Při debatě o rozpočtu na příští rok rozvířil veřejné mínění prezident Miloš Zeman, když řekl, že peníze určené z rozpočtu na neziskový sektor by měly být rozdělovány velmi pozorně. Sdílíte jeho názor?
Sdílím. Stejně jako téměř všichni obyvatelé České republiky. Nikdo nechce omezovat sportovní oddíly nebo místní spolky. Ale jde o to, že byla vypěstována celá sociální skupina příživníků, jejichž jedinou životní náplní je ztrpčovat život normálním lidem a uvalovat na ně nejrůznější zákazy a omezení. Tihle neziskovkářští aktivisté jsou vesměs plní nenávisti vůči všemu českému a řada z nich dokonce usiluje o genocidu vlastního národa. Nemůžeme se divit, že normální lidé zuří. Zvláště když jsou nuceni financovat tyhle zločinecké bandy ze svých daní.
Je dobré si všimnout, že ve vedení takzvaných solidních politických stran se nenašel ani jeden člověk, který by měl odvahu na ten problém ukázat. Znovu to otevírá otázku, k čemu vlastně parlamentní demokracie je, když její představitelé nejsou schopni takové problémy řešit, ale nemají odvahu o nich dokonce ani mluvit.
Velmi „specifickou“ podskupinou neziskového sektoru jsou organizace zabývající se migrací. Ty čelí obvinění, že s africkými pašeráky v podstatě spolupracují na převozu imigrantů do Evropy. Když tomu chtěla italská vláda učinit přítrž a umístit na jejich paluby policisty, kteří by dohlíželi na průběh jejich „záchranných operací“, dvě z nich, včetně Nobelovou cenou ověnčených Lékařů bez hranic, to odmítly. Jak se na roli nadnárodních neziskových organizací v migrační krizi díváte vy?
Ty organizace systematicky ignorují italské zákony i mezinárodní právo. Dovážejí do Evropy lidi, z nichž část jsou vycvičení teroristé připravení zabíjet. Mělo by být proti nim zasahováno stejným způsobem jako proti pirátům, tedy potápět jejich lodě a neptat se, kdo je na palubě. Jestli někdo z nich dostal nějakou mezinárodní cenu, to je bezvýznamné.
Problém je v tom, že tito pašeráci lidí získali takovou moc, finanční sílu a politický vliv, že se jim italská vláda neodváží postavit na odpor a raději mlčky přihlíží zničení vlastní země.
Když to zobecníme – jsou podle vás neziskové organizace skutečně neziskové? Nebo jde spíše o vlivový nástroj některých obchodních, či dokonce mafiánských skupin?
Ty, o kterých mluvíme, jsou docela obyčejné zločinecké organizace. Označení „humanitární“ je v jejich případě stejně absurdní, jako by bylo třeba u jednotek SS.
Z pohledu sociologa: Jak se vůbec stalo, že se z idealistického záměru pomáhal vyvinout takovýto byznys?
Velmi zpochybňuji, zda byl na začátku idealistický záměr pomáhat. Lidé, kteří dnes ovládají vedení těch takzvaně humanitárních organizací, byli vesměs už vychováni s tím, že oni sami jsou něco lepšího než ostatní lidé a že jejich posláním je nedovolit normálním lidem, aby žili své obyčejné životy. Od dětství je jim také vštěpován názor, že obyčejná práce není pro ně dost vznešená. Tohle znovu a znovu slyšeli na elitních středních školách, na letních táborech pro mladé euronadšence, na fakultách humanitních studií… Nakonec je lhostejné, jestli dnes škodí v rámci neziskovek, politických stran, státních úřadů nebo managementů bank a korporací.
V týdnu se objevila zpráva, že v britském muzeu byli zaměstnanci přinuceni být při příležitosti místní verze naší Prague Pride vyzdobeni duhovým odznáčkem, že podporují menšiny. Kdo odmítl, byl vyzván, ať nevychází ze své kanceláře nebo jde domů. Vysvětleno to bylo tím, že zaměstnanci instituce musejí sdílet její hodnoty. Lze očekávat, že tato „povinnost“ projevovat předepsaný názor bude stále častější?
V žádné zemi bývalého Západu se lidé netěší stejné svobodě jako v České republice. V Británii, Německu, Švédsku a dalších zemích je dnes horší nesvoboda, než byla v českých zemích před listopadem 1989. Je to dáno jednak tím, že ty skupiny, o kterých mluvíme, tam působí delší dobu, a také tím, že tam prakticky nenarážejí na lidový odpor. My jsme měli štěstí v tom, že podobným vývojem procházíme se zpožděním za západní Evropou a vidíme následky. Proto snad ještě máme možnost zhoubný trend zastavit, zatímco země bývalého Západu již jsou ztraceny.
Za tím, že lidé třeba v té Velké Británii nejsou ponecháni na pokoji a už jim ani není dovoleno myslet si svoje, za tím je právě aktivita těch politických neziskovek a státní byrokracie. Aby zdůvodnili požadavky na další a další státní peníze, musejí si vymýšlet stále horší nesmysly. Není žádná hranice, morální ani jiná, před kterou by se zastavili. Koneckonců, v USA už jsou případy univerzit, kde v některých dnech nesmějí profesoři na své pracoviště, protože jsou běloši a pohled na jejich kůži by údajně mohl traumatizovat barevné studenty.
Univerzita Berkeley, Kalifornie: Pokus o debatu s příznivcem prezidenta Trumpa skončil vypálenou budovou
Teď si dovolím ocitovat trochu kacířskou myšlenku. Sociálními sítěmi se šířila úvaha na základě zkušeností z Velké Británie a Belgie, kde jsou lidem rozdávány letáčky, že v horku mají pít. V této úvaze stálo, že sociální stát v západní Evropě už učinil z lidí nemyslící děti, kterým se musí připomínat, že se musejí napít. Z toho pisatel vyvozoval, že „nové země EU“, kde samostatné myšlení ještě nebylo takovým způsobem potlačeno, jsou dnes způsobilejší bránit evropské hodnoty než tyto „nesamostatné děti“. Je to samozřejmě hodně velká nadsázka, ale lze podle vás rámcově uvažovat, že „schopnost přežití“ je v nových členských zemích větší než v těch starých?
Nevím, jestli ze samotných letáčků lze něco takového vyvozovat. Pravděpodobnější vysvětlení je, že nějaká tiskárna měla malý zisk, takže si pomohla nesmyslnou státní zakázkou.
Nicméně je pravda, že Husákův režim vychoval lidi technicky zdatnější, samostatnější a s větší schopností si navzájem pomáhat než kterýkoliv stát západní Evropy. Po roce 1990 se tu prosadil mýtus, že ti lidé jsou nějak méněcenní a že až další generace bude schopná svobodně žít. Opak je pravdou, Česká republika je ještě celkem svobodnou zemí právě proto, že na mnoha klíčových místech jsou Husákovy děti. Proč se lidé vyrostlí za Husáka tak povedli, to má řadu příčin. Asi nejvýznamnější je ta, kterou hezky popsal brněnský sociolog profesor Možný. Lidé od státní byrokracie nic nečekali a naučili se postarat se sami. Ale není to příčina jediná.
Což nás přivádí k otázce vzdělání a školství. Hodně se mluví o různých „nových“ společenskovědních oborech, jako jsou gender studies. Ale jak jsou podle vašich zkušeností dnes připravováni absolventi v „tradičních“ společenskovědních oborech. Třeba právě ve vašem oboru – sociologii – projevuje se i tam indoktrinace „moderními nesmysly“, slovy Václava Klause mladšího?
Ten problém začíná už na základních školách. Výsledky testů ukazují, že od roku 1990 se výsledky českých dětí trvale zhoršují. Nevím, jestli jsou děti ve školách šťastnější, ale zcela jistě neumějí pořádně počítat, nezvládají češtinu, klesá jejich schopnost řešit problémy atd. Zato se ve školách zřizují místa multikulturních koordinátorů a děti jsou podrobovány ideologickému vymývání mozků. Ta klesající úroveň se pak promítá do celého školství.
V případě humanitních oborů se k tomu přidává, že počet studijních míst byl rozšířen více než desetinásobně. A co hůře, byla zavedena jakási perverzní konkurence v rámci státních univerzit. Takže pokud třeba zájemce o sociologii neudělá přijímací zkoušky na řádné studium na filozofické fakultě, je přijat na fakultu humanitních studií, kde posléze dostane diplom třeba za genderový rozbor filmu Sněhurka a lovec nebo za líčení pocitů, které studentka prožívá při menstruaci. To není nadsázka, to se opravdu děje. Jenže když máte vysokoškolské studenty, kteří nezvládají matematiku ani na úrovni dřívější základní školy, co jiného s nimi můžete dělat?
Psali jsme:
V Německu se na konci července rozvířila kauza rodičů, kteří brali děti na dovolenou ještě před oficiálním koncem školního roku a mají za to být popotahováni. Úřady jako vysvětlení uvedly, že na konci školního roku probíhají „projekty upevňující pospolitost“. Na toto spojení dnes občas někteří koukají skrz prsty a představí si nějaké „multikulturní školení“. Na druhou stranu je asi jasné, že škola nějakou socializační a integrační funkci má. Jak by podle vás mělo toto „upevňování pospolitosti“ optimálně vypadat?
Upevňování pospolitosti má probíhat mezi lidmi a státním úředníkům do toho nic není. Navíc to vypadá v každé obci jinak, nemůžete řídit vytváření pospolitosti z úrovně centrální vlády. Někde v tom hrají roli škola a různá rodičovská sdružení, někdy spíš místní spolky, někdy fotbalový klub, někdy farnost, hasiči, jindy obyčejné sousedské vztahy nebo třeba to, že někdo založí firmu a zaměstná své sousedy. A samozřejmě hospoda.
Rolí vlády je vytvořit takové podmínky, aby mohl takový život snadno probíhat. Lidé potřebují, aby mohli vyjít beze strachu z domu. Potřebují, aby mohli uspořádat místní slavnost a měli jistotu, že tam nepřijde žádný atentátník ani kontrolor vyžadující nesmyslná potvrzení. Aby měli jistotu, že když pozvou sousedy na zabíjačku, nikdo je za to nebude popotahovat. Aby se mohli dohodnout, co chtějí, aby se jejich děti učily, a škola to musela respektovat. Aby mohli debatovat, o čem chtějí, a nikdo je za to nemohl šikanovat.
Tím se dostáváme k tomu, čím jsme začali. Pokud vláda chce posilovat pospolitost, ať v první řadě zajistí ochranu před multikulturními neziskovkami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
