Michal Semín je katolík, publicista a bývalý ředitel Občanského institutu. Jeho sloupky a komentáře vycházejí pravidelně v některých českých denících. Semín se kromě jiného výrazně podílí na tvorbě katolického časopisu Te Deum. To, že do Prahy v srpnu zavítá kontroverzní výstava skutečných nahých žen instalovaných ve vulgárních, sexuálních pozicích, Semín netušil. Dozvěděl se to až od redakce ParlamentníchListů.cz. Záměr pořádat takovou výstavu se mu ale nelíbí. Rovněž se pozastavuje nad tím, že expozice proběhne v prostorách DUP36, tedy Domě uměleckého průmyslu, skvostu funkcionalistické architektury, který má v popisu aktivit kulturní a umělecké akce.
Pane Semíne, do Česka míří kontroverzní výstava, která vystavuje nahé živé modelky. Návštěvnici si je mohou (byť v gumových rukavicích) osahat a to včetně tělesných otvorů, přirození a podobně. Vy jste katolík. Jak se na výstavu díváte jako věřící?
Viděl jsem materiál, který k tomu vydal portál Reflex.cz. Nicméně z důvodu duševní hygieny jsem toho o výstavě ani více nevyhledával. Myslím si, že je to děsivé a to říkám bez ohledu na to, že jsem katolík. Žiju totiž v přesvědčení, že odmítavý prostor k prezentaci sexuality, jako to činí tato výstava, se mnou sdílí i mnoho jiných lidí, kteří třeba katolíky nejsou. Pro katolického věřícího je toto samozřejmě znetvořené pojetí sexuality a proto i výstavy tohoto typu považuji za jednoznačně škodlivé.
Jaké místo ve společnosti podle vás tato výstava má?
Nevím, jestli máte na mysli pozitivní, nebo negativní místo ve společnsti. Dle mého názoru pozitivní místo samozřejmě taková výstava ve společnosti mít nemůže. Koneckonců akce tohoto typu ukazuje hloubku mravního úpadku těch, kdo s ní mají cokoliv společného. Ať už se to týká pořadatelů výstavy, těch, co pro ni poskytli prostor, žen, které na ní vystupují v roli exponátů, nebo snad lidí, kteří tu výstavu navštíví.
Ta výstava je svým způsobem výrazem zvrácení smyslu lidské sexuality. Dle mého názoru je sexualita ze své podstaty zaměřena k plození a vytváření výlučného intimního pouta mezi mužem a ženou. Takto hédonistický pojatá sexualita, jaká se ukazuje zde, ale snižuje člověka na úroveň zvířete, které podléhá pudům. V tomto ohledu bych řekl, že je tato sexualita odlidštěná. Nevytváří pouto ani vzájemnost a slouží pouze jako prostředek sebeukájení. Proti pravé lásce, která je vyjádřena i tělesně, je toto vyjádření sexuality sebestředné. Je vyjádřením sexuální samoty. Tu odlidštěnost ilustruje i fakt, že tváře těch tzv. modelek jsou zahaleny maskou nebo kuklou. Já to vnímám tak, že ty vystavené ženy nemají tvář. Slouží tam pouze jako tělesný objekt a nic více. Z mého úhlu pohledu to je naprostá depersonalizace lidství v sexuální oblasti a obrovská degradace něčeho tak krásného, jako je lidská sexualita.
Z fotografií je zřejmé, že modelky jsou na výstavě prezentovány v pozicích, které evokují sexuální styl BDSM. Jejich role zároveň evokují podřízenost. Je vidět, že jedna je dokonce v kleci a na hlavě má koženou masku tzv. otroka. Jak toto může vnímat například mladý návštěvník středoškolák? Zmínil bych zde to, že přístup na výstavu je možný od 18 let.
Pokud se s tím lidský jedinec setká v době, kdy si utváří vlastní základní postoje toho druhu, jako je například vztah k ženám, tak to na něj samozřejmě působí škodlivě. Pojetí ženy jako pouhého objektu sexuálního zájmu se nemůže později nepromítnout i do jiných oblastí života. A to mluvím o lidech, kteří k sexu přistupují tímto způsobem. Pro tyto lidi se pak stává běžné či samozřejmé pohlížet na druhé jako na pouhý prostředek k dosahování vlastních zájmů a cílů. Řekl bych, že takoví jedinci nejsou zpravidla schopni přinášet pro ostatní jakékoliv osobní oběti, nebo v nich spatřovat nějakou hodnotu či důstojnost bez ohledu na to, zda a jak jim jsou užiteční.
VÝSTAVA VOAYER PŘEDSTAVUJE ŽENY V PODŘÍZENÝCH ROLÍCH:
Zdroj: YouTube/reprofoto
Výstava proběhne v prostoru DUP39, tedy v Domě uměleckého průmyslu. Nejedná se tedy o žádnou podzemní BDSM akci. Loni na Slovensku se navíc výstava prezentovala, jako že je určena pro všechny a nejen pro zájemce o BDSM. Co na to říkáte?
Myslím si, že v tomto případě jsme svědky dalšího použití zvláštní sociálně-inženýrské techniky, které se říká Overtonovo okno. Podle sociologa Overtona existuje pro každý společenský problém jakési okno možností, v jehož rámci lze o myšlence či problému široce diskutovat, či je i přímo propagovat. Ze stádia dosud nemyslitelného a z morálního hlediska zavrženíhodného se pak okno společenské diskuse posouvá. O problému se postupně začíná mluvit i v širší společnosti. Nakonec vstupuje i do politiky a možná se i upraví legislativně. Uvedl bych příklad. Něco takového jsme například zaznamenali v případě homosexuálů, když společnost od počáteční dekriminalizace došla až k legislativnímu zrovnoprávnění s manželstvím, a to přesně takovouto salámovou metodou.
Dovolím si vám zacitovat z webové stránky Domu uměleckého průmyslu (DUP39), kde se výstava koná. „Dům uměleckého průmyslu, skvost předválečné funkcionalistické architektury, má opět sloužit umění, designu, výstavám a akcím všeho druhu“...
Myslím si, že zde je na místě škrtnout vznešená slůvka o umění a kultuře. Tato akce evidentně spadá do kategorie „všeho druhu“. Nicméně to, že se v takových prostorách koná výstava evidentně spadající do kategorie pornoprůmyslu, je pochopitelně pozoruhodné. Docela by mne v této souvislosti zajímalo, jestli Dům uměleckého průmyslu někdy žádal či dostal státní dotaci na svoji činnost. V takovék případě by to pak dle mého bylo obzvláště skandální. Na druhou stranu by to nebylo poprvé.
Není zvláštní, že na jednu stranu dochází k odsuzování a kritice sexistických reklam ze strany feministických organizací. Na straně druhé jsem dosud nezaznamenal žádné kritické hlasy feministických aktivistek na adresu této výstavy a toho, že modelky vystavuje v těchto polohách?
Řekl bych, že zde vidíme ze strany feministek určité pokrytectví. Obzvláště, když se podíváme na to, jak se k výstavě vyjadřuje jedna z těch známějších osob tohoto hnutí, ředitelka České ženské lobby Jana Smiggels Kavková a to je tedy profesionální feministka a genderová ideoložka. Ta o té výstavě mluví pozitivně a neshledává na ní nic špatného. Musím říci, že já jsem docela rád, že se k tomu tímto způsobem hlásí, protože tím snímá tu falešnou masku feminismu, který se tváří jako hnutí na obranu důstojnosti žen.
ŽENY V MASKÁCH A OKOVECH FEMINISTCE SMIGGELS PRÝ NEVADÍ:
Akorát že podle toho, jak to vidím já, feministkám typu Kavkové nikdy nešlo o ženu. Těm šlo vždy jen o zničení tradičních rolí mužů a žen v rodině a o zničení klasické heterosexuální rodiny. A feministky ráže Kavkové s oblibou kritizují podřízení ženy v tradiční patriarchální rodině. Přitom jim ale nevadí pojetí ženy jako sexuálního objektu, když jde o sex mimo manželství, což je právě případ této výstavy. A na ní paní Kavková neshledává nic špatného, nic škodlivého. To si myslím, že dobře ukazuje tu pravou tvář.
Slovenský web fici.sme.sk přinesl rozhovor s jednou z modelek, která se vystavovala na premiéře exhibice Voayer v Bratislavě. Ta uvedla, že mnoho mužských návštěvníků, neuneslo přímý pohled do jejích očí. Že k ní jeden z návštěvníků přišel jako suverénní „muž mačo“, ale odcházel jako „zahanbený zajíček“ a to přesto, že jak sama uvedla, ženy na výstavě reprezentují určitou submisivitu. Co o tom soudíte?
Popravdě nevím. Možná v tom muži bylo ještě něco slušného, dobrého, přirozeného. Raději ani nemyslím na to, k čemu může v takových situacích, jako je například návštěva výstavy tohoto druhu, docházet. Myslím si ale, že je to prostředí po všech stránkách perverzní a v zásadě, kdo tou výstavou projde, aniž by to v něm nějakým způsobem vyvolalo negativní emoce, tak takový člověk není lidsky v pořádku. Já popravdě ale ani nevím, co si mám pod pojmem zahanbený zajíček vlastně představit.
REPRODUKOVANÝ SNÍMEK Z TRAILERU K PRAŽSKÉ VÝSTAVĚ VOYAER:
Zdroj: YouTube/reprofoto
Tematika výstavy je evidentně sexuální. Partnerem projektu je dokonce LEO TV, tedy subjekt přímo napojený na český pornobyznys. Zároveň se jedna z modelek na webové stránce výstavy chlubí tím, že se živí jako pornoherečka. Co říkáte na pojetí sexuality propojené s ponížením a zároveň i s implicitním násilím, které expozice představuje?
Já bych zde zdůraznil, že v případě toho, o čem se tady bavíme, se pohybujeme na úrovni perverzní sexuality. To je jev, který se táhne s lidstvem od pradávna a zároveň ani není specifický pro naši dobu. Specifické je ale to, že tyto různé sexuální perverze se stávají něčím legitimním a snad i něčím, co je považováno za jakousi alternativu k heterosexuálnímu životu a k lásce, která se chápe jako trvalé intimní pouto. Právě na institutu rodiny naše civilizace vyrostla a je to něco, bez čeho by již dávno zanikla. Sexuální perverze vedou k ničení přirozeného sexuálního chování, které se projevuje v uchování svazku manželství, plození a výchově potomstva. Zmínil bych, že když sexuologové řeší různé úchylky svých pacientů, tak se zpravidla jedná o jedince, kteří mají značné potíže navázat vztahy, udržet si je a podobně. Nicméně dnes se veškeré úchylky, deviace od sexuální normy, vnímají jako rovnocenné tradiční sexualitě. Dokonce nejsou ani kritizovatelné a naopak kritika těchto deviací se pomalu stává trestným činem. Není tedy divu, že to pak vede k těmto jevům, jako je například tato výstava. Ono implicitní násilí může klidně přecházet do násilí explicitního.
JEDEN ZE ZVLÁŠTNÍCH STROJŮ, NA KTERÝCH ŽENY VYSTAVUJÍ:
Zdroj: YouTube/reprofoto
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
