V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
V atmosféře frustrace a zmaru. Osobně jsem naprosto šokovaný postupem Hradu v případě Jiřího Bradyho. Myslím, že můžeme mít jakýkoliv názor na návštěvu dalajlámy, ale vyhrotit to tímto způsobem je naprosto neuvěřitelné a pošlapávající principy demokracie v naší zemi.
Někdy běh událostí určuje sled zdánlivých drobností. Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá? Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
Osobně jsem členem delegace Evropského parlamentu pro Čínu, a proto velmi reakce Číny chápu a znám. Nicméně my také Číně nediktujeme, s kým se může a nemůže setkávat. A pokud ministr kultury odpovědný za církve a náboženství se setká s jedním z duchovních vůdců této církve, nemůže a nesmí to být předmětem jakéhokoliv diplomatického sporu. Prostě je to běžná záležitost, která se děje všude v demokratickém světě. A takto jsme měli s Čínou otevřeně hovořit. Čína také reagovala dosti podrážděně na návštěvu dalajlámy v Evropském parlamentu, ale nyní to vypadá, že se vztahy opět vrací do původního stavu.
Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?
Moji oba dědečkové z tátovy i mámy strany bojovali za první světové války. Praděda Zdechovský šel ještě po vzniku Československa bojovat s Maďary a praděda Andr byl zase v Rusku v legiích a vracel se přes Ameriku až v roce 1920. Po obou máme dochované deníky a korespondenci, ze které lze vyčíst, že jim v průběhu několika let zemřeli ve válce všichni jejich kamarádi a část příbuzných. Ale oba byli vlastenci a neskuteční patrioti. Pradědeček Zdechovský bojoval za Rakousko-Uhersko a druhý děda jako legionář vlastně proti němu. A konec války a vznik Československa je spojil a oba se tehdy ocitli v jedné armádě. Proto pro mě tento svátek asi má úplně jiný význam než pro mnoho politiků. V pátek se půjdu v klidu poklonit všem obětem války v Hradci Králové s panem primátorem a pomodlit se za všechny lidi, kteří položili v tento den za vznik naší republiky život. Podle mě je v této době důležité lidi spojovat, a ne rozdělovat. Jakákoliv akce s cílem to „natřít“ Zemanovi v tento den mi nepřijde vhodná, i když osobně jsem z chování Hradu velice zklamán.
Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… a kdo ji také chrání před islámem. Do které skupiny na základě posledních Zemanových kroků řadíte sebe?
Ukazuje se, že v případě migrace měl v mnohém prezident pravdu. Prostě minulý rok chodilo do EU 80 procent ekonomických migrantů a on byl jeden z mála, kdo se to nebál veřejně říci. On to prostě řekl naprosto napřímo. Také se mu musí nechat, že udělal řadu věcí pro české občany, o kterých moc lidí neví, jako v případě Zdenka Hromádky, otce, který se dlouho marně snažil najít svou dceru. Na druhé straně si neskutečně uškodil kauzou Peroutka. To bylo naprosto zbytečné. Osobně nepatřím do žádné skupiny, protože Miloš Zeman, ať se mi to líbí nebo ne, byl zvolen v demokratických volbách. A v rodině jsem byl vychován k demokratickým principům, ke kterým patří i schopnost uznat porážku. Ale to neznamená, že bych se vším souhlasil a byl nekritický. Některé úlety z poslední doby nelze tolerovat a je nutné se ozvat.
Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice „prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Anebo je to tak, že příznivci Zemana prostě „svého Miloše“ už neopustí, protože je chrání před těmi „zmetky z Prahy“ a před „kavárnou“ a „Bruselem“?
Hodně lidí z mého okolí reagovalo na poslední kauzu s vyznamenáním Jiřího Bradyho stejně jako já. Prostě pohár trpělivosti přetekl. Já opravdu nevím, čím si zaslouží zpěvák Daniel Hůlka státní vyznamenání a čím se zasloužil o tuto republiku. Ale rozhodně vím, čím se zasloužil Jiří Brody, který celý svůj život pomáhal lidem v koncentráku a pak v exilu. Prostě skutečná osobnost, která si vyznamenání zaslouží. Jeho příběh je neskutečně silný. A pokud něčím Miloš Zeman nabil svým odpůrcům, tak je tady ta kauza, která opět vyžene do ulic 28. října tisíce lidí a udělá mu mezinárodní ostudu.
Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim případně místo Zemana, Okamury a jiných něco jiného? Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?
Lidé na vesnici jsou jiní, více zemití a nemají rádi velké fráze a okázalost. Užívají selský rozum, jak o tom psal například ve svých Epigramech Karel Havlíček Borovský nebo v povídkách Jaroslav Hašek. Mají rádi přímé lidi, kteří si na nic nehrají. V tom je Miloš Zeman odborník, a proto také v prvních přímých volbách vyhrál. Prostě mluvil na rovinu. A to podle mě dokáže pouze ten, kdo na vesnici nebo malém městě vyrůstal a zná život na venkově. Proto podle mě KDU-ČSL vyhrává na venkově, protože prostě si na nic nehraje. Příkladem je Jiří Čunek, který by si v Praze asi ani neškrtl, ale ve Zlínském kraji je považován za obrovskou osobnost.
Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
Václav Havel byl osobnost, ale vzpomeňme si na moudro, že doma není nikdo prorokem. Havel začal být v České republice oslavován a objevován až poté, co získal obrovský respekt v zahraničí. A na to se v posledních letech zapomíná. Havel a jeho jméno nám obrovsky otevíralo dveře například do Bílého domu, ale nebyl to ten lidový prezident. Byl to intelektuál a to hodně napovídá i o jeho vnímání. Podle mě pokud chce Michal Horáček oslovit někoho mimo velká města, měl by sestoupit z výšin a skutečně se vydat mezi lidi na vesnice a vyslechnout si jejich názory. Do té doby jeho zvolení nepovažuji za pravděpodobné. Osobně si vždy moc rád poslechnu názory Tomáše Halíka, Jiřiny Šiklové a Daniela Kroupy, nicméně ne vždy s nimi souhlasím. A o tom je demokracie. Michal Kocáb mě osobně zklamal svým působením ve vládě. Podle mě bylo hodně nedůstojné.
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“? Mnozí tvrdí, že EU zaniká pod náporem imigrantů, zadlužení, neomarxismu, ekonomických problémů. Jak to jde dohromady s tím „pithartovským“ výkladem? A co my a EU? A ostatně, co my a Rusko a Čína?
Střed Evropy by měl být mostem mezi Východem a Západem. Mentálně bychom určitě měli patřit na ten Západ, tj. do Evropské unie, ale nemůžeme si dovolit nespolupracovat ani s Čínou a Ruskem. Jsou to důležití strategičtí hráči a obchodní partneři a naše dobré vztahy jsou velmi důležité. A je na nás, zda i my budeme důležití partneři pro ně.
Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá? A kdo ne? Probíhá pád Miroslava Kalouska a nástup bloku KDU-ČSL a Starostů? Je Andrej Babiš nebezpečný oligarcha, jak se říká? Spěje ČSSD k zániku? Zcvrkávají se komunisté? A co Okamura a další antiislamisté? Jaký výsledek „velkých“ voleb do Sněmovny se nám rýsuje?
Prvně bych nikdy nepodceňoval lidi jako Miroslav Kalousek, Michal Hašek a Zdeněk Škromach. Tito lidé jsou v politice velmi dlouho na to, aby dokázali z ní odejít a případně se pak vrátit. A taktéž nemá strach z Andreje Babiše. Označení oligarcha k němu mi přijde naprosto mimo mísu, jako součást nějaké hloupé nadávky. Andrej Babiš je prostě výborný byznysmen, který naprosto výborně dokáže předpokládat, co se lidem bude líbit, a tak to dělá. V ANO 2011 je také řada lidí, které respektuji. Ať je to Klára Dostálová nebo Ivan Pilný, kteří jsou mi ve svých názorech hodně blízcí. ČSSD i komunisté se z krajských voleb oklepají, ale měli by se zamyslet nad tím, zda jim například postup jejich ministrů v kauze Evy Michalákové neuškodil. Osobně se setkávám s řadou jejich voličů, které například postoj Michaely Marksové obrovsky zklamal. Je také důležité připomenout, že v řadě krajů vládli a lidé je prostě nevolili. To se vládnoucím stranám stává často. Jinak Okamura zřejmě v dalších volbách opět uspěje. Na to se připravme s tím, že Sněmovna bude hodně pestrobarevná.
Ministr Babiš s radostí hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Vidíte to ve svém okolí? Mají se lidé lépe? Věří v „lepší zítřek“? A myslíte, že tento třeba i statistický růst bude pokračovat, nebo se zase blíží ekonomický průšvih? Jsme závislí na Německu, kde se objevují jisté potíže, a mluví se o tom, že mzdy jsou u nás trvale nízké…
České ekonomice se rozhodně daří a o tom se tady málo hovoří a stabilita této vlády má na to vliv. Andrej Babiš není celkově špatný ministr financí. Znám daleko horší. Nicméně s Andrejem Babišem se neshodneme na mnoha věcech. Podle mě například plošné přidávání na platy před volbami je populismus stejně jako neschopnost v době několikaprocentního růstu naplánovat rozpočet tak, aby byl vyvážený nebo přebytkový a snižoval se dluh České republiky. V tomto jsem čekal, že dokáže opravdu více ušetřit. Jinak mzdy u nás rostou v řadě odvětví tolik, jako nikde jinde v EU. Osobně si myslím, že Evropu brzo doženeme, ale chce to prostě čas.
Hořekuje se nad stavem naší mládeže, která se ve vzdělanostních žebříčcích propadá a podle učitelů častokrát nemá motivaci k učení a k práci. Je tomu tak? A jak je na tom naše země po stránce kulturní? Umíme v životě zužitkovávat naše kulturní hodnoty, nebo se návštěvy divadel či galerií stávají jen věcí nadšenců, zatímco národ konzumuje TV a videa na internetu?
Máme řadu obrovských osobností. Osobně mám rád divadelního režiséra Davida Drábka, od kterého jsem přečetl všechny vydané hry. Nebo režisér Jiří Strach, který se nebojí velmi dobře experimentovat s filmovou tvorbou. Moderní doba přináší nové technologie. A se vzdělaností českých dětí to vůbec není tak špatné, jak to může vypadat. Mám možnost se s dětmi pravidelně setkávat a jsem mnohdy jejich znalostmi příjemně šokován. Jsme kreativní a pracovitý národ a ve světě se rozhodně neztratíme ani my, ani naše děti. Nyní mám za stážistku Martinu Ptáčkovou, která je dvojnásobná světová mistryně v kickboxu. Osobně neznám nikoho z mé generace, kdo by takových úspěchů dosáhl.
Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 dle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Když pomineme Vánoce, sport, zahrádkaření apod., napadá vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat?
Osobně jsem obrovský bojovník za záchranu Ježíška. To je podle mě naprosto geniální vánoční tradice, kdy si nadělujeme dárky tak, aby nikdo nevěděl, od koho jsou a kde je koupil. Já prostě to kouzlo Vánoc miluji. A právě přes společné slavení Vánoc by mohla být cesta. Prostě v klidu, v míru si sednout, potěšit se s blízkými, zavzpomínat na ty, co tu nejsou a vykašlat se aspoň jeden den v roce na politiku. Vánoce jsou apolitické, a snad i proto je máme všichni tak moc rádi. Ten, kdo chce vzpomínat na socialismus, tak mu doporučuji návštěvu Kuby. Pak se rád do kapitalismu vrátí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
_profil_top.jpg)
