Fotogalerie: - Nečas u soudu
Co říkáte tomu, jak se vyvíjí kauza Nagyová? Teď se dokonce Ministerstvo spravedlnosti muselo omluvit exposlancům ODS Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi a bude muset zaplatit i téměř dvoumilionové odškodné za jejich nezákonnou vazbu.
Nemuselo. Udělalo to, ale nemuselo. Myslím si, že dohoda, kterou ministerstvo uzavřelo, byl absolutní exces. Nemáme žádnou takovou srovnatelnou dohodu, naopak podle dosavadní praxe se v obdobných věcech ministerstvo v takových případech soudí. Soudí se do poslední koruny, využívá všech odvolacích prostředků, dobrovolná dohoda s ním v podstatě není možná. A je velmi úporné v soudech, používá leckdy absurdní argumenty, takže osoby, které se s ministerstvem soudí, což jsou osoby, které v ostatních případech byly nezákonně stíhány, u soudu o odškodnění prožívají nějakou druhou persekuci. A do této praxe, kterou ministerstvo má, najednou přijde neuvěřitelná, dobrovolná dohoda, omluva, která je naprosto neobvyklá, a hlavně náhrada, která je podle mého názoru deseti, dvacetinásobně vyšší, než co běžně ministerstvo platí poté, co je k tomu po velmi tvrdých soudech odsouzeno. To znamená, že to rozhodnutí ministerstva je naprostý exces a nevyvozoval bych z něj nic než to, že ministerstvo zcela vybočilo ze svých obvyklých mantinelů. Je otázka, proč se tak stalo.
Fotogalerie: - Velvyslanec USA Schapiro se studenty
Máte pro to nějaké vysvětlení?
I na to poslední dny dávají odpověď. Podle mne je to proto, že tímto rozhodnutím se vytváří prostor pro to, aby teď politici mohli bít, obrazně řečeno, po hlavě olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a ostatní státní zástupce, jakou obrovskou škodu způsobili českému státu. Ale žádnou škodu nezpůsobili, to způsobilo Ministerstvo spravedlnosti naprosto neobhajitelným rozhodnutím, které k té věci dalo. Navíc bych k tomu rád řekl, že zatímco v ostatních obdobných případech se skutečné domáhají náhrady škody lidé, kteří mají v ruce rozhodnutí, že nespáchali trestný čin, že byli nezákonně stíháni, tito poslanci mají toliko rozhodnutí, že pokud spáchali trestný čin, tak za něj nemohou být trestně odpovědni, protože je chrání indemita. To znamená, že oni nemají rozhodnutí, že to ošklivé trestní jednání neprovedli, to rozhodně ne, jenom to, že za ně nejsou trestně odpovědni. Takže za této situace stát se to někomu jinému než politikovi, ministerstvo by se rozhodně neomluvilo a velmi tvrdě by se hájilo a soudilo o to, že nezaplatí ani korunu odškodného. Z mého pohledu je ta dohoda o tak vysokém odškodnění jenom politicky upletený bič proti panu Ištvanovi a olomouckým státním zástupcům.
Opačné názory na věc:
Myslíte si, že je za tím snaha zbavit se vedení olomouckého vrchního státního zastupitelství? Ale jaký by to mělo smysl, když stejně jako druhé vrchní státní zastupitelství v Praze má být podle nového návrhu zákona o státním zastupitelství zrušeno? Stačí si tedy jen počkat, až nový zákon bude schválen a vstoupí v platnost…
Jednak nikdo neví, v jaké podobě zákon projde, a pokud budou vrchní státní zastupitelství zrušena, zřídí se nový speciál, do kterého bude vypsáno výběrové řízení. A tohle může být snaha, aby pan Ištvan byl diskvalifikován z ucházení se o nový post šéfa speciálního státního zastupitelství. Navíc si myslím, že je to určité odstrašující varování pro státní zástupce a policisty, kteří se budou chtít v budoucnu pustit do stíhání politiků: nedělejte to, my jsme silnější, my máme na víc. Nebál bych se říci, že to je projev zastrašení.
Nemůže vést podle vás postoj Ministerstva spravedlnosti k závěru, že je tady dvojí metr? Jeden mírný, který platí pro politiky, druhý přísný, který platí pro všechny ostatní občany?
Naprosto jednoznačně. A je to jednoduché, zkuste najít jiného člověka, se kterým byla uzavřena dohoda za nezákonné stíhání v takové výši. Nenajdete ho. A zkuste najít člověka, který si vysoudil takovou výši náhrady škody.
Pokud jde o výši náhrady škody, dnešní eurokomisařka Věra Jourová, a to tehdy ještě nebyla politička, vysoudila, sice po několikaletém martyriu, náhradu dokonce 2,7 milionu korun za nezákonnou vazbu. Tři poslanci ODS dostanou mnohem méně, jednotlivě pět set až osm set tisíc, tedy dohromady necelé dva miliony korun.
Ale paní Jourová je jiný případ, tam to bylo o něčem jiném, ta vazba tam byla delší (Věra Jourová i poslanci ODS strávili ve vazbě stejnou dobu – 33 dní – poznámka redakce). A tam to skutečně bylo nezákonné trestní stíhání, ukázalo se, že paní Jourová ten skutek, kvůli kterému byla stíhána, nespáchala. Znovu se vracím k tomu, že tito bývalí poslanci mají jen rozhodnutí o tom, že za své jednání nejsou trestně odpovědni. Ale dosud soud nerozhodl, jestli jejich jednání je či není trestným činem. To se dozvíme až na základě procesu s paní Nagyovou.
Advokát Jaroslav Ortman celou kauzu Nagyová považuje za naprosté selhání státu, zejména státního zastupitelství, protože v době, kdy zahajovalo stíhání exposlanců ODS, a to dokonce vazebně, se řešil případ poslanců za Věci veřejné, a už se tedy prý vědělo, že trestní stíhání za provinění v Poslanecké sněmovně je nepřípustné, přesto Ivo Ištvan zahájil trestní stíhání Tluchoře, Fuksy a Šnajdra, dokonce vazebně. A očekává, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jako viník z toho vyvodí osobní odpovědnost. Vy s tím nesouhlasíte?
To je jiný právní názor, se kterým absolutně nesouhlasím. Pojďme se bavit o rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým k tomu došlo, protože prohlásil, že se na tyto skutky vztahuje indemita. S výkladem tohoto rozhodnutí se neshodují ani spolutvůrci ústavy. Naopak si myslím, že většina odborné veřejnosti považuje toto rozhodnutí za nesprávné. A za této situace tvrdit, že státní zástupci měli vědět, že to takhle dopadne, je velmi odvážné a mně nezbývá nic jiného, než s ním velmi nahlas nesouhlasit.
Takže si nemyslíte, že by olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a jeho tým poškodili dobré jméno státu a státního zastupitelství, jak je přesvědčen advokát Jaroslav Ortman i řada dalších odborníků a politiků?
Ani náhodou. Postupovali tak, jak měli, jejich postup byl naprosto v pořádku. To, že Nejvyšší soud přišel s nečekaným a dodnes nepříliš respektovaným výkladem, skutečně nemohli předvídat. Jestli někdo poškodil pověst českého státu, tak to byli právě ti pánové exposlanci, kteří v rámci svého poslaneckého mandátu činili něco velmi nemravného, možná i něco , co je obecně považováno za trestný čin. To, že za něj nemohou být postižitelní, je jiná otázka. Ale dovolím si tvrdit, že se chovali hloupě, nemravně a způsobili ostudu a škodu českému státu.
O kauze Nagyová jsme spolu mluvili mnohokrát, stále jste říkal, ať ještě vydržíme, že vyšetřování přinese výsledky až po delší době. Ale od policejní akce na Úřadu vlády, Ministerstvu obrany, pražském magistrátu a v bytech a kancelářích různých lobbistů už uběhnou za chvíli dva roky a výsledky vyšetřování jsou velmi chabé. Nejsou i podle vás neadekvátní tehdejší superakci policie, která měla dalekosáhlé politické důsledky – pád vlády, prezidentem dosazený kabinet, předčasné volby, debakl pravice a propad tradičních politických stran a nástup nových populistických hnutí?
Tady musím upřímně říci, že jsem věřil a opravdu jsem doufal v to, že výstupy z té akce budou větší, že se podaří prokázat víc, že se podaří prokázat závažnější korupci, pospojování mezi politickou mocí a mezi kmotry. Je zřejmé, že se to nepodařilo, je vysoce pravděpodobné, že se to ani nepodaří, což je pro mne zklamání. Na druhou stranu se o to policie a státní zástupci alespoň pokusili. Nepovedlo se jim to a teď se tedy můžeme bavit o tom, jestli s ohledem na to, jaké měli informace a co měli v ruce, než se do té věci pustili, byla akce adekvátní, jestli mohli očekávat, že těch výsledků dosáhnou. A to vám nezhodnotím, když nevím, co měli v ruce. Ale z těch kusých zpráv, které uniknou do médií, bych se spíš přikláněl k tomu, že podklady měli, jen nedokázali všechno, co měli v plánu. A to se v životě i při hledání spravedlnosti stává, že někdy vyhrajete, někdy prohrajete. S odstupem času i s tou výhradou, že jsem očekával, že ty výsledky budou větší, přesto jim nemám za zlé, že se do té akci pustili a ze svého pohledu nepovažuji jejich postup za chybný.
Ani když si vzpomenete na tiskové konference těsně po policejní razii, kde šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta a olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan slibovali rozkrytí rozvětveného propojení politiků s kmotry a Ištvan i při své návštěvě prezidentovi na Pražském hradě tvrdil, kolik žalob je v tomto případě připraveno? Přece Ištvan není žádný začátečník, musel předpokládat, že takový humbuk povede k závažným politickým důsledkům. I tak si myslíte, že postupoval správně?
To bychom museli hodnotit jednotlivé kroky té akce. Posuzuji akci jako celek. Ani s odstupem času jim nemám za zlé, že tu akci spustili, že do toho šli. Ale jednotlivých kroků, například toho, že vrchní státní zástupce šel na pohovor k prezidentovi, bych se zdržel. Ale opravdu nemám ambici, ani se nepovažuji za toho pravého, kdo by měl hodnotit jednotlivé dílčí kroky při té akci. To by asi nebylo fér, když neznám souvislosti, neznám spis. Jen vytrhávat jednotlivé kroky, bít se v prsa a říkat, tohle jste udělali špatně a tohle jste měli udělat jinak, by ode mne bylo nefér.
Jak vnímáte výroky, které se dnes objevují v souvislosti se splasklou bublinou v kauze Nagyová, že nešlo o nic jiného než o účelový státní puč?
Myslím, že to je naprosto vyloučeno. Prostě to byl ambiciózní pokus policie rozkrýt propojení mezi kmotry a politiky, o němž si myslím, že tu je a bylo, a ten pokus nebyl zcela úspěšný. Ale nebyl ani úplně neúspěšný, protože bychom mohli diskutovat o tom, kolik následných trestních stíhání třeba Ivo Rittiga souvisí, byť jen okrajově nebo z části, s důkazy, které byly zajištěny při této akci, díky tomu, že se policii podařilo proti této skupině otevřeně vystoupit. Nevíme, ale určitá souvislost tu bude. Ten výsledek sice nenaplnil očekávání, které jsme měli, ale úplně neúspěšný nebyl. Nechme se překvapit, co možná ještě vyjde najevo při veřejných hlavních líčeních v této kauze. Třeba projednávání i tak „malicherné“ věci, jako je zneužití Vojenského zpravodajství, i když zneužití Vojenského zpravodajství nikdy nemůže být malicherné, ale z hlediska hrozícího trestu je to menší přečin, vyšlo najevo mnoho věcí, které by veřejnost vědět měla, třeba že správa státu a vykonávání postu předsedy vlády ze strany Petra Nečase bylo mimořádně nešťastné.
Jiná otázka je, jestli to bylo trestné. Ale když jste říkal, že to nesplnilo očekávání veřejnosti, možná, i když si to nemyslíte, to přece jen splnilo účel, který mělo. Pokud cílem bylo odstranit tehdy nepopulární Nečasovu vládu, která v době krize škrtila výdaje státu, a změnit politickou scénu, tak se to podařilo.
To já od začátku popírám, z toho, co vím, co se děje. Snahu dělat z toho politickou akci, že se policie snažila svrhnout vládu, že policie dělala na politickou zakázku, považuji za naprostý nesmysl. Ten, kdo to říká, by si měl lépe hlídat slova, protože to je mimořádně hloupé a je to z mého pohledu téměř šíření poplašné zprávy.
Když jsou výsledky tak žalostné vzhledem k tomu, jaký skandál razie na Úřadu vlády vyvolala nejen u nás, ale i v zahraničí, jaké to může mít důsledky a vliv na budoucí chování politiků? Budou se politici chovat morálněji, když odejdou od soudu bez trestu?
Politici, minimálně ti, kterých se to týkalo, se z toho evidentně nepoučili. To vidíte třeba na tom, jak naprosto nesmyslně dezinterpretují dohodu s Ministerstvem spravedlnosti, jak dezinterpretují rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak tvrdí, že bylo prokázáno, že jsou nevinní. To není pravda, znovu opakuji, bylo rozhodnuto, že nenesou trestní odpovědnost za své jednání. Nebylo prokázáno, že se nedopustili jednání, které jim policie kladla za vinu. Výsledkem celé akce je třeba i velmi tvrdý spor o zákon o státních zástupcích, kdy návrh, který byl předložen tehdejší ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, byl nejhorší návrh zákona, který jsem za poslední léta viděl. Ve svém důsledku by znamenal, že státní zástupci se dostanou zpátky pod politickou moc, což by bylo naprosto špatně. Takže na straně politiků žádné poučení není, může se to projevit v tom, že budou mnohem tvrději vystupovat proti orgánům činným v trestním řízení, že budou náchylní k tomu jim nepřiznávat žádné další pravomoci, naopak jim je ubírat, což je patrné při projednávání jiných legislativních návrhů, které se nějakým způsobem orgánů činných v trestním řízení týkají.
Neohrozí neúspěch celé kauzy spíš vyšetřování korupčních kauz, nebudou po této zkušenosti policisté a žalobci zase až příliš opatrní při vyšetřování možné korupce politiků?
To je otázka, jaké poučení by mělo být. Rozhodně by neměl přijít strach pouštět se do trestního stíhání politiků. Doufejme, že to policisté vezmou tak, že asi trošku prohráli, ale že si z toho vezmou jen to, že když budou mít podobné podezření a podobné oznámení v budoucnu, že si to ještě pečlivěji rozváží a připraví, aby zvýšili svoji šanci na úspěch. Ale pevně doufám, že nedojde k tomu, že by se v budoucnu báli jakkoli vůči politicky aktivním lidem vystoupit, když nabydou dojmu a získají důkazy, že je dáno podezření z trestné činnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
