Neziskové organizace čekají těžké časy. Ministryně financí za ANO Alena Schillerová chce ušetřit tři z necelých čtrnácti miliard, které neziskovky dostávají od státu na svoji činnost. Myslíte si, že je potřeba omezit dotace do neziskového sektoru, nebo by stačilo lépe kontrolovat využití státních prostředků?
Kontrola je namístě vždycky, ale větší kontrola by měla být především tam, kde se rozděluje nejvíc peněz, a to je oblast sportu, sportovních klubů, sportovních neziskovek, protože tam se utrácí velké peníze a často podle mne nehospodárně. Stejně tak rozumím tomu, když se vydávají peníze ze státního rozpočtu na sociální služby, že by stát měl mnohem pečlivěji kontrolovat, kam peníze tečou.
Ale jinak bych byl dost ostražitý před tím nasazováním psích hlav neziskovým organizacím, protože podle mého názoru je nejefektivnější ten stát, který dokáže přenést část svých kompetencí na neziskovou sféru, aby nedocházelo ať již k přílišné závislosti na privátní sféře nebo k nějaké enormní etatizaci (zestátnění). A neziskové organizace a občanská sdružení mají veliký význam pro společnosti v celé řadě oblasti.
Takže kontrolu ano, je třeba vidět, jak jsou peníze vynakládány, ale rozhodně bych neomezoval financování neziskovek jen proto, že se vytvoří nějaká kampaň, nějaká atmosféra ve společnosti. To ostatní je podle mne věcí politické diskuse o tom, jaký stát chceme. Jestli chceme stát více etatistický, jestli chceme stát závislý na privátní sféře nebo jestli nám záleží na rozvoji nejrůznějších občanských a neziskových aktivit.
Když jste mluvil o tom, že do sportu plyne největší část finančních prostředků od státu, o jejich neprůhledném rozdělování vypovídají mnohé kauzy, například kauza náměstkyně ministryně školství a expředsedy fotbalového svazu. Jak si vysvětlujete, že premiér Andrej Babiš prohlásil, že právě sportu by se omezení dotací týkat nemělo? Má to logiku?
Samozřejmě že Andrej Babiš se snaží naskočit na vlnu nelibosti neziskovek, především těch, které se pohybují v oblasti starosti o menšiny, o integraci.
Ale největší pozornost by se určitě měla zaměřit na sport. Hodně se hovoří o tom, že peníze mají směřovat k mládeži, ale ve skutečnosti často končí u velkých klubů , u velkých hráčů . Navíc ten způsob rozdělování peněz není vždycky transparentní, průzračný, což vždycky souvisí s tím, že když někde teče hodně peněz, tak se peníze rozhází. Proto bych u financování sportovních neziskovek kladl důraz na to, aby peníze šly především dětem nebo na vychovávání mladých talentů, aby nešly na financování některých vybraných sportů nebo klubů. Vzpomeňme, jak se hovořilo o nezvykle vysoké dotaci, která šla na sportování v Osvětimanech, odkud pochází kancléř prezidenta republiky Vratislav Mynář.
Řekl jste, že Andrej Babiš se snaží naskočit na nelibost veřejnosti vůči neziskovkám, které se starají o migranty, o jejich integraci, o menšiny, o problematiku rovnoprávnosti apod. Fórum 50 procent, které se zabývá rovným zastoupením žen a mužů v politice, už nedostalo letos žádný příspěvek od státu. Není to snaha likvidovat ideovou opozici, protože tyto skupiny nepatří zrovna k voličům Andreje Babiše nebo Miloše Zemana?
Určitě. Podle mne je to krátkodobá snaha eliminovat prostor, který není zrovna přátelský, ať už k hnutí ANO, ke komunistické straně nebo k proudům, které jsou jim blízké. Podle mne je to krátkozraké, je to vylévaní vaničky s dítětem, protože v určité chvíli stát zjistí, že skutečně nedokáže všechny tyto agendy sám zajistit a že potřebuje po svém boku mít nějaké kompetentní občany nebo občanská sdružení. Chápu, že je to v současnosti určitý trend hledání nějakého společného nepřítele, ale doufám, že to časem opadne a že zájem bude především na tom, aby se hospodárně nakládalo s finančními prostředky a že se bude méně koukat na to, jestli je to organizace blízká nebo vzdálená momentální vládní většině.
Myslíte si, že ČSSD bude těmto snahám hnutí ANO, konkrétně premiéra a ministryně financí za ANO Schillerové, bránit? Předchozí reprezentace sociální demokracie reprezentovaná předsedou a premiérem Bohuslavem Sobotkou, ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem nebo ministryní práce a sociálních věcí Marksovou Tominovou rozvoj občanské společnosti podporovala, ale současná reprezentace strany, zejména její konzervativní část, se také staví proti neziskovým organizacím, které se věnují integraci, menšinám či gender aktivitám. Neodvrací se dnes sociální demokracie od toho, co dosud podporovala?
Názor v sociální demokracii není jednoznačný, strana je v tomhle rozpolcena. Na jedné straně sledujeme určité konzervativní kruhy, které by nejraději tento druh neziskovek omezily, na druhé straně máte ve straně organizace, kde jsou sociální demokraté idealisté nebo oranžový klub, které vyvíjejí aktivistickou práci, která je neziskovkám hodně blízká, a navazují s nimi nejrůznější partnerství. Takže si myslím, že v sociální demokracii diskuse o vztahu k neziskovému sektoru a občanským sdružením probíhá a podle mne probíhat bude dál.
Myslím, že je nezbytné, aby si sociální demokraté uvědomili, že celé sociálnědemokratické hnutí je navázané na celou řadu občanských aktivit, ať už formou nejrůznějších dělnických spolků, ženských spolků nebo tělovýochovných spolků, které tady fungovaly před sto a více lety a daly základ sociálnědemokratickému hnutí. To jsou věci, ke kterým budou muset sociální demokraté znovu dojít, že vlastně vzešli z tohoto občanského aktivistického podhoubí.
Psali jsme:
Objevují se názory, že si nepřízeň mocných zavinily některé neziskové organizace samy, protože se moc pletly do politiky, že se stávaly jakýmisi mocenskými centry a ovládaly část politické scény, aniž by je někdo volil. Souhlasíte s tímto názorem, nebo je to přehnané?
Některé neziskovky braly svoji roli možná až příliš vážně, v některých věcech se potýkaly s ideologiemi a možná i se státem. O fungování každé z nich můžeme vést debaty. Já bych samozřejmě mohl vznést řadu výhrad k aktivitám Člověka v tísni nebo některých dalších neziskovek, ale zároveň si uvědomuji, že dělají spoustu jiné a velmi dobré kvalitní práce. Ale hlavně na poli neziskovek je konkurence tak velká a široká, že bych se neobával toho, že nějaká neziskovka zastává nějaký názor nebo má škálu hodnot, ke kterým se hlásí, protože stejně tak můžeme najít neziskovky, které se hlásí k úplně jiným hodnotám a taky mají právo existovat. Samozřejmě by byl problém kdyby se některé neziskovky příliš propojily se státem, kdyby se stávaly prodlouženou rukou státu, ale v současné politické situaci tam žádné takové riziko nevidím. Myslím, že to prostředí je dost konkurenční.
Myslíte, že takové propojení nikdy neexistovalo? Určitá podezření se objevovala v souvislosti s paní ministryní Marksovou Tominovou, byla kritizována například za to, že utratila 400 milionů korun za genderová školení, což podle některých kritiků mohlo zavánět klientelismem, protože ona sama pocházela z genderových neziskových organizací. Nebo kde se podle vás vzala nedůvěra v obdobné typy neziskových organizací?
Nevím přesně. Když mluvíte o neziskovkách, které se mohly vázat na paní Marksovou, nevím o tom, že by byly preferované některé neziskové organizace. Nemám informace o tom, že by tam docházelo k nějakým problémům ve financování.
Jinak si myslím, že zárodek nedůvěry v neziskové organizace je v tom, že to prostředí je volnomyšlenkářské, svobodomyslné, otevřené, že se neocitá v nějakých národních, kulturních nebo náboženských škatulkách. A v okamžiku, kdy někdy dochází ke kulturnímu, národnímu, etnickému ohrožení našeho prostředí, spousta lidí má pocit, že prostřednictvím neziskových organizací na nás mohou útočit, nebo nás mohou ovlivnit nejrůznější ideové nebo finanční struktury, mluví se o vztazích k Sorosovi a o jeho vlivu na středoevropský prostor.
Takže v tom okamžiku se stávají pro ty, kteří jsou příznivci spíš uzavřené společnosti a mají pocit, že neziskovky jsou příliš svobodomyslným pólem, velmi snadno terčem. Hodně to souvisí s tím, že dnes mají společnosti tendenci uzavírat se do sebe, ale až tento trend poleví, snad se podaří i docenit fungování neziskových organizací.
Takže věříte, že neziskové organizace přežijí tlak hnutí ANO?
Ano. Já si myslím, že když se naučily živořit za Václava Klause, tak je nijak zvlášť neomezí ani restrikce ze strany Andreje Babiše. Možná některé budou nějakou dobu třít bídu s nouzí, ale podle mne právě proto, že jsou založeny na altruismu a idealismu, dokážou přežít.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
