Volby rozhodly o tom, že hnutí ANO, Pirátská strana a SPD, které jsou vnímány jako protest proti tradičním stranám, dají v nové Poslanecké sněmovně dohromady ústavní většinu. Proč voliči uštědřili takový políček stranám, které tu v různých uskupeních už skoro třicet let vládly?
Voliči už dlouho hledali alternativu k tzv. tradičním stranám. Proto ve volbách v roce 2010 uspěly Věci veřejné a v roce 2013 hnutí ANO 2011, které navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů. Vedení zaběhaných politických stran se z toho nepoučilo, proto přišla letošní studená sprcha. Pobyt v opozici snad bude mít pro poraženou část české politické scény ozdravný charakter. Některé partaje zaniknou, jiné se snad změní k lepšímu.
Jaké máte vysvětlení pro debakl, který utržila sociální demokracie?
Debakl je důsledkem toho, že se její politika stala záležitostí lidí, kteří nikdy nic jiného nedělali, takže neznají život ani skutečnou politiku, jen technologii moci. Zvolili konfrontační tón předvolební kampaně vůči svému koaličnímu partnerovi, hnutí ANO, kvůli věcem, které Bohuslav Sobotka znal již v době, kdy koaliční smlouvu podepisoval. Komedie s demisí-nedemisí a „právně nezávazné memorandum o těžbě lithia“ dílo zkázy dokonaly.
Když v roce 2010 vyhrál Jiří Paroubek volby s více než 22 procenty, ihned rezignoval, protože uznal, že nesestaví vládu. O tři roky později stačilo Bohuslavu Sobotkovi přes 20 procent hlasů, aby se stal premiérem. Za tu dobu dovedl ČSSD k ani ne třetinovému zisku, co jeho předchůdce, tedy jen málo přes 7 procent, přesto od něj nezaznělo nic, čím by za fiasko své strany přijal zodpovědnost. Nehrozí ČSSD, když se její představitelé nechtějí ze svých funkcí okamžitě poroučet, že se v očích voličů změní z teď už jen malé strany ve stranu bezvýznamnou?
Samozřejmě, že hrozí odchod do mimoparlamentní opozice v dalších volbách. Ale současného předsedu ČSSD by nejspíš ani to o nutnosti demise nepřesvědčilo, jak ukazuje věta o tom, že by pak Lidový dům musela reprezentovat uklízečka.
Psali jsme:
Ten nejvýznamnější vzkaz, který lidé svými hlasy vyslali, je zisk téměř 30 procent pro Andreje Babiše. Jaké jsou hlavní důvody drtivého vítězství hnutí ANO nad všemi ostatními stranami? Čím Andrej Babiš voličstvo tak oslnil?
Po celou dobu, kdy byl členem vlády, představoval její nejvýraznější osobnost. Nebál se prosazovat i kontroverzní projekty jako EET. Nebál se hájit výsledky vlády a nesplněné předvolební sliby nesváděl na koaliční partnery. ČSSD převzala původně lidoveckou taktiku – „opozice uvnitř vládní koalice“ – jak ukázal pochod za vyšší mzdy, takže dodatečně z ANO udělala jedinou věrohodnou složku jinak velmi úspěšné vlády. Pokus o trestní stíhání Andreje Babiše, což měl být volební trumf Bohuslava Sobotky, mnoho lidí po zkušenostech s aférami typu Kubiceho zpráva či kabelky paní Nagyové považovala za pouhou součást předvolebního boje.
Od politické konkurence, z médií, ale i ze zahraničí zaznívá, čeho všeho je Andrej Babiš u politické moci ohrožením. Jaká nebezpečí od něj podle vás především hrozí?
Oligarchizace české politiky. V dalších volbách totiž do Parlamentu a vlády naskáčou další miliardáři, kteří také pochopí, že se musejí podílet na moci politické, aby si udrželi svoje majetky. Na Ukrajině podobný proces proběhl už před deseti lety, takže vidíme, jak to může skončit.
Slovenský Denník N napsal, že Andrej Babiš bude torpédovat základy české demokracie a jeho prvním krokem bude snaha o ovládnutí policie a státního zastupitelství, kterým se bude snažit zabránit ve vyšetřování podvodu s evropskými dotacemi, z něhož je obviněn. Co si o těchto úvahách se zkušenostmi místopředsedy poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost a bývalého předsedy komise pro kontrolu BIS myslíte?
Je to trochu naivní představa, takhle přímočaře by postupoval snad jen Vladimír Mečiar. Nelze však vyloučit, že „válka policajtů“ bude mít pokračování, tentokrát s opačným výsledkem.
Na Slovensku v souvislosti s výsledkem našich voleb také zaznělo, že ho nelze nazvat jinak než jako pokus o kontrarevoluci proti tomu, co reprezentoval listopad 1989. Vnímáte to jako odpůrce předchozího režimu podobně?
Ne, opravdu tak výsledek voleb nevnímám. Ovšem ten slovenský výrok zní, jak by jim ho nadiktoval Miroslav Kalousek.
Co se dá čekat od nové politické reprezentace v zahraniční politice především ve vztahu k Evropské unii a Ruské federaci? Může dojít k nějakým změnám nekriticky probruselského směřování tandemu Sobotka–Zaorálek, nebo jiná cesta pro nás ani nevede?
To se bude v mnohém odvíjet od osoby budoucího ministra zahraničních věcí. Ale spíše optimisticky očekávám trochu sebevědomější a realističtější zahraniční politiku podporující náš export.
Do Poslanecké sněmovny byl zvolen dostatečný počet příznivců referenda. Jak se na možnost přijetí zákona o obecném referendu díváte a neobáváte se toho, že by u nás mohlo dojít i na všelidové hlasování o Evropské unii s rizikem, že bychom z ní vystoupili?
Jsem stoupencem referenda. Pokud se Evropské unie týká, tak pouze hrozba rozpadu může vést k reformě Unie, k odstranění dosavadního deficitu demokracie, takže bych se hlasování neobával.
To všechno ale bude záviset na tom, zda se vítěznému hnutí ANO podaří sestavit vládu. Věříte tomu za situace, kdy žádný z dalších subjektů ve Sněmovně není ochoten jít do vlády, v níž by byl Andrej Babiš, nebo spíše předpokládáte, že neuspěje a půjdeme v příštím roce k předčasným volbám?
Za této situace lze očekávat i variantu menšinové vlády. Nicméně od voleb uplynula příliš krátká doba, všechny možnosti jsou zatím otevřené.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
