Nejsem eurohujer, ale... Lidovecký poslanec o budoucnosti Evropy, zfalšovaných statistikách a vykázání úředníka Junckera

Anketa

Měli bychom rychle přijmout euro, jak nám někteří po Brexitu doporučují?

Určitě, nesmíme zůstat v EU odstrčeni bokem

Pokud nám nic jiného nezbyde, tak se skřípěním zubů

Někdy možná, ale ještě to má čas

Měli bychom si v Bruselu vyjednat výjimku

Nikdy, to raději úplně vystoupit z EU

94%

hlasovalo: 13117 lidí

Jak vnímáte výsledky referenda ve Velké Británii?

Spousta politiků řekne, že je to pro ně překvapení, pro mě to ale překvapení není. Referendum mohlo dopadnout pro obě strany. Já jsem věřil, že Britové setrvají v Evropské unii, to se nestalo a teď musejí konat Britové, my i sedmadvacítka. To je realita, a pokud je někdo překvapený a v šoku, tak nevyhodnotil všechny varianty. Je to pro mě zklamání, ale šok to není. Pravděpodobnost vystoupení byla poměrně vysoká.

Proč byla pravděpodobnost vysoká?

Naznačovaly to průzkumy veřejného mínění, kdy se výsledky ukazovaly velmi na hraně. I referendum bylo velmi těsné, nikoliv o desítky procent, a velmi malý rozdíl průzkumy také naznačovaly. Reálně uvažující člověk musel počítat s tím, že tato varianta může nastat.

Objevila se varování, že vystoupení Británie uškodí všem zemím. Obáváte se toho? Souhlasíte s tím?

Rozhodně to Unii jako celek neposílí a ani Spojené království. Jde o velkou komplikaci, ale ne o konec světa. Situace je spíše negativní pro obě strany i zbytek Evropské unie. Nejsem eurohujer a na evropské integraci vidím spoustu much a nedostatků, ale zároveň tvrdím, že není dobré, aby tak velký, silný a tradiční stát, který má co nabídnout, odcházel z Evropské unie.

Obáváte se, že budou odcházet další státy?

Věřím, že nebudou. Je evidentní, co se stalo, a můj názor je, že zastánci Brexitu spíše řešili – a ono to tak u podobných situací bývá – nějaké vnitropolitické a vnitrostranické konflikty a členství v Evropské unii bylo trochu jako rukojmí. Je evidentní, že zastánci Brexitu jsou v šoku a překvapení, jak to dopadlo. Spíše očekávali, že výsledek bude opačný, sice těsný, ale pro setrvání v Unii. Oni by tak posílili a mohli žádat zásadnější reformy Evropské unie, což se nestalo.

Boris Johnson je zmatený, neví, co má dělat, a možná to ani nečekal a nechtěl. To je můj názor, který nepodložím žádným faktem, je to jen můj dojem. Jde o část lidí, kteří volali po Brexitu a Johnson je jejich mediálně nejvýraznější tváří. Dojednat rozumné podmínky, které budou pro Spojené království výhodné, bude z hlediska kooperace nesmírně složité. Britové si musejí uvědomit, že nyní tahají za daleko kratší konec provazu. Jak to říká Merkelová, k níž mám také své výhrady, není možné, aby nějaký stát měl pouze a jen výhody a benefitoval z úzké spolupráce v rámci sjednocené Evropy.

Na co by si Anglie nyní měla dát největší pozor? V čem by mohl být problém?

Anglie, jak správně říkáte, by si měla dát zejména pozor na to, aby nezůstala jenom Anglií. Aby zůstalo Spojené království, protože odstředivé tendence vidíme nejen ve Skotsku, ale i v Severním Irsku, což není dobře pro nás, ani pro zbytek Evropy. Já nejásám a nejsem škodolibý jako někteří politici. Podle mne je to poměrně velká komplikace a může vyvolat další odstředivé tendence právě ve Spojeném království. To je nyní obrovské riziko. Jejich domácí problémy jsou tím největším otazníkem a rizikovým faktorem.

Co se týká samotného vyjednávání, je otázka, co vůbec chtějí samotní Britové. Možná nakonec rozhodla migrační krize a její zvládání, nebo nezvládání ze strany Evropské unie. Ale mezi námi, Spojené království je jediná země, která dlouhodobě, i vzhledem ke své koloniální minulosti, je skutečně multikulturní na rozdíl od zbytku Evropy. Projděte se po Londýně a dalších větších městech.

Je evidentní, že je tu po staletí obrovská interakce mezi bývalými koloniemi, zeměmi, se kterými spolupracovali, zeměmi, které ovládali. Co Britům skutečně vadilo, byla migrace ze států Evropské unie. Proto je paradoxní, že části Britů, kteří se vyslovili pro Brexit, daleko více vadí polský katolík než pakistánský muslim, které tam mají sto, dvě stě let. Je to zajímavé.

Jak v souvislosti s Brexitem vidíte budoucnost Evropské unie? Její představitelé mluví o reformě, k jaké reformě by mělo, podle vás dojít, aby se Brexit neopakoval s jinými státy?

Měla by přistoupit k větší konsolidaci, aby se naučila používat mechanismy, které stanovila v Lisabonské smlouvě. Aby členské státy prostřednictvím rady Evropské unie měly zásadní slovo, aby minimálně lidem ukázaly na řadě rozhodnutí, že nejde jen o bezejmenné úředníky v Bruselu, ale o vůli volených politiků, kteří mají zásadní slovo. Myslím si, že v tomto smyslu Evropská unie selhala. Lidé někdy oprávněně a někdy neoprávněně vnímají, že role národních členských států je zmenšena a rozhoduje za ně někdo jiný. Reformy musejí směřovat k tomu, aby bylo možné využívat demokratické principy. Směrem k posilování role jednotlivých členských států se budou muset ubrat tímto směrem.

Mnoho politiků právě kritizuje, že důležití lidé v čele Evropské unie s pravomocemi nejsou vůbec volení, ale jmenovaní lidé…

Málo si uvědomujeme, že jsou tu spíše pro prezentaci.

Řekla bych, že tak to není, jde i o představitele, kteří mají silné pravomoci, tedy neslouží pouze k prezentaci…

To je pravda. Možná je to způsobeno i malou nečinností a aktivitou těch volených zástupců. Česká republika začala být aktivní až v posledních dvou letech. Už jsem to opakovaně řekl i v televizi, když Juncker vystoupí a popisuje své vize, má být vykázán do mezí, kam patří. On je pro mne pouhý úředník, který má vykonávat, co mu předložili volení politici. A pokud přijde s vizí, tak ji má realizovat leda v případě, že mu to volení potvrdí, což se ne vždy děje.

Když se nyní v souvislosti s migrační krizí podíváme na popularitu protievropských či protiimigračních stran jako Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté, bude se měnit politická mapa Evropy?

Mohla by, určitě mohla. Problém je – a co si musíme uvědomit – že Evropská unie se jako celek musí migrační krizí zabývat. Nicméně stále vysvětluji, aby se lidé podívali, proč mají Francouzi různá etnika ve svých městech, proč Němci a Spojené království? Je to kvůli Evropské unii? Není, stalo se to na základě svébytné politiky jejich vlád. Nutil někdo Švédy, aby přijímali v masovém měříku kdekoho? To bylo jejich rozhodnutí, ale problém nabobtnal tak, že se musí řešit celoevropsky.

Tím nechci říci, že jsou příčinou migrační krize. Uprchlík samozřejmě odchází kvůli konfliktům ve své zemi, protože hledá bezpečí, tomu rozumím. U celé řady z nich pak převládne aspekt, z jakého kulturního prostředí přicházejí, kde mají příbuzné a kde se o ně nejlépe postarají. Oni odcházejí z důvodu konfliktu, ale také kalkulují, jako by to udělal každý z nás, jak si vybrat to nejlepší pro svůj azyl. Potom tu máme ekonomické migranty, kteří nijak ohrožení nejsou, a ti jasně jdou za lepším, neutíkají kvůli válce. Ti si vybírají Německo, Francii či Velkou Británii.

Po všech událostech, jak vnímáte eurozónu a stále nevyřešené problémy s Řeckem? Nepotřebuje reformu i tato oblast?

Skutečně ano, ale je to velmi složité. Ten zásadní problém dnes je, že – jak Churchill řekl: věřím pouze těm statistikám, která sám zfalšuji – Řecko nesplnilo podmínky pro přijetí do eurozóny. Dnes je to bohužel jasné a teď se můžeme jen dohadovat, proč a kdo za to může. Nakonec Řecko vstoupilo do eurozóny jako nepřipravené a problémy vygradovaly po dlouhé době. Řekl bych, a to platí o Unii jako o celku, že musíme dodržovat vlastní pravidla. Podívejme se, zda dodržujeme kontrolní mechanismy předtím, než začneme mluvit o reformách. Určitě budou muset proběhnout změny, ale v první řadě to musíme napravit tím, že budeme dodržovat pravidla, tak aby k tomu nedocházelo. Musíme tlačit na Řecko, aby učinilo reformy, protože pokud někdo žije dlouhá léta nad poměry, budou si nyní muset přiškrtit kohoutky.

Dobře, ale když se podíváme zpětně v posledních letech, tak Řecku se sliby plnit nedaří a Evropská unie mu znovu a znovu poskytla další finance. Bude v tom pokračovat a je to v pořádku? Nebo by Řecko mělo eurozónu opustit? Nebo by mu to uškodilo ještě více?

Z mého pohledu se řecké ekonomické problémy týkají České republiky okrajově, je to spíše záležitost eurozóny. Já tvrdím, že by asi bylo košer, kdyby Řecko vystoupilo z eurozóny a část dluhu mu byla odepsána. Všichni víme, že oni neumějí dluh splatit, otázkou zůstává, jak velká část dluhů by to měla být a za jakých podmínek, což je zase záležitost i věřitelů. Zásadní roli zde také hraje Německo, které dělá vše pro to, aby, řekněme, německý občan, který zprostředkovaně Řekům pomohl, platil menší ztráty. To je spíše záležitost těch velkých zemí, Německo není jediné.

Jak jste hlasoval v referendu o vstupu České republiky do Evropské unie? A proč?

Hlasoval jsem pro vstup do Evropské unie, a to z opatrnosti a pragmatických důvodů. Při všech problémech a nedostatcích, které evropská integrace obnáší, nemáme jako středoevropská země jinou alternativu. Na co zapomínáme, že evropská integrace přinesla mír a prosperitu. Byl jsem v Gruzii, kde jsou prakticky tekuté hranice a přes ostnatý drát míří ozbrojenci. Takové to mohlo být po druhé světové válce i na německo-francouzské hranici, kde mohlo dojít k dalšímu konfliktu. Zejména díky evropské integraci si lidé dokázali odpustit a dokázali spolupracovat.