Naše země již přece dávno není naše, je morálně zplundrovaná a zcela vykradená. Schwarzenberg musí být všem jenom k smíchu. A krádež po havlovsku… Poslanec hovoří

Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?

Samozřejmě, že je co slavit! Já osobně považuji vznik Československa za tak významnou dějinnou událost, která nemá pro náš národ hodnotově srovnatelný ekvivalent. Kdyby k vzniku republiky nedošlo, žili bychom v mnohem větší společenské a ekonomické nerovnosti, čímž nechci říkat, že je toto u nás dnes v pořádku. První republika, přes její veškerá negativa, byla rozhodně vyšším vývojovým stupněm směrem k dosažení sociální spravedlnosti než do té doby panující ve všech oblastech zdegenerovaný a dysfunkční feudalismus. Již jen fakt, že byla provedena pozemková a majetková reforma ve prospěch všech, a to na právě úkor do té doby všemocné šlechty, je zřejmým pozitivem. A když pan Schwarzenberg dnes ve Sněmovně stejně halasně jako pokrytecky odkazuje názorové odpůrce k „masarykovským hodnotám“, musí být všem prostě jen k smíchu.

Neoddiskutovatelným faktem je, že je naše země morálně zplundrovaná a v podstatě již také zcela vykradená. Zevnitř i zvenčí působením politicko ekonomických mafií, které se zde prohánějí jako ryba ve vodě a skoro beztrestně. Co však naděláte, když se významná část společnosti nechá donekonečna „opíjet rohlíkem“ a volebně strany, které dokonce generují majetnictvím postižené kleptomany, stejně podpoří. Samotným občanům to ale nevyčítám, chaos v jejich hlavách jim ochotně a ráda působí naše „nezaprodaná a demokratická“ média, s ČT v čele. Při hektice dnešního stylu života jim nezbývá čas si mnohé, takto mediálně vypuštěné věci, ověřit.

Pokud na to navážeme, Miloš Zeman říká, že „naše země je naše“. Je opravdu naše země v reálu naše? Není toto jen postulát, že naše země by měla být opět naše, ale ve skutečnosti není?

„Naše“ země již přece dávno není naše! Nejprve byla účelově zeslabena rozdělením federace, nejen privatizačně vytunelována, a hned poté se za hranice latentně, tedy pro občany velice skrytě, začal přesouvat obrovský majetek. A to různými Bakaly, Krejčíři či Koženými. Směrem „ven“ se také nasměrovaly zásadní penězovody naší ekonomiky, přičemž zahraniční banky a obrovské nadnárodní společnosti a řetězce zde naopak našly svůj ráj. Po ztrátě strategického majetku následoval proces ztráty státní suverenity, který byl korunován podepsáním vlastizrádné Lisabonské smlouvy. Proces implementace evropského, často zcela nesourodého, práva do národní legislativy je ve stále plném proudu a jako místopředseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti mohu jeho dopady registrovat prakticky denně.

Poslední, co zbývá, je zdevalvovat a posléze zcela zničit základní kulturní vzorce společnosti, které bychom mohli nazvat zjednodušeně kulturním dědictvím. Slovanství, češství, láska k vlastnímu národu, ke svým předkům a jejich dílu, to vše jsou hodnoty, které stále ještě leží v žaludku mnohým sociálním inženýrům nejen v Bruselu, a to společně s jejich místními přisluhovači. Proto je třeba tok uměle odstartované ekonomické migrace nasměrovat nejen sem, ale i do dalších „vzpurných“ zemí, aby zmizely i poslední zbytky národních identit a Evropa se zcela zglobalizovala pod vedením nejsilnějších ekonomik. Nejsem škarohlíd, ale obávám se, že ta zmiňovaná „naše země“ se v blízké době stane jen pojmově prázdnou bublinou, do které, když se zvenčí účelově píchne, tak snadno praskne.

Anketa

Litujete, že u nás nemáme americký radar, jak se plánovalo za vlády Mirka Topolánka?

Lituji

Nelituji

93%

hlasovalo: 11060 lidí

Co názory, že nezávislý stát vůbec neměl vzniknout, že si neumíme vládnout a tak dále…

To jsou, s prominutím, jen plky sociálních negramotů, odrodilců, zdegenerovaných šlechticů a některých dalších. Nepřikládal bych jejich antivlasteneckým, explicitně vyjevovaným, touhám prakticky žádný relevantní význam. Je pravdou, že někdy si vládneme lépe, jindy hůře, ale stále jsme to my a jsme si za to i sobě zodpovědní. Nebo alespoň bychom měli být. Nedopusťme ale, abychom si nechávali takovýmito trapnými vyhlášeními pošlapávat svoji národní hrdost!

Co pro vás znamenají pojmy národ, vlast, národovectví a vlastenectví?

Nerad bych byl patetický, ale prakticky všechno to nejdůležitější! Sice jsem nejprve člověk se všemi jeho klady i zápory, ale hned za tím následuje, v mé hierarchii hodnot, češství a vnitřní tenze k sociální spravedlnosti. Z těchto důvodů a zejména kvůli této posloupnosti jsem také komunistou.

Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. A dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zalezlí čecháčci a xenofobové a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu. Je to tak?

Nerad bych v tomto ohledu vzpomínal pozoruhodně hloupý, myslím Kalouskův, výrok, že jestliže chceme vidět bídu, ať se jedeme podívat do rovníkové Afriky, kde nemají ani boty. Podporovatelé názoru, že se máme v historii nejlépe, by se ale možná mohli více nad svým plochým tvrzením zamyslet. V jednadvacátém století nemá u nás každé desáté dítě ani na oběd ve škole, prakticky každý desátý občan se nalézá v exekuci, po ulicích se toulají desetitisíce bezdomovců, ale možná je pro tyto rozumbrady důležitejší, že je zde vypočítána průměrná měsíční mzda již přes třicet tisíc korun. Fakt, že jí nepobírá 80 procent obyvatelstva je už tolik zase nezajímá.

A to, že jsme nyní hodně závislí na Německu a na Západu, na našem exportu, je přece zejména jejich práce a zrealizovaná idea právě zmiňovaných kosmopolitanů, panevropanů, pansvětáků a obdobně národu odrodilých indiviuí. Jejich předkové by se museli za ně stydět! Stejně tak automaticky neznamená, že kdo je vlastenec a ctí svůj národ a svoji zemi, musí být zrovna xenofob. Ale tato nálepka se dnes prostě hodí a tak se bez rozmyslu užívá.

Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ a že jsme “kolonií”? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?

Ono je to dáno i tím, že se srovnáváme zejména s Německem, které se svojí ekonomickou silou a potažmo i životní úrovní, vymyká i ze skupiny zemí takzvaného Západu. Například mám teď šanci, jako člen stálé české delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, často a detailně zkoumat kvalitu života ve Francii, a skutečně se nedomnívám, že by tam byla u většiny lidí vyšší, než je tomu u nás, přičemž v jiných “západních zemích” je to již dokonce, v tomto ohledu, o dost horší. Některé pozůstatky z dob takzvaného reálného socialismu jsou tím, co tvrdé, často až bezcitné, projevy egoistického kapitalismu jistým způsobem polidšťuje, brzdí a zmírňuje. Fungující společnost nemůže být vystavěna čistě jen na prosperitě či trvale rostoucí ekonomice, jak si myslí zarytí někteří zastánci sociální patologie spočívající v trvalém a nezřízeném množení majetku.

Kvalita lidského života se přece neodvíjí jen od výše výplaty, ale i od životních jistot garantovaných státem, kvality mezilidských vztahů, dostatečné doby na odpočinek a regeneraci sil a mnohých dalších faktorů spokojenosti. Zjednodušeně řečeno, rovnítko mezi výší příjmu a skutečnou kvalitou života neexistuje. Co se týče vědy a výzkumu, investuje se tam dost, jen si nejsem jistý, zda jsou tyto prostředky vždy efektivně využívány. Když se potom dozvídáme, kolik bylo například odkloněno peněz na psaní prakticky zbytečných příspěvků a článků do novin a časopisů, lze jen žasnout. A přitom reálné výsledky vědy a výzkumu vlastně nikde, i když po nich stále žalostně voláme.

Pokud jde o Babiše jako ústřední postavy našeho dneška, tak volby ukazují, že přesně ta část společnosti, která si přeje sociální jistoty, vysokou účast státu při řízení ekonomiky a která deleguje svá přání na své politiky, volí Andreje Babiše. Obstojí u ní Babiš? Co je pro národ schopen „zařídit“, vyjednat, „opravit“ a vybudovat? Nebo jen své voliče podvádí? A hlavně, jak moc Češi rádi věří, že „to někdo zařídí“? Komunisté po válce, Havel po revoluci, Klaus v 90. letech, Babiš teď?

Hypotéza obsažená ve vaší otázce prakticky zcela kopíruje moji předchozí odpověď. Lidé touží po životních jistotách a k tomu je potřeba i státní regulace ekonomiky, tedy do jisté míry i trhu. Ten skutečně nevyřeší vše! Vhodnými zásahy či regulacemi lze tak částečně předejít dalšímu otevírání sociálních nůžek, růstu sociální nerovnosti a nespravedlnosti, které je v naší společnosti tak nějak již nepřijatelně moc. A lidé z Babišova politického působení cítí naději a fandí mu, a to i přes obrovský mediální odpor řízený protagonisty některých elitářských “rádobydemokratických” stran. Otázkou ale zůstává nakolik je to ze strany Andreje Babiše opravdové, zda to není jen dočasná marketingová strategie, která miliardářovi a jeho týmu umožní jen pevně metastázovat i do i těch posledních periferií státního aparátu a potom začít řídit zemi k “obrazu svému”. Tedy opět směřovat k plnému ovládnutí společnosti několika propojenými rodinami kámošů, ne nepodobně, jako tomu bylo v případě, v tomto ohledu, velice efektivní kliky Václava Havla.

Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální či neomarxistické subjekty. Tyto subjekty se esteticky i svou prezentací liší od stran „starých“. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Čím to je? Jsou mladí vzdělanější, nebo naopak indoktrinovanější “neomarxismem” a liberalismem?

Bohužel generační vzdalování se lze dnes registrovat na každém kroku. Podle mého názoru to souvisí s řízeným rozpadem klasické rodiny a cílené degradace jejích rolí a hodnot. Prorodinná politika u nás prakticky neexistuje, či jen fiktivně na papíře nebo ve volebních programech. Mladé rodiny tak často ani nevzniknou, nemají kde dostupně bydlet a velice obtížně své potomky také živí. A když už mladí tento svazek přesto vytvoří, jsou nuceni se neúměrně a dlouhodobě zadlužovat. To následně u nichvede k obrovské osobní tenzi a rejich rodiny se ropadají.

Co se týče vzdělání, tak mladí nejsou dnes vzdělanější, ve srovnání s dobou předchozí, spíše naopak, jen jich má více vystudováno nějakou vysokou školu. Prostě EU po nás požadovala vyšší procento vysokoškoláků, tak je tady dnes v hojném počtu máme. Ovšem jejich znalostní a vědomostní úroveň je často nedostatečná a bohužel někdy jde ruku v ruce i s výší intelektu, který by za normálních podmínek umožnil dosažení maximálně maturitní zkoušky.

Hnutí Pirátů je jakousi sociální bublinou vytvořenou z odporu proti tradiční konzumní kapitalistické společnosti, i když si to někteří z nich vlastně ani neuvědomují či uvědomovat nechtějí. A právě zde můžeme hledat ten často skloňovaný neomarxismus. Bohužel v jejich podání je autentický levicový směr degradován a redukován na touhu po životě bez pravidel a povinností, na život pouze s osobnostními právy. A to všechny mladé a sociálně nezralé neskutečně láká, proto je volí. V reálné politice ale nemohou Piráti tímto způsobem dlouho přežít a tak předpokládám, že se do několika let opět vrátí do hlubin jejich vlastního typu undergroundu prosyceného vůní konopí. Zkušenosti napříč Evropou tuto moji hypotézu většinově potvrzují.

Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí nemají rozum?

Víte, již mne dost iritují stále opakující se řeči o jakési možné zářné budoucnosti zejména, když si neumíme vhodně přizpůsobit ani současnost, přičemž o minulosti si stále něco černobíle nalháváme. Ztrátou paměti či minimálně zkreslemým viděním světa trpí dnes zejména pravicová část politického spektra a trpět bude vždy, protože je vystavena objektivně dané levicové sociální převaze. Fenomén početně dominující levicové orientace společnosti se vždy odkryje v plné nahotě zejména v době hospodářských krizí, kterými si kapitalistický typ ekonomiky pravidelně prochází. Fakt, že je dnes levice volebně potlačena a opticky to vypadá, že jsme většinově pravicovou zemí, má tak pouze dočasnou platnost.

Jak už jsem naznačil v přechozích odpovědích Babiš efektivně tuneluje levicové programy a dokonce občas něco z nich i prosadí, ale přitom nikdy nezapomene dodat, že je jeho hnutí pravicové. A tato všeobjímající strategie strany univerzálního typu zjevně nyní slaví volební úspěchy. V době krize mu ale velice rychle “dojdou peníze a lidu trpělivost”, neboť ani on se s jejími asociálními dopady nebude umět vypořádat a aktuální levicová masa voličů jeho “pravicového” subjektu “zvedne kotvy” tím svým správným směrem. Roli prezidentského mandátu na jakékoliv zásadnější ovlivňování budoucnosti bych nepřeceňoval, ať na Hradě sedí Zeman, nebo kdokoliv jiný. Realizátorem státní politiky je vláda, která se odpovídá poslanecké sněmovně a prezident Zeman jen nyní jen jakýmsi hromosvodem pro marný vztek zakomplexovaných jedinců a skupin, které rád označuji za “deprivanty z povolání”.

Hovoříme-li o Miloši Zemanovi, skutečně zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky? Taková tvrzení se objevují třeba v souvislosti s jeho rozhodnutím udělit státní vyznamenání Michalu Davidovi…

Naše společnost není v tomto ohledu skutečně plně demokraticky zralá a týká se to stále stejných osob. Uvědomme si, že vyznamenání uděluje prezident za sebe, svým jménem a národ mu tuto kompetenci ve svobodných volbách přidělil. Koho si k ocenění vybere, je čistě projevem jeho, byť subjektivního, ale především autentického pohledu. Jeho kritikům bych rád vzkázal, ať si příště najdou kandidáta, kterého většina volebně oprávněných občanů zvolí, nebo v nadsázce, ať iniciují změnu volebního zákona, kde budou hlavní práva přiznána menšině, tedy volebně poraženému kandidátovi na prezidenta. Ostatně až patologicky vyhraněný individualismus a elitářství jsou již trvale jejich modlami.

Prezident je dále kritizován za proruské a pročínské postoje či za zdravotní nezpůsobilost k výkonu úřadu…

Co se týče mezinárodní politiky, tak být dnes vyhraněně protičínsky nebo protirusky je zbytečně krátkozraké. Nemusíme “lézt nikomu do útrob”, ale ekonomický pragmatismus je zcela nezbytný a úzce souvisí s výší životní úrovně a to, ať chceme ke světu přistupovat z leva či z prava. Zdravotní stav odpovídá jeho věku a není rozhodně na planetě jediným prezidentem, kterým má v tomto ohledu jisté komplikace. Je to rozhodně přijatelnější, než mít sice mladého a zcela zdravého prezidenta, ovšem bez dostatečných životních zkušeností a erudice. A Zeman svoje prezidentování vykonává mnohem fyzicky náročnějším způsobem než jeho zdravější předchůdci, pravidelné cesty mezi lidi do krajů, jsou toho jasným důkazem.

Heslem po sametové revoluci bylo, že se “vracíme na Západ”. Na jaký Západ jsme se vrátili? Existuje ještě ten Západ, kterému se chtěla většina občanů po listopadu 89 vrátit?

Tato otázka je sice stručná, ale disponuje mnohými, vzájemně propojenými aspekty, konotacemi a možnými úhly pohledu. Co je to vlastně Západ, geografické území, politický systém či nějaká ideově propojená tradice? Je zemí Západu také například autoritářské Turecko? Nespatřujeme náhodou Západ pouze v prizmatu sousedního, ekonomicky silného a stabilizovaného, Německa, když se prakticky všechny ostatní země takzvaného Západu utápí dlouhodobě v rozličných krizích? Nezískávají země takzvaného Východu, kam řadím například i Čínu, dnes mnohem větší hospodářský drajv? A takto se lze ptát donekonečna.

Stále si myslím, že když lidé volali v roce 1989 po zásadních změnách politického systému, podotýkám nikoliv po kapitalismu, mělo se jim vyjít vstříc, a ne jim tu systémovou revoluci “po havlovsku” ukrást. Měla se zrušit vedoucí role KSČ, otevřít hranice, mělo dojít k zajištění vyšší míry občanských svobod, zrušení cenzury, položení důrazu na svobodné volby a podobně. Nikoliv tuto šanci promarnit tím, že budou moci naši zemi zcela rozkrást rozliční mafiáni či jejich spojenci šikovně usazení v křeslech “ochránců lidských práv a humanity.” A následně se zakotvit v NATO, aby byla ochrana, “lží a nenávistí” dobytého území a zmíněného nakradeného bilionového majetku, zakonzerována. Ti, kteří tehdy nechtěli v socialistickém systému vydržet ani za mnou zmíněných podmínek mohli potom v klidu vycestovat za lepším, ale jsem si zcela jistý, že velká většina z nich by se z toho “blahobytného a svobodného” Západu vrátila mnohem dříve, než bychom řekli “švec”.

Dokonce dnes ale nejsme, možná snad jen čistě teoreticky, ani ten Západ, spíše jen vyrabovanou zemí s účelově oslabeným státem jako nástrojem ideologicky totálně rozpolcené společnosti, kde se dokonce systematicky bojuje i proti vlastenectví. Zemí, kde menšiny diktují většině, kde zájmy jedince stojí výše než zájmy společnosti, kde jsou peníze a jiné benefity alfou a omegou veškerého lidského snažení.

Ano, takto vypadá pravá tvář kapitalismu s obrovskými a neakceptovatelnými sociálními a ekonomickými rozdíly, kapitalismus naroubovaný na polistopadovou nepolitickou politiku realizovanou lidmi sdruženými kolem kultu Václava Havla, kterému lidé zprvu zcela bláhově uvěřili. Dnes však již většinově prozřeli a tak je pro ně i politika miliardáře Babiše, a to říkám, že bohužel, mnohem přijatelnější. Osobně však věřím v sílu českého národa, který již nejednou prokázal, že se dokáže se všemožnými útrapami a nepravostmi, vypořádat. Jen mu to bude ještě chvíli trvat!