Evropa zažívá patrně novodobé stěhování národů. Čelí migraci muslimů a v pohledu na uprchlíky je rozdělena. Zatímco Německo projevilo velkou vstřícnost zejména k Syřanům, Maďaři postavili bleskově na svých hranicích plot. I u nás se zvedla vlna islamofobie, vláda, ač neuspěla, chtěla odmítnout Bruselem nadiktované kvóty pro uprchlíky. Venkoncem je v tom mnoho neznámých, že?   

Nejenom mnoho neznámých, pane redaktore, ale především je v tom obrovská spousta okázalého ignorování podstaty a příčin, předstírání a zastírání neboli klamání světové veřejnosti a posouvání celého jevu do polohy, v jaké to komusi velice vyhovuje - do falešné podoby primárně náboženského střetu. Samotná dikce  vaší první otázky u mne budí  polemický impuls,  třeba jak se vám - jistě  mimovolně - ocitla „vlna islamofobie“ v těsné blízkosti počínání naší vlády. Copak  ozbrojenci, drátěné ploty a další velice razantní a již letitá zábranná opatření na jižní hranici Spojených států jsou projevem hispanofobie Američanů? Mají tam tato opatření odvrátit nebezpečí, že by Severoameričanům brali indiánští šamani jejich (snad křesťanskou?) víru?

Těch vašich „mnoho neznámých“ by se mohlo náramně redukovat  tvrdým kladením otázek a důsledným vyžadováním odpovědí na ně: Kdo asi má zájem na destabilizaci Evropy a značné části světa? Kdo tady nejméně sto let rýžuje těžký kapitál z válečných podniků?  Kdo se zabývá exportem-importem všelijakých majdanů, které všem migracím v poslední době předcházely? Kdo je odpovědný za bídu  v zemích, odkud ti lidé přicházejí a kdo takový kolosální podnik, který jste přiléhavě nazval novodobým stěhováním národů, organizuje, řídí a vydělává na něm? Tuto otázku svého času s notnou dávkou sarkasmu  položil  komentátor Radia Vatikán Milan Glaser, když z Pentagonu prosákla informace, dnes již rezonující i v orgánech EU, že totiž uprchlická vlna potrvá dvacet let a Evropa po ní bude zcela jiná.  Ta otázka zněla, zda na dotyčném  ministerstvu zaměstnávají proroky, nebo… Zkrátka a dobře, v pozadí současného stěhování národů stojí konkrétní  sociální  poměry a politické, materiální, imperiální zájmy. V tomto kontextu je otázka náboženství druhořadá a jde spíše o využití, ba zneužití náboženství ve výše jmenovaném zájmu. S jednou výhradou, která se ale týká objektu invaze uprchlíků – tedy nás Evropanů. Náboženská víra je lidstvu dána od stvoření světa. Jestliže její konkrétní, v určitém období dominantní  forma pod vnějšími i vnitřními vlivy  slábne, vyměkne, je zatlačována, uvolněný  prostor dynamicky zaujímá forma jiná. Velice sdílím obavy lidí z důsledků  invaze  migrantů. I já bych dal přednost tomu, aby moji vnukové žili v civilizaci, budované po celá  tisíciletí na křesťansko-židovských základech. Ale je takovou současná Evropa? V této souvislosti se ptám: Kde byli všichni ti, co dnes sbírají politický profit  pod heslem „islám nechceme!“, když byla v orgánech EU zpupně potlačena snaha o pouhou zmínku  křesťanských kořenů Evropy v konstitutivních dokumentech?  A vůbec. Do jaké míry je dnešní ostrakizace islámu jen součástí úsilí o eliminaci jakýchkoliv duchovních vlivů na  fungování současného světa? Podobné koncepce musím jako věřící katolík rozhodně odmítnout. Ať se nám to líbí nebo nelíbí, ten islám je v podstatě nám blízký, je to také zjevené náboženství jediného Boha a má víc vazeb na křesťanství, a to jmenovitě na katolicismus, než se všeobecně připouští. Má také zrovna takové historické  peripetie jako  má judaismus a jako má naše křesťanství. Tam je až obdivuhodné, jak se v dějinách  různé  problémy věroučné, nábožensko - politické, morální prolínaly. Kdo chce vidět kořeny současné světové krize pouze v islámském náboženství, měl by dobře znát nejen Korán, ale také  Starý zákon a Bibli vůbec, Tóru i další duchovní zdroje evropské civilizace. To tedy za prvé. Za druhé: Islám je svým způsobem vrstevnatější a složitější fenomén než křesťanství. Zahrnuje celou řadu denominant, z nichž pouze některé jsou militantní a extrémní, a to ještě navíc v geopolitickém kontextu. Pozoruhodná je jedna věc, a to bych chtěl zdůraznit, že ta teritoria, která jsou pod největším vlivem zmíněného   ofenzivního  islámu, tak to jsou ty země, které jsou klienty Spojených států a přes ně tedy i našimi spojenci. Saúdská Arábie či Emiráty. Ejhle, tam kde je ideové i materiální zázemí islámského  extremismu, tam jsou ti naši věrní  přátelé! Tak je tedy  podle mého soudu potřeba na to nazírat, což zjevně nereflektují ti lidé, kteří zjednodušeně volají pryč s islámem a jsou ochotni vytloukat okna v mešitách. Na tomto místě ale musím také  zdůraznit, že samozřejmě jakákoliv mechanická, primitivní a politicky či zištně podmíněná aplikace i těch nejlepších náboženských doktrín do života společnosti je vždy cestou do pekel! Pokud jde o postoj našich vládních špiček: My musíme brát v úvahu, že v případě  politické  reprezentace, tak oni více méně musí vycházet ze skutečnosti, že jsme kdesi začleněni. Ponechme stranou, zda je to dobré, že jsme tam začleněni a jak k tomu došlo. Na to mám svůj názor, ale jednoduše jsme součástí jakéhosi západního společenství, jsme součástí Evropské unie, jsme součástí paktu NATO. Takže více méně v tomto jsou  jejich determinace. V rámci těchto determinací si počínají naši politici lepším způsobem, než jsem  očekával.  Tady nemám vážnější výhrady. Upřímně řečeno, považuji sice za odvážnější  postoj Maďarska,  ale to je v trochu v jiné situaci. Kdybych seděl  na Sobotkově židli, jednal bych podobně. Nevidím nic odpudivého na jeho jednání v této krizi a i v ní platí, že politika je umění možného. Když to srovnám s vystupováním slovenského prezidenta Kisky, tak mi nezbývá než si povzdechnout, co si to ti bratři zvolili za hlavu státu. Ten pán viditelně sdílí  solidaritu s těmi  kruhy, které mají tohle všechno na triku.

Veřejnost je pod mediálním tlakem. Vidí v televizi záběry desítek tisíc běženců. Ti nás zatím míjejí a Česká republika jimi nebyla zasažena. Za jakých podmínek by se to mohlo změnit?

Pro nás tragická změna brzy nastane, pokud urychleně nepodřídíme vnější hranice EU přísné kontrole, nenahradíme servilitu v mezinárodních vztazích jasným pojmenováním příčin padni komu padni, nevystoupíme ze stínu politické korektnosti nedvojsmyslnou formulací a relevantní publikací podmínek chování pro každého, kdo k nám s dobrým úmyslem přichází. A rychle sami nezačneme demonstrovat nikoliv líbivými transparenty, ale praktickým jednáním, směřujícím k mravnímu, duchovnímu, obrannému  a hlavně také  populačnímu rozvoji země. V blízké perspektivě  se  již ledacos pozitivního  rýsuje  ve vyjadřování a jednání některých našich  politiků. Osobně  jsem kupříkladu příjemně  překvapen ministrem vnitra Chovancem. Ten si počíná velice dobře a zjevně patří k těm, kdo chápou situaci v její podstatě.  Pravda, má agendu, která lidi zajímá, a to podpírá jeho pozici. K zvýšenému tlaku migrantů na naši zemi jistě dojde. Evropa, byť pozdě,  naznává,  že jakási obranná opatření podniknout musí. U nás jsme sice ještě dnes schopni soudit někdejší pohraničníky za to, jak plnili své povinnosti při ostraze hranic, ale brzy nezbude, než se od těch kluků něco naučit. V okamžiku, jakmile začnou ostatní, zejména Německo, opravdu uzavírat  hranice, pak se někam  ten proud odchýlí. Někudy prostě musí jít a část možná bude zůstávat tady. Nehledě na to, že já mám opravdu důvody být přesvědčen (a už teď slyším to pištění krys o strůjcích konspirativních teorií), že stěhování národů je organizovaně řízené a financované.