou mimo EU, ale ekonomicky nestrádají... A lidé, kteří chtějí mít nezávislý stát, pak budou volit Svobodné, nikoli ODS.
Svobodní nejsou radikální pouze v otázce vystoupení z EU, ale i v daňové oblasti. To mě nijak nezneklidňuje. ODS má pozici pravicové catch-all party a tam by se takové názory klidně vešly. Vrátím se ale k hranici té integrace. Pro mě už žádná další integrace není možná. Poměrně ostře jsem vystupoval proti euroústavě. Ani žádné další integrační kroky nepovažuji za rozumné a bezpečné z hlediska evropských demokracií, záměrně používám množné číslo, protože žádná evropská demokracie není – EU nemá svůj démos, lid.
Ono je pěkné říct „vystupme z EU“. Ale jaký je ten proces a jaká je varianta?A také, kdo to chce? Tady už jsme u toho, že naši voliči nechtějí vystupovat z EU, ale chtějí být v takové EU, která vytváří svobodný liberální prostor, ale která neprovádí politickou integraci a sešněrovávání našich životů nejrůznějšími předpisy. Jak víte, do Lisabonské smlouvy ani neexistoval mechanismus vystoupení. Teď mechanismus existuje. Ale je takový, že se de facto vystoupit nedá, protože o těch podmínkách rozhodují ostatní. Takže to není tak úplně jednoduché.
Zmínil jste Británii. Nesouhlasím s tím, že jsme v jiné situaci. Mně připadá ta debata o cestě britských konzervativců jako hodně zajímavá. Jsem rád, že ODS je toho součástí. Britští konzervativci chtějí rozvolnit některé politiky EU. To je to, čeho se může ODS účastnit. ODS není v EU izolaci. Jsme velmi aktivní ve frakci konzervativců a reformistů, nyní je to pátá největší frakce europarlamentu, možná bude čtvrtá. ODS je osobou Jana Zahradila ve vedení této frakce. Máme i místopředsedu Evropského parlamentu. V tom realistickém a kritickém proudu významnou roli hrajeme.
Psali jsme:
Jak?
Není náhodou, že mi bezprostředně po mém zvolení předsedou ODS zavolal britský premiér. To je symbol toho, že politika, kterou ODS na evropské úrovni provádí, nějakou relevanci má. Cestu k lepší EU nenajdeme sami. Musíme hledat spojence mezi těmi, kteří mají pocit, že se EU vyvíjí špatným směrem. S nimi musíme hledat cestu ven a to děláme. Evropskou unií se zabývám velmi dlouho a se zneklidněním sleduji vývoj v posledních dvaceti letech, ale vidím také, že vlna kritických postojů se šíří i tam, kde bychom to nečekali. I v zemích, kde prointegrační pozice tvořila naprostý mainstream, například v Německu. Čili dnes tu není už jen Británie a my, ale ten proud sílí i v dalších zemích.
Zajímavé je, že o politice k EU se před volbami u nás nevedly v podstatě žádné debaty a fakticky to nikoho moc nezajímalo. Přitom EU dalekosáhle ovlivňuje českou politiku. Nechci se zde pouštět do debaty, zda procento legislativy, které musí z EU přijmout, je 40 nebo 80, názory jsou různé, ale prostě podstatná část legislativy, kterou přijímáme, je přímo, nebo nepřímo odvozena ze směrnic či rozhodnutí EU. Že se o EU více nedebatuje, je pro Českou republiku velmi nevýhodné.
Psali jsme:
S EU souvisí i Schengen. Není zde nebezpečí, že když existuje volný pohyb osob, jsou tu snahy centralizovat imigrační politiku a přerozdělovat imigranty ze států, které jsou jimi přehlceny a problém nezvládají, do států, kde problém s imigranty zatím není, včetně České republiky? Nemůže to být ohrožení bezpečnosti i národně-civilizační identity České republiky? Když se podíváme do některých zemí na Západě, tak tam hlavně muslimští imigranté tvoří již více než polovinu obyvatel. Jsou i predikce, že některé země Západu mohou mít muslimskou většinu do 40 let. Není EU a Schengen pro Českou republiku hrozbou v této otázce?
Česká republika má výhodu, že je sociálně i národnostně nebývale homogenní společnost. To téma, které zmiňujete, je do značné míry celoevropské. Je to dokonce otázka západní civilizace jako celku. Nemůžeme pasivně přihlížet tomu, že v některých městech Evropy bude v roce 2035 islámská většina. Pasivita a přehlížení nárůstu toho problému ohrožuje civilizaci, kterou jsme tu vybudovali. Problém není v tom, že to jsou lidé islámského vyznání. To by nás nemuselo příliš trápit. Problém ale je, že podstatná část evropských obyvatel, kteří se hlásí k islámu, bez ohledu na to, jestli jsou novými přistěhovalci či imigranty ve druhé a třetí generaci, a tudíž občany EU, nesdílí naše hodnoty a představy o demokratické společnosti.
Pokud imigrace funguje tak, že dokážete imigranty integrovat a oni akceptují základní hodnoty, na kterých je vystavena společnost, tak jsou zpravidla obohacením. Na tomto principu fungovaly evropské společnosti i v minulosti. Nezapomeňme, že i ve středověku byl v Evropě velký pohyb osob v určitých sociálních skupinách. Bylo to pozitivní. Na tomto principu se dříve rozvíjely Spojené státy. Ale ve chvíli, kdy se integrace přistěhovalců nedaří a přicházející odmítají hodnotové vzorce společnosti, kam se stěhují, tak se tím zabývat musíme. Pokud chceme demokracii udržet, tak ji musíme také chránit. Jedním z nejúčinnějších způsobů obrany demokracie je, že vedeme lidí k tomu, aby sdíleli hodnoty, na kterých je demokracie vystavěna a akceptovali je. Pokud toto nebudeme dělat, tak neuspějeme. I v této věci se v Evropě šíří kritický pohled, který nesouzní s dosavadním vývojem.
Psali jsme:
Jako argument pro imigraci se uvádí demografický propad západní populace. Není řešením podpořit rodiny mezigenerační solidaritou? Například tím, že za každé dítě by se odepisovala část daní, nikoli dávaly sociální dávky. A následně by pak percentuální část toho, co by dospělé děti platily do sociálního systému, šla přímo na důchody jejich rodičů? Rodiče by pak byli motivováni mít více dětí a více investovat do jejich výchovy a vzdělání. Čím více dětí by měli a čím více peněz by ty děti vydělávaly, o to větší důchod by pak rodiče měli. Tím by se posílila i vazba členů rodiny. Rodina v minulosti vždy fungovala jako základní sociální a ekonomická soběstačná jednotka, „oikos“, z toho i slovo oikonomia, tedy ekonomie. Víme, že stát dříve důchody nezaručoval, ale staří lidé chodili na „vejminek“.
Určitý odpočet u daňového základu na základě počtu dětí už existuje. ODS ve svém volebním programu navrhovala využití sociálního pojištění dětí pro zajištění důstojného stáří seniorů. Obecně platí, že konzervativní strana musí mít propracovanou a rozumnou rodinnou politiku. Všechna opatření, jež vedou lidi k tomu, že chtějí a mohou zakládat rodiny a žít v přirozené pospolitosti, kterou tvoří rodina, jsou správná.
Je nutné poukázat na jednu nepopulární věc. I kdyby se populační trend v příštích letech pozitivně změnil, budeme společností seniorů. Musíme se proto orientovat na to, abychom dokázali seniorům nabídnout rozumné podmínky pro jejich život. Problémem je, že stále klesá podíl lidí, kteří vydělávají, oproti těm, kteří jsou z různých důvodů závislí na sociálním státu - ať už proto, že déle studují nebo se dožívají delšího věku. Za chvíli se můžeme dostat do situace, že i kdybychom zdaňovali sto procent mzdy, tak nebudeme schopni ty požadavky, které jsou kladeny na sociální stát, splnit.
Tedy demografická struktura bude obrácenou pyramidou...
Ano. A i když je to nepopulární, tak je poctivé to lidem říct a je nutné hledat z toho cesty ven. Řešení jsou nesmírně bolestivá, protože ve chvíli, kdy jste zvyklí, že vám stát něco poskytuje a pak přestane, tak se s tím společnost těžko vyrovnává. Kdybych si více než před sto lety stoupl mezi lidi a řekl jim, že budou mít všichni starobní důchod, tak by se na mne dívali jako na blázna. A kdybych jim teď, o sto let později, řekl, že v budoucnu nebudou mít tak velký důchod od státu, aby se z něho dalo vyžít, tak na mě budou také hledět jako na blázna. My jsme si zvykli na něco, co může fungovat pouze tehdy, když je společnost schopna na to vydělávat. Pokud si s tímto chceme poradit, tak tím nejpřirozenějším krokem je zcela jednoznačně podpora rodin.
Není problémem, který konkrétně trápí mnoho lidí a ztěžuje jim život, také otázka takzvaně nepřizpůsobivých? Tedy romská či cikánská otázka? Protože když toto téma nebude řešit pravice, může se ho chopit takzvaná krajní pravice? Obyčejní lidé v tom každodenně žijí, Romové je přepadávají, dělají nepořádek, lidé se bojí poslat své děti do školy... Neměla by ODS říct: „Ano, my chceme těmto lidem, kteří trpí, pomoci a nebudeme kvůli tomu politicky korektně mlčet jenom proto, abychom někoho náhodou neurazili. Ale chceme hájit lidi, kteří chtějí pracovat a slušně žít.“?
Politická korektnost je jedním z velkých nebezpečí a problémů této společnosti. Čím dříve se jí zbavíme, tím to bude lepší. ODS si nesmí nechat brát témata, která lidi zajímají a trápí, radikálními politickými hnutími. Neomylně platí, že pokud nejsou demokratické politické strany schopny se kompetentně zabývat problémy lidí, tak jim je přeberou radikálové, jejichž řešení jsou ale nebezpečná. Demokratické strany mají nabízet demokratická řešení i takových témat, jako je například soužití s Romy.
Já bych to ale otočil. Pravicová strana není taková, která se vymezuje proti nějaké skupině lidí. Pravicová strana je taková, jež hájí lidi, kteří žijí v souladu s právním řádem a hodnotami společnosti. To je správná cesta. My musíme občany chránit před každým, kdo zákony porušuje a není schopen se přizpůsobit hodnotám a pravidlům společnosti, bez ohledu na to, jestli je to Rom nebo ne. Jakékoli vydělování, kdy bude chránit tu či onu konkrétní skupinu, je rasismem naruby a k ničemu to nevede. Správný demokratický přístup je, že všem měřím stejně a pro všechny platí stejná demokratická pravidla, přičemž ale také všem musíme vytvářet stejné podmínky a rovné šance.
Za pravicové považuji i to, když se kupříkladu do jisté míry dělá inkluzivní vzdělávací politika. To dělají britští konzervativci stejně jako George Bush. To není pozitivní diskriminace. To je prevence. Řešení těchto problémů je komplexní. Mlčet o tom, nebo se bát říct slovo Rom, či být ve stavu, kdy pro všechny nějaká pravidla platí, a pro nějakou skupinu neplatí, to je cesta, která neprospěje nikomu. Ani těm, kteří jsou ohrožováni, ani těm, kteří je ohrožují. Demokracie musí zaručit rovnost přístupu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
