Během svého působení v Poslanecké sněmovně jste byla mimo jiné šest let místopředsedkyní výboru pro evropské záležitosti. Momentálně nejpalčivější „záležitostí“ Evropy je uprchlická krize. Patříte mezi zastánce otevřené náruče, nebo mezi ty, kteří mají z příchodu migrantů spíše obavy?

Žádat pomoc neznamená se dožadovat pomoci či si dokonce pomoc nárokovat. Řadím se mezi ty, u kterých převládají obavy. Uprchlík před válkou je rád, když skončí v první zemi, která mu může zachránit holý život. Ne dávky, ne luxus, ale holý život – přežití. Určitě je slušné, ale nikoliv povinné, pomoci těm opravdu ohroženým – ženám a dětem, protože musely opustit domov v obavách o život a jejich rolí není držet samopal. Ale i ta otevřená náruč musí mít jasná pravidla. Například ochota pracovat a přijmout jakékoliv nabídnuté místo, povinná výuka češtiny a respekt vůči evropským zvyklostem, respektování českého zákonodárství, povinná návštěva dětí v českých školách. A strana, která žádá o pomoc, tato pravidla musí beze slova respektovat. Uprchlík musí vědět, že právo přežít je spojeno se závazky vůči hostiteli. Nic není zadarmo. Na azyl není automatické právo. Konec konců s každým právem kráčí ruku v ruce i povinnost. A i ti, kteří odcházeli z Československa po roce 1968, končili velmi často nejdříve v uprchlických táborech, ne všichni dostali automaticky azyl a řada z nich musela poměrně dlouho čekat na vízum či povolení k pobytu. Jen o tom nyní raději nemluvíme.

Do debaty o migrační krizi se v poslední době výrazně zapojuje také vicepremiér Andrej Babiš. Do jaké míry může sehrát hnutí ANO roli magnetu na voliče, jako se to povedlo v nedávných regionálních volbách Svobodné straně Rakouska, která zdvojnásobila svůj předchozí zisk?

Myslím si, že Andrej Babiš uvažuje selským rozumem a umí poslouchat v hospodě štamgasty. Umí mluvit tak, že mu lidé rozumějí. A díky svým poradcům a mediálním prostředkům, které vlastní, velmi dobře využije migrační krizi ku prospěchu svému a své strany, byť se v této chvíli drží trochu stranou. Je přece jenom koaličním partnerem. Uvidíme, co mu jeho poradci poradí před krajskými volbami. Zatím s touto kartou hraje velmi šikovně. Upozorňuje i na to, že ti, kteří chtějí do České republiky přijít studovat či pracovat lege artis, musí projít velmi náročnou procedurou vízového řízení. Na rozdíl od uprchlíků, kteří nemají doklady a o kterých často ani nevíme, zda skutečně utíkají před válkou.

Velice aktivní ve vyjádřeních k migrační krizi v Evropě je i prezident Miloš Zeman. Očekáváte, že by mohl více vstoupit do politiky prostřednictvím spřízněné politické strany, nebo toto téma může spíše využít k návratu do politiky jeho předchůdce Václav Klaus?

Miloš Zeman už do politiky dost vstupuje jako prezident a v tuto chvíli to nevypadá, že by v této otázce potřeboval spřízněnou politickou stranu. Je rovněž otázkou, koho myslíte onou spřízněnou politickou stranou. Zda Sobotkovu ČSSD nebo neparlamentní SPO. Sobotkova ČSSD se v této krizi chová jako dvě strany. Jednu stranu řídí Špidla a Dienstbier, druhou pak hejtmani. Sobotka běhá mezi oběma tábory, snaží se působit jako chytrá horákyně a zaštiťuje se zájmy svých voličů a hodnotami a principy, které jinak hází za hlavu. Strana práv občanů hledá svoji pozici. Obávám se, že bez Zemana zůstane stejně marginální jako Jana Volfová. To Václav Klaus a jeho tým politiku umí dělat. Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, takže bych v jeho případě nevylučovala vůbec, ale vůbec nic. Pouze nevěřím, že by vstoupil do politiky aktivně. ODS je v naprostém rozkladu a podnikatelské pravici Babišovo ANO vyhovuje lépe než Topolánek, Bém, Tlustý či Julínek. Po Klausovi je poptávka tak snad ještě u libertariánských Svobodných… Všichni ostatní už dávno ví, že pouze sám trh vše nevyřeší a že stát nemůže být slabý.