Evropská unie má v posledních letech za sebou několik náročných zkoušek. Nejdříve to byla migrační krize, pak pandemie Covid-19 a teď krize energetická. Jak podle vás v těchto náročných úkolech obstála? ?

Evropská unie má neskonale velkou tendenci podceňovat dění kolem, zůstává na povrchu v barvotiskovém zjednodušení. Migraci se pokusila řešit silou a reglementací, při šíření infekce podstatná část členských států musela uzavřít hranice, protože přirozenou reakcí na kritickou situaci bylo redukovat a omezit volný pohyb osob. Když máte infekci v těle, také se organismus snaží uzavřít ji do menších jednotek. Ukázala se skutečná povrchnost evropské reality. Evropská politika ulpěla na povrchní frázi, že vakcinace všechno vyřeší. Ukazuje se, že to bylo krátkozraké. K energetické krizi EU významně přispěla. Nedojde-li k rozumnému jednání, dostanou se mnohé státy do situace, že budou muset odstoupit od vnitřního evropského trhu s energií. Je nepředstavitelně hloupé vyhlásit drakonická opatření zeleného údělu, který dopadne na státy, které musí prodávat svou energii Německu za nehorázně vysoké ceny, protože Německo pohrdá jadernou energií. Ve všech těchto oblastech se ukazuje, že členské státy přirozeně směřují k tomu, řešit si své problémy bez EU. A budou směřovat stále více.

Českou republiky letos čeká evropské předsednictví. Co od něj očekáváte? 

Chcete vědět co čekám, nebo co bych si přál? Neočekávám cokoli zásadního, dokument vlády nazvaný „Východiska k prioritám předsednictví“ mi připomíná svou formou plánovací dokumenty komunistického režimu. Vyjmenované je tam všechno, některé priority si odporují, něco se možná změní, ale vůbec nebude jasné, jestli je to k lepšímu nebo k horšímu. Příklad: „Rozvoj unijních obranných schopností“, který je už tři desítky let v NATO vnímán jako podrývání soudržnosti v NATO. A v téže větě: „posilování spolupráce s NATO“.

Kdyby bylo na vás, jakým klíčovým tématům by se mělo české předsednictví věnovat?