Nový fašismus, barbarství, bída! Táňa Fischerová varuje před tím, co může nastat

O půlnoci většinou chodím už spát. Jinak si samozřejmě čtu, vesměs duchovní knihy. Ale předtím se ještě chodím dívat na hvězdy a nadýchat vzduchu. Dívám se, že nejsme na tom světě sami a že je nějaká naděje.

Už jste viděla nějakou hvězdu padat? A co nějaké přání s tím spojené?

Ano, letos už jsem jich viděla hodně. Už v průběhu července jsem pokaždé viděla aspoň jednu nebo dvě. Je to každý rok a vždy se snažím něco si přát. Zásadně si přeji, aby se svět zlepšil a aby to pomohlo těm, co jsou na tom nejhůř.

Jako členka Amnesty International máte k takovým přáním právě nyní asi dost důvodů… Jak se vám dívá na ty hrůzy ve válkách, ať jde o Ukrajinu či ostatní země, kde se válčí?

Stále jsem členkou Amnesty International a dokonce patřím do oné skupiny, která vždy podepisuje listiny za někoho, kdo je někde nespravedlivě vězněn nebo ohrožen na životě… No, jsem úplně zděšena z nárůstu barbarství v celém světě a vůbec nechápu, jak je možné, že se něco takového stalo. Samozřejmě to má své kořeny v sociálních věcech, bídě a pak jen do toho hodíte sirku a je jedno, jestli to skryjete pod náboženství nebo něco jiného. Vždy jde o moc, o peníze.

Co si myslíte konkrétně třeba o přístupu Putina k celému konfliktu? Věříte mu, že Rusko udělá vše pro zastavení krveprolití na Ukrajině? Humanitární konvoj by mohl být důkazem, ale i zde se hovoří o záminkách, mystifikacích, pochybnostech…

Říkáte to přesně. Myslím, že už je to také válka různých zpravodajských služeb a mystifikací a my nejsme schopni proniknout pod to a poznat pravdu. Rozhodně si všichni hrají svoje mocenské hry – Putin stejně jako Západ. A Západ, který je mocnější a silnější, dělá spoustu chyb. Věci, které někdy dělá, nahánějí mnoho lidí do situací, v nichž by se jinak neocitli. Máme být moudřejší a nejsme. Nemůžeme do těch mystifikací proniknout, nevíme, jaké letadélko sestřelili, kdo jsou ti lidé a jak se jmenovali. My vlastně nic nevíme. Jen někdo něco napíše a z toho usuzujeme a jen z toho si děláme názor. Tohle už není možné – to je jediné, co vím…

TÉMA: Sestřelené letadlo nad Ukrajinou

Nemáte pocit, že právě teď by se přeci měla ukázat funkční role mezistátních uskupení a ona ta společná síla, třeba vyjednávací, úplně tak vidět není?

Ono je to těžké. My přeci nejsme jeden celek, ani hospodářsky. Každý stát, i když je třeba v EU, si hájí vlastní ekonomický zájem. Já právě nemám ráda takové ty řeči: „Podívejte se, jak je to pěkné, když tu dlouho nebyla válka.” Za prvé byla válka v Jugoslávii, za druhé – vždyť zuří ekonomická válka, a finanční. My opravdu nejsme jeden celek. Z toho plyne, že ani nejsme schopni jednat jako jeden člověk. Navíc otázka sankcí je velmi ošemetná. Vzpomeňte si, že Hitler měl půdu pro vznik svého vzestupu a fašismu právě po 1. světové válce, protože Versailleská smlouva jim absolutně vzala možnost přežít. Jakmile sankce zavedete natolik, že to postihne normální lidi a opravdu začne bída, je to podhoubí pro vzrůst všech možných fašismů. Já si nemyslím, že máme vůbec nějaký dobrý nápad. Dobrý nápad je, aby Ukrajina jednala s Ruskem a Evropskou unií. Abychom všichni věděli, že Ukrajina by měla být do určité míry samostatný útvar, ale to už se dneska nevrátí; už nevíme, na cestě kam to je…

Vy jste se již dříve vyjadřovala k tomu, že spojení politiky a byznysu je zhouba, v České republice s poukázáním na podnikatele Andreje Babiše. Kdybyste měla zhodnotit teď konkrétně jeho přínos jako ministra financí, dělá správné kroky? Je potřeba více represe na daňové poplatníky a podobně?

Tohle zrovna jsou kroky, po kterých se volalo už dávno. On je pouze realizuje v koaliční vládě. Myslím, že nutné to je, a je potřeba začít se dívat, kam daně unikají. Je otázka, aby to dělali důsledně a pro všechny stejně. Do toho už já tolik nevidím. Je ovšem jasné, ale to už je zásluha i předešlé vlády, že to nyní budou mít všichni s těmi úniky těžší. Jasně jsem se už vyjadřovala i k tomu, že daně se mají platit doma. Daňové ráje – a o tom se mluví v celém světě - jsou šílenství. Jenže k Petře Kvitové jsou všichni tak nějak tolerantní, protože se ví, že vyhrává. V jejím případě to přímo neřeknou, ačkoliv je to slabost politiků, kteří by měli říci: Ano, daně se platí doma. Jsou obojetní – hrají hry dle toho, kde se jim to hodí. Kde se to nehodí, udělají dírku nebo díru. V tom je problém.

Co návrh zákona na prokazování původu majetku? Nemůže být nástroj konfiskace majetku v rukou ministerstva politicky zneužíván?

Zatím ne. Snad ještě tady máme pořád nějakou demokracii a na to by se velmi poukazovalo.

Máte v sobě dost víry…

Já nemám vůbec žádnou víru, ale přesvědčení, že kroky k omezování daňových úniků jsou nutné. Lidé si totiž málo uvědomují, že všechny programy, které dělají stát státem – sociální, kulturu, vědu, vzdělání – musejí být placené zejména z veřejných rozpočtů. Když nejsou, tak jde stát ke dnu. Všichni využívají infrastrukturu, silnice, studium, zdravotnictví, ale pokud budou peníze unikat jinam, z čeho se to má platit….

Byla jste mezi těmi, kdo prosazovali služební zákon a odpolitizování státní správy. Sledujete teď ony šarvátky kolem jeho podoby?

Sleduji to a musím říci, že tady jsem trochu nejistá. Jsem toho názoru, že systém generálního ředitelství byl pravděpodobně asi dobrý, ale úplně nejsem schopna zvážit všechna pro a proti. Nevím, zda je správně, když teď vznikne v rámci Ministerstva vnitra takový obří útvar. Myslím, že ne. Zejména ne na Ministerstvu vnitra. Opravdu mělo jít o cosi samostatného. Do detailů ovšem nevidím.

Kdysi jste spolupředkládala zákon o registrovaném partnerství. Jak vnímáte současné téma možnosti adopce pro homosexuální páry?

Jsem trochu zaskočená, protože pokud si vzpomínám, tak už kdysi jsme v tom návrhu měli, že pokud je to v rodině (například po úmrtí partnera), tak je adopce možná. Teď se o tom mluví znovu, tak jsem si možná nevšimla, že to tehdy vypadlo… Obecně u osvojování dětí homosexuálními partnery jsem vždy byla rezervovaná, protože bych ráda znala všechna pro a proti. Jsou případy, kdy by to dobré bylo a kdy zas ne. Muselo by se to posuzovat individuálně. Tohle nechávám trošku otevřené…

V současné době se v české politické kotlině už začalo mluvit o příštích prezidentských volbách. Není to podle vás brzo? Jak to vidíte se jmény, která se už začala v médiích pošťuchovat? Klaus, Halík, Škromach, Karel Janeček…

Docela mě to děsí. Jednak mě překvapilo, že to začíná takhle brzy, a jednak ve mně mnohé nebudí důvěru. Jako například, že Karel Janeček nebo Škromach řeknou, že chtějí být prezidentem. Lépe řečeno to nahodí jako udičku. Mám obavu, že příští volba bude skutečné panoptikum. U té první jsme všichni byli zvědaví a nebylo to zcela nedůstojné. Mám pocit, že se to zhorší. Bude to velká fraška. A Václav Klaus, to je jen hozená rukavice. On snad musí vědět, že po té amnestii by ho nezvolila ani noha od stolu. Ale on je takový provokatér, takže to asi nebylo myšleno vážně, předpokládám.

Vy nejste typ osobnosti, která by kandidovala vždy a všude za každou cenu. Do komunálek se osobně nechystáte. Tak kdy vás opět uvidíme na nějaké kandidátní listině?

Já jsem si díky své kandidatuře v prezidentské volbě prostudovala volební systémy. Vím, že pokud se nezmění volební systém v preferenční, kdy by lidé mohli volit jen v prvním kole, tak pak by hlasy nepropadly. Ale pokud to tak nebude, tak už nechci hrát v té frašce. Jistě by to pro určitý segment lidí bylo zajímavé, ale bylo by to zas totéž. To by se muselo něco zásadního stát, proměnit atmosféra v zemi, aby vznikl dobrý ethos, který rodí dobré prezidenty. V tomto upatlaném prostředí si ale myslím, že se nic moc dobrého zrodit nemůže. Ovšem v parlamentních volbách kandidovat budeme. Já jsem mimo jiné předsedkyní alternativního Klíčového hnutí.

Můžete připomenout, co je základním posláním Klíčového hnutí, které se prezentuje na základě principů antroposofie? Co to přesně je a co do demokratické politiky může přinést?

My jsme si z antroposofie vzali sociální trojčlennost. Ta striktně odděluje politiku, ekonomiku a vše, co jde do duchovní oblasti. A do každé této dílčí části přiřazuje jiný princip. Z toho duchovně-kulturního svobodu, do právně-politického patří rovnost. Lidi tomu stále nerozumí a táží se: „Jaká rovnost?” Před zákonem si musí být všichni rovni a to nejsme. Řekněme si na rovinu, že zákony se dělají pro ty mocné. Podle toho to vypadá. No a do třetice do ekonomiky patří spolupráce. Zejména to jde odspodu od menších. Pak stojíme na místních záležitostech, jako je družstevnictví, rovnosti hlasů a podílu, jak to bylo za první republiky, dále na místních měnách, aby zachránily lidi, když klekne velká měna. Tak by mohli dále v daném místě fungovat a zůstala by zaměstnanost. Jsem přesvědčená, že toto je budoucnost. Samozřejmě k tomu alternativní školství a podobně. Lidé by měli vědět, že cesta existuje.