Pane hejtmane, jak z vašeho pohledu probíhá spolupráce krajů v rámci Asociace? Zvláště v této „koronavirové době“. V poslední době je slyšet určitá kritika směrem k vládě…
Když jsme se v roce 2016 poprvé sešli na Asociaci krajů ČR, paradoxně jsem vítal, že je pestrobarevná, že se bude hledat konsensus napříč politickým spektrem a bude jedno, kdo je z hnutí STAN, za KSČM, ANO, sociální demokracii nebo KDU-ČSL. Myslel jsem, že budeme táhnout za jeden provaz, ale záhy se ukázalo (a bylo to ještě za Sobotkovy vlády), že bude třeba korigovat některá vyjádření tehdejší předsedkyně Asociace krajů Vildumetzové na vrub Bohuslava Sobotky a dalších. Po změně vlády v roce 2017 jsem začal mít pocit, že se vládě podbízíme. Přitom vztah mezi kraji a vládou by měl být vyvážený, je to partnerský vztah. Samosprávy v žádné demokratické zemi nejsou podřízeny centrální vládě, ale jsou jejími partnery ve smyslu, že se hledá společné řešení na financování nejrůznějších aktivit v regionech.
Postupem času se ukázalo, že to trochu dře a střetává se to. I kvůli tomu, že dominují hejtmani, kteří jsou členy vládního hnutí ANO a často i poslanci. Asociace, která měla velmi dobré slovo, postupně slábne a slábne a nedokáže si často prosadit ani to, na co kraje mají právo. Stačí vzpomenout na nedávný spor v souvislosti s kompenzacemi daňových příjmů způsobených rozhodnutími vlády. Nekomentuji rozhodnutí vlády, ale propad, který nikdo neavizoval, s nikým neprojednal, a pak jen nastal. Obce, kterých se ten propad rovněž dotkl, se velmi správně sjednotily a prosadily si kompenzaci. Kraje ale zůstaly stranou a stalo se snad poprvé, kdy Asociace krajů ČR nevyužila nabídky Senátu, že v rámci jejich pozměňovacího návrhu ke sněmovnímu tisku přidá kraje, aby jim bylo nahrazeno to, co rozhodnutím vlády vypadlo, tedy 500 korun na obyvatele.
Co bylo důvodem, že kraje tu kompenzaci nedostaly?
Je to bohužel tak, že sama Asociace krajů ČR se, slovy několika hejtmanů, sama vzdala nároku na kompenzace. V případě Pardubického kraje jde o zhruba 250 milionů, pro všechny kraje 5 miliard korun. Nejzajímavější na tom je, že se během této krize ozval kdekdo, všichni kompenzace dostávají – ale kraje tím, že jsou slabé a nedokázaly se dohodnout, neobdržely nic. Je to nefér a ilustruje to vzájemný vztah vlády a krajů. Mám pocit, že kraje některým představitelům vlády překážejí a nejsou brány vážně.
Otevřeně si řekněme, že tyto krajské volby jsou teď o tom, zda kraje budou rovným partnerem vlády, anebo budou v područí státu, budou prostřednictvím hejtmanů poslouchat a hejtmani budou jen figurky. Sice se před každými volbami říká, že jsou zásadní, ale v tuto chvíli to platí dvojnásob. Je potřeba, aby kraje vedly suverénní osobnosti, které budou zastupovat zájmy kraje, a nebudou se řídit tím, že mají tričko v barvách nějakého hnutí.
Takže to nedopadlo proto, že některé kraje to nechtěly, a zastavili to hejtmani v barvách ANO?
Přesně tak, zastavili to hejtmani v barvách hnutí ANO a také individuální přístup zastupujícího předsedy Asociace krajů Jiřího Běhounka (člena ČSSD, pozn. red.). Považuji to za chybu. Pokud někdo nabízí pomoc, neměla by se odmítat, zvláště za situace, kdy máme obrovské daňové výpadky.
Chápeme, že se všichni musíme podílet na uskromnění v době ekonomické krize. Propad byl ale větší ne kvůli krizi, ale rozhodnutím vlády, protože se použila daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti na kompenzační bonus, a to je sdílená daň. My jsme požadovali, aby vláda toto kompenzovala a aby stejně jako obcím dala prostředky i krajům. To se nestalo. Kraje, které s přístupem Asociace nesouhlasí, předkládají vlastní iniciativu, aby stát věděl, že nešlo o jednotný postup.
Mrzí mě, že se tady rozhazují peníze všemi směry, půl bilionu není žádný problém, přestože loni měly kraje problém dojednat jednu miliardu na dofinancování sociálních služeb. A dnes není 500 miliard žádný peníz. Nejsem si jistý, že všechny intervence do ekonomiky jsou dostatečně promyšlené.
Není to prostě tak, že všichni dostat nemohli, a budete muset hledat zdroje jinde?
Z mé strany to není o tom, že kraje stojí s nataženou rukou vůči vládě a chceme jen brát peníze. Jde o to, že buďto se má kompenzovat všem, nebo nikomu. Takový postoj měla vláda zaujmout a přemýšlet v širším kontextu. Věřím, že po volbách budou nové krajské reprezentace složeny tak, aby se nebály ozvat, chovaly se suverénně a ku prospěchu kraje. Nelze všechno řídit z jednoho místa. Rozdělení kompetencí mezi víc úrovní je principem demokratického právního státu.
Fotogalerie: - Volby v ulicích
Počkejte, takže vlastně říkáte, že hejtmani za ANO se bojí Andreje Babiše a proto byli ochotni odmítnout peníze pro své kraje?
Nechci jim sahat do svědomí, ale mám pocit, že pokud by nebyli tak vázaní třeba v kontextu vnitřních primárek a toho, zda budou opět na kandidátce, rozhodli by se jinak. Je to přesně o tom, že někteří z nich vykonávají i dvě funkce. V roce 2017 se mě jeden kolega ptal, proč nekandiduji do Sněmovny, a řekl jsem mu, že se to nedá stihnout. Nelze skloubit funkci poslance a hejtmana. On mi tehdy odvětil, že jde pouze o organizaci času a že správný manažer si to naplánuje tak, aby vše stíhal. Ukazuje se ale, že to není pravda. Hejtmani, co jsou zároveň poslanci, nemají ideální docházku do Sněmovny. V takové pozici jste všude a zároveň nikde. To je vnitřní problém hnutí ANO, který nechci komentovat.
Obecně mohu říct, že kumulace funkcí vždycky byla, je a bude obrovský problém. Samozřejmě, že jsem mohl kandidovat do Sněmovny, ale proč bych to dělal. Člověk by měl vědět, na které židli sedí. A právě na těch kolezích, kteří sedí na dvou židlích, je někdy vidět, že upřednostňují tu židli poslaneckou před tím, co by měli řešit v rámci kraje. Doufám tedy, že noví hejtmani se budou svým krajům věnovat na plný úvazek.
JUDr. Martin Netolický, Ph.D.
A co aktuální situace? Premiér dlouho odmítal aktivaci ústředního krizového štábu i vyhlášení nouzového stavu, aby nakonec povolil a začal to prosazovat jako nutnost.
Kraje v době koronavirové krize ukazují, že jsou nezbytnou součástí krizového řízení státu. Nedovedu si jinak představit, jak by stát distribuoval všechny ochranné prostředky v tak obrovském množství, bez pomoci krajů. Kraje vytvořily jednotlivé distribuční systémy, aktivovaly krizové systémy a prostřednictvím dobrovolných hasičů distribuovaly osobní ochranné prostředky i dezinfekci ke všem adresátům ve spolupráci s obcemi. V době, kdy nás stát potřeboval, jsme měli videokonference každý týden, někdy i vícekrát, a chodili jsme na pravidelná setkání s členy vlády a bylo to věcné. Během léta to povolilo a měli jsme pocit, že překážíme. Ukázalo se, že až na základě tlaku krajů došlo k aktivaci ústředního krizového štábu. Totéž na jaře. Počátkem března jsme naléhali na premiéra, aby vyhlásil nouzový stav, tehdy nebyla nikde ani rouška. Pan premiér nám řekl, že žádná nouze není. Nakonec k vyhlášení nouzového stavu stejně došlo, ale později.
Teď jsme byli ve stejné situaci. Stát se tvářil, že se nic neděje, byly největší nárůsty nakažených od začátku pandemie, a na otázku, proč není krizový štáb, bylo opět řečeno, že žádná krize není. A dopadlo to jak? Zase k tomu nakonec došlo a dokonce premiér zcela obrátil a začal prosazovat i opětovné vyhlášení nouzového stavu. Opět to bylo politizování a mocenský zájem konkrétní osoby. Je třeba uvažovat dopředu, plánovat a spolupracovat napříč úrovněmi. Pak to můžeme dobře zvládnout.
A na současnou druhou vlnu kraje připraveny byly?
Povedlo se nám vytvořit něco, co jsme před koronavirem neměli, a to krajské hmotné rezervy. Když jsme viděli, jak stát zajišťoval začátkem pandemie ochranné prostředky, rozhodli jsme se, že vytvoříme vlastní zásoby. Z toho důvodu jsme připraveni. Nemocnice, školy, ústavy sociální péče a další zařízení jsou vybaveny a základní zásobu mají. Co se týče úrovně státu, řadě věcí lze předcházet, ale je nutné to vše řešit včas. Snad nebude situace tak vyhrocená, jako na jaře.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
