Jen co se do boje o Pražský hrad přihlásil Mirek Topolánek, začaly podle sázkových kanceláří klesat šance dalších kandidátů. Bývalý předseda vlády a ODS se zařadil na třetí místo a na čtvrté tak odsunul Michala Horáčka. Má opravdu expremiér naději uspět? Co soudíte o něm jakožto osobě, o jeho politické historii?
Ano, myslím, že Mirek Topolánek tuto šanci určitě má. Samozřejmě to nebude mít lehké, Miloš Zeman je „těžká váhová kategorie“. Myslím, že Mirek Topolánek má velkou šanci dostat se do druhého kola voleb, a to přes všechny své karamboly z minulosti. Je to zkrátka na poslední chvíli opravdový Zemanův soupeř.
Na druhou stranu, nemůže Topolánkova kandidatura pomoci Miloši Zemanovi tím, že zastíní dlouhodobě se propadajícího Jiřího Drahoše, o kterém i „kavárna“ tvrdí, že je „želé 2“? Nebo je nutné se bát toho, kdo bývalého předsedu vlády do boje o prezidentský úřad vyslal?
Z mé první odpovědi vyplývá, že považuji Topolánka za skutečného politického kandidáta, nikoli pouze za zástěrku jiné postavy. Chce vyhrát, to je zřejmé. Chce porazit všechny ostatní kandidáty, Zemana i Drahoše především. Nevím, kdo ho do boje vyslal, znám pouze několik lidí, kteří mu pomáhají v kampani. Chtěl bych prozatím věřit, že se do boje o Hrad katapultoval především on sám. To nevylučuje, že se opírá o další osoby, které se nebojí střetu jak se současným prezidentem, tak především s Andrejem Babišem.
Jak hodnotíte poslední politické vystupování Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví. Je v kondici vyhrát prezidentské volby? A bylo by to dobře s ohledem na jeho způsob řešení povolební situace?
Přes všechny nedostatky a handicapy je Miloš Zeman kandidát číslo jedna, to se mi zdá nesporné. Ano, zdá se, že je ve svém živlu, ale dosud neměl soupeře, kterého by bral vážně. Se vstupem Topolánka do hry vznikla jiná situace, možná, že i sebevědomý Zeman znervózní. Volby může vyhrát, dobře to ale není. To je ovšem můj osobní názor, nedokážu to vidět objektivně. Není to zkrátka můj kandidát, je to populistický, chcete-li pragmatický, socialista, v současné době podporovatel Andreje Babiše. Myslím, že by nebylo dobré, aby byl podruhé zvolen.
Psali jsme:
Pojďme k nedávným parlamentním volbám. S přibývajícím časem se zdá, že komunisté „vyměkli“ a začínají uvažovat o toleranci vlády Andreje Babiše. Zásadově se tváří Tomio Okamura, nicméně hnutí ANO už na některé jeho požadavky kývlo. V ČSSD dle informací z tisku též pomalu zraje varianta spolupráce s Babišem. Senátor Pirátů Libor Michálek také vybízí k podmíněné spolupráci s ANO. Petr Pithart říká, že „raději ve vládě s Babišem než zcela mimo“. Jak to nakonec asi celé dopadne? Kdo podlehne a za co? Bude hrát roli úvaha, že by Babiš mohl všechny ostatní zbavit všeho vlivu na státní podniky a státní správu, tudíž oni „zmoudří“?
Pokud bych věděl, jak to celé dopadne, nebyl bych historikem, ale prognostikem, v lepším případě prorokem. Takže pouze obecně: samozřejmě že se situace nějak „vyvine“, existují politické subjekty, které nakonec mohou Andreje Babiše podpořit. Uvidíme, jak vysoká bude jejich cena. U některých stran bych to ale nepovažoval za zmoudření, ale „zblbnutí“. Petr Pithart je jako obvykle milý, ale jako obvykle mimo. Vlastně ne, třeba nakonec ve vládě skončí lidovci, ti to mají v genech.
Opět se hovoří o orientaci naší země „na Východ“ nebo „na Západ“. Příznivci Evropské unie se děsí referenda, které by dle hnutí ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU, ale nemusí to být konečný postoj. Okamura či KSČM se tomu vůbec nebrání. A Okamurova SPD, jejíž většina poslanců se pozitivně dívá na Putina, nejspíše obsadí funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny. Jak se na obě záležitosti díváte?
Zatím se mi zdá, že volby dopadly tak, že nezískaly většinu ani silně proevropské síly, ale ani silně antievropské – myslím samozřejmě EU, nikoli Evropu jako politicko-kulturní fenomén. Samozřejmě další vývoj bude hodně záležet na tom, zda si Andrej Babiš ujasní svou evropskou pozici. Zatím je to jeho nejslabší místo, nepočítám-li jeho skandály. Osobně jsem příznivcem setrvání v Evropské unii, ale současně zastáncem tvrdého nátlaku na současný socialistický mainstream, nátlaku pokud možno středoevropského. Nejsem si samozřejmě zcela jist, zda se reforma EU podaří. V každém případě bych byl pro výjimku z přijetí eura, pokud to jinak nepůjde, s pomocí výjimečného referenda. To ale vyžaduje rozumnou vládu.
Tomio Okamura
Právě Tomio Okamura nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravdou, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Často si na ni stěžuje i prezidentská kancelář. Kritizován je kupříkladu i výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotit práci veřejnoprávní televize a rozhlasu? Je třeba přistupovat ke změnám?
Považuji některé pořady České televize o Tomiu Okamurovi za potřebné, jedná se přece o jednu z neproblematičtějších postav současné politické scény. Obecně vzato, zdá se mi, že se situace médií v České republice za poslední léta proměnila, a to špatným směrem. Ano, mohu kritizovat některé produkty a celkovou situaci veřejnoprávních médií, na druhé straně: co nám za chvíli zbude, pokud si všechna média koupí miliardáři, vstoupí do politiky a začnou se odstřelovat navzájem? Abychom nakonec ještě nebyli vděční za média typu České televize i Českého rozhlasu, dokonce i za toho problematického Moravce! To je ovšem katastrofický scénář, reformy by zasloužily i zmíněné instituce.
Mirek Topolánek
Prezident Miloš Zeman se chystá na návštěvu Ruské federace, spolu s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Jak s odstupem hodnotit to, jak naše politika, ale zejména Evropská unie jako celek zareagovala na události na Ukrajině z roku 2014? A jak dál postupovat ve vztazích s Ruskem, když už budeme mít novou vládu?
Ano, Miloš Zeman se zapíše do dějin jako obnovitel dobrých vztahů s Ruskem a Čínou. Sám ani nezastírá, že je to i jeho osobní šálek kávy a že je přítel obou prezidentů těchto zemí. Nebezpečná přitom je především skutečnost, že má jakousi „vlastní“ zahraniční politiku, vedle politiky vládní. Samozřejmě, obchodní vztahy s těmito zeměmi by se měly rozvíjet, o tom není sporu, je ale přitom jasné, že se zde nedá úplně oddělovat hospodářství a politika. Jakkoli se mi zdají přepjaté některé „antiruské stereotypy“, domnívám se, že tuto zemi s Putinem v čele je nutné si držet od těla, nikoli naopak. Ukrajinský případ je složitý, existuje zde ruské využití a zneužití slabosti Západu, na druhé straně západní chybné sebevědomí při současné slabosti, zkrátka chybné kroky. Zapeklitá kauza! A co se týče nové vlády. Jednak nemůže být jiná zahraničně-politická koncepce vlády a prezidenta; jednak naše zahraničně politická orientace musí být prozápadní. A to říkám i u vědomí spousty chyb západních zemí v posledních letech. Jiná varianta prostě zatím neexistuje.
Ing. Miloš Zeman
Pokud jde o odchod z Evropské unie, dle ekonomů bychom hned ztratili 400 tisíc pracovních míst, jiné odhady mluví o tom, že bychom zchudli o třetinu. Exposlanec KDU-ČSL Ivan Gabal navíc tvrdí, že bychom museli vracet miliardy evropských dotací, které jsme již využili. Zastánci „czexitu“ nicméně tvrdí, že bychom mohli zůstat na evropském trhu v rámci EFTA, tedy Evropského sdružení volného obchodu, a to zcela automaticky. Jak se na to celé dívat?
Už jsem víceméně odpověděl. Czexit považuji – prozatím – za oblast vědeckofantastické žurnalistiky. Nejsme Velká Británie, ale Malé Česko. Britský případ je ale zásadní i pro naše uvažování a pro naše úsilí o reformu EU. Pokud se ale ve strukturách Evropské unie nic nezmění ani po odchodu Velké Británie, pokud bude EU dále tlačit na pilu centralizace a likvidace národních států, tak se dají očekávat společenské turbulence, jejichž projevů se obávám. Patřím k lidem, kteří si myslí, že současná politika Evropské unie zvyšuje riziko extremismu v jednotlivých evropských zemích.
Západní svět je ohromen vlnou nařčení ze sexuálního obtěžování. Jde zejména o umělecké a sportovní kruhy. Bylo odhaleno bolavé místo naší civilizace, nebo jde o nafouklou věc?
Ne, je to spíše docela typické pro naši současnost. Je to módní vlna, související s hledáním „obětí“ v minulosti, jakási deviace západní společnosti, touha po sebedestrukci. Jednou jsou hlavními viníky katoličtí kněží, jednou celá západní civilizace ve vztahu ke své koloniální minulosti, jednou politici, jednou herci. Ta poslední kategorie nepostrádá i komické rysy, tam bych skutečně tu reálnou situaci viděl tak padesát na padesát… Obětí jsou tzv. menšiny a „slabší pohlaví“, někdy etnické a národní skupiny. Je to veliké intelektuální téma, které si přímo říká o zpracování. Toho by se musel ovšem ujmout nějaký dobrý – konzervativní – autor! Škoda, že už nežije takový Raymond Aron, ten by to dokázal.
Profesor Jiří Hanuš (1963) je historik, který působí v Historickém ústavu FF MU a v brněnském CDK. Pravidelně přispívá do časopisu Kontexty a je členem think-tanku Pravý břeh.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
