Má se Vláda České republiky vzepřít, žádné uprchlíky přidělené kvótami nepřijmout a riskovat tak pokuty z EU a nevraživost západních zemí?Anketa
Pane europoslanče, ministři vnitra EU v úterý v Bruselu schválili systém povinných kvót pro běžence. Překvapilo vás, jak tato schůzka ministrů dopadla?
Překvapilo mě to, protože ještě v pondělí jsem mluvil s diplomaty z Lucemburska, které jako předsedající země schůzku připravovalo, a ti mi říkali, že budou mít snahu se domluvit a najít konsensus. Proto pro mě bylo dnešní hlasování a návrh, o kterém se hlasovalo, překvapením.
Pokud jde o výsledek, překvapilo mě, že z odmítavé pozice couvlo Polsko. Polští europoslanci jsou totiž jedni z nejhlasitějších kritiků povinných kvót. A to, co udělala polská diplomacie, byl velmi překvapivý kotrmelec.
Jak si vysvětlujete, že postoj polských europoslanců a jejich ministra vnitra byl natolik odlišný? Může to být způsobeno třeba odlišnou politickou příslušností?
Je třeba říci, že na polského zástupce byl strašný nátlak. Uvědomte si, že Polák Donald Tusk je předseda Evropské rady. Takže na ně Martin Schulz a ostatní opravdu hodně tlačili, aby právě Polsko podpořilo povinné kvóty, takže bych ten důvod viděl spíše tady.
Já s jejich postojem ale absolutně nesouhlasím. I Rumunsko se nakonec přiklonilo na stranu Visegrádské skupiny, i pobaltské státy projevovaly vůči kvótám odpor, i když nakonec hlasovaly pro. Tam si myslím, že za to přijaly nějaké ekonomické benefity, které jim byly nabízeny, místo toho, aby jejich představitelé racionálně zastupovali své voliče.
Ve středu se do Bruselu na summit Evropské rady sjedou premiéři členských zemí. Co myslíte, že za současných okolností může ten summit přinést? Potvrdí rozhodnutí ministrů, nebo je šance na nějakou revokaci, o které se zmiňoval pan prezident Zeman?
Myslím, že revokace v tuto chvíli není možná. To prostě lucemburské předsednictví nemůže připustit, aby se to revokovalo, to by byla neuvěřitelná blamáž celého jejich předsednictví, kdyby takto zásadní věc jeden den ministři odhlasovali a druhý den to premiéři shodili ze stolu.
Ale myslím si, že na jednání premiérů určitě zazní kritika. Už teď říkají některé státy, zejména Slovensko a Maďarsko, a ČR se nejspíš taky připojí stejně jako Rumunsko, že tento způsob nátlaku je pro ně nepřijatelný.
Co očekáváte od českého zástupce, premiéra Sobotky, na tomto jednání?
Očekávám od našeho premiéra, že tvrdě a nekompromisně řekne, že tento způsob jednání je nepřijatelný a že Česká republika podá žalobu podle evropského práva. Já si ale myslím, že ještě existuje nějaký prostor pro vyjednávání. Nevzdával bych se této možnosti.
Česká diplomacie podle mě teď bude muset oddřít velký kus práce a ještě tu dohodu alespoň částečně změnit. Protože pokud by měla platit v této podobě, tak nevěřím, že v příštích volbách může vyhrát jakákoliv z proevropských stran. Dokonce bych řekl, že budou velmi silní ti, kteří budou požadovat vystoupení z EU.
Poměrně rázně se proti tomuto usnesení vyjádřil slovenský premiér Robert Fico, který řekl, že dokud bude premiérem, nebude tento diktát na Slovensku aplikovat. Máte nějaké informace, jak je toto odmítnutí podřídit se většinovému názoru vnímáno v Bruselu?
Fico je dlouhodobě kritizován za své protiimigrační postoje stejně jako Orbán, takže toto mu samozřejmě připočtou. Já mám ale pocit, že se v Evropě měří dvěma metry. Ve Francii je Le Penová silně protiimigrační, a nikdo za to Francii nekritizuje. Stejně tak Německo, kde je množství stran, které kritizují tento přístup; a v médiích čelí kancléřka Merkelová kritice napříč celým politickým spektrem – i ve své straně.
Z vašeho pohledu člověka který viděl tábory na ostrově Lampeduza a poznal migranty – jaký dopad bude mít toto usnesení špiček EU na další vývoj migrační krize? Může to být výzva k další vlně, jako když Angela Merkelová běžence pozvala do Německa?
Bude to mít samozřejmě ten důsledek, že se všichni budou snažit teď, okamžitě, co nejrychleji dostat do Německa. Německo bude zaplavené.
Mimochodem – nedávno nám němečtí představitelé tvrdili, že mají registrovaných šest set tisíc běženců. Teď na Radě bylo zveřejněno, že je jich aktuálně 530 tisíc. To je rozdíl sedmdesát tisíc. A já se ptám, jak je to možné?
Taky je zajímavé, kolik těch žadatelů je z balkánských zemí – jsou to tedy čistě ekonomičtí migranti. Řekněme si naplno, že před tímto summitem řada států lhala o počtech migrantů ostatním. A to je třeba si jednoznačně vyříkat. Já nedokážu žít s představou, že v takovém společenství, jako je EU, si jednotlivé státy navzájem lžou.
Tomáš Zdechovský
Z úst slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka po jednání zaznělo, že v lednu se budeme bavit o 300 tisících běženců. Je toto číslo podle vás reálné?
To je přesně ta salámová metoda, kterou postupují. Nejdříve se bavíme o dvaceti tisících běženců, najednou je z toho čtyřicet tisíc. Pak se bavíme o sto dvaceti tisících, a v lednu už se možná přizná 300 tisíc.
A ono je to klidně možné, protože v momentě, kdy budou schváleny povinné kvóty, tak se všichni ti lidé budou snažit co nejrychleji dostat do Evropy. K tomu je třeba připočíst takové věci, jako že Řekové už vůbec nikoho neregistrují a rovnou je posílají dál do Evropy.
Psali jsme:
Jak myslíte, že toto hlasování ministrů vnitra zapůsobí na veřejnost v ČR?
Stačí se jen podívat na internet, aby člověk zjistil, jak obrovsky je ta věc živá a jak se o ní lidé zajímají. Pokud jde o to, jaké jsou to názory – říká se, že na sociálních sítích je vždycky negace. Ale já už ji vidím, i když se setkávám s lidmi.
Měl jsem desítky debat s lidmi po celé republice – a ti lidé prostě mají strach. Bojí se, že se Evropa změní. A tento strach nepřemůžete tím, že nařídíte někoho přijmout, těm lidem se to musí vysvětlovat. Politici musí s lidmi hovořit – více než kdy jindy – a ne je postavit před hotovou věc.
Když si vezmu, co se po oznámení výsledků schůzky ministrů vnitra objevovalo na internetu, tak tam padala i přirovnání k Mnichovské dohodě, zradě spojenců, prosazení rozhodnutí proti naší vůli. Jsou tyto konotace podle vás nebezpečné?
Já jsem dnes měl rozhovor pro BBC, kde jsem se snažil vysvětlit, že máme negativní historickou zkušenost s tím, že nám někdo něco nařizuje. A my nechceme, aby nám někdo něco nařizoval, my chceme o těchto zásadních otázkách vést dialog.
V každém případě pro nás tyto události musí být do příštích let poučením, abychom byli mnohem aktivnější v evropské diplomacii, uvědomovali si své zájmy a sháněli pro ně spojence.
A myslíte, že se poučíme?
Myslím, že kdybychom se nepoučili, tak by to po této zkušenosti bylo velmi na pováženou. Ta zkušenost je zásadní, zjistili jsme například, že se na Polsko nedá spoléhat jako na spojence. Polsko nás v podstatě zradilo. Dalo by se pochopit, pokud by se třeba jen zdrželo hlasování, ale tohle bylo moc. A my si musíme uvědomit, jak to je.
Když se zeptám zcela přímo – myslíte, že se z toho nějak poučí pan premiér Sobotka?
Myslím, že by se měl poučit. A musí se velmi intenzivně zamyslet, jak vést dál naši zahraniční politiku – samozřejmě s panem ministrem Zaorálkem, a také s panem prezidentem. Musí si jasně říci, jakým způsobem se dál budeme prezentovat a s kým a kde budeme vést jaký dialog.
Ozval se i opačný názor – konkrétně od státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy a od bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga – že se vlastně tolik nestalo. Že jsme prostě v rámci demokratického mechanismu prohráli a to k demokracii také patří. Takže bychom se měli smířit s tím, že náš názor neuspěl, a začít se připravovat na realizaci „vítězného“ návrhu, tedy povinných kvót. Jak se díváte na tento postoj?
Je to verze, jak vysvětlit to, že jsme prohráli. Ale já se obávám, že tohle se dá vysvětlit v nějakých parciálních oblastech, třeba když se v zemědělství hádáme, kdo dostane větší dotace. Ale migrační politika je svébytné rozhodnutí každého státu, a to nyní bylo zpochybněno. Já se obávám, že je to zásadní zásah do pravomocí států.
Je třeba říci, že Česká republika se v rámci svých pravomocí chtěla na řešení té vzniklé situace s uprchlíky spolupodílet a přijímat lidi. Ale tady se najednou prosadilo problematické řešení, které navíc nebylo dotáhnuté. Je v něm mnoho nejasností a otazníků. A my jsme na ně upozorňovali, a nebyli jsme vyslyšeni.
Nemáte obavu, že se jedná o obecnější trend v EU, že se i v jiných otázkách bude většinová vůle prosazovat takto silou?
Tomuto bych nechal ještě tak měsíc času, a pak na to budeme moci odpovědět. Protože já si myslím, že v řadě členských zemí teď dojde k zásadnímu překreslení politické mapy. Všude, kde teď čekají volby, podle mě začnou vyhrávat úplně jiné strany než doposud. Už jsme to viděli ve Švédsku, a bude se to opakovat i jinde.
Jsem vlastně tak trochu rád, že teď nemáme volby u nás. Protože si myslím, že by přinesly dost výrazné zemětřesení.
Kritika trochu jiného druhu zazněla od Pavla Teličky, který ministru Chovancovi vytýkal, že Česká republika na jednání nepřišla s žádným vlastním návrhem, a proto se nemůže divit, že neuspěla. S vaší znalostí toho, jak to chodí v Bruselu – může na tom být něco pravdy?
Ale Česká republika přišla s vlastním návrhem a celou dobu předkládala vlastní návrhy. V rámci V4, která představovala kvalifikovanou oponenturu tomu většinovému názoru, byla ČR vždy nejkonstruktivnější a naši zástupci nosili na jednání návrhy. Nevím, jak podrobné informace o tom má Pavel Telička, ale ta aktivita zde skutečně byla významná.
Ale je samozřejmě těžké prosazovat své návrhy, když všichni v EU vědí, jak omezený máte vliv. A to byl i výsledek – jednání nikoliv z pozice argumentů, ale z pozice síly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
