Obvodní soud pro Prahu 2 začal projednávat případ, který se týká privatizace OKD. O co vlastně jde?
Je třeba připomenout, že soud na Praze 2 se zabývá trestní částí kauzy, kde byli obžalováni znalec, který zpracoval znalecký posudek pro účely privatizace podílu státu v OKD v roce 2004, a dva zástupci Fondu národního majetku, který se na privatizaci podílel. Je jim kladeno za vinu, že došlo k zásadnímu podhodnocení podílu státu v OKD a že vznikla škoda téměř šest miliard korun. Soud probíhá dost dlouhou dobu, protože se čekalo, než bude zpracován znalecký posudek, který si zadal soud. Teď probíhal výslech znalce.
Závěry jsou jednoznačné, potvrzují, že posudek, který byl tehdy zpracován a ocenil státní podíl OKD velmi levně, byl vadný. Je důležité říci, že bylo zjištěno, že znalec, který zpracovával posudek pro privatizaci, měl na to extrémně málo času. Časový tlak souvisel s tím, že vláda chtěla privatizaci stihnout před tím, než Česká republika vstoupí do Evropské unie, protože v EU platí přísná pravidla. Stát na to tak spěchal, že znalcům nedal příslušné podklady ani čas na to, aby posudek byl zpracován kvalitně. V tomto trestním řízení se posuzuje trestněprávní odpovědnost osob, příští jednání má být v září, kdy by měli být předvoláni svědci, které navrhuje obžaloba i obžalovaní.
Bude to mít nějaký dopad i na kauzu s nájemními byty, které se řadu let věnujete?
Nájemníci iniciovali toto trestní řízení podáním trestního oznámení již před řadou let. Původně se obraceli na Evropskou komisi s tím, že pokud byl státní podíl prodán pod cenou, a bylo to už v době, kdy jsme byli v Evropské unii, jde potom o veřejnou podporu soukromé firmě ze státních peněz, což je v Evropské unii zakázáno. Ale Evropská komise stížnosti zamítla s tím, že tam byly posudky a že je všechno v pořádku. Proto padlo trestní oznámení, aby se v trestním řízení prokázalo, jak to skutečně je. A naposledy Evropská komise stížnost odmítla s odůvodněním, že je podstatné, jak dopadne toto trestní řízení. Proto je důležité pro pravomocné zjištění, že skutečně byl státní podíl v OKD prodán pod cenou. Pokud by o tom bylo pravomocně rozhodnuto, pak není pochyb, že je to nedovolená veřejná podpora.
Co by to pak znamenalo, kdyby takový verdikt oficiálně zazněl u soudu?
Privatizační smlouva, která byla v roce 2004 podepsána, obsahuje ustanovení, že stát může odstoupit od smlouvy v případě, když Evropská komise zkonstatuje, že jde o nedovolenou veřejnou podporu. A samozřejmě v zájmu nájemníků je, aby stát odstoupil od smlouvy, protože nabyvatel, tehdy to byl Karbon Invest vlastněný nejdříve Koláčkem a Otavou, ale posléze ho koupil Bakala, nesplnil závazky z privatizační smlouvy a zejména závazek předkupního práva nájemníkům. Byl to nejen závazek ze smlouvy, ale byl to i slib, veřejně daný. I civilní soud se zabýval tím, že Bakala skutečně jednoznačně slíbil nájemníkům, že se nemusí obávat, že jim byty nabídne za tu nízkou cenu, na kterou byly oceněny pro účely privatizace. A to bylo tehdy čtyřicet tisíc korun za byt. Ten slib nesplnil, lidem se vysmál, tvrdil, že takový slib nedal, a nesplnil ani závazky z privatizační smlouvy, proto nájemníci tlačili na to, aby se tím Evropská komise zabývala.
Pan Bakala tedy na tomto obchodu vydělal, a nikdo ho zatím nedonutil, aby splnil závazky a sliby, ke kterým se zavázal. Ale neměl stát tlačit na to, aby závazky z privatizační smlouvy plnil?
Vydělal minimálně jednotky miliard, ale odhady byly až desítky miliard na tom, že mu stát prodal OKD levněji, než jakou mělo cenu. A to je právě v Evropské unii, ale i podle našeho práva nepřípustné.
Ale je možné ještě něco napravit, když majetek, především byty, o kterých mluvíme, už byly přeprodány jiné firmě?
To víte, že ano. Samozřejmě za tu dobu se stalo hodně věcí. Já se tomu případu věnuji od roku 2008, protože nájemníci oslovili politické strany, mimo jiné ČSSD, a ta oslovila mne jako experta na bytovou problematiku. Na to jsme udělali v naší právní kanceláři právní expertizu a zjistili jsme celou řadu problémů. Tohle je jen jeden z nich. Těch chyb v privatizaci OKD od roku 1991 bylo obrovské množství. A zároveň jsme načrtli, jak postupovat, aby se naplnily sliby vůči nájemníkům. Rozbor tehdy dostala ČSSD, pak o tom opakovaně jednaly vláda i parlament, to znamená, že všichni měli tyto informace. A od roku 2008 už je to devět let, co ta kauza běží. Mezitím tady bylo několik vlád a všechny to mohly řešit, ale neudělaly nic.
Mezitím ten subjekt změnil vlastníka, před dvěma lety došlo k vyvedení bytů na nějakou firmu, opět se neví, kdo za tím stojí. Samozřejmě se tím celá věc komplikuje, ale já si myslím, že když se stane nespravedlnost, i po delší době by se měla napravit, i kdyby to byla nedokonalá, nedostatečná náprava. Ale stát nemůže říci těm lidem, že to nebude řešit. Samozřejmě, čím později se věci napravují, tím hůř.
Ale odpovědnost nese i Evropská komise, protože případ posuzovala formálně a spokojila se s odpověďmi, které Ministerstvo financí posílalo, za vlády různých ministrů, že je všechno v pořádku. Takhle práce Evropské komise nemá vypadat, ona je povinna dbát na dodržování zákonů v Evropské unii. Myslím si o tom svoje.
Můžete prozradit, co si o tom myslíte?
Myslím, že tam budou vlivy různých lobbistických zájmů, které jsou schopny dosáhnout tak daleko, aby to EU neřešila. Ale když padne první posudek v soudním řízení, že důkazy svědčí o tom, že OKD bylo prodáno pod cenou, nastane nová situace. Pro tento samotný výrok je současný trestní soud důležitý.
Takže podle vás skutečně i po těch letech svitla nájemníkům naděje, že se nějakým způsobem domohou práva? Že i když si třeba své byty nebudou moci koupit za původně slibovanou cenu, protože je nějaká firma „v dobré víře“ koupila, že jim stát bude škodu muset finančně kompenzovat?
Já nevím, jestli firma získala byty v dobré víře. Říkala jsem, že to byla firma s neznámým vlastníkem. Finanční kompenzace je v rovině politické odpovědnosti vlády nebo těch osob, které o tom rozhodovaly. Také těch, kteří zpracovávali smlouvy. Ocenění mimochodem prováděla i Komerční banka, spolupracovali na tom právníci, advokátní kanceláře, někdo zpracovával dokumenty, které byly vadné. Je třeba vyvozovat odpovědnost. Pokud se ve vztahu k nájemníkům stalo něco, co je nemravné, měl by se stát pokusit to napravit v součinnosti s Evropskou komisí. Podle mého názoru to pořád jde a stát by se o to měl pokusit. Představitelé ČSSD znovu mluví o tom, že tuto věc chtějí otevřít, ale já jsem čekala, že se to stane už za této vlády, protože nic nebránilo, aby se to řešilo ve spolupráci s Evropskou komisí a nečekalo se na rozhodnutí tohoto soudu.
Takže nebylo nutné čekat na rozhodnutí soudu?
Není zapotřebí rozhodnutí v otázce trestní odpovědnosti pro rozhodnutí, že to bylo prodáno pod cenou. Ani ministr financí Andrej Babiš nekonal, i když bylo dohodnuto, že se Ministerstvo financí připojí ke stížnosti k Evropské komisi. Ale neučinilo tak. Bylo by zapotřebí, aby lidé, kteří mají kompetenci za stát, jednali. To znamená ministr financí, premiér, vláda. Vláda řeší situaci horníků, pokud jde o útlum těžby a insolvenci, do které se dostalo OKD, a podle mne poměrně nadstandardně. Proto se domnívám, že i ve vztahu k nájemníkům bytů by to měla vláda řešit. Dosud se nestalo, že by vláda jednala o tom, co může v této věci udělat. Veřejná sféra má hodně možností.
Říkáte, že ministr financí Andrej Babiš mohl v této věci také něco podniknout, ale pro nájemníky nic neudělal. OKD se pro něj stalo jen klackem proti premiérovi Bohuslavu Sobotkovi a sociální demokracii, protože k privatizaci zbytku OKD došlo v době, kdy byl Sobotka ministrem financí. Od té doby ale bylo u moci několik vlád, není tedy spoluodpovědnost za situaci, ve které jsou nájemníci, i na dalších politicích? Zvlášť když nemohou tvrdit, že o tom nevědí, když jste je sama na chyby, které se staly v souvislosti s privatizací OKD, upozorňovala. Kdo konkrétně podle vás něco udělat mohl, ale neudělal?
Veškerá agenda z Fondu národního majetku spadla pod Ministerstvo financí. Například v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek, Ministerstvo financí zpracovávalo pro Evropskou komisi informaci, že všechno proběhlo v pořádku. A když na Ministerstvo financí nastoupil pan Babiš, zase neudělal nic. Já jsem s ním o tom jednala, uváděla jsem různé možnosti řešení, obrátilo se na něj i Sdružení nájemníků z bytů OKD. Ministerstvo financí se pouze přihlásilo se škodou téměř šest miliard do trestního řízení, ale neudělalo nic ve vztahu k Evropské komisi, neudělalo nic k dividendě bytů, nemělo souhlasit s tím, aby se ten, kdo nesplnil smlouvu z privatizace OKD, zbavoval majetku, o který jde. Takže odpovědnost padá i na pana Babiše, měl to řešit ne jako proti politickému protivníkovi, ale v rámci odpovědnosti úředníků za zákonný výkon svých kompetencí. Ale já i Sdružení nájemníků jsme se obraceli na řadu politiků, například mne oslovili ze sekretariátu tehdejšího premiéra Nečase, tomu jsem také poskytla informace, také nekonal.
Psali jsme:
Jak si vysvětlujete, že v tom žádná z předchozích vlád nic neudělala?
Domnívám se, že to nekonání má bohužel velmi nepříjemné pozadí, protože pan Bakala sponzoroval některé politické strany, které byly ve vládní koalici. To je bohužel trend, že miliardáři a oligarchové mají takový vliv na stát, že nekoná v oblastech, kde by jim to bylo nepříjemné. To je možná ten motiv, proč dávají milionové sponzorské dary politickým stranám. A pokud vím, tak dary od Bakaly dostaly ODS, TOP 09 i Věci veřejné. Nevím, proč nekonal Andrej Babiš, když byl ministrem financí. On říká něco jiného, než je realita. Realita je taková, že v kauze OKD neudělal také vůbec nic, i když to neustále vytýkal premiérovi i podnikateli Bakalovi. Myslím, že by měl konat, jak říká pan Babiš „makat“, místo proklamací v médiích. Stačilo, aby konal, aby to řešil s Evropskou komisí, nechal si zpracovat právní rozbor, jaké jsou možnosti řešení, aby se splnily sliby, které byly dány, a aby se splnily povinnosti, které byly zakotveny v privatizační smlouvě.
A kdy se tedy nájemníci, kteří čekají už léta na splnění těchto slibů, dočkají definitivního rozhodnutí?
Bude to ještě trvat bohužel dlouho, protože dokazování před našimi soudy je dlouhé a neoperativní.
Mnohokrát jste dostala nabídku politických stran kandidovat do Senátu nebo do Poslanecké sněmovny, ale zatím jste to odmítala. Tentokrát jste přijala nabídku Starostů a nezávislých, takže figurujete na 12. místě pražské kandidátky KDU-ČSL a STAN. Co vás vedlo k tomu, že jste k tomu kývla?
Ani teď jsem neměla v plánu kandidovat do Poslanecké sněmovny, ale obrátili se na mne pražští představitelé STAN se žádostí o podporu. A abych tu podporu vyjádřila symbolickou účastí na kandidátce na nějaké zadní pozici. S tím jsem souhlasila, protože si myslím, že to je hnutí, které si podporu a větší pozornost zaslouží, protože je tam řada starostů a komunálních politiků, kteří dělají záslužnou práci, která ale není tak vidět. S řadou lidí ze STAN se znám, protože jako právnička se léta zabývám bytovou problematikou, vesměs jsou to komunální problémy, které se týkají bytů, nemovitostí, stavebního řízení. Líbí se mi, že se řeší praktické problémy. Je tam řada kvalitních osobností, například předseda strany Petr Gazdík, místostarosta Prahy 6 Jan Lacina, Oldřich Kužílek, který se zasadil o otevřenost státní správy, poslanec Jan Farský, který má obrovskou zásluhu na přijetí protikorupčního zákona o registru smluv, nebo senátor Jiří Šesták. Ale jde skutečně jen o podporu. Kdybych chtěla kandidovat, účastnila bych se primárních voleb a usilovala bych o post lídra nebo o nějaké přední místo, abych se viditelně účastnila kampaně. Tohle je v jiné rovině, než psala média.
Ale jak byste řešila dilema, kdybyste se díky kroužkování jako známá a uznávaná osobnost skutečně dostala do Poslanecké sněmovny? Přece byste nezklamala voliče, kteří by vás podpořili?
Já bych to odpovědně řešila, kdyby to nastalo. Ale právě proto, abych to řešit nemusela, tak to takhle na rovinu říkám. Říkám otevřeně, že mi jde o podporu, ne o zvolení. Mám práci, kterou bych v tuto chvíli nerada opouštěla.
Projekt koalice vám byl asi blízký, protože jste byla kdysi u zrodu Čtyřkoalice.
Ano, já jsem pro spojování sil v rámci koalic. Jak máme nastavený volební systém, vede to k tomu, že malé strany dostanou malé množství mandátů. Pokud subjekt získá větší podporu, zvýší se najednou a řádově zastoupení ve Sněmovně, takže je lepší, když jdou menší strany, které se pohybují těsně nad pět procent, do voleb společně, než když jdou samostatně, protože malá strana pak stejně nic neprosadí. Proto je spojování sil důležité, aby volební sliby nezůstaly jen na papíře a mohly se realizovat. I za cenu kompromisů je důležité prosadit klíčové věci, a to umožňuje jen větší síla. Proto se mi projekt koalice KDU-ČSL a STAN líbil, proto jsem ho byla ochotna podpořit.
Nicméně vzhledem k desetiprocentní hranici pro dvoukoalici, kterou prosadily tehdejší opoziční strany – ODS a ČSSD – právě v obavě z úspěchu Čtyřkoalice, nakonec nyní společnou dvoukoalici se STAN vyhodnotili lidovci jako příliš riskantní, protože v průzkumech zatím dosahovala kolem sedmi, osmi procent. A nabídli STANu jinou formu, kde by stačilo pět procent. Jak se na to díváte?
Já to sleduji, ale protože jsem v roli experta, právníka, nejsem součástí těch stran, nechci do toho vstupovat politickými komentáři. To by mi nepřipadalo vhodné. Obecně mohu říci, že tomu rozhodnutí rozumím, na druhou stranu je krátce před volbami, takže se Starostové logicky mohou cítit zaskočeni. Teď to musí vyřešit vedení stran. Uvidíme, jak si to členové vedení obou stran vydiskutují, zváží, to je na nich. Určitě je zapotřebí, aby v rámci voleb byly alternativy vůči hnutí ANO. Pro demokracii je důležité, aby nenastala situace jako v Maďarsku nebo teď v Polsku, kde vyhrála jedna politická strana, a pak mění celý ústavní systém jen ve svůj vlastní prospěch. Kdyby tady vyhrálo výrazně hnutí ANO, mohlo by to nastat i u nás. Budoucnost mají v rukou voliči. Je důležité, aby věděli, že by měli hlasy rozdělit tak, aby nevznikla situace, že tu bude vládnout jedna strana, což je obrovské riziko. Proto tento projekt byl tak důležitý.
Ale lidovci nabízejí Starostům stále stejné podmínky, společné kandidátky, šest volebních lídrů, jak byly původní dohody, jen formálně by to byla kandidátka lidovců s podporou Starostů. A to jen kvůli hrozbě deseti procent pro vstup dvojkoalice do Sněmovny. Kdyby na to STAN přistoupil, zůstala byste na pražské kandidátce za těchto nových podmínek?
Já jsem se rozhodla podpořit STAN, takže budu plně respektovat, jaké rozhodnutí v této věci udělá STAN. Myslím, že KDU-ČSL zviditelnit nepotřebuje, to je viditelná strana, podporu potřebují podle mne Starostové. Ale záleží, jak se rozhodnou.
Vzhledem k tomu, že jste krátce byla na postu náměstkyně ministryně spravedlnosti za ANO Heleny Válkové, někteří lidé vás spojují s hnutím Andreje Babiše. Jak to tedy je s vaším vztahem k hnutí ANO?
Tyhle pomluvy šíří někteří lidé, aniž by k tomu existoval jakýkoli relevantní důvod. Považuji takové pomluvy za hodně účelové. Myslím si, že lidem, kteří to tvrdí, jsou trnem v oku mé protikorupční aktivity. Pravý důvod, proč na mne takto útočí, je ten, že jsem se podílela na protikorupčních kauzách. Jedna z nich je OKD, další H-systém, který zasahoval i do vysokých kruhů, kauza kolem odvolání vrchního státního zástupce Rampuly. Tam jsem tehdy zastupovala ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a podařilo se změnit poměry ve státním zastupitelství, což mi určití lidé nemohou zapomenout. Ale ti, kteří na mne takto útočí, nechávají na pokoji lidi, kteří kandidovali za hnutí ANO, jsou ve funkcích, ať už vládních či jiných. Z toho je vidět, že to je účelové.
Nedávno se dokonce objevila spekulace ze strany člena ODS, že v případě bytů OKD jednáte v součinnosti s Andrejem Babišem proti Bohuslavu Sobotkovi. Co je na tom pravdy?
Za prvé jsem se kauzou bytů OKD zabývala dávno před tím, než Andrej Babiš vstoupil do politiky. Za druhé – každý si může dohledat, že na rozdíl od jiných lidí jsem všechny nabídky ANO a pana Babiše odmítla. A už na začátku, ne až po kauze Čapí hnízdo a korunových dluhopisů, protože nejsem příznivcem politických stran, které si založí miliardáři. Ať je to ten či onen. Jsem zastáncem politických stran a hnutí, které fungují na občanském principu, kde skutečně nerozhoduje jeden člověk, který všechno platí. Takže pro mne místo v takových stranách a hnutích není a nikdy nebude. To podle mne není cesta, demokratická politika má být oddělena od podnikání, miliardáři si nemají zřizovat politické strany jen jako své nástroje, jako své převodové páky na realizaci svých zájmů. Tyto politické strany se budou možná ohánět zájmy občana, ale ve skutečnosti budou hájit jen zájmy oligarchy a zájem občana se úplně ztratí. Pak tu byly kauzy, které vyplavávaly, a to je další důvod. Ale hlavně záleží na voličích.
Pokud byste se nakonec přece jen dostala do Poslanecké sněmovny, podpořila byste případnou vládní spolupráci KDU-ČSL a STAN s hnutím ANO? Například senátor a hejtman Jiří Čunek říká, že by ve spolupráci s Andrejem Babišem neviděl žádný problém.
Demokratické strany by si měly vzít ponaučení z toho, že hodně lidí volí Babiše. Měly by se zamyslet, co dělají špatně a co mají udělat lépe, aby je lidé volili, měly by se snažit být důvěryhodné, aby získaly jejich hlasy. Kdybych byla v Parlamentu, určitě bych nepodporovala, aby politická strana, která není navíc dostatečně silná, vstupovala do vlády s Babišem, který – kdyby vyhrál volby – by byl premiér. Myslím, že by taková politická strana měla být v opozici, měla by plnit kontrolní funkci, a snažila bych se o tom přesvědčit politické uskupení, jehož bych byla součástí. Nevím, jestli by se mi to podařilo.
Považujete Andreje Babiše za hrozbu pro parlamentní demokracii v České republice? Jak se díváte na to, že má šanci stát se po volbách premiérem?
Myslím, že kdyby byl Andrej Babiš premiérem, snažil by se realizovat nápady, o kterých hovoří. Chtěl by zrušit kraje, zastupitelstva, takže by tu byli starostové bez kontroly. Netvrdím, že náš ústavní systém funguje efektivně, mám k němu celou řadu výhrad. Byla jsem u zrodu Ústavy, takže vím, kde jsou slabá místa. Ale nemůžete rušit brzdy a protiváhy. Můžete diskutovat, jak to učinit efektivnějším při zachování těch brzd, protivah a kontroly moci. Ale Andrej Babiš o tom nediskutuje, rovnou by to zavrhl a kontrolní mechanismy zrušil. To nevede k efektivitě, jen zdánlivě, ale hlavně se tím ruší kontrola, takže třeba takový starosta, který by byl přímo zvolený na čtyři roky, by mohl rozprodat majetek obce. Já jsem mimochodem řešila bytová družstva, kdy vedení družstev za zády družstevníků nabralo úvěry, ručilo za cizí závazky, zatížilo majetek družstva. Vedení družstva pak odešlo a družstevníci málem přišli o své byty. To byl obrovský problém. To přesně by se stalo v obci, starosta by sice byl pak zažalován, ale rozprodaný majetek už by se obci nevrátil, obec by zbankrotovala.
To je přece nesmysl, co říká pan Babiš, že stát je možné řídit jako firmu. To není pravda, protože ve firmě rozhoduje vlastník, kterému to patří, jedná tedy logicky s péčí řádného hospodáře. Ale v případě státu nebo obce rozhoduje o majetku, který mu nepatří. Proto tady existuje velký korupční potenciál, protože někdo rozhoduje o cizím majetku, proto přitom dochází k nelegálnímu ovlivňování rozhodnutí, ke střetu zájmů. Tady se Andrej Babiš fatálně mýlí, ale není ochoten o tom diskutovat. On střílí od boku a je připraven to realizovat. Proto by nebylo dobré, aby Andrej Babiš byl premiérem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
