Věhlas, a to i světový, mnoha českých i slovenských značek se vytratil spolu s rozpadem Československa. Na tuto nostalgickou strunu zabrnkal poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna, když na svém facebookovém profilu uvedl seznam snad padesáti do roku 1990 tradičních firem a připsal k nim: To jsou všechno značky a podniky, které zanikly nebo byly rozprodány. A ještě k tomu dodal, že jen kvůli politické moci bylo rozděleno Československo a zanikla i věhlasná a světoznámá značka kvality Made in Czechoslovakia. Považujete jeho vyjádření za pouhý sentiment, nebo za něco, co je ještě důvodem k zamyšlení?

Velká část těchto značek nebyla konkurenceschopná již v 80. letech. Vezměme si například automobilovou značku Škoda – bez prodeje Němcům by nejspíše zanikla. Je zajímavé, že stejný osud potkal znárodněný britský automobilový průmysl. Tradiční značky (BMC, Leyland, Jaguar) buď zanikly, anebo je koupili cizinci. Například Rolls-Royce dnes patří německému koncernu BMW, Jaguar patří indické společnosti Tata, automobily značky Vauxhall jsou ve skutečnosti modely firmy Opel, a tak dále.

Stejně jako v případě Británie, i v Československu bylo hlavní příčinou úpadku tradičních průmyslových značek znárodnění. Z něho vyplývala nevalná kvalita podnikového řízení, nedostatečně kapitalizované investice, výzkum a vývoj, postupná atrofie obchodní sítě, neboť zahraniční obchod byl vysoce protekční sférou přístupnou stranickým kádrům a nikoli špičkovým obchodníkům... Začátkem 90. let by bylo socialistické Československo schopno vyvážet jen na nenáročné trhy zemí třetího světa, které navíc byly z velké části nesolventní. Když se tyto trhy rozpadly, zbyly po nich nedobytné pohledávky.

Netvrdím že privatizace proběhla perfektně. Leccos se nepovedlo a některé podniky byly prodány pod cenou. Ale to vidíme dnes, s výhodou zpětného pohledu.

A ještě jedna poznámka ke kuponové privatizaci. Samotné schéma rozdání podniků národu nebylo špatným nápadem. Pečeť finančního amatérismu však nesl zákon o investičních privatizačních fondech, stejně jako organizace pražské burzy, která byla zastaralá ještě před svým otevřením. O zcela chybějící regulaci kapitálového trhu jsem psal již v 90. letech. Je velká škoda, že jsme si nechali ujít příležitost stát se finančním centrem střední Evropy. Když ale žádný z našich politiků s výjimkou Tomáše Ježka nerozuměl burze a investicím!