Když se ohlédneme za uplynulým rokem, máme tu zase tradiční zklamání po volbách. Mnohé vkládané naděje odešly rovnou do propadliště dějin, jiné se tam za nimi odeberou postupně, další zůstanou. Sny politických stran o jejich naprostém vítězství a naopak přání človíčků, aby to bylo tak nějak po jejich – ale jak... Je ta naše demokracie podle vás ještě demokracií?
Tradiční zklamání? Nu, jak pro koho. Bavíme-li se o Plzeňském kraji, moc toho zklamání nevidím. Zklamané tu mohou být tři politické subjekty. V prvé řadě ANO, které volby sice vyhrálo, ale ocitlo se v řadách opozice. Stalo se tak nejen na Plzeňsku. Ono je to o tom, že vítěz už léta nebere všechno, tedy většinou se tak stává. Musí mít koaliční potenciál. V této souvislosti působí fňukání „majitele firmy“ směšně. Co měla říkat v minulých volbách ODS, které se stalo totéž? Nevzpomínám si, že by z toho byl až tak veliký pláč a skřípění zubů v médiích.
Jaké politické VIDEO z roku 2016 vám přijde nejšílenější?Anketa
ČSSD ztratila, ale díky rozumnému vyjednávání si podržela post hejtmana i část míst v radě. Důvod ztráty je nabíledni. Strana se na teplých židlích zapouzdřila, dělala si vlastně, co chtěla, aniž naslouchala potřebám lidí, což volič nemá rád. Většina ostatních tak či onak jen získala, ale hlavně díky tomu, že se dokázala domluvit. To není málo. Zbývá pár subjektů, které jsou v opozici, nicméně už to, že se do zastupitelstva dostaly, je pro ně vlastně úspěch.
Mezi voliči jsem si nevšiml nějakého výrazného zklamání. Barometr nálady, česká hospoda, ukazuje spíše posun ručičky vzhůru, byť velmi mírný. A tak si myslím, že demokracie to u nás mezi lidmi nemá až tak nahnuté, jak se mnohdy tvrdí.
V tomto gardu bych ještě zůstal. Nebyl by lepší osvícený monarcha, umírněný diktátor nebo dokonce jak ve starověkém Římě, volil by jen ten, který by platil daně? Chceme přímou demokracii, ale pak zase jako kdybychom se jí báli – viz volba prezidenta...
Začnu odzadu. Systém, který tou přímou volbou prezidenta byl nastavený, byl, je a bude kočkopes. Buď tu budeme mít systém přímé volby globálně, od hlavy státu až po posledního zastupitele té nejmenší vesnice, anebo systém poměrný. Dohromady se oba tlučou. Představte si třeba situaci, kdy by na městě či vsi byl přímo zvolený starosta a zastupitelstvo zvolené poměrově by se s ním vůbec nechtělo bavit a přijímalo by usnesení proti jeho vůli. On by je pak musel plnit. Ten člověk by musel funkci položit. Pokud ne, měl by sice z funkce příjem, ale jinak by to bylo pro zlost, nebo hůř, pro výsměch.
Pokud je prezidentem republiky silná osobnost, a to Miloš Zeman bezesporu je, může vládě pěkně zatápět, ač jsou jeho výkonné pravomoci velmi okleštěné. Což je současný stav. Zrovna na současné situaci vidíme, jak je míchání systémů vlastně kontraproduktivní. Když potom předseda vlády neumí bouchnout do stolu, je lidem pro smích on.
Co se týče diktátorů a osvícených panovníků: Je to zvláštní, ale někdy po staletí zažitá tradice dokáže divy. Nastal schizofrenní stav, kdy spousta voličů chce sice do všeho „kecat“, ale zároveň touží po tatíčkovi, co by jim to zatrhnul. On tu ten „starej Procházka“ vlastně přežívá dosud. Což je výkon! Myslím, že dívá-li se ze záhrobí na svět, musí se dmout pýchou, anebo se nezřízeně chechtat... Leč, ptáte-li se na můj názor, pak vám odpovím parafrází slov Jana Wericha, že republika s tradicemi je horší, než království bez tradic.
Supervolební roky jsou tady. Letopočet 2017 je hezky parlamentní. Převálcuje podle vás ANO už úplně všechny a staneme se Babišovým státem, nebo se naopak občané zaleknou? A nebo těmi všemi EET a dalšími kousky ztratí ANO voliče?
Upřímně řečeno, já nevím. Zatím to vypadá, že ANO parlamentní volby vyhraje. Sice ne absolutně, ale třeba tak, že bude moci předat dvě, tři méně exponovaná ministerstva někomu dalšímu, s nímž se spojí. Třeba vládní otloukánky, jako jsou zdravotnictví či školství. Pak je v tom nechá vymáchat a může tvrdit: „to my ne, to ti druzí“. Řada voličů skočila na špek tvrzení, že stát lze řídit jako firmu. Asi bude třeba, bohužel, předvést jim, že to nejde. Anebo jde, ale za tu cenu, že se jako ve firmě při blbém rozhodnutí šéfa stejně musí držet huba a krok. EET je paskvil. Jen si to lidé musejí uvědomit. Stejně jako zvůli omezování svobody lidí, ať už šmírováním na netu, všeobecným zákazem kouření v hospodách apod. Ale tady tu špinavou práci dělají hoši a dívky z ČSSD, Babiš se jenom veze.
Také se ale může stát, že se něco nepěkného provalí ven. Někdy stačí jen opravdu málo, vzpomeňte si na Topolánkovo interview v časopise zaměřeném na čtyřprocentní menšinu.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2016
Remcáme a nadáváme, ale žijeme v přebytku, blahobytu a jakoby v bublině, na rozdíl od většiny světa. Dochází nám, nebo dojde nám někdy v blízké budoucnosti, že to tak být pořád nemůže? Anebo se budeme držet rčení „žijeme jen jednou a jedem...“?
V přebytku, bez jakýchkoliv diskusí. Ten blahobyt je ovšem relativní. Pokud někdo hladoví, je určitě součástí marginálního zlomku populace. Pokud ovšem netrpí anorexií. Ale těžko budete vykládat člověku, který živí sebe a rodinu z 15 tisíc hrubého, že se má skvěle. Vůbec, pokud se kdokoliv z nás podívá na výplatní pásku s výpočtem čistého příjmu, nebo na výkaz zisků okleštěný o daně a odvody – což jsou zase jen daně – musí se naštvat. Zvlášť, pokud si uvědomí, co všechno se z toho platí. Zbytečně. Třebas ta spousta nemakačenků. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU, a přitom statisíce těch, kteří se válejí doma a po hospodách, nikdy dělat nepůjdou. Příjem sociálních dávek je takový, že nikoho z nich k práci nemotivuje.
Samozřejmě, že tohle nemůže vydržet do nekonečna. Reforma už tu dávno opravdu, ale opravdu – promiňte, pane profesore – měla být. Tím hůř bude, až jednou z nedostatku prostředků prostě přijde sama. Jak to dopadá, můžeme vidět na Řecku.
Někdo říká o již zmiňované EET, že je to vlastně také šmírování. Větší šmírování však je nápad chytrých krabiček, které budou na pokyn od tajných služeb kontrolovat naše maily a sociální sítě, mobily nevyjímaje. Dostáváme se někam do Matrixu, kdy si ani doma nebudeme jisti? Kde to všechno může skončit?
Ano. Nebo ANO? Lidová definice říká, že „tvoje stará neví, kolik jsi vypil piv, ale Babiš ano“. O tom nápadu z „kachlíkárny“ v Praze na Letné snad není třeba déle hovořit. Je to šmírování, zahalené do potřeb tajných služeb vidět nám do soukromí, nešikovně maskované bojem proti terorismu. Copak Matrix! Tohle je vize Raye Bradburyho ze 451 stupňů Fahrenheita. Ten člověk měl lidstvo tak přečtené, že z toho mrazí. A přesně tak, jenom se změnou drobných detailů, můžeme jako lidstvo skončit. Příběh má alespoň optimistický konec. A na ten věřím i já.
A samozřejmě, oceňování bonzování, v našich zeměpisných šířkách a délkách postavené jako téměř povinnost ve stylu „hlásit se to musí“. Jsme v tomto my, Češi, asi dost vyjímeční...
Ono je to práskačství zakořeněné i jinde. Vzpomeňte si třeba na velkou část Francouzů po prohraném počátku druhé světové války. Ono tu platí pravidlo pěti procent, mnohokrát empiricky prokázané. Aby nastalo šmírování a udávání, stačí pouhých pět procent „kurev“ ve společnosti, které to spustí. A oněch pět procent se bohužel vždycky najde. Ještě zajímavější je, že právě tahle skupina dokáže s minimálními ztrátami přežít jakýkoliv režim.
Hovoří se i o cenzuře médií, o „falešných zprávách“, o boji proti propagandě vedeném jak Evropskou unií, tak nově i naším Ministerstvem vnitra. Zakládají se černé listiny, seznamy „nebezpečných“ webových stránek. Co na to říkáte?
Cenzura to není. Zatím. Jen je třeba rozlišovat, komu ten či onen elektronický kanál anebo tisk patří. O manipulaci však jde, to ano, a to nebývalou. Odmyslíme-li si EU, o kterou většina z nás stála, ale která je nepokrytě totalitní a „díky“ ní to míří rychlým tempem do záhuby... Všimněte si laskavě, že ti nejvyšší, nikým nevolení, nadutí panáci v Bruselu se teď chtějí domlouvat za zavřenými dveřmi. A pokud to nastane, máme tu novou totalitu, neomarxistickou, což lidé nesnesou a EU se pak rozpadne. To ostatní jsou jen doprovodné jevy. Ale samozřejmě i ony směřují k novému systému absolutní moci. Kterážto je prostě špatná a zlá, neboť osvícený monarcha je náhoda s velmi nízkou frekvencí výskytu.
Psali jsme:
Nemohu opomenout klasickou otázku – co pro vás rok 2016 znamenal? Případně, co vás hodně pobavilo a třeba hodně rozrušilo, neřkuli rozpálilo doběla?
Osobně je tento rok pro mě poznamenaný smutnou, tragickou událostí, kdy mi v čase předvánočním zemřela milovaná žena. Na straně druhé jsem letos přivítal dva nové přírůstky v rodině. Takový už je život – jednou nám bere, podruhé dává.
Rozzlobilo mě nepokryté lezení do zadní části Číny zahájené panem prezidentem a pokračující vlezdoprdelstvím dalších nejvyšších ústavních činitelů. Lezení do zadku máme znázorněné už v podobě českého dvouocasého lva. Původně to prý byli dva lvi. Jeden byl ale povýšen, a ten druhý mu vlezl do... Oškliví se mi současné narůstající špinění památky těch, kteří pro naši zemi či pro svět vykonali mnoho dobrého. Třeba se i dopouštěli chyb, což je lidské.
Když se podíváme do zahraničí, volba Donalda Trumpa se rozebírá ze všech možných i nemožných stran. A ten jeho údajně „proruský“ ministr zahraničí... Nastává nová doba?
Já tu volbu vnímám jako možné „svítání na západě“. V Americe padla vláda různoprocentních menšin a pozitivní diskriminace. Proruský ministr zahraničí? Já si myslím, že spíš hodně šikovný diplomat. Že se při volbách křičí a haleká, je běžné a dávno normální. Otázkou je, co přinesou doby každodenní práce. Byl bych moc rád, kdyby se svět začal vracet k tradičním hodnotám naší euroamerické morálky, založené na základních formulacích Starého i Nového zákona. Podotýkám, že s náboženstvím to u mne nemá nic společného, jsem bez vyznání.
Prach jsi a v prach se obrátíš, říká jedno přísloví. Epizoda lidstva je v geologických dobách jen nepatrná chvilka. Můžeme tady vlastně zanechat něco jiného než dinosauři své stopy, kosti a možná změněné klima? Nebo je už toto úspěch? Že bychom v nejbližších desítkách let nějak výrazně exploatovali alespoň okolní vesmír, zdá se, jaksi nehrozí...
Je to jenom spravedlivé, smrt nás potká všechny bez rozdílu. Já mám radši, než vámi užité biblické motto z českých krchovů, nápis na bráně strašického hřbitova: „Číslo poslední“. Je pravdivé a mírně ironické.
Klima se bude měnit s námi i bez nás. To už tu v historii planety bylo mnohokrát, dávno před existencí lidstva. Je správné, když se jako biologický druh nechováme k naší Zemi macešsky. Ale není dobré si z toho udělat byznys, jak se tomu děje dnes. A co se týče letů do vesmíru? Asi se to také naučíme. Zbrzdění pokroku v dobývání kosmu můžeme vnímat i pozitivně. Jako důsledek konce války bipolárního světa, protože základním hnacím motorem cest na nebe přece bylo soupeření mocností o vládu nad světem shůry.
Abychom ale opravdu nekončili pesimisticky – nezapomněli jsme tak trochu na satiru, humorné glosování, na komiky nebo třeba „gumáky“ z 90. let? A říká se, že „mladí nečtou“, ale zdá se, že opak je pravdou... Sám hodně publikujete, pořádáte výstavy, přednášky. Ty nejsou určitě jen pro „starší a pokročilé“…
Humor a satira žijí stále, ač se na mainstreamových kanálech změnily v mnohdy odporné pitvoření a legraci hodnou té nejpustší šmíry. Přežívají ale v běžném životě, a to v míře tak zásadní, až je jasné, že nevymřou.
Gumáci mě moc neoslovovali, ale byl bych rád za návrat nějaké analogie České sody. Jinak máte pravdu, mladí čtou. Trochu jinak, než moje generace a bohužel, školství na to nijak nereaguje a mnohde se o literatuře přednáší zkostnatěle, jako v době mého mládí. Naštěstí se těm suchopárným školometům s přísně semknutými rty i zadky nepovedlo nám písemnictví zhnusit – a já věřím, že se to nepodaří ani jejich mnohým současným pohrobkům. Jedním z nejhezčích mých letošních zážitků byla beseda s dětmi na prvním stupni ZŠ nad mou a kamarádovou knížkou pohádek. Z jejich vnímání psaného slova jsem byl unešený. Takže o osud kultury se nemusíme obávat. Ona ty různé společenské piruety vždycky přežije a jako Fénix vždy povstane z popela, smím-li se vyjádřit takhle poeticky. Smysl pro krásu máme zřejmě vrozený, a proto nás nikdy neopustí.
Rád bych vám a vaším prostřednictvím i všem lidem dobré vůle popřál zdraví, štěstí a spokojenost v novém roce!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
