Čína má dobré vztahy s Ruskem, které zabralo Krym a je zainteresováno ve válce na východě Ukrajiny. Nemyslíte si, že by hodně pomohlo, kdyby se Čína připojila k politice amerických a evropských sankcí vůči Rusku?
Jde o citlivé téma. Podle mého osobního názoru není jisté, že sankce něčemu pomohou. Nevzpomenu si na žádný případ, kdy byla politika sankcí úspěšná. Použití vojenské síly, ale ani uvalení sankcí podle mě nikam nevede. Diplomacie je lepší. Je třeba sedět u kulatého stolu, jednat o konkrétních záležitostech a nacházet kompromisní řešení, aby se problémy vyřešily.
Jak vnímáte kritiku na adresu Číny, že v ní stále vládne jedna komunistická strana, že jsou v ní pošlapávána lidská práva?
Vím, že je takové smýšlení stále živé a západní média tuto kritiku opakují stále dokola. Někteří západní novináři přitom Čínu vůbec neznají. Vy si už alespoň základní obrázek udělat můžete. Je totiž mnohem lepší jednou vidět, než stokrát slyšet. V Číně jsou dnes všichni uspěchaní. Chceme pracovat, něco budovat. Každý rok se zde vytvoří kolem deseti milionů pracovních míst, a stejně to nestačí. Ročně se u nás totiž narodí stejně lidí, jako byla populace celého Československa. Svět nicméně potřebuje Čínu a Čína potřebuje svět. Země, kde koláče padají z nebe, neexistuje.
Proč ale v Číně neexistuje demokratické soupeření politických stran o vládu v zemi?
U nás je hlavní Komunistická strana Číny, ale máme ještě osm dalších stran včetně těch demokratických. (Podle oficiální publikace Čína 2013 vydané v angličtině jde například o Čínskou demokratickou ligu, Revoluční výbor čínského Kuomintangu či Čínskou rolnickou a dělnickou demokratickou stranu.) Je třeba se nad tím zamyslet. Čína má velkou populaci. V Česku máte desítky stran, které vzniknou a po pár letech konkurenčního boje zaniknou. Kdyby se tohle dělo v Číně, zavládne zde chaos. V zemi, která má přes miliardu a tři sta tisíc obyvatel, by trvalo strašně dlouho zvolit premiéra či prezidenta. Vždyť už takové zkušenosti z období kulturní revoluce máme. Začala v roce 1966 a různé frakce zakládaly svá hnutí. Šlo o revoluční chaos. Kdyby trvala dlouho, Čína by se ocitla na pokraji zkázy, totálního hladomoru. To nelze připustit. V některých okresech se nyní dělají experimenty, že si lidé sami volí své lídry. Pomalu tak získáváme vlastní nové zkušenosti.
A ohledně lidských práv?
Podívejte se na USA a lidská práva tam. Myslíte si, že tam mají Afroameričané a Mexičané stejná práva jako bílí Američané? Já si to nemyslím! Všechny národy jsou si v Číně rovny. Zavádíme spousty opatření, abychom podporovali malé národy. Třeba Tibeťany. Pro ně existuje jiná politika než pro nejpočetnější etnikum, tedy národ Chanů. U něj se uplatňuje politika jednoho nebo dvou dětí. Tibeťané mohou mít dětí, kolik chtějí. Na jejich děti jsou navíc kladeny menší požadavky při přijetí na vysoké školy než na chanské děti. Byla jsem tam dvakrát.
Nicméně alespoň co jsem slyšel, bežný novinář z Evropy se do Tibetu nedostane a turisté tam musejí cestovat v organizovaných skupinách. Pak je těžké si udělat vlastní názor...
Zase říkáte, že jste něco slyšel, že něco není povoleno. Můžete tam jet. Mnoho se změnilo. Vím, že byl prezident Václav Havel velkým přítelem s dalajlámou. Nicméně ten již v Číně šestapadesát let nežije a navíc byl feudálním vládcem. Studenti z Tibetu dnes třeba mohou přerušit studia, aby se mohli odjet modlit k hoře Kailás. Respektuje se to. Učitelé jim to dovolí. Na Západě se tvrdí, že si chceme Tibet úplně uzurpovat, osídlit ho Chany. Není to pravda, žít tam je velmi těžké. Narodila jsme se v nížině a vždy, když jsem tam byla, musela jsem inhalovat kyslík, abych mohla spát. Mnoho Evropanů tam mělo těžké zdravotní potíže. Z našeho ministerstva zahraničních věcí tam vždy posíláme dva lidi, aby pomáhali organizovat tamní diplomatické služby. Je to mise na dva roky s příslibem povýšení po návratu, a přesto to musí být přiděleno jako úkol. Nikomu se tam nechce. Každá provincie odevzdává ústřední vládě v Pekingu daně, ale Tibet ne. Víme, že jsou na tom hůře než v ostatních částech země, takže se jim snažíme pomáhat a podporovat je.
Takže si myslíte, že je kritika ohledně porušování lidských práv v Tibetu neoprávněná?
Kritika je správná věc. Nicméně by měla být konstruktivní, a ne jen hledat schválně za každou cenu chyby. Nikdo z nás není ideální. Ani žádná země není ideální. Proto říkám, že malé země mají malé problémy a velké země mají velké problémy. Není ale dobré používat dvojí metr. Podívejme se třeba na Indii. Je tam více politických stran a jakási demokracie. Indie asi proto za porušování lidských práv kritizována moc není a myslíte si, že se tam neporušují? Byla jsem tam a viděla ty obrovské rozdíly. Bohatí lidé jsou páni, chudí nemají nic, navíc tam vládne systém kast. Bída je tam veliká.
Můžete vysvětlit propojení socialismu a kapitalismu, tedy plánovaného centrálního hospodářství s tržní ekonomikou, které v Číně funguje?
My říkáme, že jde o socialistický systém s čínským charakterem. Snažíme se přebírat dobré zkušenosti ze všech zemí. Vše dobré pro lid. Tržní ekonomika nemusí fungovat jen v kapitalismu. Teng Siao-pching kdysi řekl, že nezáleží, jakou má kočka barvu, hlavně že chytá myši. Stát a vláda mají silnou pozici a soukromý sektor je také silný. Vláda podporuje čínské soukromé firmy a všichni jsou spokojeni.
Jak se změnily vztahy mezi Čínou a Českem od té doby, kdy jste u nás byla velvyslankyní?
Hodně se zlepšily a jsem za to ráda. Chceme, aby se naše spolupráce ještě více prohlubovala. Jako lidé bychom měli chtít žít v harmonickém světě, ne v nenávisti. Mezi čínským a českým lidem nejsou žádné konflikty, panuje přátelství, a to je dobře.
Bývalá čínská velvyslankyně v ČR Huo Yuzhen, v české transkripci zní její jméno Chuo Jü-čen. Hovoří dobře rusky a česky. Od roku 1973 totiž studovala na Univerzitě Karlově v Praze bohemistiku a oblíbila si knihu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Pak mnohokrát v Československu či Česku pracovala, dohromady pětadvacet let. Ještě v roce 2009 poskytovala rozhovory čekým médiím jako čínská velvyslankyně v Praze. V současnosti je speciálním zástupcem čínského ministerstva zahraničí pro vztahy mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. O Češích říká, že jsou kultivovaným národem se smyslem pro humor. Reportér ParlamentníchListů.cz s ní hovořil jako účastník nedávné delegace novinářů z postsocialistických zemí Evropy v Číně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
