Předsednictvo sociální demokracie trvá na jmenování Michala Šmardy na pozici ministra kultury a vicepremiéra Jana Hamáčka vybavilo mandátem k případnému stažení ministrů ČSSD z menšinového kabinetu. Prezident Miloš Zeman odvolá ministra kultury Antonína Staňka, ale Šmarda podle něj není vhodný kandidát. Pane řediteli, jak vy hodnotíte celou kauzu kolem výměny ministra kultury? A jaký byl Antonín Staněk ministr?
Kdo je nejlepší prezident?Anketa
To jsou dvě otázky. Ta druhá – jaký byl pan ministr Staněk – jsem nestačil příliš zaznamenat. Byl u nás v Opavě před komunálními volbami, leccos slíbil, jak už to bývá, prohlédl si ruiny našeho klubu, který se uchází o dotaci pro rekonstrukci regionálních kulturních zařízení, a od té doby se v tomto našem směru nic nepohnulo. Chápu, že k nám je daleko a více ho „tlačí“ záležitosti centra a Prahy, ale kultura není jen Praha.
Celou kauzu kolem výměn ministrů nedokážu komentovat, nemám relevantní informace. Co dokážu posoudit, je, že přetahování o post zastavilo běžnou agentu a myslím, že nejsme jediní, kdo čekají na rychlé vyřešení a rutinní postup prací v kompetenci MK.
Zaznívaly názory, že česká kultura by potřebovala ministra typu Pavla Dostála. Co si o tom myslíte vy? Je Michal Šmarda vhodným kandidátem, a kdo by byl podle vás dobrým ministrem kultury?
Pod Pavlem Dostálem jsem sloužil a přesto, že jsme neměli vždy stejné názory, tak bych si dovolil říci, že to byl nejlepší ministr kultury za poslední dnes už dvacetiletí. Měl blízko k lidem v kultuře, dokázal naslouchat všem zájmům, a měl přehled přes celou problematiku nebo si nechal poradit. Ideálním, leč asi nedosažitelným typem, by byl člověk známý kulturním pracovníkům, ale s vlastnostmi technokrata a manažera. Ministr koneckonců musí rozhodovat, kam prostředky v resortu kultury prioritně půjdou, a dokázat to vysvětlit veřejnosti.
Co chybí české kultuře, tedy kromě nového ministra? A čím by se měl ten, kdo na pozici nastoupí, začít rychle zabývat?
Měl by prioritně udělat pořádek v organizacích, které přímo spadají pod kompetenci ministerstva. A za druhé – česká kulturní sféra se mění rychlým tempem a bylo by třeba vyjít ze zaběhnutých šablon a podporovat i projekty, které jsou nové a nespadají do kolonek dříve, před lety nastolených.
V uplynulých měsících došlo ke změnám ve složení kabinetu. Vlnu nevole vyvolalo obsazení postu ministra spravedlnosti. Opakovaly se demonstrace za nezávislost justice, které postupně přerostly v odpor vůči vládě Andreje Babiše. Když se na to podíváme s odstupem: co vlastně Milion chvilek ukazuje?
Ukazuje nespokojenost některých vlivových seskupení, která si trochu berou za rukojmí nás občany. Nová paní ministryně nic zlého neučinila ani v minulosti, ani teď. Nicméně se docela podařilo dát dohromady nespokojence všech barev a názorů, kteří by ovšem velmi těžko formulovali jedno stanovisko k celospolečenským problémům včetně podpory různých stran.
Na demonstraci na Letné vystoupila také zpěvačka Bára Basiková. A vyslovila přání: „Aby premiér, který netuší, co jsou slova jako pravda, čest a svědomí, odešel z funkce a vrátil se na Slovensko.“ Po ní vystoupil hudebník Radek Banga, který hecoval zaplněnou Letnou, aby vytvořila „takovej bordel, ať nás ten kazisvět pořádně slyší“. S jakým dojmem jste tato vystoupení sledoval?
Já jsem ta vystoupení nesledoval. Jsou to moralistní výkřiky v prvním případě, které by bylo možno nasadit na celou politickou sféru od revoluce až podnes. Politika o tom není. A toho druhého bych se velmi obával, protože než si tito lidé vyřeší problém s premiérem, tak bude stát chod státu a nebudou se řešit daleko důležitější věci než osobní vlastnosti premiéra. Tedy ty, které jsou mu přisuzovány.
Psali jsme:
Organizátor demonstrací Mikuláš Minář oznámil, že demonstrace se budou opakovat. Že v případě, když Babiš bude obžalován či se potvrdí dosud předběžné audity z Bruselu, mohou být demonstrace i mimořádné. Je to soustředěný tlak, který Babiše může stát funkci? Premiér řekl, že „je na plná náměstí zvyklý“.
Byl bych optimista v tom, že náš soudní systém dospěje po letech vyšetřování k výsledku, který určí míru případné víny premiéra nebo ho naopak osvobodí. Co mi spíš vrtá hlavou je vize, že po možném odchodu premiéra budou demonstrace pokračovat proti komukoliv jinému, koho pan Minář nebude mít rád.
Nesouhlas vyjadřují lidé na demonstracích jak vůči politice Andreje Babiše, tak prezidenta Miloše Zemana. Na 23. července je na Hradčanském náměstí plánován protest proti politice prezidenta. Co přinášejí České republice prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš?
Toť otázka hodná sociologa, historika i politologa; historika určitě, ale až za pár let, až odezní ty emoce doby. Dovolil bych si jen metodologické poznámky: u prezidenta je jasné, jaké má názory na politiku vnitřní i zahraniční. Tam bude záležet na tom, kam se svět pohne u nás i globálně. Pak bude prezident za vizionáře, nebo zpátečníka. U premiéra ještě v tom houští denní politiky nevidím jednotící linii, jen přizpůsobování dané situaci voličské obce. Kdybych byl osobní, řekl bych, že přidat nám důchodcům nebyl špatný nápad. A konečně znovu posílit mateřskou.
Když to shrneme: demonstrace, změny ve vládě, nestabilita, politická krize... V kontextu výročí 30 let od sametové revoluce, co jsme se za uplynulé měsíce dozvěděli o naší společnosti? Je tento půlrok skutečně extrémně neklidný, nebo máme jen tendenci si idealizovat minulost? Co nám schází a co nás trápí?
Dozvěděli jsme se, že společnost je názorově rozrůzněná a každá část si prosazuje své tak jak umí: někdo demonstruje, někdo volí, někdo na to celé kašle a počítá si výplatu. Demokratická společnost holt musí být rozdělena podle svých osobních, případně skupinových zájmů. Jde jen o to, jaká jsou pravidla jejich prosazování a zda jsou dodržována.
„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní," opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?
Bral bych to jako urážku. Jsme demokratický národ a každý hlas má svou váhu. Za to jsme v roce 1989 demonstrovali, za svobodné volby. To byl hlavní požadavek OF i příštího prezidenta Havla. O těch voličích co odejdou se mluvilo i s možným zánikem komunistů, ale hle, přes ztráty jsou pořád vlivnými členy Parlamentu. A vůbec nechápu, proč kromě určité schopnosti se zviditelňovat jsou mluvčími nespokojenců někteří umělci: četl jsem od nich, že se vrací normalizace... Z toho je patrné, že nevědí, o čem mluví: nikdo jim nezakazuje hrát, psát, kritizovat, dělat si legraci z vlády i prezidenta. Kdo jim to upírá?
Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře kvůli vysokým cenám za bydlení či jídlo, či kvůli hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Všude nadšení nebude. Sociální otázka je vskutku jiná a někde prioritní, takže kdo ještě může srovnávat některá kritéria, může být více kritický. Jen namátkou současnost: cena za bydlení...
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny". Co naši společnost tíží více: zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace? A pak, vyrovnali jsme se s minulostí? Snažíme se o to? A je to vůbec důležité?
Pořád se vyrovnáváme s minulostí, máme na to ústavy, ale daleko více všechny pálí současnost. Někdy mám pocit, že jen média nás stále tlačí k uniformnímu vidění minulosti, abychom viděli, jak to bylo tehdy špatné, ale jak se teď máme dobře. Jak už jsem pravil, historik potřebuje odstup a nadhled, a to nám dnes objektivně i subjektivně chybí.
Řada osobností vyjadřuje starost o zachování svobodných veřejnoprávních médií, čili České televize a Českého rozhlasu. Příznivci Zemana a Babiše naopak upozorňují na jejich údajnou nevyváženost a tendenčnost. V Parlamentu dosud nebyly schváleny výroční zprávy ČT, členem RRTV se stal Ladislav Jakl. Co k situaci veřejnoprávních médií říci? Měla by se nějak změnit?
Můj osobní názor je, že média veřejné služby by měla mít širší hodnotový záběr, než mají teď. A to není žádný útok, to se dá vyřešit poměrně jednoduše vpuštěním širšího názorového spektra a jejich mluvčích do vysílání.
Jak je v současné době vnímána osobnost Václava Havla? Jak ho zhodnotit?
To je stejné jako s tou historií vůbec – čas vše ukáže. Byl spíše symbolem než člověkem, v době své prezidentské funkce. A pak by se daly hledat kroky, kdy bychom mu asi dnes už tleskat nemohli.
Na závěr, co české společnosti chybí k tomu, aby důstojně oslavila výročí 17. listopadu? Co by pro to mohli udělat premiér, prezident, sněmovní opozice či aktivisté Milionu chvilek?
Měli bychom si uvědomit, že jsme na malé lodičce uprostřed střední Evropy a jsme malí, a hledět si svého a toho dobrého co nás spojuje. Ne hledat stále jen rozdělující motivy. My i naše děti tady budeme muset vydržet, asi nás nikdo nepřestěhuje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
