V minulém a předminulém roce jste v jednom z našich rozhovorů přiznal, že byste děj své knihy Pod znamením půlměsíce, který se odehrává kolem roku 2050, kdy západní politika vinou elit oddaných myšlenkám multikulturalismu umožnila v Evropě převládnutí islámu, se znalostí nynějšího vývoje posunul o tři či čtyři desetiletí blíž k přítomnosti. Trváte na tom i teď, kdy po opadnutí obrovské migrační vlny z léta 2015 se situace zklidňovala a v posledních měsících jsou problémy s lidmi vyznávajícími islám alespoň v Německu s výjimkou útoku na berlínský vánoční trh spíše ojedinělé?
No, ona se situace ani tak moc nezklidnila, spíš si na ni lidi zvykli a také migrantů už nepřicházejí statisíce, nýbrž desetitisíce. Také CDU a další partaje už nevystupují tak ofenzivně, spíš se snaží negativní případy nerozmazávat, aby se na ně co nejdřív zapomnělo. I ten berlínský masakr se udržel v novinách dva, tři dny, pak se vzbouřené vlny utišily. Nastalo tudíž jisté zklidnění, což neznamená, že i obrat ve voličských preferencích.
Máte pocit, že se německá společnost začala radikálním islamistům konečně i bránit, nebo se berlínskou policií provedená rozsáhlá razie mešity ve čtvrti Moabit, kterou navštěvoval mimo jiné Tunisan Anis Amri, pachatel zmíněného teroristického útoku, dá brát jen jako ojedinělá vlaštovka?
S Němci je ta potíž, že pořád mají pocit viny za válku, holocaust a tak dále, takže neradi vyjevují, co si opravdu myslí. To se odráží i v současné krizi: v jiných zemích dochází k radikálnímu obratu jako třeba ve Francii nebo v Holandsku, v Německu to jde jen zvolna a s jistým pocitem zahanbení.
Za půl roku se v Německu uskuteční celostátní volby. Budou pro ně migrace či hrozba islámu v zemi vůbec ještě tématem?
Tématem spolkových voleb uprchlická krize určitě bude, dost možná, že hlavním. Otázka je, jestli se tím něco podstatně změní. Máme tady jedinou partaj, AfD, která se otevřeně staví proti destrukci západní civilizace; procent jí jistě přibude, ale k významnějšímu posunu v německé politice to, hádám, stačit nebude.
Psali jsme:
Kancléřka Angela Merkelová bude už navždy spojena s otevřenou náručí migrantům. Jejího největšího rivala Martina Schulze, bývalého předsedu Evropského parlamentu, charakterizuje zápal pro přijímání migrantů a nařizování kvót pro členské země EU. Lze tedy počítat se setrvačností nynější německé politiky v této věci, ať vyhraje kdokoli z těchto dvou favoritů?
Jsou to takové váhy: popularita Martina Schulze roste s poklesem popularity Angely Merkelové. Podstatný rozdíl mezi jejich politikou ale neshledávám. Spíše je to takový mariáš o post kancléře. Dost možná ale vytáhne Martin Schulz nějaké eso z rukávu, až půjde volební kampaň do finiše. Uvidíme.
Když začátkem roku Martin Schulz opouštěl funkci předsedy Evropského parlamentu, tak se ostře vyjádřil na adresu několika politiků. Ujistil v reakci na kroky Donalda Trumpa, že on se nikdy nevzdá hodnot svobody a solidarity, do Francie vzkázal, že i Němci měli agresivně nacionální stranu jako Marine Le Penová, o Alternativě pro Německo řekl, že je ostudou pro Německo a maďarského premiéra Viktora Orbána obvinil, že svým přístupem k migraci rozděluje Evropu. Pokračuje v podobném duchu i nyní jako spolufavorit voleb, nebo tuto rétoriku zmírnil?
Je otázka, kdo víc rozděluje Evropu, zda ti, kteří by rádi uchovali všechno při starém, nebo ti, kdo spatřují nutnost změny. Sám bych čekal, že změny nastanou, tím spíš, čím víc se Merkelová, Juncker a další budou držet receptů z dob, kdy v politice nešlo o víc než o rozpočty, deficity a podobně. Úderem roku 2015 se dostavily onačejší hlavolamy, stará garnitura je ale nerada bere na vědomí. Což asi nepůjde věčně.
Jak by se mohlo změnit Německo, pokud by už zemi nevládla po dvanácti letech Angela Merkelová?
Ono ani tak nejde o to, jestli někdo po dvanácti letech vystřídá Merkelovou, ale kdo to bude a jestli bude schopen a ochoten obrátit kormidlo do směru, jimž se už jedna po druhé vydává mnohá evropská země. Ještě víc záleží na posunu nálad ve veřejnosti, a ten je už dobře znatelný, třebaže ne v každé evropské zemi stejně.
Jak věrohodný vám připadá nedávný průzkum britské společnosti YouGov, jenž pro německé podzimní volby mírně favorizuje za vítěze SPD proti CDU/CSU, ale také uvádí, že pod hranicí vstupu do Spolkového sněmu by zůstala Alternativa pro Německo?
Na odhady a prognózy všelijakých agentur bych moc nedal. Nejsou-li vyráběny přímo na zakázku, jsou dány přáními etablovaných partají. Proto dle okolností buď silně podhodnocené jako v případě Alternativy pro Německo, nebo silně přehodnocené. Po volbách je pak všechno jinak, což bych očekával i tentokrát. Ostatně máme v Německu před spolkovými volbami ještě dvoje zemské; tak očekávám, co zase bude nářků, jak se rozmáhá populismus.
Ale nelze za nízkými preferencemi AfD vnímat opravdu úbytek voličů této pořád ještě nové strany, které předtím patřilo zpravidla třetí, nebo čtvrté místo podle zveřejňovaných průzkumů?
Se stranou AfD je tomu trochu jako s Donaldem Trumpem: před volbami hysterická snaha nasadit mu psí hlavu, výsměch, opovržení, proroctví nedobrých konců, po volbách nejdřív zoufalé pokusy dokázat, že nevyhrál, i když vyhrál, pak pomalé zklidnění, dokonce tu a tam náznak objektivity. Volič totiž není takový trouba, za jakého ho liberální krasoduchové mají; na výlevy propagandistů moc nedá a rozhoduje se podle skutečných potřeb. V této chvíli nejvyšší potřebou je zachování západní civilizace, což si občan uvědomuje s velkým náskokem před politickými profesionály.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
