Co je pro vás důležitější?Anketa
Pracoval jsem především na Středním východě: v Egyptě, Jemenu, Jordánsku a dlouhodobě v Íránu. Tam jsem vedl pět let pobočku české firmy pro geologické práce, další čtyři roky jsem tam pracoval jako obchodní rada a později vedoucí zastupitelského úřadu na českém velvyslanectví. Další tři roky jsem v Íránu podnikal.
Jak dobře jste se seznámil s místními lidmi? Jací vlastně jsou?
Při práci jsem s nimi musel vycházet, protože jsme spolupracovali. Situace je tam stejná jako všude jinde. Jsou lidé naprosto poctiví a spolehliví a jsou takoví, které bych za sousedy nechtěl. Potkal jsem pravověrné poctivé muslimy, kteří by nikdy nic špatného nikomu neudělali, a pak lidi, kteří se za víru jen schovávali a využívali ji k uplatnění vlastních ambicí. S těmi samozřejmě jednat nešlo.
Na svém blogu jste psal o možnosti vzdělávání cizinců přímo v jejich zemích. Můžete to popsat?
V tomto případě jsem měl na mysli spíš otázku afrických uprchlíků, kteří míří do Evropy. V Africe jsem pracoval na jedné rozvojové misi v zambijsko-angolském pohraničí. Měl jsem možnost poznat vzdálený venkov té nejčernější Afriky. Vím, že je tam otázka vzdělávání v podstatě alfou a omegou. Evropu by určitě vyšlo levněji africkou imigraci řídit a motivovat Afričany, aby prošli kurzem na nějaké řemeslo, nebo získali odbornost, se kterou by se pak mohli v Evropě uplatnit právě tam, kde jsou třeba volná místa. Jenže v dnešní době hovořit o volných místech, když má Evropa 20 milionů nezaměstnaných? Aktuálně mi už toto řešení přijde nereálné. Do budoucnosti je ale vytvoření vzdělávacích center cesta, jak tuto otázku řešit, protože to určitě vyjde levněji, než postavit kolem celé Evropy plot.
Fotogalerie: - Salát na Letné
Hovoří se o tom, že dojde k přerozdělování uprchlíků a jejich následnému transportu do evropských zemí. Vy také vidíte hrozbu v imigraci?
Vidím to jako cestu do pekel. Česká republika má dost problémů se sociálním začleňováním nepřizpůsobivých občanů. Neumím si představit to, že by sem přišli ještě nějací další. Lidé, kteří utíkají, to nejsou inženýři. To jsou zoufalí lidé, kteří se snaží nějakým způsobem přežít. Přicházejí ale kolikrát z velmi jednoduchých a primitivních oblastí, kde žijí zcela jiným způsobem než u nás. V Africe, pro Vaši informaci, jsme pracovali na projektu, kde jsme vybavovali chirurgický pavilon okresní nemocnice právě v angolsko-zambijském pomezí. Když jsme debatovali o tom, jaká zranění na chirurgii převážně řeší, tak jsem se domníval, že jde o zranění od zvířat nebo ze staveb. Ale řekli mi: „Ne, je to násilí. Jsou to zranění ze rvaček a bitek.“ Když se poprali, tak ti lidé nehleděli kolem sebe a bylo jim jedno, že někoho zabijí. Vidím jako strašně nebezpečné dělat transfer uprchlíků do Evropy, protože nevím, jak by se k nim Evropa měla chovat. Nemůžeme je zavřít do nějakého tábora a hlídat je a nemůžeme je ani pustit mezi lidi, protože tu není práce. Nejsme na to připravení ani technicky, politicky a z hlediska obyvatel už vůbec ne.
Co říkáte na kritiku Úsvitu, že Vaše rétorika může podněcovat k rasovým útokům? Proti paní Samkové se například na jedné besedě ostře ohradil Šádí Shannáh, kandidát do eurovoleb za Stranu zelených, který řekl: „Někteří lidé si poslechnou ty vaše plky, vezmou do ruky baseballovou pálku nebo nůž a potom se tu budeme bát. Vy úmyslně rozdmýcháváte nenávist a strach!“ Co Vy na to?
Říká vám něco aféra Cronulla Beach v Sydney? Skupina muslimských mladíků nalákala do bytu místní dívku a tam ji znásilnili. Když tento skutek dívka ohlásila na policii, tak mladíci prohlásili, že to bylo jejich právo od Alláha takhle zacházet s nevěřícími. Že do toho nikomu nic není, protože na to mají svaté právo. Tam potom došlo skutečně k tomu, že když situaci místní úřady neřešily, tak parta místních mladíků vzala pálky a šla si to s nimi vyřídit. To je ale jen velmi v kostce. Celá aféra měla politické důsledky a řada muslimských organizací se od toho distancovala. Je to ale velmi poučný příklad multikulturní společnosti.
Co se týká útoků, co jste se zmínila v souvislosti s paní Samkovou, tak v tomto případě jde o návaznost na zásah policie v mešitách, kde se sbíraly tisky, které jsou v přímém rozporu s naší legislativou - a tam se už dostáváme na trochu jiné fórum. Ajatolláh Chomejní kdysi vyslovil tezi, která vycházela z toho, že na Západě žijí roztroušené skupinky muslimů, které mají hlasovací právo a žijí tam už dlouho a je nutné je zorganizovat a sjednotit. Pak už mohou klást požadavky a získávat větší prostor pro sebe. Já se obávám, že my jsme na začátku tohoto vývoje, protože přítomnost tisků a knih, o kterých se psalo v médiích, ukazuje na radikalizaci učení islámu v našich podmínkách. Osobně se domnívám, že i ta ostentativní modlitba na Letné je jen dalším důkazem toho, že se začínají organizovat a že rozhodně nejsou ochotni se začlenit do společnosti. Tím dokazují, že jsou jiní, chtějí žít jinak a jednat podle svého. Já si myslím, že je to dost varovný signál. Neodsuzuji šmahem všechny muslimy, mám mezi nimi řadu přátel, kterých si vážím. Existuje ale hrstka těch, které já označuji jako nepřizpůsobivé a kteří islám využívají pro své vlastní ambice.
Máte Vy nějaký recept na to, jak zabránit rasově motivovaným trestným činům?
Myslím si, že jediné řešení je důsledně dodržovat zákony. Jestli někdo podle zákona žije, tak by měl být chráněný. Pokud jiný podle zákonů nežije, tak by měla státní moc zasáhnout a do zákonnosti ho dotlačit. Rasy, víry nebo přesvědčení s tím nemají nic společného. Potkal jsem spoustu lidí nejrůznějších ras a vím, že charakter lidí s rasou nesouvisí. Souvisí s tím, v jakém prostředí lidé vyrůstali, jaké mají vzdělání, jakým způsobem je jim interpretováno náboženství. Podívejte se na londýnské teroristické útoky. Za nimi stála, tuším, třetí generace britských muslimů původem z Pákistánu, kteří už v Británii žili tři generace a všichni měli anglické vzdělání. Stejně to nefungovalo. Rasisticky motivovaných útoků bylo u nás v poslední době několik, ale myslím si, že to byly ve své podstatě ojedinělé výstřelky. Jde o to, aby státní moc byla schopná dohlížet na dodržování zákonnosti.
Jak vnímáte extremistické pochody namířené proti národnostním menšinám?
Občas nevím, co si o tom mám myslet. Někdy mi to přijde naivní, někdy jako příprava politické kariéry pro lidi, kteří pochody organizují. Myslím si, že se tímto způsobem nic nevyřeší. Je to ale memento. Pokud někde dochází k tomu, že se lidé těchto pochodů zúčastňují, tak to znamená, že státní moc nefunguje a policie není schopná udržet pořádek a občany ochránit. Pak samozřejmě nastupují extremisté.
Další z argumentů příznivců otevřené Evropy je, že například Ukrajinci u nás často dělají těžkou práci. Jak donutíte české lidi, aby šli uklízet nebo kopat kanály?
Těch 630 tisíc nezaměstnaných, které u nás máme, to nejsou jen nepřizpůsobiví. Jsem o tom hluboce přesvědčený. U nás dostaly firmy spoustu investičních pobídek pod příslibem vytvoření pracovních míst. Jenže, když si vezmete, kolik tam pracuje cizinců, protože je vyjdou levněji? Problém je jiný. Převážná většina zaměstnavatelů jsou firmy se zahraniční účastí a nemilosrdně jedou po výsledné bilanci a pokud mají možnost sehnat levnější pracovníky, tak je vezmou. Nezaměstnaní lidé nejsou jen ti, kteří nechtějí pracovat. Vím ze svého okolí, jak lidé zoufale hledají práci a berou všechno. Já žiji na okraji Prahy a tady už mají lidé problémy s prací. Každý, kdo zaměstnání má, tak si ho strašně považuje, i když pracují třeba za 15 tisíc hrubého.
Jak v kontextu hrozby vlny uprchlíků vidíte situaci na Ukrajině?
Ukrajina je už na začátku občanské války. To, čeho se skutečně musíme obávat, je exodus uprchlíků z Ukrajiny. Ti, protože jim půjde o život, budou v naprosto zoufalé situaci. Tento druh uprchlíků má právo se uchýlit někam, kde mohou přežít, než se to uklidní. Ani na tyto uprchlíky nejsme připraveni. To je daleko vážnější než návrhy Evropské unie na přerozdělování imigrantů třeba z Afriky. Budeme se muset vyrovnat i s vlnou uprchlíků z ukrajinského konfliktu. Když říkám své zkušenosti, tak se často potýkám s tím, že většinou diskutuji se salónními ochránci lidských práv, salónními ekology a lidmi, kteří v příšeří parlamentního bufetu vedou řeči, ale v životě neviděli podmínky, ve kterých cizinci žijí. Často lidé vůbec nevědí, o čem mluví, velmi málo je jich zasvěcených.
| Jiří Kobza, Mgr., nar. 1955 v Praze, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity, obor geologie, poté 2 roky postgraduál na VŠE Zahraniční obchod. Pracoval 12 let v PZO Strojexport v oddělení vývozu geologických prací na Stř. východ. Pracoval v Jemenu a Egyptě, vedl pobočky Strojexportu pro geologické projekty v Jordánsku a v Íránu. Po návratu do ČR pracoval pro české pobočky zahraničních firem a podnikal. Od roku 2000 do 2004 pracoval jako diplomat (nejprve obchodní rada, později jako chargé d´affaires) na velvyslanectví ČR v Teheránu. Po ukončení diplomatické mise v Íránu ještě další 3 roky podnikal, pak se přesunul do ČR, kde zřídil menší obchodní firmu v oboru vína, kde podniká dosud. Ovládá angličtinu, němčinu, ruštinu, italštinu, perštinu. Zajímá se především o ekonomickou diplomacii a ekonomickou politiku, je eurorealista. Ve volném čase se věnuje svým koním, hudbě a historii. (zdroj: www.hnutiusvit.cz) |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
