Soudě podle vašich příspěvků na sociálních sítích vás nenechává v klidu, kam se posouvá naše společnost a jaké názory na její další vývoj začínají mít navrch. Co vás především vedlo k tomu, abyste podpořil hnutí občanů Trikolóra?
Především jeho program. Jsem svým založením konzervativní a mám v úctě historii našeho národa, uznávám pojmy jako rodina, obec, národní stát, nejsem příznivcem vytváření zbytečných barier mezi národy a lidmi a podněcování nenávisti mezi nimi.
Nechci, aby se Česká republika a její občané podřizovali vůli a rozhodnutí institucí a lidí, kteří v republice nežijí. Chci Evropu, která bude spolupracovat jako spojení suverénních národních států se stejnými právy a povinnostmi. Souhlasím s návratem před Lisabonskou smlouvu.
Je dobře, že u památných míst 17. listopadu lidé pískali na Babiše, rektora Zimu a Václava Klause ml.?Anketa
Není v panující společenské a mediální atmosféře hodně velká odvaha hlásit se k idejím právě tohoto hnutí, když vidíme, jakým útokům musí členové a příznivci Trikolóry čelit, což se ukázalo výmluvně 17. listopadu na Národní třídě při příchodu předsedy Václava Klause?
To, co se tam dělo pod taktovkou nechvalně známého spolku Kaputin, byla ostuda nejen jejich, ale celé takzvané „demokratické“ opozice. Nedomnívám se, že by občané země schvalovali takové jednání. A pokud hovořím se známými, mnoho z nich vyjadřuje Trikolóře podporu. A zároveň snad ještě nežijeme ve státě, kde se občané nemohou svobodně sdružovat.
Sympatickým předsevzetím Trikolóry je bránit normální svět. V čem spatřujete jeho nejškodlivější pokřivování?
Tradiční rodina je považována za cosi nepatřičného, co je potřeba změnit, národní státy, kultura a tradice lidí v nich jsou považovány za něco překonaného. Místo produktivní činnosti se část mladé generace vzešlé z části vysokých škol uchyluje k mentorování a posuzování demokraticky zvolených institucí a života společnosti z pozic politických neziskových organizací. Násilné snahy o multikulturní společnost a prosazování „jediného dobra“ za každou cenu, bez ohledu na historické a společenské kořeny, vedou ke vzniku napětí a rozporů ve společnosti. Definovali jsme svého protivníka a nejsme ochotni ke vzájemné diskusi, protože jen my máme pravdu a chceme druhé změnit k obrazu svému.
Psali jsme:
Ještě před pár lety by málokoho napadlo, že bude v ohrožení manželství jako svazek muže a ženy a rodina tvořená otcem, matkou a jejich dětmi. Čím si vysvětlujete skutečnost, že homosexuální minorita, která není nijak diskriminována, nejen vystupňovala své požadavky ad absurdum včetně názvu manželství pro vztah mezi jejími příslušníky a adopci dětí, ale především přesvědčuje čím dál významnější část většinové společnosti o tom, že ten pokřivený pohled je vlastně správný?
Myslím, že v normálním světě představuje rodina, manželství a zejména rodičovství, při vší úctě a toleranci k lidem, kteří nejsou heterosexuálové, svazek muže a ženy, ze kterého pochází děti. Jak jinak udržet naši civilizaci a naše zvyky. V opačném případě se dáváme všanc jiným kulturám, více průbojnějším, ne tak zpohodlnělým a – bohužel – tím i životaschopnějším. Kulturám, které paradoxně neuznávají a potlačují jiné projevy než heterosexuální.
Zdá se mi, že dnes už ani nelze hovořit o homosexuální minoritě, hnutí LGTB, a dalších velkých písmen, normální sexuální minority upozaďuje a vyzývá k chaosu. Měl jsem řadu přátel mezi jinak orientovanými lidmi, a nevěřím tomu, že současné snahy považují za normální. V šedesátých letech vládla mírumilovná móda „květinových dětí“, dnes naši mladší současníci, znudění a hledající „cosi nového“, mají rovněž novou módu. Podle mě už ne tak bez negativních dopadů na společnost.
Trikolóra se hlásí k tomu, že je čas vrátit republiku lidem, kteří pracují, platí daně a vychovávají děti. Dá se nějak napravit nynější stav, když politické garnitury po celých třicet let nedokázaly zavést spravedlivější sociální systém, a tak spousta sociálních dávek působí dojmem „úplatku“ v zájmu zachování klidu v určitém segmentu společnosti?
Bohatství vzniká z práce. A to z poctivé práce obyčejných lidí. Považuji za – mírně řečeno – nešťastné, nesprávné a škodlivé poskytování sociální pomoci lidem, kteří pracovat mohou, ale nechtějí. To, že se pomáhá slabým, nemocným a starým, považuji za povinnost státu.
Jak se jako bývalý ministr obrany stavíte k myšlence, že základním smyslem existence armády má být obrana území České republiky vlastními silami, ale zároveň armáda nemá být budována ani zneužívána jako expediční vojsko a má být odmítnuto její nasazení v zemích, kde to nedává smysl nebo kde její působení odporuje českým národním zájmům?
Jsme zemí, která je členem NATO. Rozhodně se ale podle mého názoru nemůžeme a ani nesmíme spokojit jen vzájemným ujišťováním o spolehlivosti článku 5 Washingtonské smlouvy. Česká republika by v současném období prosperity měla úsilí soustředit na zvýšení vlastní obrany, najít cesty k efektivnímu a hospodárnému využití prostředků, které jsou na výstavbu armády věnovány. Najít nové metodiky pořizování výzbroje a techniky s větším zapojením a garancí ústavních činitelů.
Podle mě musíme rozšířit obrannou spolupráci v rámci V4 a snažit se dokonce o její rozšíření. Osobně nevidím budoucnost ve vytváření evropské armády.
Mise jsou z vojenského hlediska výbornou přípravou našich vojáků, vyjadřujeme tak solidaritu s Aliancí, ale je na čase přemýšlet nad jejich efektivitou.
Česká republika se přijetím Lisabonské smlouvy stala méně svobodnou. Existuje podle vás do budoucna naděje, že by český Parlament nebyl jen podřízeným orgánem schvalujícím zákony napsané v Bruselu?
Trikolóra má za cíl návrat před Lisabonskou smlouvu. Jestli se jí tento záměr v budoucnu podaří naplnit, záleží na voličích a její schopnosti najít spojence mezi ostatními státy.
Může Česká republika a další země V4 do budoucna odolat neustále se opakujícím snahám vnutit členským zemím Evropské unie migrační kvóty? A čím to, že se západním politikům nerozsvítí, k čemu to vede, ani při dnes už vlastně dennodenních teroristických útocích v poslední době nejčastěji noži?
Domnívám se, že na „prozření“ některých politiků je už pozdě. Podle mě si uvědomují, co se děje, ale běh věcí už nemají pod kontrolou. Už i bez toho, že by do České republiky přišlo větší množství imigrantů, se zřejmě nevyhneme negativním dopadům. Musíme se snažit, abychom tyto dopady omezovali na minimum. To znamená mimo jiné dál trvat na politice nepřijetí jakýchkoli kvót.
Ing. Jan Bartošek
S tím souvisí i stupňující se tlak tzv. demokratické opozice na vládu, aby přijala čtyřicet nezletilých dětí bez doprovodu z řeckých uprchlických táborů a zařízení. Asi nejvíc v tom vyniká šéf lidoveckých poslanců Jan Bartošek, který má odpůrce tohoto návrhu za zbabělce. Měli bychom pootevřít vrátka pro příchody migrantů z kulturně zcela odlišných zemí, ať už z důvodu pomoci nebo údajného vlastního obohacení?
Kdo vyvíjí tlak na české úřady bez toho, že by měl jasné údaje o tom, koho chce do země přivést, je možná politik, ale už ne odpovědný politik. Až tito politici budou mít ve vládě odpovědnost za stav v zemi, tak se možná budou chovat odpovědněji a možná i jinak. Zatím je to okopávání kotníků vlády z pozice opozice.
Jak se vám zamlouvá svoboda projevu v naší zemi? Na jednu stranu pomalu nemůžete vyslovit něco kritického k jedinému pohledu na svět, který je nám čím dál víc vnucován, na druhou stranu se tu mohou hrát hry s kontroverzními scénami, například Ježíše znásilňujícího muslimku. Nejde ve skutečnosti o pseudosvobodu, kdy se můžete veřejně vyjadřovat bez problémů pouze tehdy, pokud máte ty správné názory, které se v mainstreamu nosí?
Jistě a panu kardinálovi soud vysvětlí, že věřících křesťanů je u nás menšina a hotovo. Tohle charakterizuje současný stav. Kardinálovi Dukovi fandím. Doufejme, že situace se změní, až Trikolóra ve volbách získá takové postavení, aby tuto situaci mohla měnit. To je ale na voličích, pokud oni nic nezmění, nezmění to nikdo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
