Blíží se konec roku a tak se sluší bilancovat. Podle některých skeptiků byl rok 2015 nejsložitějším obdobím od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování... Jsou toto podle vás věci, kvůli kterým se sluší pronést hlubší rozbor? Co byste k nim řekl?
Určitě bych rok 2015 nezařadil mezi nejsložitější období za poslední čtvrtstoletí. Dařilo se ekonomice a tím se dařilo i lidem. Citelně se snížila nezaměstnanost, rostou mzdy a platy, migrační vlna se nás také příliš netýkala, řecká krize šla mimo běžného občana a terorismus se nám také zatím vyhnul. I podle chování obyvatelstva je vidět, že je vcelku v klidu a bez velkého napětí se připravuje na trávení klidných křesťanských vánočních svátků jako kdykoliv v minulosti. Je ale nutno říci, že všechny ty problémy kolem jsou ale naší společností velmi citlivě vnímány a lidé mají ve své drtivé většině obavy z budoucnosti.
Ing. Jiří Oberreiter
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly? Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016 s ohledem na uprchlickou krizi?... mluví se konkrétně třeba o přežití Angely Merkelové...
Migrační krizi vidím naprosto jednoznačně jako zásadní téma k řešení. A v tomto pohledu vidím rok 2015 jako rok zlomový, kdy se desetitisícové přívaly ilegálů změnily ve statisícové. Došlo tedy k řádové změně, což bude mít dříve nebo později podstatný vliv na žití v Evropě, nebo dokonce na její přežití v tom stavu, v jakém ji nyní známe.
Bez ohledu na to, čím nebo kým byly tyto migrační lidské veletoky spuštěny, je třeba primárně vidět, že se jedná o nezákonné porušení hranic jak Evropské unie, tak jednotlivých států. Všichni se do evropských států dostávají bez souhlasu jednotlivých zemí a bez splnění vízových povinností. Tím se dopouštějí trestných činů a porušování zákonů jednotlivých zemí. Dále je nutno mít na paměti, že toto ohromné množství lidí z naprosto odlišných životních prostředí si sebou přináší nejen pro nás nepřijatelné způsoby chování, ale také nemoci a parazity, vůči kterým nejsme imunní. Zásadní otázkou také je, že podle německých speciálních služeb až 80 % z nich nemá vůbec žádné vzdělání či pracovní návyky. Problémem je samozřejmě i to, že nevíme, zda jsou z hojně deklarované Sýrie, či z Iráku, Čadu, Jemenu, Nigérie, Afghánistánu atd. Samozřejmě tím nejdůležitějším problémem je problém terorismu. Není třeba vůbec pochybovat o tom, že do těchto mas proudících do Evropy je infiltrováno velké množství radikálů, teroristů či osob se zločineckou minulostí. Vzhledem k tomu, že nově příchozí nelegální imigranti nemají ani tušení o našem způsobu života a chování, není možné po nich požadovat, aby se chovali dle našich zákonů a zvyklostí. Lze proto od nich očekávat porušování zákonů ve velkém, loupení, znásilňování, ubližování občanům atd.
V tomto ohledu vidím EU včetně všech řídících struktur jako zcela impotentní a neschopnou jakékoliv akce zabraňující přívalu nežádaných nelegálních imigrantů na evropský kontinent. Tím, že EU nebyla ani v nejmenším schopna zabránit narušení svých hranic, ohrozila své vlastní obyvatelstvo a nesplnila tak ten nejzásadnější úkol, kterým jistě zůstává bezpečnost obyvatelstva. Velmi diskutabilní je také vztah s Tureckem, astronomické sumy placené za různé přísliby atd.
Co se týče Angely Merkelové, tak její setrvání či nesetrvání ve funkci nevidím jako podstatné. Její podpora uvnitř jak CDU, tak parlamentu, je rozkolísaná a je možné, že bude nahrazena někým jiným. To ale vůbec nic nezmění na tom, že Německo svým jednáním navenek přispělo k nasměrování imigrantů na své území a nyní se o ně musí postarat, či v určitém horizontu velmi reálně a razantně zorganizovat jejich repatriaci.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí prezidenta Miloše Zemana. Dokonce i premiér Bohuslav Sobotka se obrátil proti hlavě státu, kterou obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ a spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti podle vašeho soudu gradovat?
O politice se říká, že je to umění možného. Řekl bych, že média jsou naopak uměním nemožného. To, co probíhá v našem mediálním prostředí, je až nepřijatelné dezinformování při komentování, analyzování či popisování reality. To, že je naše společnost polarizována, je běžná záležitost i v jiných společnostech a pokládá se to za normální. Různorodost názorů je samozřejmě zdravá, ale nesmí se minoritní názory prostřednictvím médií zásadním způsobem předkládat společnosti jako majoritní a jediné správné. To, že náš prezident pan Miloš Zeman dlouhodobě a konzistentně obhajuje názory hájící zájmy naší země na všech fórech doma i v zahraničí, je samozřejmě správné a nic jiného bychom od svého prezidenta ani neměli očekávat. Je ale samozřejmě malá část naší společnosti, která jeho přímou volbu neuvítala a ode dne vyhlášení výsledku prezidentské volby se nemůže smířit s tím, že nezvítězil jejich kandidát.
To, že náš prezident otevírá cestu naší podnikatelské sféře na nové trhy v zahraničí, je vysoce nadstandardní aktivita, která mu dělá radost a naší republice dává nevídaný prospěch. To, že postupně navštěvuje všechny naše kraje a hovoří s obyvatelstvem, představiteli kraje i podnikateli, je také dosud téměř nevídaná aktivita. To, že upozorňuje na nebezpečí terorismu a možné nebezpečí skryté v imigrační vlně je nahlas vyřčené to, co si všichni rozumní lidé myslí. Národ je rozdělen při pohledu na řešení či neřešení problému, nikoliv ale osobou prezidenta.
Drtivá většina národa stojí za svým prezidentem a odmítá „neslané, nemastné“ řeči našich vládních představitelů. Národ odmítá kvóty, nezvané uprchlíky i servilnost předsedy vlády a jiných našich zástupců k Bruselu. Národ se nechce vzdát svého životního stylu, své kultury, své životní úrovně a své bezpečnosti. Národ se nechce chovat stádně a bezmyšlenkovitě poslouchat každého silnějšího. Prezident Miloš Zeman má – dle mého soudu – vysokou autoritu a momentálně snad nejvyšší podporu lidu ČR. Jsem přesvědčen, že žádný antizemanovský podzim se konat nebude. Spíše naopak, budou se konat shromáždění na podporu prezidenta a proti slabosti, neodpovědnosti a neschopnosti naší vlády.
O podobné „polarizaci“ lze přemýšlet i v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj pro Evropu? A jde o reakci na konkrétní situaci, anebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se třeba názory, že ke krajní pravici se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Lze to takto chápat?
Uprchlická krize je problémem, kde není mnoho alternativ. Buď uprchlíky chci přijmout, nebo je přijmout nechci. Každý stát či národ má své mnohaleté zkušenosti s uprchlíky či imigranty. Ten základní rozdíl je ale v několika základních otázkách. V první řadě jde o imigranty, kteří o azyl požádali řádným způsobem a splnili požadovaná kritéria. Ve druhé řadě jde o přistěhovalce ze zemí stejné nebo velmi podobné kulturní oblasti.
V současné době ale přistěhovalci nesplnili ani jedno. A navíc, jde o tak ohromné množství lidí, které může ohrozit samu národní bezpečnost země a způsobit sociální bouře vedoucí až k militantním řešením. Samozřejmě, že toto je krajní a nežádoucí způsob řešení krize. Evropané ale zjistili, že struktury EU nejsou schopny téměř žádného jiného než smířlivého a poraženeckého řešení. Nejsou schopny rázných rozhodnutí, nejsou schopny postarat se o své území, o své obyvatelstvo atd. Proto je mnoho Evropanů přestává podporovat, odklání se od Evropské unie a snaží se hledat alternativní řešení. Samozřejmě, že momentálně jde o konkrétní situaci. Ta se ale může stát roznětkou pro řešení i dalších, dosud neřešených či opomíjených dílčích problémů. Nadějně vypadající projekt spojení evropských národů pod jednu střechu se v krizové situaci fatálního významu může zcela rozpadnout.
Levice či pravice v tomto případě asi velkou úlohu hrát nebude. Možné nebezpečí spojí chudé i bohaté v přirozené touze uchovat vše, co mají společné a za uchování kulturního prostoru pro následující pokolení.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jejím dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak lze hodnotit tento stav?
Evropskou unií čas od času otřásají různé ekonomické problémy v různých zemích, Řecko nevyjímaje. Řecko je ale samozřejmě ukázkový případ. EU a eurozóna nastavily kritéria pro přijímání nových členských zemí. Bohužel, do EU se přijímaly země s velmi rozdílnou úrovní ekonomik, s velmi rozdílnou produktivitou práce, HDP, deficity rozpočtů, atd. s cílem vytvoření co možná největšího celku bez ohledu na úroveň jednotlivých zemí.To, že Řecko budovalo finančně nákladnou armádu, spouštělo finančně náročné projekty a obyvatelstvo si žilo nad poměry, nebylo žádným tajemstvím. Snad jenom pro některé úředníky EU. Řecko bylo stále více a více úvěrováno, až se dostalo k okraji propasti. A kdo Řeky úvěroval? No přece ten, kdo tam nejvíce vyvážel. A po mnoha poradách v EU byl vyjeven „překvapivý“ výsledek – všichni se složíme a budeme pokračovat dále. Je to tedy opět výsledek, který odpovídá EU. Řecké reformy budou polovičaté, nic neřešící, Řecko zůstane v eurozóně atd. Dnes se také potýká s nelegálními imigranty a tak bohatě dotovaná a úvěrovaná armáda není schopna ochránit své vlastní území a teritoriální vody.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?
Myslím, že postavení Ruska jak ve světě, tak i v myslích českého občana se změnilo dosti radikálně. Úloha veřejnoprávních i soukromých médií v této oblasti opět sehrála dosti negativní úlohu, neboť českého čtenáře, diváka či posluchače nekultivovala v zájmu objektivity, ale spíše naopak. Utvrzovala v něm povědomí, že Rusko se rovná Sovětský svaz, a to hlavně se všemi negativními a špatnými atributy. Po rozpadu SSSR se Rusko vynořilo jako samostatný stát, opírající se o své historické pravoslavné kořeny a snažící se o všemožné reformy a zavádění demokratických pravidel. Vzešlo oslabeno jak ekonomicky, tak i vojensky a mezinárodně. S přimhouřenýma očima sledovalo jak rozšiřování EU, tak hlavně rozšiřování NATO, a to až na své hranice. Bylo tolerantní a budovalo své zázemí pro případ nutnosti. Každý ale věděl, že tohoto zdánlivě pospávajícího medvěda není radno moc dráždit. Přece jenom, je to vyspělá jaderná velmoc. Medvěd sledoval, jak západní letecké síly nekonečně bombardují Islámský stát a jak se výsledek stále nedostavuje. Rusko s nevolí sledovalo i to, jak se naopak IS pomáhá, pomáhá se kdekomu s cílem svrhnout Bašára Asada a nastolit v Sýrii přátelštější režim na způsob Libye, Iráku atd.
Zapojením Ruska do války s Islámským státem určitě vzrostla jeho prestiž, a to jak vojensky, tak mezinárodně. Dokázalo, že má logistické i technologické možnosti útočit na nepřítele i mimo hranice svého státu. Prezident Putin je velký hráč, který asi jenom stěží bude hledat adekvátního partnera pro jednání. Na druhé straně prezident Turecka určitě při sestřelení ruského bombardéru sehrál svou roli. Těžko říci, co tím sledoval. Zřejmě podcenil svého ruského soupeře a Rusko samotné. Asi ho to bude dlouho mrzet, zatímco Putin vyjde posílen a s ještě větším respektem k sobě.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Myslím, že pan Syruček má stoprocentní pravdu. Dřívější pojetí válek a válečných konfliktů je již opravdu minulostí. Frontové linie, červení a modří, lokální války, vyhrožování globální válkou atd. je nenávratně pryč. Dnešní pojetí války je daleko nebezpečnější, neboť většinou nejsou a v budoucnu nebudou známy frontové linie. Nebudou známí útočníci. Využívá se informatiky a modernějších způsobů dezinformací, zastrašování, výhrůžek, terorismu atd. Migrace se dá považovat za zábor nebo okupaci území beze zbraní, pouze příchodem nekonečného množství živé síly. Civilizované země budou mít obavy z fanatiků od dětských let indoktrinovaných nepřátelstvím, bezcitností a bezhlavě jdoucími za svými cíly. Pokud se této síle nepostaví ještě silnější síla, zkáza bude dokonána. Jde o ideologický boj, mnohdy zastíraný náboženstvím, ekologií atd.
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu? V úvahu vezměme například „útěk“ pracovních míst na Východ, další ztráty kvůli robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, či zadlužení...
Akademik Radovan Richta již v roce 1970 vydal knihu Civilizace na rozcestí, kde se zabýval další etapou vývoje společnosti. Zabýval se ústupem ryze manuální práce a její náhradou automaty, širokým zapojením mas do služeb, neustálým zvyšováním vzdělanosti atd. S tím ale souvisí i sociální změny, postavení člověka ve společnosti atd. V té době to tak trochu vypadalo jako science fiction, dnes ale již víme, že náš akademik měl k řešení velmi reálný případ blízké budoucnosti. Dnes vidíme, že tehdejší prognózy se naplňují docela přesně. A společnost přijala tuto změnu bez dramatických problémů a rychle se stávajícímu trendu přizpůsobila.
Otázkou zůstávají důsledky migrační krize. Momentálně nevíme, ve které fázi se právě nacházíme a zda jsme schopni imigranty zadržovat. Vše svědčí o tom, že příliv nelegálních uprchlíků neustává a Evropská unie pouze přihlíží a kritizuje ty státy, které se přílivu brání a chtějí se uchránit všech důsledků. Další otázkou je, kdo bude ty miliony nezaměstnatelných živit, šatit, ubytovávat. Nezdá se, že by toužili po zaměstnání či jiném uplatnění v našem přetechnizovaném světě. Spíše se zdá, že budou pořádnou ekonomickou zátěží než startérem dalšího rozvoje.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
To, co se do nedávna předpokládalo, se stává realitou. Čína je největším geopolitickým hegemonem na světě. V tichosti investovala obrovské částky do projektů v Africe, ve Střední Asii a i v USA. Její investice se pohybují v řádu více než 500 mld. USD. Buduje svou hedvábnou stezku, zájmy má i v Evropě. Vstoupila do uskupení BRICS, které zahrnuje cca 3 mld. obyvatel, což je přes 40 % světové populace. S ekonomickou expanzí přichází i posilování politického vlivu a respektu. Na mezinárodním poli bude docházet k narůstání pnutí mezi velkými hráči, z nichž největší rezervy má určitě Čína. Ti, co z výsluní budou vytlačováni, si to ale nenechají líbit. Věřme, že při dalším dělení globálních sfér vlivu bude použit rozum a politické prostředky.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán... Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?
Doufejme, že ne, i když světoví, ale i lokální hráči mají vždy s někým cosi k vyřizování. Věřím, že globalizovaný svět je tak propojen, že těch jisker bude přeskakovat stále méně, i když někdy je třeba tlak upustit. Pokud vzájemné provokování nepřesáhne přijatelnou mez, nebude asi nutno zasahovat silovými prostředky. Samozřejmě, že je ale třeba brát v úvahu i střediska permanentního napětí, občasných bojů a nekončících důvodů k lokální válce.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Je jím prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, či Miroslav Kalousek? A do jaké míry každý z nich splnili očekávání, anebo nás naopak zklamali? Kdo a která ze stran na politické scéně podle vašeho soudu příští rok posílí a kdo propadne?
Aniž bych trpěl jakoukoliv předpojatostí či bezdůvodným obdivem, pro mě je naší nejvýznamnější osobností prezident Miloš Zeman. A to navzdory obrovskému protizemanovskému propagandistickému honu na něj. Miloš Zeman je zkušený, charismatický a čitelný politik. Hovoří jasně s prezidenty největších zemí světa, zrovna tak jako s lidmi v Náchodě či Liberci. Lidé se z jeho projevů vždy něco dozví a samozřejmě často jsou protkány i vtipnými bonmoty. Právě pro jeho spontánnost a jedinečnost má dveře otevřeny ke státníkům, kteří si přejí problémy řešit a nikoliv si o nich jenom planě a ve frázích povídat.
Andreje Babiše pokládám za jednoho z mála politiků, kteří prošli skutečným životem, něco umí a něco dokázali. Věřím, že do politiky byl víceméně vehnán s úmyslem ji očistit od všeho toho posametového nánosu. Hnutí ANO vyrostlo velmi rychle, takže se nelze divit, že v jeho řadách je mnoho různých kariéristů, kteří by se rádi přiživili na úspěšném postupu A. Babiše.
Osoba Bohuslava Sobotky je pro mě příliš nevýrazná, málo rozhodná, bez nadčasové invence a schopnosti prosadit pronárodní stanoviska. Nevím, jak dalece se řídí čestnými úmysly a nikoliv politikařením a obklopením se jenom svými věrnými.
Miroslav Kalousek je jistě velmi zručný politik. Škoda, že se hodně nevhodně vymezuje zejména proti lidem, kteří jsou ikonou všeho dobrého a schopného. Celá TOP 09 pro mě není příliš důvěryhodná.
Co se týče naší politické scény, tak ta bude samozřejmě silně ovlivněna postupem migrační krize. Některé se budou chtít svézt na této vlně, některé nové vzniknou pouze za tímto účelem a některé budou vstřícné k valícímu se veletoku lidí, které budou pokládat za dobrý zdroj pracovních sil, nových nápadů, kulturního obohacení atd. Vše bude tedy záviset na nově vzniklé situaci. Věřím, že dnešní situace bude v každém případě změněna. Věřím, že občané-voliči považují Stranu práv občanů (SPO) za důvěryhodnou stranu, která má stabilní program prosazující práva občanů, prosazující prvky přímé demokracie (referendum, přímé volby hejtmanů, ..) atd. Určitě by měla zčeřit vody v krajských hejtmanstvích, zrovna tak jako v Parlamentu.
Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že Čechům hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Mají pravdu?
Nemyslím si, že by Andrej Babiš byl strůjcem ořezání naší svobody. Podporuji jeho elektronickou evidenci tržeb a určitě bych ji nenazval balkánskou kravinou, jak to udělal Miroslav Kalousek. Slušné podnikatelské prostředí pokládám za základ slušné společnosti. Všemožné vymýšlení způsobů jak okrást stát, nebo někoho ze spolupracujících subjektů, jistě nenapomáhá ke vzniku slušné společnosti. Pokud dojde k omezení naší svobody, tak to bude zdůvodněno lepší kontrolou teroristů atd.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
