Rakousko vybírá nového prezidenta. Výsledek nedávného prvního kola, které zcela vyřadilo kandidáty mainstreamových stran, byl podle řady médií šok. Podle exministra Alexandra Vondry o žádné překvapení nejde, ale pozornost by tomu prý měli věnovat především Němci. V zemi, kde dosud vládne Angela Merkelová, je navíc podle posledních průzkumů třetí nejsilnější stranou protimigrantská a eurokritická Alternativa pro Německo. Může v Evropě nastat bouře v podobě nástupu nových, a jak někdo říká, „nesystémových“ stran? Co samotné Německo, bude vůči tomu imunní?

U nás se výsledkům prvního kola prezidentské volby v Rakousku téměř nevěnovala pozornost. V Německu to bylo po řadu dní hlavním tématem snad všech médií. Už z toho je vidět, že Němci berou tento vývoj velmi vážně. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy se Německo dostane do podobné situace, v jaké je teď Rakousko. Obliba strany Angely Merkelové setrvale klesá a SPD je na tom ještě hůře. Sociálním demokratům ubývají hlasy, aniž by nějak viditelně sílila Neue Linke, která je docela obstojně levicová, patří však k vítačům imigrantů snad ještě více než Merkelová. Prostor pro protestní hlasy je tímto chováním stran už dopředu tlačen směrem hodně doprava. Byl by opravdu zázrak, pokud by tuhle podanou ruku krajní pravice nevyužila.

Pokud by se moci chopily zmiňované nové strany, které jsou některými kruhy označovány jako populistické i extremistické představovalo by to nějaký druh rizika nebo hrozby? Došlo by k naplnění černých scénářů o konci liberální demokracie, a tedy současné podoby kontinentu? Případně, jak nástupu radikálně vyhraněných stran a hnutí s jednoduchými recepty zabránit? Nakolik úspěšně mohou mainstreamové strany vstřebávat agentu „extremistů“ a sebrat jim tak vítr z plachet?