Naprosté selhání! Europoslankyně Charanzová se kvůli uprchlické krizi tvrdě pustila do Evropské komise

Úvodem bychom možná měli vysvětlit váš francouzsko – belgický přesah. Co vás spojuje s Francií a co s Belgií?

Můj život v posledním roce a půl opravdu připomíná nomáda. Ráda řídím, takže většinu cest absolvuji za volantem. Letos už jsem tak na tachometru natočila nějakých 40 000 kilometrů. Pohybuji se mezi Prahou, Bruselem, kde tři týdny z měsíce zasedá Evropský parlament, a Štrasburkem, kam nás už před časem zavála práce mého muže. Kromě toho tu onen čtvrtý týden v měsíci probíhá plenární zasedání. Za hlavní výzvu považuji skloubit tuhle kočovnou práci s rodinou. To celé by se neobešlo bez skvělého přístupu mého muže, který mi vychází neuvěřitelně vstříc, a když nejsem doma, zvládne se hravě postarat i o naše dvě malé dcerky.

Jste jedna z mála političek s těsnou vazbou na Francii. Ve Francii jste byla i v době teroristických útoků. Jak zpětně hodnotíte atmosféru, která ve Francii byla těsně po tragédii? Hodně se ví o emocích, které zavládly v Paříži, ale Francie není jen Paříž…

Atmosféra je tím částečně ovlivněna stále, ten prvotní šok z brutality útoků ale už určitě opadl. Bezprostředně po nich se události staly výhradním tématem hovorů, lidé neustále sledovali média, ty reakce naprosto odpovídaly situaci. Teď mi ale přijde, jako by se Francouzi znovu nadechli a dokázali více hledět do budoucna. Určitě už méně řeší, co se stalo, přestože jsou bezpečnostní opatření stále patrná na každém kroku, takže ta pachuť z toho, co se v Paříži dělo, vlastně úplně vytěsnit ani nejde.

Myslíte si tedy, že se emoce zklidnily, že Francouzi získali zpět svůj nadhled?

Ano, většina Francouzů, nebo tedy alespoň ti, s nimiž jsem v kontaktu, se skutečně snaží nenechat se situací semlít, poddat se obavám a strachu. Naopak se důsledně snaží zachovat si návyky a způsob života, který vedli před útoky. Jejich nezdolný optimismus a chuť do života jim musím trochu závidět.

TÉMA: Teror v Paříži

Právě prožíváme předvánoční čas, vánoční trhy, nákupy, čekání na nadílku a vánoční stromeček. Poznamenaly nějak útoky tuto atmosféru? Je letošní předvánoční čas ve Francii a Belgii v něčem jiný, než byl předvánoční čas v minulých letech?

Slavnostní zahájení vánočních trhů – i s rozsvícením stromečku na náměstí ve Štrasburku proběhlo jako každý jiný rok… Fakt je ten, že ještě vloni se mezi stánky neprocházeli ozbrojení vojáci, při vchodu do obchodu vám nekontrolovali tašky apod. Bezpečnostní opatření jsou, jak už jsem říkala, opravdu mimořádná. Lidé se ale schází, všechny ty kontroly přijali jako fakt – jako daň za vlastní bezpečnost, kterou rádi zaplatí.

Co si myslíte o bezpečnosti v Evropě. Jako Evropan, jako člověk žijící v Evropské unii, nebojíte se? Nemáte strach o sebe, o manžela, o své děti?

Samozřejmě, že cítím obavy, bezprostřední myšlenky po útocích byly dost temné, ale s chladným rozmyslem jsem si uvědomila, že nemůžeme být paralyzováni strachem, že to by opravdu bylo vítězství těch, kteří nás terorizují. Musíme se smířit s tím, že Evropa, resp. svět není momentálně tak bezpečné místo pro život, jako možná ještě před pár lety byl. Ale i s tím lze pracovat, pokud se k problémům vlády i Unie postaví čelem, začnou aktivně bezpečnost svých občanů posilovat. Zatím o tom spíše mluví. My se musíme připravit na to, že se třeba budeme muset vzdát kousku svého soukromí či svobody. To k tomu prostě patří, situace si to žádá. Hlavně nepodléhat panice.

V médiích se často mluví o bezpečnosti v Evropě. Myslíte si, že jsou přijatá opatření dostatečná?

V řadě zemí proběhly razie, zatýkání, byly zajištěny arzenály zbraní, armády různých zemí začaly s útoky v Sýrii. Samotná koncepční opatření, která by posilovala bezpečnost uvnitř EU, ale dostatečná nejsou. Diskuze, která kolem nich probíhá, trvá na můj vkus až příliš dlouho a hmatatelné výsledky jsou v nedohlednu. Vezměte si, že první série bezpečnostních opatření byla navržena na jaře, bezprostředně po útocích v redakci Charlie Hebdo. A my se k nim znovu vracíme až dnes, až po dalších otřesných událostech. Neměla už dávno platit? Jedná se třeba o monitorování pohybu osob – zejména těch, které se vrací do svých evropských domovů z bojů v Sýrii, zabezpečení vnější hranice, o výměnu informací mezi státy, resp. jejich bezpečnostními složkami, o zamezení nelegálního obchodu se zbraněmi atd. Vyzbrojit menší armádu teroristů stojí v Unii méně než ojeté auto. Je to v pořádku?

Zkusme se na to podívat obráceně. Nejprve jsou všude na letištích a významných místech přijímána přísná bezpečnostní opatření s cílem zabránit případným teroristickým útokům, a následně se Evropa zcela otevře statisícům migrantů, kteří nemají žádné doklady a státy prochází takřka bez omezení a bez kontroly. Není to paradox?

Ano, tohle je otázka za milion dolarů. Na jedné straně solidarita s těmi, kteří prchají před stejnými teroristy, kteří ničí i nás, na straně druhé vlastní bezpečnost. Zatím to vypadá, že nebezpečnější jsou pro nás ti obyvatelé Evropy, kteří projdou výcvikem ISIL a následně se vrátí s evropským pasem, tedy naprosto bez problémů, do své vlasti. Nic to ale nemění na tom, že i žadatelé o azyl v EU prostě musí projít velmi přísnými kontrolami a pokud budou panovat pochyby či nejasnosti, je mi líto, ale budou vraceni zpět. Je také potřeba výrazně posílit ochranu vnější hranice Unie. Je evidentní, že některé státy Unie nápor uprchlíků prostě nezvládají a na to pak doplácíme všichni.

Jaký máte názor na případné obnovení hranic národních států?

To je věc, které se velmi bráním. Šlo by o faktický konec schengenského prostoru, vlastně jedné z největších výhod EU. Nelíbí se mi ani myšlenky na vytváření nějakých menších pseudoschengenů, to nedává smysl a vedlo by to k faktickému rozbití Unie. Evropa teď musí učinit vše proto, aby zůstala jednotná, kromě jiného posílit vnější ochranu hranic. Víme, kde jsou v tomto směru naše slabá místa, i které země v tomto selhávají. Pojďme to řešit.

Myslíte si, že Evropská unie spěje ke svému konci, tak jak mnozí politici předpovídají, či varují, nebo je podle vás naopak šance na to, že události posledních dní jsou tím, co unii stmelí?

Situace není nijak růžová, čeká nás spousta práce, ale otázka konce EU není na pořadu dne.

Co si myslíte o dění v Evropě, o příchodu milionů běženců, o postoji čelních představitelů evropských států? Jaká budoucnost Evropu čeká?

Pojďme se na věc podívat přes čísla a bez emocí: v EU žije 500 milionů obyvatel. Příchod milionu běženců by zvýšil počet obyvatel Unie o 0,2 %. Milion lidí je samozřejmě ohromné číslo, ale není to nic, s čím by si Evropa nedokázala poradit. Jádro pudla je ale jinde. Hlavní problém spočívá v neschopnosti Evropské komise situaci smysluplně a efektivně řešit. Namísto zajištění efektivní ochrany vnější hranice, nastavení skutečně funkčních pravidel pro přijímání uprchlíků a zajištění dodržování takových regulí, namísto přijetí opatření na řešení problémů v místě jejich vzniku atd. se Komise zaměřila na nesmyslné a nic neřešící stanovování kvót přerozdělení migrantů. Nemohu si pomoci, ale Komise naprosto selhala. Podtrženo, sečteno. Se situací, tak jak progradovala do dnešních dnů, se ještě stále dá pracovat, Evropu to nezničí. Pokud bychom ale dál seděli s rukama v klíně a čekali, co se stane, problém může narůst do obřích rozměrů.

Pojďme se ještě jednou vrátit k vašemu působení v Evropském parlamentu. Je nějaký kolega, který by vám byl vzorem? Máte k někomu obdiv ať už profesní či lidský?

V EP jsem potkala spoustu kvalitních a zajímavých lidí, kolegů, kteří mají za sebou zajímavé kariéry v nejrůznějších sférách. Vážím si jich a je pro mne radost s nimi pracovat.

A poslední dvě otázky. Co byste do roku 2016 přála České republice.

Máme krásnou zem, važme si jí. Nepodléhejme strachu z neznámého, nenechme se ovlivnit samozvanými vůdci, v této době by to pro společnost mohlo být obzvlášť nebezpečné. Pokud budeme dostatečně sebevědomí, zvládneme to.

A co byste do roku 2016 přála celé Evropské unii?

Více osvícených hlav v čele států, více odvahy k řešení problémů – větší akceschopnost. Starý kontinent ji teď potřebuje možná víc, než kdy jindy, a rozhodně si ji zaslouží.