Paní ředitelko, mohla byste popsat, jak na vaší škole řešíte „obědy zdarma“ pro děti ze sociálně či ekonomicky slabších rodin?
„Využívám pro obědy zdarma pro děti spolupráci s ochotnými rodiči, a to už několik let. Před několika roky jsem oslovila rodiče, zda nechtějí sponzorovat některé žáky, kteří mají určité sociální problémy. Takže máme-li zde školáka, který z vážných ekonomických důvodů nemůže chodit do školní jídelny, vždy se najde rodič, který mu přispěje a hradí mu stravné na celý rok.
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
(Uhrazení obědů ve školní jídelně je mimo jiné podmínkou pro přijetí do školní družiny, tj. dítě bez zaplaceného stravného nemůže být přijato k docházce do družiny, pozn. red.)
Jde o rodiče, kteří chtějí pomoci v případech jako například: máme zde tatínka samoživitele, staršího pána, který přišel o práci a nezbývají mu peníze na školní obědy. Nebo jsme pomohli mamince samoživitelce či dětem, o které se starají babička s dědou, prostě tento typ rodin.
Samozřejmě jsou i jiní školáci, kteří by to potřebovali, ale ne na všechny chtějí ostatní rodiče finance uvolnit s odůvodněním, že dostávají dostatek sociálních dávek.
To, že by šlo „o další sociální dávku, i pro nepotřebné“, uvedl například Zdeněk Stanjura z ODS…
Ano, přesně tak. Je to samozřejmě problém, protože těchto dětí je mi líto. Ony za své rodiče a za svou situaci nemohou. I to jsme ale dokázali donedávna řešit: Z rozpočtu města Mostu jednotlivé školy získávaly prostředky – například nám zasílali příspěvky na 10 až 12 dětí podle toho, jak bylo potřeba. To již bohužel padlo, fungovalo to vloni a předloni.
Před pár dny televize odvysílala reakce hejtmana Ústeckého kraje Oldřicha Bubeníčka, který odmítl zapojení do „obědového programu“ ministerstva... Jak jste to hodnotila?
Zarazilo mě, že o hlasování nevěděl… Sledovala jsem to samozřejmě v televizi, docela nemile mě překvapil. Ale komentovat to podrobněji nebudu, protože o tom pochopitelně více nevím – co ho k tomu vedlo a podobně. Znám jen informace, které jsem postřehla v televizi a tisku.
Školám, které se rozhodují, byste doporučila pro financování „obědů zdarma“ program Ministerstva práce a sociálních věcí?
Určitě ne. Můj osobní názor je směřovat to tou druhou stranou, například z programu „Obědy pro děti“ obecně prospěšné společnosti Ivany Tykačové.
Opět by se totiž zatížil státní sociální systém a nejsem si jista, jestli je to ta správná cesta. Vůbec nesouhlasím s tím, že by se měly obědy platit všem dětem na prvním stupni a v mateřské škole.
Proč tak jednoznačně? Jaké k tomu máte výhrady?
Protože to vidím v praxi. Zejména vidím, jak to může být zneužíváno.
Řeknu vám na rovinu, s čím jsme se už setkali: my zaplatíme rodině školní obědy a pak vidíme, že místo dítěte se přijde do jídelny najíst maminka. Přestože je pro cizí vstup zakázán. Prostě si počká a nají se, to je neskutečné… A tohle veřejnost nevidí.
Vyplývá z toho, že pokud řešíte bezplatné obědy „mimo systém“, máte je v podstatě víc pod kontrolou?
Ano, a to i proto, že vybíráme rodiče, o kterých víme, že mají opravdu nějaký velký finanční problém a není možné, aby obědy zabezpečili, aniž by se dostali do horší situace. Třídní učitelka konkrétního chlapce či dívky je obeznámena, zná vážnost rodinné situace. Samozřejmě se s takovým rodičem předem domluví, má jeho souhlas a ví, že jde o žáčka, který chodí na obědy pravidelně.
Už se totiž mimochodem stalo, že dítě prostě někdy šlo, jindy ne. Ani nedodržovalo, že by tedy mělo oběd odhlásit, ten pak tedy zbytečně propadne. Pro někoho to tím, že dostává něco zadarmo, prostě končí a dál se nestará… Myslí si, že je jedno, jestli na ten oběd půjde, nebo ne. Kdežto na druhé straně jsou rodiče, kteří si podobné pomoci váží a v případě nemoci dítěte zodpovědně oběd odhlásí, aby nepropadl – prostě tak, jak to má podle pravidel být. A podobných věcí je více…
Náš způsob zorganizování obědů zdarma opravdu považuji za lepší. Na dětičky, které jsou skutečně v těžké situaci, se dostane a můžou na něj docházet.
Předpokládám dobře, že nesouhlasíte ani s argumentem ministryně práce a sociálních věcí Maláčové, že zdravě najedené děti se budou lépe koncentrovat, což se odrazí na studijních výsledcích?
Nesouhlasím s tímto argumentem.
Je to jako se vším ostatním – sešity, učebnice a další. Často je méně sociálně slabším dětem dám, protože je mi jich líto. Poskytnete jim třeba i nějaké psací pomůcky, jenže mnozí pak už pouze natahují ruku, a když pak najednou nedáte, tak už je problém… Neváží si toho.
Druhá věc je, že za to nemůže to dítě. Takže člověk potom i přesto raději vyhoví, protože s ním soucítí.
Když se zamyslím… Možná se může zdát, že je smutné, když si děti pro „obědy zdarma“ vybíráme. Ale je to vzhledem k tomu, co jsem popsala, výchovné. Jsme přece škola a měli bychom děti k něčemu vést a vychovávat.
Libuše Hrdinová se narodila 29. 1. 1967. Po gymnáziu začala studovat ekonomii na Vysoké škole báňské v Ostravě, později – v roce 1988 – nastoupila na Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, obor matematika – základy techniky. Poté přijala místo učitelky na mostecké základní škole v ulici J. Arbesa, v roce 2002 se stala zástupkyní ředitele, v roce 2007 pak ředitelkou – tuto funkci zastává dodnes.
Žije v Mostě, je vdaná a má dceru Libuši. Je členkou ODS a zastupitelkou města. V roce 2016 kandidovala do Senátu, ale proti Aleně Dernerové neuspěla.
Za největší zálibu považuje svou práci. Ve volném čase s oblibou lyžuje, bruslí, hraje tenis nebo golf, ale má ráda také divadlo a rozhodně si najde čas na zajímavou knížku.
Psali jsme:
autor: Lucie Bartoš
