Vy jste se i s vaším manželem Janem Přeučilem v minulých dnech potkali v Bratislavě se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Jaké bylo setkání s ní? O čem jste mluvili?
Bylo to velice příjemné setkání, paní prezidentka šla z oběda ve vedlejší restauraci po pěší zóně, kam prý chodí pravidelně. My jsme na ni zamávali a ona se zastavila, podala nám ruku a manžel jí vyprávěl o svých studentech na Akademii múzických umění v Banské Bystrici.
Pod fotku, kterou jste si s paní Čaputovou udělali, jste na sociální síť napsali: Bratři, závidíme! Co konkrétně Slovákům závidíte?
Také bychom si dovedli představit na našem postu prezidenta ženu – a máme takovou? Za nás ano, máme.
Koho máte konkrétně na mysli?
To si přece každý snadno domyslí. (úsměv)
Když se vrátíme k tomu Slovensku, vy tam hodně jezdíte, váš manžel tam i učí. Když po těch třiceti letech srovnáte nás a Slováky, jak vnímáte současný život na Slovensku?
Máme na Slovensku pár přátel, kdysi na DAMU také byla spousta studentů ze Slovenska, my jsme mezi nimi ‚vyrostli‘. Máme Slovensko moc rádi. Rozdělení jsme nenesli lehce, ale taková byla tehdejší vůle...
Psali jsme:
Někteří lidé mluví o tom, že Slovensko je více proevropské než Česká republika. Máte také ten pocit? Z čeho bychom si, podle vás, ze Slováků měli vzít příklad?
Popravdě řečeno, úplně podrobně to nesleduji. A z čeho bychom si měli vzít příklad? Myslím, že Slováci se méně mračí.
Jak už jsme zmínili, váš manžel jezdí na Slovensko učit mladé herce. Máte pocit, že má mladá generace zájem o politiku? Jak podle vašich zkušeností hodnotí dnešní svět?
Ano, mladá generace se zajímá o politiku, ve svých názorech jsou svobodní, vyrostli už v jiné společnosti, tak své názory dávají neohroženě najevo. A svoji paní prezidentku velice uznávají.
A na druhou stranu, jak vy vnímáte dnešní studenty? Mají, podle vás, dobrý všeobecný přehled? Jak hodnotíte dnešní školství?
Netroufnu si hodnotit dnešní studenty, je to „kus od kusu“, jsou takoví, kteří se zajímají o vše, cestují, vzdělávají se, a jsou jiní, kteří jen tak proplují, co jim dovolí stípko nebo tatínkova peněženka. Tak to bylo vždycky. (smích)
Letos si připomínáme už 30. výročí sametové revoluce. Co se, podle vás, za těch třicet let opravdu podařilo, a je něco, z čeho jste třeba i zklamaná?
Jak můj manžel říká, můžeme se volně nadechnout... kdo nepamatuje, nepochopí. Zklamaná jsem z lidí. Musím to rozvádět? Tak dobře. Máme jich kolem jenom pár, kteří jsou rovní, nepomlouvají a stále si nestěžují. Ale zase – člověk nemusí mít spoustu „přátel“, ne?
Eva Hrušková a Jan Přeučil. Foto: David Hora
Vzpomenete si, jak jste tehdy ten rok 1989 prožívala, a co jste dělala 17. listopadu?
Pamatuji si to velmi dobře – 17. listopadu dopoledne jsem hrála v Duchcově představení pro děti a odpoledne se mnou dělala rozhovor dr. Jana Klusáková v Československém rozhlase.
Ekonomika roste, na druhou stranu roste i cena potravin, bytů, máme celou řadu exekucí. Jak se lidem v České republice žije? A co říci na to, že jsme ani třicet let po revoluci zatím nedohnali naše západní sousedy, ačkoliv to někteří politici slibovali už krátce po převratu?
Nejsem ekonom ani sociolog... Je spousta věcí, které se tu neudělaly správně, ale já vidím spíš problém v tom, že například zisky z naší vody odtékají do zahraničí, že se nám předkládají méně kvalitní produkty, než které se objevují v „západních“ domácnostech a tváří se jako stejné, že výrobci falšují složení výrobků na etiketách, že podvodníci nejsou nebo nemají být postižitelní, že místo medonosných luk tu máme fotovoltaiky, že naše malá zemička je ždímaná nenasytnými krky, že naši představitelé se tváří jako mistři světa a prostě to neumí. – Je jen na nás, abychom v tom všem uměli zůstat šťastní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
